Čtvrtá kapitola
„Jste moji svědkové“
1. K čemu Jehova používá proroctví a jak mají na splněná proroctví reagovat příslušníci jeho lidu?
SCHOPNOST předpovídat budoucnost je jednou z věcí, kterou se pravý Bůh odlišuje od všech falešných bohů. Když ale Jehova prorokuje, má na mysli víc než jen to, aby dokázal, že je Bůh. Ze 43. kapitoly Izajáše je patrné, že Jehova prorokuje jednak na důkaz toho, že je Bůh, a jednak na důkaz toho, že miluje svůj smluvní lid. Příslušníci Božího lidu však nemají nečinně přihlížet, jak se proroctví splňují, ale o tom, co vidí, mají vydávat svědectví. Ano, mají být Jehovovými svědky.
2. (a) V jakém duchovním stavu je Izrael v Izajášově době? (b) Jak Jehova svému lidu otevírá oči?
2 Je smutné, že v době Izajáše je Izrael v tak žalostném stavu, že Jehova svůj lid považuje v duchovním ohledu za nedostatečný. „Vyveď lid slepý, třebaže existují oči, a ty hluché, třebaže mají uši.“ (Izajáš 43:8) Jak mohou lidé, kteří jsou v duchovním ohledu slepí a hluší, sloužit Jehovovi jako jeho živí svědkové? Je pouze jediný způsob, jak toho dosáhnout. Jejich oči a uši musí být zázračně otevřeny. A Jehova je skutečně otevírá! Jak? V prvé řadě svůj lid přísně ukázňuje — v roce 740 př. n. l. jdou do zajetí obyvatelé severního království Izraele a v roce 607 př. n. l. obyvatelé Judy. Jehova pak s mocí zasahuje ve prospěch svých služebníků — osvobodí je a v roce 537 př. n. l. navrací kajícný ostatek, který je v duchovním ohledu oživen, do jeho vlasti. Jehova si je naprosto jistý tím, že tento jeho záměr nemůže být zmařen, a proto asi 200 let předem mluví o osvobození Izraele tak, jako by k němu už došlo.
3. Jak Jehova povzbuzuje budoucí vyhnance?
3 „Tak řekl Jehova, tvůj Stvořitel, Jákobe, a tvůj Tvůrce, Izraeli: ‚Neboj se, vždyť jsem tě vykoupil. Zavolal jsem tě tvým jménem. Jsi můj. V případě, že bys procházel vodami, budu s tebou; a řekami, nezaplaví tě. V případě, že bys šel ohněm, nespálíš se ani tě neožehne plamen. Já jsem totiž Jehova, tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj Zachránce.‘“ (Izajáš 43:1–3a)
4. V jakém smyslu je Jehova Stvořitelem Izraele a jaké ujištění dává svému lidu v souvislosti s jeho návratem do vlasti?
4 Jehova má na Izraeli zvláštní zájem, protože tento národ mu patří. Je jeho vlastním stvořením ve splnění abrahamské smlouvy. (1. Mojžíšova 12:1–3) V Žalmu 100:3 se proto píše: „Vězte, že Jehova je Bůh. To on nás udělal, a ne my sami. Jsme jeho lid a ovce jeho pastvy.“ Jakožto Stvořitel a Výkupce Izraele Jehova přivede svůj lid bezpečně do jeho vlasti. Takové překážky, jako jsou vody, rozvodněné řeky a žhoucí pouště, nebudou Božímu lidu bránit v cestě ani jeho příslušníkům neublíží, stejně jako podobné překážky nezpomalily jejich předky o tisíc let dříve, když putovali do Zaslíbené země.
5. (a) V jakém ohledu jsou Jehovova slova útěchou pro duchovní Izrael? (b) Kdo jsou společníky duchovního Izraele a kým byli tito lidé předobrazeni?
