IZAJÁŠ (KNIHA)
Kniha Izajáš vynikajícím způsobem velebí Jehovu — označuje ho výrazem „Svatý Izraele“ a toto označení na něho uplatňuje celkem 25krát. Také jednoznačně a jasně poukazuje na Jehovova Mesiáše neboli Pomazaného, jehož prostřednictvím bude Boží lid vysvobozen.
Již první verš knihy Izajáš ukazuje, že obsahem této knihy je „vidění Izajáše, syna Amocova, které měl ohledně Judy a Jeruzaléma“. Ačkoli tedy kniha obsahuje prorocké výroky o mnoha národech, tyto výroky nemají být považovány za sbírku nesouvislých prohlášení o těchto národech. Je to spíše řada proroctví, která se přímo dotýkala Judy a Jeruzaléma.
Historické pozadí. Izajáš 1:1 nám sděluje, že Izajáš měl tato vidění za dnů judských králů Uzzijáše, Jotama, Achaza a Ezekjáše. Mezinárodní vztahy byly v té době velmi napjaté a judský lid byl pod silným vlivem falešných náboženských názorů. Krátce po začátku Izajášovy dráhy král Uzzijáš zemřel jako malomocný, protože se opovážil převzít kněžské povinnosti. (2Pa 26:16, 19–21) Zpráva uvádí, že za vlády Uzzijášova syna Jotama, kdy král činil to, co bylo správné, „lid . . . ještě jednal zhoubně“. (2Pa 27:2; 2Kr 15:34)
Potom nastoupil král Achaz, který 16 let dával národu špatný příklad, když prováděl uctívání Baala spojené s lidskými oběťmi. „Jednalo se s velkou nevěrností vůči Jehovovi.“ (2Pa 28:1–4, 19) V té době syrský král a král Izraele, kteří byli spojenci, obklíčili Jeruzalém a Achaz tehdy nedbal na radu proroka Izajáše a obrátil se na asyrského krále Tiglat-pilesera III. s prosbou o vojenskou pomoc. (2Kr 16:5–8; Iz 7:1–12) Tím Achaz ‚učinil tělo svou paží a jeho srdce se odvrátilo od Jehovy‘. (Jer 17:5) Asýrie souhlasila se spojenectvím, ale měla samozřejmě zájem především o rozšíření své vlastní moci. Asyrská armáda dobyla syrské město Damašek a z Izraele, který pěstoval odpadlické náboženství, patrně odvedla do vyhnanství ty z obyvatel, kteří žili na V od Jordánu. (1Pa 5:26)
Když později Samaří nezaplatilo tribut, bylo také obleženo a jeho obyvatelé byli posláni do vyhnanství. (2Kr 16:9; 17:4–6; 18:9–12) Tak skončilo desetikmenné království a Juda nyní byla ze všech stran obklopena pohanskými národy. Asyrští panovníci později podnikali další vojenské akce směrem na Z a při nich napadali města v Judě i v okolních národech. Senacherib dokonce vyžadoval, aby se i Jeruzalém vzdal. Za vlády krále Ezekjáše se však situace v Jeruzalémě změnila. Ezekjáš důvěřoval v Jehovu a Jehova prokázal, že je s ním. (2Kr 18:5–7; Iz kap. 36, 37)
Izajáš začal působit jako prorok za vlády Uzzijáše, který se ujal vlády v roce 829 př. n. l., a sloužil ještě za vlády Ezekjáše, která skončila kolem roku 717 př. n. l. U Izajáše v 6. kapitole a 1. verši je zmínka o tom, že „v roce, kdy zemřel král Uzzijáš“ (asi 778 př. n. l.), obdržel Izajáš od Jehovy pověření, které je zaznamenáno v uvedené kapitole; je ovšem možné, že předcházející informace zapsal Izajáš předtím. Potom ve 36. kapitole a 1. verši je zmínka o „čtrnáctém roce krále Ezekjáše“ (732 př. n. l.), kdy Senacherib vyslal proti Jeruzalému vojsko a musel se vrátit. Izajáš líčí hrozivé obležení Jeruzaléma a to, jak byl Jeruzalém osvobozen, a kromě toho podává zprávu i o tom, že se Senacherib vrátil do Ninive a byl zavražděn. (Iz 37:36–38) Jestliže tato historická informace pochází od Izajáše a nebyla sem vložena později, může z toho vyplývat, že Izajáš prorokoval ještě nějaký čas po 14. roce Ezekjášovy vlády. Podle asyrských a babylónských chronologických záznamů (jejichž spolehlivost je ovšem sporná) se zdá, že po svém tažení proti Jeruzalému vládl Senacherib ještě asi 20 let. Židovská tradice, která také nemusí být spolehlivá, říká, že Izajáš byl na příkaz krále Manasseho rozříznut pilou. (Názor, že Pavel poukazuje v Hebrejcům 11:37 na tuto situaci, není doložen.) (Iz 1:1)
Existuje ještě několik dalších odkazů, které pomáhají časově zařadit určité části Izajášovy knihy. Například 7. kapitola a 1. verš říká, že za dnů krále Achaza izraelský král Pekach vytáhl do války proti Jeruzalému. Achaz vládl od roku 761 do roku 746 př. n. l., ale Pekachova vláda skončila asi v roce 758 př. n. l., takže k uvedené epizodě muselo dojít před tímto rokem. Prohlášení týkající se Filisteje je podle Izajáše 14:28 datováno do roku, kdy zemřel král Achaz, což by měl být rok 746 př. n. l. Na základě těchto zmínek mohou být události popsané v Izajášově knize zařazeny do proudu času.
