4. KAPITOLA
Hledání nepoznaného prostřednictvím magie a spiritismu
1. Co řekl Pavel Athéňanům na Areopagu? Proč?
„ATHÉNŠTÍ muži, vidím, že patrně máte ve všem větší bázeň před božstvy než jiní.“ (Skutky 17:22) To řekl křesťanský apoštol Pavel zástupu shromážděnému na Areopagu neboli Martově pahorku ve starověkých řeckých Athénách. Pavel to řekl, protože předtím viděl, že „město [bylo] plné model“. (Skutky 17:16) Co viděl?
2. Co dokazovalo, že se Athéňané báli božstev?
2 Bezpochyby v tom kosmopolitním městě viděl rozmanité řecké a římské bohy a bylo zřejmé, že život lidu se točí okolo uctívání božstev. Aby náhodou neopomněli ctít nějaké důležité nebo mocné božstvo, které by se proto mohlo popudit, zahrnovali Athéňané do svého uctívání i „neznámého Boha“. (Skutky 17:23) V tom se jasně zračila jejich bázeň před božstvy.
3. Omezuje se bázeň před božstvy na Athéňany?
3 Bázeň před božstvy, zejména neznámými, se samozřejmě neomezuje na Athéňany z prvního století. Po tisíciletí ovládala téměř celé lidstvo. V mnoha částech světa je skoro každá stránka života lidí přímo nebo nepřímo spojena s nějakými božstvy nebo duchy. Jak jsme viděli v předchozí kapitole, mytologie starověkých Egypťanů, Řeků, Římanů, Číňanů a jiných byly hluboce zakořeněny v představách o bozích a duchách, kteří hráli důležitou úlohu v osobních i státních záležitostech. Ve středověku bujely v říši křesťanstva historky o alchymistech, kouzelnících a čarodějnicích, a dnes není situace jiná.
Dnešní obřady a pověry
4. Jaké jsou některé známé zvyky, jež zjevně souvisejí s božstvy nebo duchy?
4 Ať si to lidé uvědomují nebo ne, mnohé jejich činy jsou spjaty s pověrečnými praktikami či představami, z nichž některé mají co dělat s božstvy nebo duchy. Věděli jste například, že slavení narozenin má původ v astrologii, která připisuje velkou důležitost přesnému datu narození? A co dort k narozeninám? Zdá se, že má spojitost s řeckou bohyní Artemis, jejíž narozeniny se slavily medovými koláči ve tvaru měsíce, na nichž stály svíčky. Anebo věděli jste, že oblékat se černě na pohřbech bylo původně úskokem, jak uniknout pozornosti zlých duchů, kteří prý při takových příležitostech obcházeli? Někteří černí Afričané se natírají na bílo a truchlící v jiných zemích nosí nezvyklé barvy, aby je duchové nepoznali.
5. Jaké běžné pověry znáte?
5 Kromě těchto rozšířených zvyků mají lidé všude své pověry a strachy. Na Západě si lidé myslí, že to přináší neštěstí, když rozbijí zrcadlo, potkají černou kočku, projdou pod žebříkem, a podle toho, kde žiješ, také považují úterý nebo pátek třináctého za nešťastný den. Na Východě nosí Japonci levou stranu kimona přeloženou přes pravou, protože obrácený způsob je vyhrazen pro nebožtíky. Jejich domy se stavějí tak, že nemají okna ani dveře na severovýchod, aby démoni, kteří prý odtamtud přicházejí, nenašli vchod. Na Filipínách lidé zouvají mrtvým boty a kladou jim je před pohřbem vedle nohou, aby je „svatý“ Petr uvítal. Staří napomínají děti k slušnému chování tím, že jim ukazují na svítícím měsíci tvář „svatého“ Michaela, který je pozoruje a zapisuje jejich skutky.
6. Do jaké míry se dnes lidé věnují spiritismu?
6 Víra v duchy a božstva se však neomezuje na zdánlivě neškodné zvyky a pověry. V primitivních i moderních společnostech se lidé uchylovali k různým prostředkům, aby ovládli nebo usmířili hrozivé duchy a získali přízeň dobrotivých. Přirozeně nás nejdříve napadnou lidé v zapadlých džunglích a horách, kteří chodí za spiritistickými médii, medicinmany a šamany (kněžími magie), když jsou nemocní nebo jinak v úzkých. Ale i lidé ve velkých a malých městech chodí k astrologům, čtenářům myšlenek, jasnovidcům a věštkyním, dotazují se na budoucnost nebo hledají pomoc při důležitém rozhodování. Někteří se takovým praktikám nadšeně věnují, přestože podle jména náleží k nějakému náboženství. Mnozí jiní si právě ze spiritismu, černé magie a jiných okultních věcí udělali své náboženství.
