Dvacátá čtvrtá kapitola
Nečekejte pomoc od tohoto světa
1, 2. (a) Proč jsou obyvatelé Jeruzaléma vyděšeni? (b) Jaké otázky jsou příhodné vzhledem k tomu, do jaké nepříznivé situace se Jeruzalém dostal?
OBYVATELÉ Jeruzaléma jsou vyděšeni a ne bezdůvodně. Asýrie, nejmocnější říše té doby, útočí na ‚všechna judská opevněná města a přistupuje k tomu, aby se jich zmocnila‘. Asyrská vojenská mašinerie nyní ohrožuje i judské hlavní město. (2. Královská 18:13, 17) Co udělá král Ezekjáš a další obyvatelé Jeruzaléma?
2 Ezekjáš ví, že Jeruzalém na mocné asyrské vojsko nestačí, protože ostatní města země už padla. Navíc Asyřané mají pověst neobyčejně krutého národa. Jeho vojsko budí takovou hrůzu, že se protivníci někdy dokonce vzdávají bez boje. Jeruzalém je opravdu v zoufalé situaci. Kam se mohou jeho obyvatelé obrátit o pomoc? Je vůbec možné nějak se před asyrským vojskem zachránit? A jak se Boží lid do této situace dostal? Chceme-li na tyto otázky získat odpověď, musíme se ohlédnout zpět a zjistit, jak Jehova jednal se svým smluvním národem v dřívějších dobách.
Odpadlictví v Izraeli
3, 4. (a) Kdy a jak byl izraelský národ rozdělen na dvě království? (b) Jakým nedobrým způsobem zahájil Jeroboam existenci severního desetikmenného království?
3 Od chvíle, kdy Izrael odešel z Egypta, až do smrti Davidova syna Šalomouna, tedy po dobu více než 500 let, tvořilo 12 izraelských kmenů jednotný národ. Když Šalomoun zemřel, vzbouřilo se proti Davidově dynastii deset severních kmenů pod Jeroboamovým vedením a tato vzpoura vedla k rozdělení národa na dvě království. To se stalo v roce 997 př. n. l.
4 Jeroboam byl prvním králem severního království Izraele, a své poddané vedl po cestě odpadlictví. Áronské kněžstvo a právoplatné uctívání Jehovy totiž nahradil nezákonným kněžstvem a systémem uctívání telat. (1. Královská 12:25–33) To bylo Jehovovi odporné. (Jeremjáš 32:30, 35) Kvůli tomu a ještě z dalších důvodů Jehova dovolil, aby si Izrael podmanila Asýrie. (2. Královská 15:29) Král Hošea se asyrské jho snažil zlomit tím, že se spojil s Egyptem, ale tento plán selhal. (2. Královská 17:4)
Izrael se obrací k falešnému útočišti
5. Ke komu se Izrael obrací o pomoc?
5 Jehova chce přivést Izraelity k rozumu.a Posílá tedy proroka Izajáše s tímto varováním: „Běda těm, kdo sestupují pro pomoc do Egypta, těm, kdo spoléhají na pouhé koně a kdo vkládají důvěru ve válečné dvoukolé vozy, protože jsou četné, a v oře, protože jsou velmi mohutní, ale kdo nehleděli na Izraelova Svatého a nepátrali po Jehovovi.“ (Izajáš 31:1) To je opravdu hrozné. Izraelité vkládají větší důvěru v koně a válečné dvoukolé vozy než v živého Boha, Jehovu. Smýšlejí tělesně, a proto se jim egyptští koně zdají četní a mohutní. Egypt bude jistě cenným spojencem proti asyrskému vojsku. Izraelité však brzy zjistí, že jejich tělesné spojenectví s Egyptem je marné.