Jeden pisatel. Někteří novodobí kritikové Bible tvrdili, že Izajáš nenapsal celou knihu, která nese jeho jméno. Domnívají se, že kapitoly 40 až 66 napsal nějaký blíže neurčený pisatel, který žil asi v době, kdy končilo vyhnanství Židů v Babylóně. Podle názoru jiných kritiků údajně i některé další části této knihy musel napsat někdo jiný než Izajáš. Tato tvrzení však nejsou v souladu s tím, co říká sama Bible.
Inspirovaní pisatelé Křesťanských řeckých písem připisovali ‚proroku Izajášovi‘ obsah dnešních kapitol 1 až 39, stejně jako kapitol 40 až 66. Nikdy nenaznačovali, že by existovaly dvě osoby téhož jména nebo že by jméno pisatele některé části této knihy nebylo známo. (Srovnej například Mt 3:3 a 4:14–16 s Iz 40:3 a 9:1, 2 a také Jana 12:38–41 s Iz 53:1 a 6:1, 10.) Kromě toho i na celé řadě jiných míst pisatelé Křesťanských řeckých písem citují z druhé části Izajášovy knihy a výslovně přitom uvedenou látku připisují ‚proroku Izajášovi‘, a ne nějakému blíže neurčenému pisateli. (Srovnej Mt 12:17–21 s Iz 42:1–4 a Ří 10:16 s Iz 53:1.) Když Ježíš Kristus v nazaretské synagóze četl ze ‚svitku proroka Izajáše‘, četl z Izajáše 61:1, 2. (Lk 4:17–19)
Svitek Izajáše, který je mezi svitky od Mrtvého moře (IQIsa, o němž se tvrdí, že byl opsán koncem druhého století př. n. l.), nasvědčuje tomu, že ten, kdo ho opisoval, nevěděl nic o tom, že by na konci 39. kapitoly měl být v tomto proroctví nějaký předěl. Začal psát 40. kapitolu na posledním řádku sloupce, který obsahoval 39. kapitolu.
Celá kniha Izajáš byla po staletí předávána dál jako jedno dílo, a ne jako dvě nebo více knih. Kontinuita mezi 39. a 40. kapitolou je patrná ze slov u Izajáše 39:6, 7, jež zjevně tvoří přechod k následující pasáži.
Ti, kdo se domnívají, že tuto knihu napsal víc než jeden pisatel, zastávají názor, že není možné, aby Izajáš předpověděl téměř dvě stě let předem, že vládce jménem Kýros osvobodí Židy z vyhnanství; tvrdí tedy, že to bylo napsáno později, přinejmenším po tom, co Kýros zahájil svá dobyvatelská tažení. (Iz 44:28; 45:1) Nechápou však, v čem tkví důležitost celé této části Izajášovy knihy. Tato látka totiž pojednává výslovně o tom, že Bůh je schopen předem vědět a říci, co se stane s jeho lidem. Téměř 200 let předem bylo v tomto proroctví uvedeno jméno muže, který se tehdy ještě nenarodil a který měl dobýt Babylón a osvobodit Židy. Splněním tohoto proroctví bylo nezvratně dokázáno, že to je proroctví od Boha. Nešlo zde o Izajášův vlastní odhad budoucnosti, ale podle jeho slov „tak řekl Jehova“. (Iz 45:1) Kritikové sice připisují tuto část Izajáše nějakému jinému pisateli, který ji měl napsat v Kýrově době, ale tím svůj problém stejně neřeší. Proč ne? Protože tato část Bible také podrobně předpověděla události, k nimž došlo ještě později, totiž za pozemského života a služby Mesiáše, Ježíše Krista. Splnění těchto proroctví potvrzuje, že Izajášovo proroctví není sbírkou spisů nějakých podvodníků, ale že bylo inspirováno Bohem.