7. O jakých otázkách musíme uvažovat?
7 Jaký je zdroj nebo původ všech těchto zvyklostí a pověr? Jsou to prostě jen jiné přístupy k Bohu? A hlavně: co přinášejí těm, kteří se jimi řídí? Odpověď na tyto otázky musíme hledat hluboko v minulosti člověka, a proto je dobré podívat se na jeho rané způsoby uctívání.
Lidé sahají po neznámu
8. Jaká jedinečná vlastnost odlišuje člověka od nižších tvorů?
8 Přes všechna tvrzení evolucionistů má člověk duchovní rozměr, jímž se odlišuje od nižších tvorů a převyšuje je. Rodí se s nutkáním zkoumat neznámo. Stále zápasí například s otázkami: Jaký je smysl života? Co se děje s člověkem po smrti? Jaký je vztah člověka k hmotnému světu a vlastně k celému vesmíru? Žene ho také touha proniknout k něčemu vyššímu nebo mocnějšímu, než je sám, aby nějak ovládl své prostředí a svůj život. — Žalm 8:3, 4; Kazatel 3:11; Skutky 17:26–28.
9. Jak popisuje jeden učenec „duchovní zaměření“?
9 Ivar Lissner to ve své knize Man, God and Magic (Člověk, Bůh a magie) vyjádřil: „Lze se jen divit vytrvalosti, s níž člověk během své historie usiloval o překonání sebe sama. Nikdy nezaměřoval svou energii pouze na věci nutné k životu. Vždy pátral, tápal dál, usiloval o nedosažitelné. Tímto zvláštním a vrozeným nutkáním v lidské bytosti je její duchovní zaměření.“
10. Co ukazuje, že člověk má přirozený pud přibližovat se k Bohu?
10 Ti, kdo nevěří v Boha, se pochopitelně na věci dívají jinak. Většinou tento lidský sklon připisují lidským potřebám, psychickým nebo jiným, jak už jsme viděli ve 2. kapitole. Není však naší běžnou zkušeností, že většina lidí tváří v tvář nebezpečí nebo zoufalé situaci volá nejdříve o pomoc k Bohu nebo nějaké jiné vyšší moci? Dnes to platí stejně jako v minulosti. Lissner tedy pokračuje: „Nikomu, kdo konal výzkumy mezi nejstaršími primitivními národy, nemohlo uniknout, že všechny mají pojem Boha, že mají živé vědomí nejvyšší bytosti.“
11. K čemu vede lidské úsilí proniknout k neznámu? (Srovnej Římanům 1:19–23.)
11 Jiná věc je, jak se snažili uspokojit onu vrozenou touhu proniknout k neznámu. Kočovní lovci a pastevci se třásli před silou šelem. Zemědělci byli zvlášť závislí na změnách počasí a střídání ročních dob. Obyvatelé džunglí reagovali zcela jinak než lidé z pouští nebo hor. Při těchto různých obavách a potřebách si lidé vypěstovali nepřehlednou rozmanitost náboženských zvyklostí, jimiž doufali zapůsobit na dobrotivé bohy a usmířit hrozivé.
12. Jaké společné rysy lze vidět v náboženských zvyklostech lidí po celém světě?
12 Přes velikou rozmanitost se však ve všech těchto náboženských zvyklostech dají vysledovat jisté společné rysy. Patří k nim uctivá bázeň před posvátnými duchy a nadpřirozenými mocnostmi, užívání magie, věštění budoucnosti ze znamení a předzvěstí, astrologie a různé způsoby hádání. Při zkoumání těchto rysů uvidíme, že hrály důležitou úlohu při utváření náboženského myšlení lidí na celé zeměkouli a během všech staletí, dnešní lidi nevyjímaje.
Posvátní duchové a nadpřirozené mocnosti
13. Co snad kdysi zaráželo lidi?
13 Život lidí v raných dobách se zdál plný záhad. Byli obklopeni nevysvětlitelným a zarážejícím děním. Nemohli například pochopit, proč zdravý a statný člověk najednou onemocní, proč obloha nedá déšť v obvyklou dobu nebo proč se holý, zdánlivě neživý strom v určité roční době zazelená a je plný života. I vlastní stín, bušení srdce a dýchání byly záhadou.
14, 15. Čemu člověk z nedostatku porozumění a vedení nejspíše připisoval nevysvětlitelné věci? (Srovnej 1. Samuelovu 28:3–7.)