5 Jehovova slova poskytují útěchu i novodobému ostatku duchovního Izraele, jehož členové jsou „novým stvořením“ zplozeným duchem. (2. Korinťanům 5:17) Odvážně se postavili před ‚vody‘ lidstva a v obrazných povodních zažívají Boží láskyplnou ochranu. Oheň, který dští jejich nepřátelé, jim neublíží, ale naopak působí, že jsou přečišťováni. (Zecharjáš 13:9; Zjevení 12:15–17) Jehova svou ochrannou péči rozšiřuje i na „velký zástup“ ‚jiných ovcí‘, které se připojují k Božímu duchovnímu národu. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Tito lidé byli předobrazeni jednak ‚ohromnou smíšenou společností‘, jež vyšla z Egypta společně s Izraelity, a jednak Nežidy, kteří se s propuštěnými vyhnanci vrátili z Babylónu. (2. Mojžíšova 12:38; Ezra 2:1, 43, 55, 58)
6. Jak Jehova dává najevo, že je Bohem práva, a to v souvislosti s vykoupením (a) doslovného Izraele? (b) duchovního Izraele?
6 Jehova slibuje, že k vysvobození svého lidu z Babylónu použije vojska Médie a Persie. (Izajáš 13:17–19; 21:2, 9; 44:28; Daniel 5:28) Svým médo-perským „zaměstnancům“ Jehova jakožto Bůh práva zaplatí za Izrael přiměřené výkupné. „Jako výkupné za tebe jsem dal Egypt, namísto tebe Etiopii a Sebu. Díky tomu, že jsi byl v mých očích drahocenný, byl jsi považován za hodného cti a sám jsem si tě zamiloval. A dám místo tebe lidi a místo tvé duše národnostní skupiny.“ (Izajáš 43:3b, 4) Dějiny potvrzují, že Perská říše dobyla Egypt, Etiopii a nedalekou Sebu, právě jak to Bůh předpověděl. (Přísloví 21:18) V roce 1919 Jehova prostřednictvím Ježíše Krista podobným způsobem vysvobodil ze zajetí ostatek duchovního Izraele. Za služby, které Ježíš vykonal, však nepotřeboval žádnou odměnu. Nebyl pohanským panovníkem. Navíc vysvobozoval své vlastní duchovní bratry. Mimoto mu v roce 1914 Jehova dal „národy jako [jeho] dědictví a konce země jako [jeho] vlastnictví“. (Žalm 2:8)
7. Co Jehova cítil ke svému lidu ve starověku a co ke svému lidu cítí i v nové době?
7 Povšimněme si, jak Jehova otevřeně vyjadřuje své něžné city k vykoupeným vyhnancům. Říká jim, že jsou pro něho ‚drahocenní‘, že jsou ‚hodni cti‘ a že si je „zamiloval“. (Jeremjáš 31:3) A totéž — dokonce v ještě větší míře — cítí ke svým věrným služebníkům v dnešní době. Pomazaní křesťané jsou do vztahu k Bohu uvedeni ne na základě toho, že se tak narodili, ale na základě působení Božího svatého ducha potom, co se svému Stvořiteli sami zasvětili. Jehova tyto lidi přitahuje ke svému Synovi a k sobě a píše jim své zákony a zásady do jejich vnímavého srdce. (Jeremjáš 31:31–34; Jan 6:44)
8. Jaké ujištění dává Jehova vyhnancům a jak budou pohlížet na své vysvobození?
8 Jehova předkládá vyhnancům další ujištění a dodává: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Od východu slunce přinesu tvé semeno a od západu slunce tě sesbírám. Řeknu severu: ‚Vydej!‘ a jihu: ‚Nezadržuj. Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery z nejzazšího konce země, každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil pro svou vlastní slávu, koho jsem utvořil, ano, koho jsem udělal.‘“ (Izajáš 43:5–7) Jehova dosáhne i do těch nejodlehlejších končin země, až nadejde čas, aby osvobodil své syny a dcery a přivedl je zpět do jejich milované vlasti. (Jeremjáš 30:10, 11) Z jejich pohledu bude tímto osvobozením zastíněno dřívější vysvobození jejich národa z Egypta. (Jeremjáš 16:14, 15)
9. Jakými dvěma způsoby Jehova spojuje své jméno se svými záchrannými skutky?
9 Jehova příslušníkům svého lidu připomíná, že jsou nazýváni jeho jménem, a tak potvrzuje svůj slib, že Izrael osvobodí. (Izajáš 54:5, 6) A co víc, Jehova své jméno spojuje se svými sliby týkajícími se vysvobození. Tak zaručuje, že on bude oslaven, až se jeho prorocké slovo splní. Ani dobyvatel Babylónu nebude oprávněn získat čest, která náleží jedinému živému Bohu.
