RÁKOS
[heb. qa·néʹ; řec. kaʹla·mos].
Tato slova se nepochybně vztahují na mnoho rákosovitých rostlin, které obvykle rostou na vlhkých místech. (Job 40:21; Ža 68:30; Iz 19:6; 35:7; viz heslo PUŠKVOREC, TŘTINA.) Někteří badatelé se domnívají, že slovem „rákos“ je v Bibli většinou míněn druh Arundo donax. Tato rostlina se běžně vyskytuje v Egyptě, v Palestině a v Sýrii. Její stéblo, ukončené velkým dlouhým chomáčem bílých květů, je ve spodní části silné 5 až 8 cm a dorůstá výšky 2,5 až 5,5 m. Listy dosahují délky 30 až 90 cm. V močálech a na březích řek v Izraeli roste také rákos jižní (Phragmites australis). Je to hojně olistěná tráva vysoká 1,5 až 5 m, jejíž tuhé, hladké stéblo má na vrcholku nadýchanou mnohokvětou latu.
Římští vojáci s výsměchem dali Ježíšovi do pravé ruky rákos, který měl představovat královské žezlo, a později ho s ním tloukli. Na rákos také nasadili houbu namočenou do kyselého vína, kterou podali Ježíšovi pověšenému na kůlu. (Mt 27:29, 30, 48; Jan 19:29; viz heslo YZOP.)
Rákos se používal také k měření. Kniha Ezekiel (40:5) uvádí, že měřicí rákos byl dlouhý šest loket. Rákos odvozený od běžného lokte byl dlouhý 2,67 m a rákos odvozený od dlouhého lokte měřil 3,11 m. (Zj 11:1; 21:15, 16; viz heslo MÍRY A VÁHY.)
Obrazné použití. Slovem „rákos“ je v Bibli také znázorňována nestálost a křehkost. (1Kr 14:15; Ez 29:6, 7) Egypt byl přirovnáván k nalomenému rákosu, jehož ostré, špičaté třísky by se tomu, kdo by se o něj opřel, zabodly do dlaně. (2Kr 18:21; Iz 36:6) Ježíš řekl o Janu Křtiteli: „Na co jste se vyšli dívat do pustiny? Na rákos zmítaný větrem?“ (Mt 11:7) Těmito slovy Ježíš možná chtěl ukázat ne to, že Jan Křtitel je nerozhodný nebo kolísavý člověk, ale to, že je pevný, stálý a přímý. „Potlučený rákos“ z Matouše 12:20 (Iz 42:3) zjevně znázorňuje utlačované lidi; takový byl například muž s uschlou rukou, kterého Ježíš vyléčil v Sabatu. (Mt 12:10–14; viz Mt 23:4; Mr 6:34.)