14 Díky vrozenému duchovnímu sklonu bylo pro člověka jen přirozené, že připisoval tyto záhadné věci a děje nějaké nadpřirozené moci. Protože mu však scházelo správné vedení a porozumění, jeho svět se brzy naplnil dušemi, duchy, strašidly a démony. Například severoameričtí Indiáni z kmene Algonkinů říkají duši člověka otahčuk, což znamená „jeho stín“, a Malajci z jihovýchodní Asie věří, že po smrti člověka uniká jeho duše chřípím. Víra v duchy a duše zemřelých — a pokusy nějak s nimi navázat spojení — je dnes téměř všeobecná.
15 Stejně se i jiné věci v přírodním prostředí — slunce, měsíc, hvězdy, moře, řeky, hory — zdály živé a jakoby přímo ovlivňovaly lidskou činnost. Protože se zdálo, že tyto věci obývají svůj vlastní svět, byly zosobňovány jako duchové a božstva, některá příznivá a nápomocná, jiná zlá a škodící. Uctívání stvořených věcí nabylo významného postavení téměř ve všech náboženstvích.
16. Jak se projevovalo uctívání duchů, božstev a posvátných předmětů?
16 Takové druhy víry najdeme v náboženstvích prakticky každé starověké civilizace. Babylóňané a Egypťané uctívali své bohy slunce, měsíce a souhvězdí. K předmětům jejich úcty patřili i živočichové a dravá zvířata. Hinduisté jsou známí svým panteonem bohů, který jde do miliónů. Číňané vždy mívali své posvátné hory a říční bohy, a svou synovskou úctu vyjadřují uctíváním předků. Dávní druidové na Britských ostrovech měli posvátné duby a zvláštní úctu prokazovali jmelí, jež rostlo na dubu. Později přispěli svým dílem Řekové a Římané, a víra v duchy, božstva, duše, démony a posvátné předměty všeho druhu pevně zakořenila.
17. Jak je dodnes patrné uctívání stvořených věcí?
17 Přestože snad dnes někteří lidé na každou takovou víru pohlížejí jako na pověru, tyto představy se dosud vyskytují v náboženských zvyklostech mnoha lidí po celé zeměkouli. Někteří dosud věří, že jisté hory, řeky, zvláštním způsobem tvarované skály, staré stromy a četné jiné věci jsou posvátné, a uctívají je jako zbožňované předměty. Staví tam oltáře, svatostánky a chrámy. Například řeka Ganga je posvátná pro hinduisty, jejichž největším přáním je vykoupat se v ní a po smrti nechat po ní rozptýlit svůj popel. Buddhisté považují za mimořádný zážitek uctívat ve svatyni v Bódhgaji v Indii, kde prý Buddha dospěl k osvícení pod stromem bódhi. Katolíci lezou po kolenou do baziliky Panny Marie guadalupské v Mexiku nebo se koupají v „posvátných“ vodách u svatyně ve francouzských Lourdech, kde hledají zázračné uzdravení. Uctívání stvořených věcí namísto stvořitele se dodnes hojně vyskytuje. — Římanům 1:25.
Vzestup magie
18. K čemu vedla víra v duchy a božstva?
18 Jakmile se upevnila víra, že neživý svět je plný dobrých i špatných duchů, snadno to vedlo k dalšímu kroku — k pokusům hledat u dobrých vedení a požehnání a usmiřovat zlé. Tak se začala pěstovat magie, která kvetla snad v každém národě, a to v minulosti i dnes. — 1. Mojžíšova 41:8; 2. Mojžíšova 7:11, 12; 5. Mojžíšova 18:9–11, 14; Izajáš 47:12–15; Skutky 8:5, 9–13; 13:6–11; 19:18, 19.
19. a) Co je magie? b) Proč se zdá magie mnoha lidem hodnověrná?
19 V nejzákladnějším smyslu je magie snaha ovládnout neboli přinutit přírodní nebo nadpřirozené síly, aby plnily vůli člověka. Protože lidé v dřívějších společnostech neznali skutečnou příčinu mnoha každodenních událostí, věřili, že opakování jistých magických slov či zaklínadel nebo konání nějakého rituálu by mohlo přivodit určité žádoucí účinky. Věrohodnost takové magii dodávalo to, že některé rituály byly skutečně účinné. Jsou například zprávy, že medicinmani — v podstatě čarodějové neboli kouzelníci — u ostrovů Mentawai, západně od Sumatry, měli překvapivé úspěchy v léčení lidí trpících průjmem. Jejich magickou formulí bylo, aby si trpící lehli obličejem dolů při okraji jednoho útesu a čas od času lízali půdu. Proč to účinkovalo? Půda na útesu obsahovala kaolin, bílou hlinku, která se dnes běžně užívá v některých protiprůjmových lécích.