6. Proč to, že se Izrael obrací k Egyptu, prozrazuje slabou víru v Jehovu?
6 Na základě smlouvy Zákona jsou obyvatelé Izraele i Judy zasvěceni Jehovovi. (2. Mojžíšova 24:3–8; 1. Paralipomenon 16:15–17) Izrael se však o pomoc obrací k Egyptu, a tím dává najevo nedostatek víry v Jehovu a neúctu k zákonům, které jsou součástí zmíněné svaté smlouvy. Proč? K podmínkám smlouvy totiž patří slib, kterým se Jehova zavázal, že svůj lid bude chránit, jestliže ten mu bude výlučně oddán. (3. Mojžíšova 26:3–8) V souladu s tímto slibem se Jehova opakovaně prokazoval jako ‚tvrz v čase tísně‘. (Žalm 37:39; 2. Paralipomenon 14:2, 9–12; 17:3–5, 10) Jehova také ústy Mojžíše, který byl prostředníkem smlouvy Zákona, řekl, že by si budoucí izraelští králové neměli zvětšovat počet koní. (5. Mojžíšova 17:16) Tím, že králové tento předpis poslouchali, měli prokázat, že hledají ochranu u „Izraelova Svatého“. Žel, Izraelští panovníci takovou víru nemají.
7. Jak se v dnešní době mohou křesťané poučit z toho, že Izrael měl slabou víru?
7 Z toho si dnes mohou vzít křesťané poučení. Izrael spoléhal na viditelnou podporu ze strany Egypta, a ne na mnohem účinnější pomoc, kterou dává Jehova. I dnes mohou být křesťané v pokušení nevkládat svou důvěru v Jehovu, ale vkládat ji v tělesné zdroje bezpečí, jako jsou bankovní účty, postavení ve společnosti a styky ve světě. Je pravda, že křesťané, kteří jsou hlavou rodiny, berou vážně svou odpovědnost starat se o svou rodinu v hmotném ohledu. (1. Timoteovi 5:8) Ale v hmotné věci nevkládají svou důvěru. A střeží se před „jakoukoli chtivostí“. (Lukáš 12:13–21) Jedinou „bezpečnou výšinou v časech tísně“ je Jehova Bůh. (Žalm 9:9; 54:7)
8, 9. (a) Jak to dopadne s Izraelem, přestože se jeho plány zdají být ze strategického hlediska rozumné, a proč? (b) Jaký je rozdíl mezi lidskými a Jehovovými sliby?
8 Izajáš vlastně zesměšňuje izraelské vůdce, kteří dohodu s Egyptem sjednali. Říká: „Je také moudrý a přivodí to, co je neblahé, a nevzal svá vlastní slova zpět; a jistě povstane proti domu zločinců a proti pomoci těch, kdo konají to, co ubližuje.“ (Izajáš 31:2) Izraelští vůdcové si možná myslí, že jsou moudří. Cožpak ale Stvořitel vesmíru není svrchovaně moudrý? V Jehovových očích je vytvoření tohoto politického spojenectví duchovním cizoložstvím, i když se navenek zdá, že ze strategického hlediska je záměr Izraele hledat pomoc od Egypta rozumný. (Ezekiel 23:1–10) Izajáš tedy říká, že Jehova „přivodí to, co je neblahé“.
9 Lidské sliby, jak je obecně známo, jsou nespolehlivé a ochrana poskytovaná lidmi bývá nejistá. Jehova však naproti tomu nemusí ‚brát svá vlastní slova zpět‘. Zcela určitě udělá to, co slíbí. Jeho slovo se k němu nevrátí bez výsledků. (Izajáš 55:10, 11; 14:24)
10. Jak to dopadne s Izraelem a s Egyptem?
10 Prokáží se Egypťané jako spolehlivá ochrana Izraele? Ne. Izajáš Izraeli říká: „Egypťané jsou však pozemští lidé, a ne Bůh; a jejich koně jsou tělo, a ne duch. A Jehova vztáhne ruku a ten, kdo nabízí pomoc, bude muset klopýtnout, a ten, komu se pomáhá, bude muset padnout, a zároveň všichni dospějí ke konci.“ (Izajáš 31:3) Ten, kdo pomáhá (Egypt), i ten, komu je pomáháno (Izrael), klopýtnou, padnou a budou zničeni, až Jehova vztáhne svou ruku, aby prostřednictvím Asýrie vykonal svůj rozsudek.