Bohové před soudem
10. K čemu Jehova vyzývá národy a jejich bohy?
10 Slib, že osvobodí Izrael, Jehova nyní používá jako podklad pro univerzální soudní případ, ve kterém stojí před soudem bohové národů. Čteme: „Ať se všechny národy seberou na jedno místo a ať se sejdou národnostní skupiny. Kdo [z jejich bohů] to mezi nimi může povědět? Anebo mohou způsobit, abychom slyšeli dokonce první věci? Ať [jejich bohové] opatří své svědky, aby byli prohlášeni za spravedlivé, nebo ať slyší a řeknou: ‚To je pravda!‘“ (Izajáš 43:9) Jehova staví národy světa před obtížný úkol. Vlastně říká: ‚Ať vaši bohové prokáží, že jsou bohy, a to tím, že přesně předpovědí budoucnost.‘ Jedině pravý Bůh může prorokovat neomylně, a proto tato zkouška odhalí všechny podvodníky. (Izajáš 48:5) Ale Všemohoucí Bůh dodává ještě další právnickou podmínku: Všichni, kdo tvrdí, že jsou praví bohové, musí opatřit svědky jednak svých předpovědí a jednak jejich splnění. Je přirozené, že Jehova z tohoto právnického požadavku nevylučuje sám sebe.
11. Jaké pověření dává Jehova svému sluhovi a co zjevuje v souvislosti s tím, že je Bůh?
11 Falešní bohové jsou neschopní, a proto žádné svědky nemohou zajistit. Místo pro jejich svědky je tedy trapně prázdné. Nyní však přichází čas, aby Jehova potvrdil to, že je Bůh. Hledí na svůj lid a říká: „Jste moji svědkové, ... ano můj sluha, kterého jsem vyvolil, abyste poznali a věřili ve mne a abyste rozuměli, že jsem Týž. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a po mně nadále nebyl žádný. Já — já jsem Jehova a kromě mne není zachránce. Sám jsem sděloval a zachraňoval a působil, aby to bylo slyšet, když mezi vámi nebyl žádný cizí bůh. Jste tedy moji svědkové ... a já jsem Bůh. Také jsem po celý čas Týž; a nikdo nedosahuje osvobození z mé vlastní ruky. Budu jednat, a kdo [mou ruku] může obrátit zpět?“ (Izajáš 43:10–13)
12, 13. (a) Jaké hojné svědectví má předkládat Jehovův lid? (b) Jak se v nové době dostalo Jehovovo jméno do popředí?
12 Jehovova slova způsobí, že se místo pro Boží svědky zaplní radostným zástupem. Jejich svědectví je jasné a nevyvratitelné. Podobně jako Jozue dosvědčují, že ‚všechno, co Jehova mluvil, se splnilo. Ani jediné slovo neselhalo.‘ (Jozue 23:14) Jehovovu lidu stále znějí v uších slova Izajáše, Jeremjáše, Ezekiela a dalších proroků, kteří jakoby jedním hlasem předpovídali, že se Juda dostane do vyhnanství a že bude z vyhnanství zázračným způsobem osvobozena. (Jeremjáš 25:11, 12) Dokonce i jméno muže, který Judu osvobodí — Kýros —, bylo předpověděno dlouho před tím, než se narodil. (Izajáš 44:26–45:1)
13 Kdo tedy může po předložení těchto mnoha dokladů popřít, že Jehova je jediný pravý Bůh? Na rozdíl od pohanských bohů jedině Jehova nebyl vytvořen; jen on je pravý Bůh.a Proto lid, který nese Jehovovo jméno, má jedinečnou a vzrušující výsadu vyprávět o Jehovových podivuhodných dílech budoucím generacím a těm lidem, kteří Boha hledají. (Žalm 78:5–7) Podobně i Jehovovi novodobí svědkové mají výsadu oznamovat Jehovovo jméno po celé zemi. Ve dvacátých letech 20. století si badatelé Bible čím dál více uvědomovali, jak hluboký význam má Boží jméno Jehova. Později, 26. července roku 1931, na sjezdu v Columbu ve státě Ohio prezident Společnosti Joseph F. Rutherford přednesl rezoluci nazvanou „Nové jméno“. Účastníci sjezdu byli vzrušeni slovy: „Přejeme si, býti pod tímto jménem známými a tak nazýváni: Svědkové Jehovovi.“ Rezoluci pak schválili zvučným zvoláním: „Ano!“ Od té doby je Jehovovo jméno po celém světě v popředí. (Žalm 83:18)