Kritikové, kteří tvrdí, že kapitoly 40 až 66 nenapsal Izajáš, také obvykle ze stejných důvodů popírají, že by napsal 13. kapitolu o pádu Babylóna. Tato kapitola je však uvedena slovy: „Prohlášení proti Babylónu, které viděl ve vidění Izajáš, syn Amocův.“ Je zřejmé, že to je týž ‚Izajáš, syn Amocův‘, jehož jméno nacházíme v úvodním verši 1. kapitoly.
Vzájemné vztahy. To, co Izajáš napsal, je úzce spjato s mnoha jinými částmi Bible. Nejméně sto let po době Izajášově napsal Jeremjáš zprávu zaznamenanou v knihách Královských a je zajímavé, že to, co je napsáno ve 2. Královské 18:13 až 20:19, je v podstatě shodné se záznamem u Izajáše, v kapitolách 36 až 39. Věcmi, o nichž píše Izajáš, se zabývají i jiní proroci, a kromě toho se přímo na Izajášovy spisy často konkrétně odvolávají jiní pisatelé Bible.
K nejvýznamnějším a nejčastěji citovaným proroctvím z Izajášovy knihy patří proroctví, v nichž je předpověděno mnoho podrobností o Mesiášovi. Připojená tabulka ukazuje, že celou řadu z těchto proroctví výslovně citovali a uplatňovali inspirovaní pisatelé Křesťanských řeckých písem. Zajímavé je zjištění, že když Ježíš Kristus a jeho apoštolové vysvětlovali, kdo je Mesiáš, nejčastěji při tom citovali z Izajáše.
To rozhodně nejsou všechny případy, kdy jiní inspirovaní pisatelé Bible citovali z Izajášova proroctví, ale poukazujeme zde na některá z proroctví, jež nejvíce přispěla k tomu, že je Izajáš tak dobře znám. Tato proroctví společně s ostatním obsahem Izajášovy knihy vyvyšují Jehovu, „Svatého Izraele“, jako Toho, kdo svému lidu poskytuje záchranu prostřednictvím svého pomazaného Syna.
[Rámeček na straně 756]
DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY IZAJÁŠ
Řada proroctví podněcujících Jehovovy služebníky, aby se báli Jehovy, a ne okolních národů, a aby od Jehovy, pravého Boha, očekávali osvobození a plně se spoléhali na jeho sliby, že budou zachráněni a obnoveni
Izajáš se v nich obracel na Judu a Jeruzalém, a to v letech před rokem 732 př. n. l., kdy Senacherib podnikl neúspěšné tažení proti Jeruzalému, a snad i o něco později
Vina Judy a Jeruzaléma; Izajášovo pověření (1:1–6:13)
Jehova neschvaluje oběti, jež přinášejí ti, kdo se provinili útlakem, nespravedlností a proléváním krve
Ačkoli na nevěrných lidech má být vykonán rozsudek, bude hora Jehovova domu časem vyvýšena a mnoho lidí se obrátí k Jehovovi
Juda se vyznačuje neposlušností, a Jehova jí proto odejme věci nezbytné k udržování života (chléb a vodu) i základ pro pevný společenský řád
Domýšlivé, vyparáděné ženy budou nuceny nosit oděv, jaký nosí zajatci
Izrael jako vinice nepřinesl ovoce práva a spravedlnosti
Izajášovi jsou očištěny rty; ochotně se dává k dispozici, aby sloužil jako prorok a šel k lidu, který je netečný
Výstrahy před nepřátelskými útoky a slib záchrany (7:1–12:6)
Společné úsilí Syřanů a Izraelitů, kteří se budou snažit zbavit Achaza trůnu, nebude mít úspěch; potvrzujícím znamením je narození Immanuela
Izajášův syn Maher-šalal-chaš-baz má sloužit jako znamení toho, že dříve než bude chlapec umět říkat „Můj otče!“ a „Má matko!“, Asyřané vyplení Damašek a Samaří
Trvalé osvobození přijde prostřednictvím Knížete pokoje
Asýrie, prut Jehovova hněvu, bude potrestána za svou nestoudnost; Jeruzalém bude zachráněn
Proutek z pařezu Jišaie se stane vládcem, který bude mít Božího ducha a bude vládnout ve spravedlnosti
Prohlášení o zpustošení různých národů (13:1–23:18)
Babylón má být zpustošen, jeho „král“ se má dostat dolů do šeolu
Jho Asýrie má být odstraněno, filištínský kořen má zemřít hladem, Moab má být zpustošen a Damašek má být proměněn v rozvaliny
