Slova inspirovaného pisatele Bible se rozhodně nevztahují na předurčení toho, co člověka potká nebo jak to s ním dopadne. Týkají se Božího záměru a toho, jak tento záměr ovlivní lidstvo. Jak to víme? V podstatě nám to ukazuje kontext. Šalomoun se zmínil o mnoha věcech, které mají „ustanovený čas“, a dále napsal: „Viděl jsem zaměstnání, které Bůh dal lidským synům, aby se jím zaměstnávali. Každou věc učinil krásnou v její čas.“ (Kazatel 3:10, 11)

Bůh dal lidem mnoho zaměstnání neboli věcí, jimiž se mohou zabývat, a Šalomoun jmenoval řadu z nich. Bůh dal lidem také svobodnou vůli, aby si mohli zvolit, co chtějí dělat. Pro každou činnost však existuje vhodný neboli příznivý čas, mají-li být dosažené výsledky co nejlepší. Vezměme si například Šalomounův výrok, že je „čas sázet a čas vykořeňovat to, co bylo zasazeno“, který je uveden u Kazatele 3:2. Zemědělci vědí, že každá plodina má svůj čas, kdy je třeba ji zasít nebo zasadit. Co se stane, jestliže na tuto základní skutečnost zemědělec nebere ohled a začne plodinu pěstovat v nesprávnou dobu? Měl by z toho, že málo sklidil, ačkoli tvrdě pracoval, obviňovat osud? Samozřejmě, že ne. Zkrátka nezačal plodinu pěstovat ve správnou dobu. Dopadl by lépe, kdyby se řídil přirozeným řádem věcí, který stanovil Stvořitel.

Bůh tedy nestanovil ani osud jednotlivců, ani výsledek každé události, ale určité principy, jimiž se řídí vývoj lidských záležitostí, aby byly v souladu s Božím záměrem. Mají-li se lidé těšit z výsledků svého snažení, musí poznat Boží záměr a Boží časový plán a v souladu s tím také jednat. To, co je určeno předem a je nezměnitelné, nejsou osudy jednotlivců, ale to, co se Bůh rozhodl udělat vzhledem k budoucnosti země a lidstva. Prostřednictvím proroka Izajáše Jehova prohlásil: „Slovo, jež vychází z mých úst . . . Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:11)

Potřebujeme porozumět Božímu časovému plánu

Klíč ke správnému porozumění naznačil Šalomoun. Poté, co řekl: „Každou věc učinil [Bůh] krásnou v její čas,“ pokračoval: „Dokonce neurčitý čas vložil do jejich srdce, aby lidstvo nikdy nezjistilo dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce.“ Ekumenický překlad uvádí tento verš následovně: „[Bůh] lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.“ (Kazatel 3:11)

O tomto biblickém textu bylo napsáno už mnoho. Skutečností je, že kdesi hluboko v nitru si každý z nás někdy položil otázku, co je smyslem života a co ho čeká. Po staletí je pro lidi obtížné smířit se s představou, že život spočívá pouze v tvrdé práci, kterou pak ukončí smrt. My lidé máme jedinečné postavení mezi živými tvory, protože přemýšlíme nejen o tom, co je tady a co je dnes, ale také o konci života a o tom, co bude pak. Dokonce toužíme, abychom mohli žít stále, věčně. Proč? Bible vysvětluje, že Bůh „lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“.

Ve snaze uspokojit tuto touhu, se lidé upínají k naději na posmrtný život. Někteří například dospěli k závěru, že něco z nás přežívá po smrti. Jiní jsou přesvědčeni, že se opakovaně rodíme v nekonečném procesu převtělování. A ještě další si myslí, že všechno v životě je určeno osudem nebo prozřetelností a že my v tom nemůžeme udělat vůbec nic. Žel, žádné z těchto vysvětlení není zcela uspokojující. Podle Bible totiž vlastním úsilím ‚lidstvo nikdy nezjistí dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce‘.

Hluboký konflikt mezi touhou poznat smysl života a budoucnost a mezi neschopností to zjistit trýzní myslitele a filozofy celá staletí. Vzhledem k tomu, že tuto touhu vložil do našeho srdce Bůh, nebylo by logické očekávat, že ji také uspokojí? O Jehovovi totiž Bible říká: „Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ (Žalm 145:16) V Božím Slově můžeme najít uspokojující vysvětlení týkající se života a smrti a Božího věčného záměru se zemí a s lidskou rodinou. (Efezanům 3:11)

„Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je jako muže a ženu.“ (1. Mojžíšova 1:27)

TATO známá slova v úvodu Bible popisují jednu z nejskvělejších věcí, kterou Bůh „učinil krásnou v její čas“ — stvoření dokonalé lidské dvojice, Adama a Evy. (Kazatel 3:11) Z pozice Stvořitele jim Jehova Bůh řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28)