14. Co Jehova připomíná Izraelitům a proč je tato připomínka aktuální?
14 Jehova pečuje o ty, kdo jeho jméno nosí čestným způsobem, a pohlíží na ně jako na „zřítelnici svého oka“. Tuto skutečnost Izraelitům připomíná, když jim říká, jak je vysvobodil z Egypta a jak je bezpečně vedl pustinou. (5. Mojžíšova 32:10, 12) Tehdy mezi sebou neměli žádného cizího boha, protože na vlastní oči viděli naprosté pokoření všech egyptských bohů. Ano, celý egyptský panteon nemohl ani ochránit Egypt, ani zabránit Izraelitům, aby odešli. (2. Mojžíšova 12:12) Podobně ani mocný Babylón, jehož městské architektuře dominovalo nejméně 50 chrámů zasvěcených falešným bohům, nebude schopen zastavit ruku Všemohoucího, až bude osvobozovat svůj lid. Je tedy zřejmé, že kromě Jehovy „není zachránce“.
Váleční koně padají, vězení se otvírají
15. Co Jehova předpovídá o Babylónu?
15 „Tak řekl Jehova, váš Výkupce, Svatý Izraele: ‚Kvůli vám pošlu do Babylóna a způsobím, aby klesly závory vězení, i Chaldejci se svým kvílivým voláním na lodích. Já jsem Jehova, váš Svatý, Stvořitel Izraele, váš Král.‘ Tak řekl Jehova, Ten, kdo dělá cestu mořem a vozovou cestu dokonce silnými vodami, Ten, kdo současně vyvádí válečný dvoukolý vůz a koně, vojenskou sílu a silné: ‚Ulehnou. Nevstanou. Jistě budou uhašeni. Jako lněný knot budou zhasnuti.‘“ (Izajáš 43:14–17)
16. Co postihne Babylón, chaldejské kupce a všechny domnělé obránce Babylónu?
16 Babylón je pro vyhnance jako vězení v tom smyslu, že jim brání vrátit se do Jeruzaléma. Ale pro Všemohoucího, který dříve udělal „cestu [Rudým mořem] a vozovou cestu dokonce silnými vodami“, jimiž jsou podle všeho myšleny vody Jordánu, není obranný systém Babylónu žádnou překážkou. (2. Mojžíšova 14:16; Jozue 3:13) Podobně Jehovův nástroj, Kýros, dosáhne toho, že vody mohutného Eufratu klesnou a díky tomu budou moci Kýrovi válečníci vstoupit do města. Chaldejští kupci brázdící babylónské kanály, což jsou vodní cesty pro tisíce obchodních galér a pro bárky vozící babylónské bohy, budou kvílet v zármutku, až jejich mohutné hlavní město padne. Stejně jako faraónovy dvoukolé vozy v Rudém moři, budou i babylónské rychlé dvoukolé vozy bezmocné. Babylón totiž nezachrání. Tak snadno jako se uhasí lněný knot v olejové lampě, dobyvatel ukončí život všech domnělých obránců.
Jehova svůj lid vede bezpečně domů
17, 18. (a) Co „nového“ Jehova prorokuje? (b) V jakém smyslu národ nemá vzpomínat na dřívější věci a proč?
17 Jehova porovnává své skutky, jimiž dříve osvobozoval svůj lid, s tím, co udělá nyní, a říká: „Nevzpomínejte na první věci a neobracejte své uvažování k dřívějším věcem. Pohleďte, činím něco nového. Nyní to vznikne. Poznáte to, či snad ne? Skutečně povedu cestu pustinou, řeky pouští. Bude mě oslavovat divoké polní zvíře, šakali a pštrosi; protože dám vodu i v pustině, řeky v poušti, abych dal svému lidu, svému vyvolenému, pít, lidu, který jsem si utvořil, aby líčil mou chválu.“ (Izajáš 43:18–21)
18 Slovy „nevzpomínejte na první věci“ Jehova nemyslí to, že by jeho sluhové měli ze své mysli vymazat jeho minulé skutky záchrany. Mnohé tyto skutky tvoří součást izraelských dějin, které jsou inspirovány Bohem, a Jehova dokonce přikázal, aby vyjití z Egypta bylo každoročně připomínáno při oslavě Pasachu. (3. Mojžíšova 23:5; 5. Mojžíšova 16:1–4) Jehova však nyní chce, aby ho jeho služebníci oslavovali na základě ‚něčeho nového‘ — něčeho, co sami zažijí. To se týká nejen jejich vysvobození z Babylónu, ale také jejich zázračné cesty domů, při níž půjdou možná přímější trasou přes poušť. V této suchopárné krajině jim Jehova vytvoří „cestu“ a vykoná mocné skutky připomínající to, co pro Izraelity udělal v Mojžíšově době — ano, v poušti nasytí ty, kdo se budou vracet, a uhasí jejich žízeň skutečnými řekami. Toho, co Jehova opatří, bude taková hojnost, že i divoká zvířata budou Boha oslavovat a nebudou útočit na jeho lid.
