16. kapitola
„Velký zástup“ se nyní vydává silnicí k Boží organizaci
1, 2. Kdy má 35. kapitola Izajáše své duchovní splnění a co popisují první dva verše?
BĚHEM tisíciletého panství „Knížete pokoje“ se mnoho rysů 35. kapitoly Izajáše, jež se nyní plní před zničením Velkého Babylóna, bude v doslovném smyslu zrcadlit na celém lidstvu. To, čeho bylo dosaženo v duchovním smyslu, se totiž jistě splní i tělesně. S návratem Božích služebníků ze zajetí ve Velkém Babylóně se odehrává právě nyní větší duchovní splnění tohoto proroctví. Prorok Izajáš to popsal těmito krásnými slovy:
2 „Pustina a kraj bez vody budou jásat a pouštní pláň bude mít radost a rozkvete jako šafrán. Zcela jistě rozkvete a skutečně se bude radovat s radostnou náladou a s radostným voláním. Bude jí dána sláva Libanonu, nádhera Karmelu a Šaronu. Budou tam ti, kteří uvidí Jehovovu slávu, nádheru našeho Boha.“ — Izajáš 35:1, 2.
3. Kde byla pustá země v šestém století př. n. l. a jak se mohla rozjásat?
3 Kde ležela ta pustina, ten kraj bez vody a pouštní pláň? V šestém století př. n. l. byly na území Judského království. V roce 537 př. n. l. tato země ležela zpustlá a bez obyvatel už 70 let. Ale jak se mohla pustina rozjásat? Bylo by nutné, aby se do ní nastěhovali zpátky její obyvatelé. Měla se pozdvihnout ze svého ponížení a obdržet důstojnost vysokých hor mohutného Libanonu.
Vznik obrazné zahrady Eden
4, 5. (a) Kdy se v nové době odehrála podobná proměna takové opuštěné země a proč? (b) K čemu vedla obnovující činnost pomazaného ostatku? (c) Jak popsal Izajáš 35:5–7 jejich obnovený duchovní stav?
4 Této proměně od čehosi, co vypadalo jako Bohem zavržené, ke stavu, jenž dokazuje Jehovovu obnovenou přízeň, odpovídá v duchovním smyslu v nové době dění od roku 1919. Jehovův obnovený lid byl rozhodnut plně využít mírového období, jež se tehdy otevřelo. Větší Cyrus, Ježíš Kristus, a jeho Otec, Jehova Bůh, přidělili osvobozenému ostatku duchovních izraelitů velkolepé dílo, jež odpovídalo opětovné výstavbě Jehovova chrámu, kterou konal navrácený ostatek starověkého Izraele po roce 537 př. n. l. Dílo obnovy po roce 1919 vedlo k vytvoření obrazné zahrady Eden.
5 To bylo předpovězeno v dalších slovech 35. kapitoly Izajáše: „V tom čase se otevřou oči slepých, a uši hluchých, ty budou zprůchodněny. V tom čase bude chromý šplhat jako jelen a jazyk oněmělého zvolá radostí. Vždyť v pustině vytrysknou vody a v pouštní pláni bystřiny. A žárem vyprahlá půda bude jako rákosnatá tůň a žíznivá půda jako vodní zřídla. Na místě pobývání šakalů, na místě jejich odpočinku, bude zelená tráva s rákosím a rostlinami papyru.“ — Izajáš 35:5–7.
6. Čemu nezabránila pokračující existence protiobrazného novodobého Edomu a kdo dnes jásavě volá s obnoveným ostatkem?
6 Pokračující existence protiobrazného novodobého Edomu nezabránila obnově rajského stavu duchovního izraele ve splnění 35. kapitoly Izajáše. Novodobí Edomité se tedy nemají proč radovat, na rozdíl od ostatku duchovního izraele a rostoucího „velkého zástupu“. „Velký zástup“ má velký podíl na udržování duchovního ráje Jehovových novodobých svědků.
7. Co nikdy před rokem 1914 neviděly oči porozumění ostatku, ale kdy byly jejich „slepé“ oči otevřeny?
7 Nikdy před skončením časů pohanů se oči porozumění duchovního izraele neotevřely, aby viděly, že světové nepokoje, jež měly vypuknout roku 1914, skončí a ostatek zůstane ještě na zemi. Neviděli také, že oni a „velký zástup“ „jiných ovcí“ dostanou výsadu vydat světaširé svědectví o zřízení Božího mesiášského království. Stalo se tedy, že duchovně slepé oči ostatku byly roku 1919 otevřeny. A jakou vizi bezprostřední budoucnosti ty otevřené oči spatřily!
8. Jak zapůsobily dva sjezdy v Cedar Pointu na duchovní uši a jazyk obnoveného ostatku?
8 Na svých sjezdech v Cedar Pointu, Ohio, v letech 1919 a 1922 obdrželi určitou představu o díle, které před nimi leží. Pustili se do toho úkolu. Jejich duchovní uši se zprůchodnily a slyšely burcující poselství o Božím království a o potřebě zvěstovat je. Jako jelen skočili do služby svědků království, o něž se tak dlouho modlili. Jejich dosud oněmělé jazyky radostně provolávaly o mesiášském království panujícím v nebi. — Zjevení 14:1–6.
