ŘEKA
Hebrejský výraz na·harʹ označuje řeku, to znamená významný vodní tok, který zpravidla trvale plyne přírodním korytem. Naproti tomu vádí neboli říční údolí (heb. naʹchal) je často suché, ale někdy se jím valí nezkrotný vodní tok. Mezi významné řeky, o nichž se zmiňuje Bible, patří Chiddekel (Tigris), Eufrat, Jordán, Abana a Parpar. (1Mo 2:14; 2Kr 5:10, 12) Ačkoli Nil není označen svým jménem, vztahuje se na něj výraz jeʼorʹ (někdy jeʼórʹ), jímž se rozumí také proud nebo průplav (Iz 33:21) nebo šachta či štola naplněná vodou. (Job 28:10) Kontext jasně ukazuje, kdy výrazy jeʼorʹ nebo jeʼórʹ označují Nil; proto se toto jméno objevuje v překladech Bible. (1Mo 41:17,18)
‚Řeka Egypt‘ (1Mo 15:18) může být totožná s ‚říčním údolím Egypt‘. (4Mo 34:5; viz heslo ŠICHOR.)
Eufrat je často prostě nazýván „Řeka“. (Joz 24:2, 3; Ezr 8:36; Iz 7:20; 27:12; Mi 7:12) Pro Hebrejce byl Eufrat ‚velkou řekou‘, protože byl nejdelší a nejdůležitější řekou jz. Asie. (1Mo 15:18) Proto z označení „Řeka“ nevyplývá žádná dvojznačnost.
Král David díky Jehovově pomoci rozšířil hranice Zaslíbené země až k Eufratu. (1Pa 18:3–8) O jeho synu Šalomounovi bylo řečeno: „Bude mít poddané od moře k moři a od Řeky [Eufrat] do konců země.“ (Ža 72:8) Tato slova se opakují v proroctví Zecharjáše a poukazují na celosvětové panství Mesiáše. (Ze 9:9, 10; srovnej Da 2:44; Mt 21:4, 5.)
První řeka, o níž je v Bibli zmínka, pramenila zjevně v Edenu a zavlažovala zahradu, kterou Jehova poskytl Adamovi a Evě jako domov. Tato řeka se rozdělovala do čtyř hlavních toků, z nichž se staly řeky Pišon, Gichon, Chiddekel a Eufrat. Oblasti (Chavila, Kuš a Asýrie), na něž je v souvislosti s těmito čtyřmi řekami poukázáno, existovaly po potopě. (1Mo 2:10–14) Zdá se tedy, že pisatel zprávy, Mojžíš, použil výrazy dobře známé v jeho dnech, aby ukázal, kde zahrada Eden ležela. Proto když se mluví o tom, kudy Pišon, Gichon a Chiddekel protékají, není možné s jistotou určit, zda se to vztahuje na období před potopou, nebo po ní. Jestliže se tento popis týká doby před potopou, pak mohla ke změně toku těchto řek přispět sama potopa. Jestliže se to však vztahuje na období po potopě, mohly od té doby jejich tok změnit jiné přírodní jevy, například zemětřesení, a tak identifikaci některých z nich znemožnit.
Obrazné použití. Řeky zabraňovaly v postupu nepřátelským silám a hrály životně důležitou roli v obraně některých měst, například Babylóna. Jeruzalém však neměl žádnou řeku jako svůj přírodní ochranný prostředek. Nicméně Jehova Bůh byl popsán jako zdroj mohutné řeky, která měla město chránit. Nepřátelé, kteří mohli přijít proti Jeruzalému jako nepřátelská flotila galér, by zakusili pohromu. (Iz 33:21, 22; viz heslo GALÉRA.)
Ničivá záplava řeky se používá k popisu vpádu nepřátelských sil. (Iz 8:7)
Voda je nezbytná k životu a Jehova je popsán jako Zdroj živé vody. (Jer 2:13) Odpadlí Izraelité však obraceli svou pozornost k Egyptu a Asýrii. Proto Jehova skrze svého proroka Jeremjáše řekl: „Jakou bys teď měla mít starost o egyptskou cestu, abys pila vody Šichoru? A jakou bys měla mít starost o asyrskou cestu, abys pila vody Řeky? . . . Věz tedy a viz, že je špatné a hořké, že jsi opustila Jehovu, svého Boha.“ (Jer 2:18, 19) Také Zjevení 8:10 a 16:4 zjevně poukazuje na vody, které někdo pro svou existenci považuje za životně důležité, ale které nepochybně pocházejí z lidských zdrojů.
Pokud jde o „řeku vody života“ (Zj 22:1), viz heslo ŽIVOT (Řeka vody života).