Krkavec — Čím je zvláštní?

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V KANADĚ

KDO by od tohoto pochmurně zbarveného ptáka, který tak smutně kráká, něco čekal? Vždyť neznalému člověku se na první pohled zdá, že je to jen přerostlá vrána. Nepoutá okamžitě pozornost jako jeho barevná sestřenice sojka chocholatá se svými jasně modrými pery. A přestože se řadí mezi pěvce, málokdo by krkavčí krákání považoval za zpěv. Avšak nepodceňujme ho. Co mu chybí na melodičnosti zpěvu a barevnosti peří, bohatě vynahrazuje jinými způsoby. Krkavec je svůj a má svou osobitou krásu. Pro některé ornitology je krkavec třídou sám o sobě.

Význačné rysy

Krkavec velký (Corvus corax) je z celého rodu krkavcovitých (Corvidae) zdaleka největší a nejdůstojnější. Jeho váha může být více než dvojnásobek váhy běžné vrány. Na délku měří asi 60 centimetrů a rozpětí jeho křídel je asi jeden metr. Od vrány se liší tím, že má silnější zobák a dlouhý, klínovitý ocas. Při bližším pozorování se také zjistí, že krkavec se vyznačuje chundelatým peřím na hrdle. Ví se o něm, že za letu využívá vzdušných proudů, kdežto vrány spíše mávají křídly a létají klouzavým letem.

Krkavec je považován za největšího ze všech stromových ptáků. Kdybyste viděli, jak tento velký pták sedí na větvi a odpočívá, řekli byste si, jak je možné, že z té větve nespadne. Na zadní straně každé nohy má silný dráp, kterým může větev uchopit; avšak tajemství toho, proč se nepustí, je v jeho vestavěném zámku. Když se krkavec usadí, svaly a šlachy spár automaticky sevřou. Krkavčí silné, víceúčelové nohy se také hodí k chůzi a škrábání. Krkavec je tedy dobře vybaven pro vybírání potravy z rozmanitých zdrojů.

Výskyt a let „černého blesku“

Velmi málo ptáků má tak rozsáhlé místo výskytu jako krkavec. Je to opravdu světoběžník. Můžete ho najít na mnoha místech severní polokoule. Prostředí, kde žije, je velmi rozmanité. Jsou to například pouštní oblasti, ale také kanadské a sibiřské jehličnaté lesy — kde si vysoko ve větvích stromů staví složité hnízdo z klacků a jiného dostupného materiálu —, mořské útesy v Severní Americe a Skandinávii a tundra či ostrovy v Severním ledovém oceánu. Zdá se, že společným jmenovatelem všech těchto míst je to, že jsou pustá. Krkavec je totiž obvykle ptákem pustin.

Příklady toho, jak rozmanitá mohou být místa, kde se krkavci vyskytují, můžeme najít v biblické zemi. Tam žijí dva poddruhy velkého černého krkavce. Jeden má domov na jihu, v ohromných prostorách pouště, kdežto druhý obývá severní kraj. Černí krkavci hnízdí ve skalních zákoutích a skulinách nad propastmi. Právě krkavce Jehova použil k tomu, aby nosili potravu Elijášovi, když se skrýval v údolí bystřiny Keritu. (1. Královská 17:3–6) Místa, kde krkavci žijí, jsou také výstižně charakterizována v Izajášově zprávě o krkavcích, kteří obývají ‚prázdnotu a kameny pustoty‘ v Edomu. (Izajáš 34:11)

Krkavci jsou skvělí letci. Jsou krásní, když je člověk pozoruje, jak bez námahy stoupají ve velkých kruzích a na zemi pod sebou hledají potravu. Zvláště v době páření a někdy, jak se zdá, jen tak pro radost provádějí s lehkostí leteckou akrobatiku — dělají přemety a chvíli mohou letět dokonce vzhůru nohama. Let krkavce výstižně popisuje Bernd Heinrich ve své knize Ravens in Winter (Krkavci v zimě): „Letí střemhlav a provede výkrut jako černý blesk z nebe nebo se rychle žene a přitom hladce, bez námahy mává křídly.“ Dodává ještě, že krkavec je „leteckým ideálem, a nejen to“. Jeho zdatnost v letu se uvádí jako důvod, proč si Noe v době potopy vybral jako prvního tvora, který bude vyslán z archy, právě krkavce. (1. Mojžíšova 8:6, 7)