19. V jakém ohledu ostatek duchovního Izraele a jejich druhové chodí po ‚Cestě svatosti‘?
19 Podobně byl v roce 1919 osvobozen z babylónského zajetí ostatek duchovního Izraele a vydal se na cestu, kterou mu Jehova připravil, na ‚Cestu svatosti‘. (Izajáš 35:8) Na rozdíl od Izraelitů nemuseli jít spalující pouští z jednoho zeměpisného místa na jiné a jejich cesta neskončila po několika měsících příchodem do Jeruzaléma. „Cesta svatosti“ vedla ostatek pomazaných křesťanů do duchovního ráje. Oni na ‚Cestě svatosti‘ zůstávají, protože ještě stále musí procházet tímto systémem věcí. Pokud po této cestě půjdou i nadále, tedy pokud budou zachovávat Boží měřítka čistoty a svatosti, zůstanou v duchovním ráji. A mají opravdovou radost z toho, že se k nim připojuje velký zástup „neizraelských“ druhů. Členové ostatku a jejich druhové dál zažívají bohatou duchovní hostinu z Jehovovy ruky, a to v příkrém protikladu k těm, kdo vzhlížejí k Satanovu systému. (Izajáš 25:6; 65:13, 14) Mnozí lidé podobající se divokým zvířatům vidí, jak Jehova svému lidu žehná, a proto dělají změny ve svém způsobu jednání a oslavují pravého Boha. (Izajáš 11:6–9)
Jehova dává najevo, že je zraněn
20. Jak v Izajášově době Izrael zklamal Jehovu?
20 Když se ve starověku členové ostatku Izraele vrací zpět, jsou ve srovnání s Izajášovou ničemnou generací úplně jinými lidmi. O příslušnících této generace Jehova říká: „Ale mě jsi právě nevolal, Jákobe, protože ze mne jsi umdlel, Izraeli. Nenosil jsi mi ovce svých celých zápalných obětí a neoslavoval jsi mě svými oběťmi. Nenutil jsem tě, abys mi sloužil darem, ani jsem tě neunavoval vonnou pryskyřicí. Za žádné peníze jsi mi nekupoval sladkou třtinu; a tukem svých obětí jsi mě nenasytil. Ve skutečnosti jsi mě přinutil sloužit kvůli tvým hříchům; unavil jsi mě svými proviněními.“ (Izajáš 43:22–24)
21, 22. (a) Proč je možné říci, že Jehovovy požadavky nejsou břemenem? (b) Jak lid vlastně nutí Jehovu, aby mu sloužil?
21 Slovy „nenutil jsem tě, abys mi sloužil darem, ani jsem tě neunavoval vonnou pryskyřicí“, Jehova neříká, že oběti a vonná pryskyřice (složka svatého kadidla) už nejsou vyžadovány. Ty jsou v době platnosti smlouvy Zákona nedílnou součástí pravého uctívání. Totéž platí o ‚třtině‘, kterou je myšlena aromatická rákosnatá rostlina, sladce vonící přísada svatého oleje pomazání. Používání těchto věcí při službě v chrámu Izraelité zanedbávali. Jsou ale tyto požadavky břemenem? Určitě ne. Jehovovy požadavky ve srovnání s požadavky falešných bohů není těžké plnit. Například falešný bůh Molek vyžadoval obětování dětí, tedy něco, co Jehova nikdy nežádal. (5. Mojžíšova 30:11; Micheáš 6:3, 4, 8)
22 Kdyby Izraelité měli duchovní vnímavost, pak by ‚Jehovou nikdy nebyli unaveni‘. Pokud by se dívali do jeho Zákona, viděli by, jak hlubokou lásku k nim má, a rádi by mu obětovali „tuk“, tedy tu nejlepší část obětí. Oni si ale tuk chamtivě nechávají sami pro sebe. (3. Mojžíšova 3:9–11, 16) Tento ničemný národ zatěžuje Jehovu břemenem svých hříchů — vlastně vyžaduje, aby mu Jehova sloužil. (Nehemjáš 9:28–30)
Ukáznění nese ovoce
23. (a) Proč je ukáznění od Jehovy zasloužené? (b) Jak Bůh ukázní Izrael?
