HŘEBÍK

Starověké hřebíky se velmi podobaly dnešním větším hřebíkům, ačkoli některé druhy měly čtyřhranný dřík a zúžení k hrotu mívaly delší než ty dnešní. První hřebíky byly patrně bronzové, ale později se větší hřebíky vyráběly ze železa. David připravil „železo ve velkém množství na hřeby do dveří bran“ budoucího chrámu. (1Pa 22:3) Byly objeveny ozdobné hřebíky vyrobené z bronzu a potažené zlatou fólií, které údajně pocházejí asi z let 1300–1200 př. n. l. O hřebících, které byly použity při stavbě Šalomounova chrámu, je řečeno: „A váha na hřeby byla padesát zlatých šekelů [0,6 kg].“ (2Pa 3:8, 9)

V roce 1968 byla na SV od Jeruzaléma objevena hrobka a v ní byly nalezeny pozůstatky Žida, který byl v prvním století popraven tak, že byl přibit na mučednický kůl. Nález byl podroben výzkumu, při němž se ukázalo, že v pravé patní kosti byl stále ještě zaražen železný hřeb dlouhý 11,5 cm. Tento hřeb byl možná podobný hřebům, které použili římští vojáci, aby přibili na kůl Ježíše Krista. Dokud Tomáš neviděl na Ježíšově těle „stopu po hřebech“, nevěřil, že Kristus byl vzkříšen. (Jan 20:24–29)

Obrazné použití. Ježíšovou smrtí na mučednickém kůlu skončila platnost mojžíšské smlouvy Zákona. Když Pavel pojednával o tom, že byla zrušena, poukázal na to, že Bůh odstranil Zákon z cesty tím, že jej „přibil na mučednický kůl“. (Kol 2:13, 14) Lidi, kteří „si libují ve sbírkách úsloví“, přirovnal Šalomoun k ‚zatlučeným hřebíkům‘, snad proto, že tito lidé a jejich dobrá slova od Jehovy posluchače upevní a podpoří. (Ka 12:11)