Přizpůsobivý a vynalézavý zloděj

Přírodovědci považují krkavce za jednoho z nejpřizpůsobivějších a nejvynalézavějších ptáků. Jak uvádí jeden pramen, „jeho prohnanost je legendární“. Ať se krkavec dostane do jakékoli situace, vždy se dokáže přizpůsobit stávajícím podmínkám, zvlášť pokud jde o potravu. To, že není vybíravý, mu v tom samozřejmě pomáhá! Krkavec sežere všechno, co se mu dostane do spárů — ovoce, semena, ořechy, ryby, zdechliny, malá zvířata i odpadky. „Krkavčí“ apetit? Snad. A nedělá si hlavu z toho, kde tu potravu našel — když v severní části jeho sídliště uhodí mrazy, uchýlí se i k tomu, že hrabe pod sněhem, aby zaútočil na pytle s odpadem. Krkavci také celé dny následují lovce a rybáře. Nějak tuší, že pro ně časem bude něco k snědku.

Krkavcovití, neboli členové rodiny vran, jsou nenapravitelní zloději, a krkavci nejsou žádnou výjimkou. Není jim proti mysli ukrást potravu jiným ptákům nebo zvířatům, a bylo pozorováno, že se snažili oklamat psy. Dva krkavci se střídají — jeden poutá pozornost psa, a druhý zatím psovi krade žrádlo. Inuitské umění zobrazuje vychytralého krkavce, který krade rybu rybáři lovícímu na ledu.

Krkavci mají zvláštní vztah k vlkům a vždy následují vlčí smečku. Živí se z kořisti vlků, ale jak se zdá, rádi přitom provádějí různé humorné kousky. Biolog L. David Mech, který vlky studuje, uvádí, že viděl krkavce, jak šprýmovali s vlky. Vypráví, jak se jeden krkavec přikolébal k odpočívajícímu vlku, klovl ho do ocasu, a když se po něm vlk ohnal, uskočil stranou. Když vlk krkavce pronásledoval, pták ho nechal přijít až na vzdálenost třiceti centimetrů a pak se vznesl. Přistál pár metrů za vlkem a šprýmoval dál. Jiná zpráva vypráví o krkavci, který si hrál s vlčaty na honěnou. Když hra přestala vlčata bavit, krkavec seděl a krákal, dokud si zase nezačala hrát.

Časopis Canadian Geographic se zmiňuje o rozhlasovém vysílání z Yellowknife v Northwest Territories, ve kterém bylo možné slyšet o krkavcích usazených na strmých kovových střechách obchodních budov, jak zjevně číhají, až pod nimi bude procházet nic netušící chodec, aby na něho mohli po střeše poslat nahromaděný sníh. Není divu, že Haidové ze západního pobřeží Kanady o krkavcích říkají, že jsou to šibalové.

Hlas a schopnost učit se

„Slovník“ krkavce je neobyčejně široký a rozmanitý. Kromě toho nejtypičtějšího hlasu, hlubokého, pronikavého krákání — které je chápáno jako známka vyrušení —, je v hlasových možnostech krkavce vyjádřit něhu, štěstí, překvapení, vzrušení i hněv. Krkavci mohou také napodobovat volání jiných ptáků, kteří mají týž hlasový rozsah, a zvlášť realisticky napodobují vránu.

Do jaké míry se krkavec může naučit lidské řeči, je předmětem určitých sporů. Avšak Candace Savageová ve své knize Bird Brains (Mozky ptáků) dokládá zprávy o krotkých krkavcích, kteří byli učeni napodobovat lidskou řeč. Legenda vypráví, že básník Edgar Allan Poe získal krkavce a usilovně ho cvičil, aby svým smutným krákoravým hlasem vyslovil slovo „nevermore“. To ho prý ispirovalo k jeho slavné básni Havran (v originále The Raven, krkavec), která popisuje, „jak mladý muž truchlí nad smrtí své milované“.