Samaří padá
11. Jaké hříchy Izrael navršil a k čemu to nakonec vede?
11 Jehova je milosrdný, a proto k obyvatelům Izraele opakovaně vysílá proroky s vybídkou, aby činili pokání a vrátili se k čistému uctívání. (2. Královská 17:13) Navzdory tomu Izrael svůj hřích v podobě uctívání telat ještě zvětšuje, protože se zabývá věštěním, věnuje se nemravnému uctívání Baala a používá posvátné kůly na výšinách. Izraelité dokonce nechávají „své syny a své dcery procházet ohněm“, tedy obětují své vlastní potomky démonským bohům. (2. Královská 17:14–17; Žalm 106:36–39; Amos 2:8) Jehova chce s ničemností Izraele skoncovat, a proto vyhlašuje: „Samaří a jeho král budou jistě umlčeni jako ulomený proutek na povrchu vod.“ (Ozeáš 10:1, 7) Na Samaří, hlavní město Izraele, zaútočí v roce 742 př. n. l. asyrská vojska. Po třech letech obléhání město padá a v roce 740 př. n. l. přestává desetikmenné království existovat.
12. Jaké dílo nechává Jehova dnes vykonávat a co se stane s těmi, kdo nedbají na varování?
12 V dnešní době dal Jehova pokyn k vykonávání celosvětového kazatelského díla, jehož cílem je upozornit ‚lidstvo, že by měli všichni všude činit pokání‘. (Skutky 17:30; Matouš 24:14) Ti, kdo odmítají Boží prostředek záchrany, budou jako „ulomený proutek“ a budou zničeni jako odpadlý izraelský národ. Na druhé straně ti, kdo doufají v Jehovu, „budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy“. (Žalm 37:29) Je tedy opravdu moudré vyvarovat se chyb, kterých se dopustilo starověké království Izraele. Mějme plnou důvěru v to, že nás Jehova zachrání.
Jehovova zachraňující moc
13, 14. Jaká utěšující slova má Jehova pro Sion?
13 Několik kilometrů od jižní hranice Izraele leží Jeruzalém, hlavní město Judy. Jeho obyvatelé velmi dobře vědí, co se stalo se Samařím. Nyní je ohrožuje tentýž děsivý nepřítel, který ukončil existenci jejich severního souseda. Poučí se tito Judejci z toho, co postihlo Samaří?
14 Obyvatelům Jeruzaléma přinášejí útěchu další Izajášova slova. Izajáš předkládá ujištění o tom, že Jehova svůj smluvní lid stále miluje. Sděluje: „Tak mi totiž řekl Jehova: ‚Právě jako mručí lev, dokonce mladý lev s hřívou, nad svou kořistí, když se proti němu povolá plný počet pastýřů, a navzdory jejich hlasu se nedá vyděsit a navzdory jejich rozruchu se neshrbí, právě tak sestoupí Jehova vojsk, aby vedl válku o horu Sion a o její pahorek.‘“ (Izajáš 31:4) Jako mladý lev, který stojí nad svou kořistí, bude Jehova žárlivě chránit své svaté město, Sion. Od jeho záměru ho neodvrátí žádná vychloubačná ani zastrašující slova a ani žádný jiný rozruch vyvolaný asyrskými vojsky.
15. Proč můžeme říci, že Jehova jedná s obyvateli Jeruzaléma něžně a soucitně?
15 Povšimněme si, jak něžně a soucitně bude Jehova jednat s obyvateli Jeruzaléma: „Jako létající ptáci, stejně bude Jehova vojsk bránit Jeruzalém. Bude jej bránit a také jej jistě osvobodí. Ušetří jej a také způsobí, aby unikl.“ (Izajáš 31:5) Ptačí samice je vždy připravena chránit své mladé. S roztaženými křídly se vznáší nad svými mláďaty a ostražitým zrakem vyhlíží po každém náznaku hrozícího nebezpečí. Jestliže se přiblíží nějaký dravec, samice se rychle vrhne dolů, aby svá ptáčata ochránila. Podobně se Jehova láskyplným způsobem postará o obyvatele Jeruzaléma, až je napadnou Asyřané.
„Vraťte se“
16. (a) Jakou láskyplnou výzvu pronáší Jehova ke svému lidu? (b) Kdy je vzpoura judského lidu obzvláště zřejmá? Vysvětlete to.