Egypťané a Etiopové mají být pokořeni Asyřany a odvedeni do vyhnanství
Elam a Médie mají mít podíl na pádu Babylóna
Tyros má být snížen a na 70 let zapomenut
Předpověď záchrany od Jehovy (24:1–35:10)
Jehova uspořádá velkou hostinu pro všechny národy a navždy pohltí smrt
Záchrana od Jehovy bude námětem písně
Král bude vládnout pro spravedlnost a knížata budou panovat pro právo; pokoj a bezpečí na neurčitý čas
Edom má být zpustošen; Sion se má radovat nad svou obnovou
Jehova dává osvobození od Asýrie; vyhnanství v Babylóně předpověděno (36:1–39:8)
Asyřané napadnou Judu; Jehova vyslýchá Ezekjášovu modlitbu a zachraňuje Jeruzalém; 185 000 Asyřanů pobito
Ezekjáš ukazuje babylónské delegaci poklady; Izajáš oznamuje nadcházející vyhnanství v Babylóně
Pravý Bůh způsobí vysvobození z Babylóna; obnovení Sionu; má přijít Mesiáš (40:1–66:24)
Absolutně moudrý, všemohoucí Stvořitel obnoví Jeruzalém
Obnovením svého lidu bude Jehova ospravedlněn jako jediný Bůh, jako jediný, kdo může předpovídat budoucnost, což je ostuda pro neživé bohy vytvořené lidmi
Kýros dobude Babylón, a tím má být umožněna obnova Jeruzaléma
Zpustošený Sion má být učiněn podobným Jehovově zahradě
Jehovův služebník, Mesiáš, má zemřít pro přestoupení druhých
Neplodný Sion má mít mnoho synů a žádná zbraň proti němu nebude mít úspěch
Jehova vybízí svůj lid, aby se radoval ze stvoření nových nebes a nové země, ale ničemní přestupníci se na tom podílet nebudou
[Rámeček na straně 755]
Některá proroctví o Ježíši Kristu
Text Izajáše
—
Křesťanská Písma
Narozen z dívky, z panny
Potomek Davida, syna Jišaie
Ve spojitosti s jeho příchodem bylo oznámeno: „Vyčistěte Jehovovu cestu!“
Mt 3:1–3; Mr 1:1–4; Lk 3:3–6; Jan 1:23
Pomazán Jehovou, aby pověděl dobrou zprávu mírným
Přinesl světlo Galileji
Objasnil, co je Boží právo; nerozdrtil ty, kdo byli jako potlučený rákos
Nesl nemoci druhých; kvůli jeho zraněním byli druzí uzdraveni
Nevěřili v něho
Byl počítán k nezákonným
Zavržen, byl kamenem klopýtání, ale stal se základovým úhelným kamenem
Další případy, kdy se určitou událostí splnilo některé z Izajášových proroctví, aniž pisatel jmenovitě uvedl Izajáše
Text Izajáše
—
Křesťanská Písma
Byl urážen, políčkován, plivali na něho
Před těmi, kdo ho obviňovali, mlčel a nestěžoval si
Pohřben v hrobě bohatého muže
Obětní smrt, která má mnoha lidem umožnit spravedlivé postavení před Bohem
[Rámeček na straně 755]
Další splněná proroctví
Několik z mnoha událostí, k nimž došlo před prvním stoletím n. l. a jimiž se splnila určitá Izajášova proroctví
Text Izajáše
—
Jeruzalém zničen; vyhnanství v Babylóně
Propuštění z vyhnanství; Jeruzalém obnoven; Jehova k tomu používá Kýra jako svůj nástroj
Chaldejci pod vedením Nebukadnecara zničili pevninské město Tyros
[Rámeček na straně 755]
Větší splnění nyní a v budoucnosti
Ze čtení bible je patrné, že mnoho z Izajášových proroctví má více než jedno splnění a že větší a konečné splňování velké části jeho knihy buď probíhá nyní, nebo teprve nastane. například jen sama kniha zjevení obsahuje mnoho citací z Izajášových proroctví nebo narážek na ně, a některé z nich zde uvádíme:
text Izajáše
—
Zjevení
Babylón padl!
Jehova přichází se svou odměnou
Babylón, nevěstku a paní mnoha království, postihne neštěstí
Boží lid dostává příkaz, aby vyšel z Babylóna
Nový Jeruzalém je přirovnán ke starověkému Jeruzalému v obnoveném stavu
Jehova tvoří nová nebesa (nové nebe) a novou zemi
[Vyobrazení na straně 754]
Izajáš 37:24–40:2 ve svitku od Mrtvého moře. Pasáž, která je dnes označena jako 40. kapitola, je zde ukázána na posledním řádku sloupce, v němž končí 39. kapitola