Není sporu o tom, že krkavec má schopnost učit se. Kdyby měli být ptáci seřazeni podle inteligence, zdá se, že krkavec by byl na začátku seznamu. Biolog Bernd Heinrich uvádí, že krkavec „je považován za inteligenta ptačího světa“. Říká, že „když byl krkavec zkoušen, prokázal chytrost“. Na to, jak se dostat ke kusu masa zavěšenému na řetěze, přišel krkavec při jednom pokusu za šest hodin, kdežto vrány na problému pracovaly ještě třicet dní nato. Krkavci se naučili i počítat. Jejich bystrost možná přispívá k tomu, že mají dlouhý život. Krkavci totiž žijí ve volné přírodě přes čtyřicet let a v zajetí až sedmdesát let. Je jisté, že chvála za všechny schopnosti, které krkavec má, patří moudrosti jeho Stvořitele.

Tento pták je velmi známý, a ti, kdo znají jeho zvláštní vlastnosti, ho respektují. Je možné ho najít v legendách národů z celého světa. Proslavili ho spisovatelé minulosti i současnosti. (Viz rámeček na straně 24 .) Ano, krkavec je velmi zajímavý pták. Ale co se dá říci o jeho kráse?

Osobitá krása

V Bibli je výraz ‚vlasy černé jako krkavec‘. (Šalomounova píseň 5:11) Jeho hladký černý kabát se leskne měňavými šedomodrými a nachovými odlesky a spodní strana peří má někdy zelenavý odstín. Představte si vznášejícího se krkavce, impozantně velkého, s lesklým černým peřím, jak vyniká na pozadí nehostinné pustiny svého pouštního domova. Nebo si představte, jak se tento lesklý pták, černý jako uhel, vyjímá na čerstvě napadlém, čistě bílém sněhu. Krásy krkavce si všimli i umělci. Výtvarník Robert Bateman vzpomíná: „Přitahovaly mě úžasné zasněžené svahy v Yellowstonském parku a energická, jasná krajina, která se dobře hodila k vzezření krkavce, z něhož čiší síla.“

Skutečně, dá se říci, že v kráse, v historii, v prostředí, kde žije, v letu, v chytrosti a v otužilosti krkavec mezi ptáky vyniká.

[Rámeček na straně 24]

Krkavec v legendách a v literatuře

LEGENDY:

Čínské, egyptské, řecké, semitské a sibiřské legendy se o krkavci zmiňují jako o znamení bouří a špatného počasí. Tyto legendy možná vycházejí ze zprávy o Noemovi a potopě.

V sibiřských legendách krkavec znamená život a stvoření a pro původní obyvatele Severní Ameriky je bohem-stvořitelem.

V afrických, asijských a evropských legendách je krkavec předzvěstí smrti.

LITERATURA:

V Bibli má krkavec tu výsadu, že je prvním ptákem, který je uveden jmenovitě. (1. Mojžíšova 8:7)

Shakespearovi krkavci jsou líčeni převážně jako hroziví a zlí (Julius Caesar, Macbeth, Othello), ale jsou zobrazováni také jako dobrodinci, kteří krmí opuštěné děti. (Titus Adronicus, Zimní pohádka)

Charles Dickens v knize Barnabáš Rudge vylíčil krkavce jako postavu zábavnou.

Edgar Allan Poe ve své básni The Raven (česky vyšlo pod názvem Havran) dává krkavce do souvislosti se ztracenou láskou a zoufalstvím.

[Rámeček na straně 25]

Poučení

Od krkavce si můžeme vzít poučení. Vždyť Boží vlastní Syn řekl: „Dobře si všimněte, že krkavci ani nesejí semeno ani nesklízejí a nemají stodolu ani zásobárnu, a přesto je Bůh krmí.“ (Lukáš 12:24) Domovem krkavce jsou často pustá místa, a tak tento pták musí hledat potravu široko daleko. Krkavci si vybírají jen jednoho partnera na celý život a jsou obětavými rodiči. Když hnízdí, musí neustále přinášet potravu, aby utišili chraplavý křik svých mladých. Když Jehova dával Jobovi lekci o moudrosti, která se odráží ve stvoření, uvedl mezi příklady i krkavce. (Job 38:41) Bůh se stará o krkavce, který byl mojžíšským Zákonem prohlášen za nečistého, a proto si můžeme být jisti, že neopustí ani lidi, kteří v Boha vkládají svou důvěru.

[Podpisek obrázku na straně 23]

Krkavci na stranách 23–25: © 1996 Justin Moore