23 Ačkoli je ukáznění od Jehovy přísné, je zasloužené, a navíc přináší žádoucí výsledky a umožňuje projevení milosrdenství. „Já — já jsem Ten, kdo vymazává tvé přestupky kvůli sobě samému, a na tvé hříchy nebudu vzpomínat. Připomeň mi; suďme se spolu; povídej to po svém, abys byl v právu. Tvůj vlastní otec, ten první, hřešil, a tvoji vlastní mluvčí [„tlumočníci“, poznámka pod čarou] proti mně přestupovali. Znesvětím tedy knížata svatého místa a vydám Jákoba jako člověka zasvěceného zničení a Izrael vydám utrhačným slovům.“ (Izajáš 43:25–28) Izrael, stejně jako všechny národy světa, pochází z Adama, ‚toho prvního‘. Žádný Izraelita tudíž nemůže prokázat, že je „v právu“. Dokonce i izraelští „mluvčí“ — učitelé neboli tlumočníci Zákona — hřeší proti Jehovovi a vyučují nepravdy. Jehova tedy vydá celý svůj národ „zničení“ a „utrhačným slovům“. Také znesvětí všechny ty, kdo slouží na jeho ‚svatém místě‘ neboli ve svatyni.
24. Co je hlavním důvodem toho, že Jehova odpouští svému lidu, a to jak ve starověku, tak i dnes, ale co Jehova ke svému lidu cítí?
24 Povšimněme si však, že Bůh své milosrdenství projeví nejen proto, že se Izrael bude kát, ale projeví ho ve svém vlastním zájmu. Jde totiž o jeho jméno. Kdyby Bůh nechal Izrael ve vyhnanství natrvalo, přihlížející by Boží jméno tupili. (Žalm 79:9; Ezekiel 20:8–10) Podobně i dnes je prvořadé, aby bylo posvěceno Jehovovo jméno a aby byla ospravedlněna Jehovova svrchovanost, a teprve na druhém místě je záchrana lidí. Nicméně Jehova miluje ty, kdo bez výhrad přijímají jeho ukázňování a kdo mu slouží duchem a pravdou. Svou lásku k těmto lidem, ať už patří k pomazaným nebo k jiným ovcím, Jehova projevuje tím, že na základě oběti Ježíše Krista vymazává jejich přestupky. (Jan 3:16; 4:23, 24)
25. Jaké bázeň vzbuzující skutky vykoná Jehova v blízké budoucnosti a jak můžeme nyní projevit své ocenění?
25 Jehova také brzy projeví svou lásku k velkému zástupu svých věrných ctitelů, až udělá něco nového v jejich prospěch — tím, že je převede přes ‚velké soužení‘ na očištěnou ‚novou zemi‘. (Zjevení 7:14; 2. Petra 3:13) Budou svědky nejděsivějšího projevu Jehovovy moci, jaký kdy lidé zažili. Jistá vyhlídka, která je s touto událostí spojena, působí, že se pomazaný ostatek a všichni ti, kdo budou tvořit velký zástup, radují a každý den žijí v souladu s tímto vznešeným pověřením: „Jste moji svědkové.“ (Izajáš 43:10)
[Poznámka pod čarou]
a V mytologiích národů se mnoho bohů ‚rodí‘ a má ‚děti‘.
[Obrázek na straně 48 a 49]
Jehova Židům pomůže při jejich cestě do Jeruzaléma
[Obrázky na straně 52]
Jehova vyzývá národy, aby vydaly svědectví ve prospěch svých bohů
1. Bronzová socha Baala 2. Hliněné sošky Aštoret 3. Egyptská triáda Hór, Osiris a Isis 4. Řecké bohyně Athéna a Afrodité
[Obrázky na straně 58]
„Jste moji svědkové.“ (Izajáš 43:10)