16 Jehova nyní příslušníkům svého lidu připomíná, že zhřešili, a povzbuzuje je, aby opustili své hříšné cesty. „Vraťte se k Tomu, proti němuž izraelští synové zašli hluboko do svého vzbouření.“ (Izajáš 31:6) Vzpurné bylo nejen desetikmenné království Izraele. Také obyvatelé Judy, kteří jsou rovněž ‚izraelskými syny‘, totiž zašli „hluboko do svého vzbouření“. To je patrné zejména tehdy, když se králem stává Ezekjášův syn Manasse, tedy krátce potom, co Izajáš dokončuje své prorocké poselství. Biblická zpráva uvádí, že „Manasse stále sváděl Judu a obyvatele Jeruzaléma, aby činili hůře než národy, které Jehova vyhladil z místa před izraelskými syny“. (2. Paralipomenon 33:9) Jen si to představme! Jehova vyhladí pohanské národy, protože jsou odporné ve své zvrácenosti, ale obyvatelé Judy, kteří jsou s Jehovou ve smluvním vztahu, jednají ještě hůře než příslušníci zmíněných národů.
17. V jakém smyslu je dnešní situace srovnatelná se situací v Judě za vlády Manasseho?
17 Situaci v Judě za vlády Manasseho se v mnoha ohledech podobá situace na prahu 21. století. Svět je stále více rozdělen náboženskou, rasovou a národnostní nenávistí. Hrůzné vraždy, mučení, znásilňování a takzvané etnické čistky si už vyžádaly miliony životů. Je zcela nepochybné, že lidé a národy — zejména pak národy křesťanstva — zašli „hluboko do svého vzbouření“. Můžeme však mít jistotu, že Jehova nedovolí, aby ničemnost existovala věčně. Co nám tuto jistotu dává? Jsou to události, k nimž došlo v Izajášově době.
Jeruzalém je osvobozen
18. Před čím rabšake varuje Ezekjáše?
18 Asyrští králové připisovali zásluhu za vítězství na bitevním poli svým bohům. V knize Ancient Near Eastern Texts (Starověké texty z Blízkého východu) jsou obsažena díla asyrského panovníka Aššurbanipala. Ten tvrdil, že ho vedli „Aššur, Bel a Nebo, velcí bohové, [jeho] páni, kteří (vždy) kráčeli po [jeho] boku, [když] ve velké otevřené bitvě porážel zkušené vojáky“. Podobnou víru v to, že se bohové zapojují do lidských válek, projevuje v Izajášově době rabšake zastupující krále Senacheriba, a to když promlouvá ke králi Ezekjášovi. Židovského krále varuje, aby nespoléhal na záchranu od Jehovy, a ukazuje, že ani bohové ostatních národů nebyli schopni ochránit svůj lid před mocnou asyrskou válečnou mašinerií. (2. Královská 18:33–35)
19. Jak Ezekjáš reaguje na rabšakeho posměšky?
19 Jak na to král Ezekjáš reaguje? Biblická zpráva říká: „Jakmile král Ezekjáš slyšel, stalo se, že okamžitě roztrhl své oděvy a přikryl se pytlovinou a vešel do Jehovova domu.“ (2. Královská 19:1) Ezekjáš si uvědomuje, že existuje pouze jediná bytost, která mu v této děsivé situaci může pomoci. Pokořuje se a hledá vedení u Jehovy.
20. Jak Jehova zakročí ve prospěch obyvatel Judy a jak by se z toho měli poučit?
20 A Jehova mu vedení, o které žádá, poskytuje. Prostřednictvím proroka Izajáše říká: „V tom dni totiž zavrhnou každý své bezcenné bohy ze stříbra a své nehodnotné bohy ze zlata, které si udělaly vaše ruce jako hřích.“ (Izajáš 31:7) Až Jehova bude za svůj lid bojovat, ukáže se, jací vlastně Senacheribovi bohové jsou — totiž že jsou bezcenní. To je pro obyvatele Judy poučení, které by si měli vzít k srdci. Král Ezekjáš je sice věrný, ale judská země, podobně jako Izrael, je plná model. (Izajáš 2:5–8) Chtějí-li obyvatelé Judy obnovit svůj vztah k Jehovovi, musí činit pokání ze svých hříchů a zavrhnout „každý své bezcenné bohy“. (Viz 2. Mojžíšovu 34:14.)