9. Jak v duchovním smyslu vytryskly vody v pustině?
9 Ano, jako by v duchovním území, jež předtím leželo suché a pusté, vytryskly vody a všechno se zazelenalo bujným porostem a bylo připraveno bohatě rodit. Není divu, že Jehovův obnovený lid jásal a radoval se a cítil se posilněn jako jelen zdatně šplhající do výšin! Vody pravdy o Božím království zřízeném v rukou Ježíše Krista roku 1914 vskutku tryskaly rostoucí silou a působily nesmírné osvěžení. — Izajáš 44:1–4.
„Silnice“ svatosti
10, 11. (a) Co znamenala tato osvěžující změna? (b) Jakou cestou dospěl ostatek do svého duchovního ráje a jak to popisuje Izajáš 35:8, 9?
10 Co značí to, o čem jsme hovořili? Zjevuje to, že nejprve ostatek a později „velký zástup“ „jiných ovcí“ vyšli z Velkého Babylóna a stali se svědky Božího království. Ale jakou cestou měli dojít zpět do božské přízně a být uvedeni do tohoto duchovního ráje? Měla se jakoby otevřít široká, prostorná silnice, aby zástupy izraelitů s průkopnickým duchem mohly jednotně kráčet do své Bohem dané domoviny. Naznačuje to Izajášovo nadšené proroctví:
11 „A jistě tam vznikne silnice; a bude se jmenovat Cesta svatosti. Nečistý po ní nepřejde. A bude pro toho, kdo kráčí po cestě, a nebudou po ní bloudit žádní pošetilci. Nevyskytne se tam žádný lev a nepřijdou na ni žádná dravá divoká zvířata.“ — Izajáš 35:8, 9.
12. Otevřel konec 1. světové války automaticky „silnici“ pro ostatek a co se stalo čtvrtý den roku 1919?
12 Konec 1. světové války neotevřel novodobou „silnici“ automaticky. Osm zaměstnanců Společnosti Strážná věž bylo stále ještě uvězněno a svědecké dílo se vážně zpomalilo. 4. ledna 1919 byl na každoročním shromáždění Společnosti Strážná věž v Pittsburghu v Pennsylvánii znovu zvolen prezidentem společnosti dosud uvězněný J. F. Rutherford, a to s přesvědčením, že je nevinným služebníkem Nejvyššího Boha.
13, 14. Jaké události v roce 1919 naznačily, že se pro ostatek otevřela obrazná silnice, a kdo po té „silnici“ kráčel?
13 21. března 1919 byl se svými sedmi spoluvězni propuštěn a později zcela zproštěn obžaloby. 25. března se tedy rozjeli vlakem do New Yorku a vrátili se do milovaného brooklynského bételu. Kanceláře Společnosti se poté přestěhovaly zpátky z dočasného sídla v Pittsburghu do brooklynského bételu na 124 Columbia Heights. A ve vydání „Strážné věže“ z 15. prosince 1919 bylo oznámeno, že se tento čtrnáctideník opět vydává v Brooklynu, New York.
14 Tak se tedy v roce 1919 pro radostné Boží služebníky otevřela obrazná silnice. Ti, kteří chtěli být svatí v Jehovových očích, kráčeli po této „silnici“, „Cestě svatosti“. Kdo neměl správný záměr, čistou pohnutku, nevydal se onou obraznou „Cestou svatosti“ a nedosáhl obnovy božské přízně.
15. Co je viditelným důkazem, že „velký zástup“ vstoupil na obraznou silnici?
15 1. června 1935 bylo na sjezdu ve Washingtonu, D. C., 840 osob z „velkého zástupu“ pokřtěno ve vodě a viditelně tím dokázalo, že vstoupili na tu „silnici“. Nyní jich na tuto silnici vstoupily rostoucí milióny a připojily se ke klesajícímu počtu pomazaného ostatku. Mírumilovně a v příjemném společenství nyní spolu kráčejí „silnicí“, odhodláni, že s pomocí všemohoucího Boha v nebi nic nezlomí jejich jednotu.
16. Jak to, že na této silnici není obrazně řečeno žádný lev ani jiná šelma?
16 Na této silnici není obrazně řečeno žádný lev ani jiná šelma, nic na ní neodrazuje ani neodstrašuje pomazaný ostatek a „velký zástup“. Ti se s důvěrou vydali na cestu, kterou jim nyní otevřel jejich osvoboditel, větší Cyrus, a cílem je Sion.
17. (a) Je „silnice“ stále otevřena, přestože jsme hluboko v „závěru systému věcí“? (b) Kdo vstupuje na „Cestu svatosti“ a jak to udělali?
17 Dnes, hluboko v „závěru systému věcí“, zůstává ta božsky opatřená „silnice“ otevřená. Zástupy lidí s oceněním jednají podle sdělení, že Velký Babylón padl pod náporem většího Cyra, Ježíše Krista. Prchají z něho a vstupují na cestu do duchovního ráje, „Cestu svatosti“. — Jeremjáš 50:8.
18. Jak popisuje poslední verš 35. kapitoly Izajáše současný stav věrných svědků Jehovových a komu patří díky za splnění tohoto proroctví?
18 Dospívají k nepopsatelné radosti a potěšení, jak to líčí závěrečný verš 35. kapitoly Izajáše: „A právě ti vykoupení Jehovou se vrátí a jistě přijdou k Sionu s radostným voláním, a na jejich hlavě bude radování na neurčitý čas. Dosáhnou jásotu a radování, a zármutek a vzdychání prchne.“ Jejich zármutek a vzdychání se nevrátilo Jehovovým věrným, radostným svědkům. Děkujme pravdomluvnému Bohu, Jehovovi, který tak chvályhodně splnil zářivé proroctví 35. kapitoly Izajáše!