21. Jak Izajáš prorocky popisuje vykonání Jehovova rozsudku nad Asýrií?
21 Izajáš nyní prorocky popisuje vykonání Jehovova rozsudku nad obávaným nepřítelem Judy: „Asyřan padne mečem, ne mečem muže; a meč, ne meč pozemského člověka, ho pohltí. A bude prchat kvůli meči a jeho vlastní mladí muži budou určeni k nucené práci.“ (Izajáš 31:8) Až dojde ke zúčtování, obyvatelé Jeruzaléma nebudou muset ani vytáhnout své meče z pochvy. Elita asyrského vojska je pohlcena — ne lidskými meči, ale mečem Jehovovým. Asyrský král Senacherib „bude prchat kvůli meči“. Potom, co rukou Jehovova anděla padne sto osmdesát pět tisíc jeho válečníků, se král vrací domů. Později, když se klaní svému bohu Nisrokovi, je zavražděn vlastními syny. (2. Královská 19:35–37)
22. Co se dnes mohou křesťané naučit z toho, co se stalo Ezekjášovi a asyrskému vojsku?
22 Nikdo, ani Ezekjáš, nedokáže předem říci, jak Jehova osvobodí Jeruzalém od asyrského vojska. Ale to, jak se Ezekjáš v této kritické situaci zachová, je vynikajícím příkladem pro ty, kdo zažívají zkoušky v dnešní době. (2. Korinťanům 4:16–18) Je pochopitelné, že se Ezekjáš bál, protože Asyřané ohrožující Jeruzalém měli děsivou pověst. (2. Královská 19:3) Věřil však v Jehovu a hledal vedení u něho, a ne u lidí. To bylo pro Jeruzalém opravdovým požehnáním. V dnešní době mohou být bohabojní křesťané také silně citově rozrušeni, když jsou v tísnivé situaci. Za mnoha okolností je strach pochopitelný. Ale pokud ‚uvrhneme všechnu svou úzkost na Jehovu‘, bude o nás pečovat. (1. Petra 5:7) Pomůže nám, abychom svůj strach překonali, a dá nám sílu, abychom situaci, která nás tíží, zvládli.
23. V jakém smyslu nakonec zůstávají pocity strachu Senacheribovi, a ne Ezekjášovi?
23 Pocity strachu nakonec zůstávají Senacheribovi, a ne Ezekjášovi. Na koho se může Senacherib obrátit? Izajáš předpovídá: „‚Jeho vlastní skalní útes pomine z naprostého úleku a jeho knížata budou poděšena signálem,‘ je výrok Jehovy, jehož světlo je na Sionu a jehož pec je v Jeruzalémě.“ (Izajáš 31:9) Bohové, které Senacherib uctívá — jeho „skalní útes“, útočiště, v nějž doufá —, ho nechají na holičkách. Obrazně řečeno, ‚pomíjejí z naprostého úleku‘. Senacheribovi kromě toho nepomohou ani jeho knížata. I ona jsou ochromena hrůzou.
24. Jaké jasné poselství je možné pochopit z toho, co se stalo Asyřanovi?
24 Tato část Izajášova proroctví je jasným poselstvím pro každého případného Božího odpůrce. Neexistuje žádná zbraň, žádná síla ani žádný plán, které by mohly zmařit Jehovovy záměry. (Izajáš 41:11, 12) Ti, kdo prohlašují, že slouží Bohu, ale odvracejí se od něho a hledají bezpečí v tělesných věcech, zažijí zklamání. A ti, kdo „nehleděli na Izraelova Svatého“, uvidí, jak Jehova „přivodí to, co je neblahé“. (Izajáš 31:1, 2) Jediným skutečným a trvalým útočištěm je opravdu Jehova Bůh. (Žalm 37:5)
[Poznámka pod čarou]
a Je pravděpodobné, že první tři verše 31. kapitoly Izajáše jsou určeny hlavně Izraeli. Posledních šest veršů se patrně vztahuje na Judu.
[Obrázek na straně 319]
Ti, kdo vkládají důvěru v hmotné věci, budou zklamáni
[Obrázek na straně 322]
Stejně jako lev střeží svou kořist, tak bude Jehova chránit své svaté město
[Obrázky na straně 324]
Svět je rozdělen náboženskou, rasovou a etnickou nenávistí
[Obrázek na straně 326]
Ezekjáš šel hledat pomoc do Jehovova domu