20. Jak opanovala magie životy lidí?
20 Několik takových úspěchů rychle zahladilo všechny nezdary a zajistilo kouzelníkům pověst. Brzy se stali vysoce váženými a obávanými osobami — kněžími, náčelníky, šamany, medicinmany, čarodějnými doktory, médii. Lidé za nimi chodili se svými problémy, například pro uzdravení, ochranu před onemocněním, nalezení ztracených věcí, odhalení totožnosti zlodějů, zapuzení zlých vlivů a vykonání pomsty. Časem vznikl velký soubor pověrečných zvyklostí a rituálů, které se zabývaly těmito záležitostmi a také jinými životními událostmi, jako bylo narození, dosažení dospělosti, zasnoubení, sňatek, smrt a pohřeb. Moc a tajuplnost magie brzy ovládla všechny stránky života lidí.
Dešťové tance a zaklínání
21, 22. Co je „imitační magie“? Uveďte příklad.
21 Přestože jsou magické zvyklosti různých národů nesmírně rozmanité, základní myšlenky stojící za nimi jsou si nápadně podobné. První je myšlenka, že podobné vyvolává podobné, že žádoucího účinku lze dosáhnout napodobením. Někdy se tomu říká imitační magie. Když například Indiánům kmene Omaha v Severní Americe ohrozil nedostatek deště úrodu, tančili okolo nádoby s vodou. Pak se jeden vody napil a vyprskl ji do vzduchu, aby napodobil dešťovou spršku. Nebo se třeba muž válel po zemi jako raněný medvěd, aby si zajistil, že se mu vydaří lov medvěda.
22 Jiné národy měly náročnější rituály, včetně zpěvů a obětí. Číňané si vyráběli velkého papírového nebo dřevěného draka, svého boha deště, a nosili jej v průvodu, nebo vynesli modlu svého božstva z chrámu a postavili ji na slunce, aby pocítila žár a snad seslala déšť. Rituál národa Ngoni z východní Afriky zahrnuje vylévání piva do hrnce zakopaného v podlaze deštného chrámu a následovné modlení: „Pane Čauto, zatvrdil jsi proti nám své srdce; co od nás žádáš? Vždyť musíme zahynout. Dej svým dětem déšť; tamhle máš pivo, které jsme ti dali.“ Pak zbytek piva vypijí. Následuje zpěv, tanec a mávání ratolestmi namočenými do vody.
23. Jak se vyvinulo kouzelnictví a čarování? (Srovnej 3. Mojžíšovu 19:31; 20:6, 27; 5. Mojžíšovu 18:10–13.)
23 Jiná myšlenka v pozadí magických zvyklostí je ta, že předměty, které nějaké osobě patřily, na ni mají dále vliv, i když jsou od ní odloučeny. To vedlo k pokusům o očarování osoby tím, že se použilo něco, co jí kdysi patřilo. Ještě v 16. a 17. století se v Evropě a v Anglii věřilo, že čarodějnice a čarodějové mohou takovou mocí způsobit lidem škodu. K používaným technikám patřilo vyrobit něčí voskovou podobu a vrážet do ní špendlíky, napsat něčí jméno na kus papíru a spálit jej, zakopat část jeho oděvu nebo udělat jiné věci s jeho vlasy, ostříhanými nehty, potem, ba dokonce výkaly. Rozsah takového počínání vysvítá z toho, že v roce 1542, 1563 a 1604 byly v anglickém parlamentu schváleny zákony prohlašující čarodějnictví za hrdelní zločin. Tím či oním způsobem se tato forma magie v průběhu staletí pěstovala téměř v každém národě.
Budoucnost ve znameních
24. a) Co je věštění? b) Jak pěstovali věštění Babylóňané?
24 Magie se často používá k odhalování utajených informací nebo k nahlížení do budoucnosti pomocí znamení. To je známé jako věštectví, a Babylóňané jím byli pověstní. Podle knihy Magic, Supernaturalism, and Religion (Magie, nadpřirozeno a náboženství) „byli mistry v umění předvídat; předpovídali budoucnost z jater a střev poražených zvířat, z ohně a kouře a z lesku drahokamů; předpovídali události ze zurčení pramenů a tvarů rostlin. . . Atmosférické úkazy, déšť, oblaka, vítr a blesk se vykládaly jako znamení, praskání nábytku a dřevěného obložení předpovídalo budoucí události. . . Mouchy a jiný hmyz a také psi byli nositeli okultních poselství.“
25. Jak se o věštění ve starověkém Babylóně zmiňovali Ezekiel a Daniel?
25 Biblická kniha Ezekielova uvádí, že na jedné vojenské výpravě „babylónský král se. . . zastavil na křižovatce, na východišti těch dvou cest, aby se uchýlil k věštění. Zatřásl šípy. Tázal se pomocí terafim; díval se do jater.“ (Ezekiel 21:21) K babylónskému dvoru patřili také kouzelníci, čarodějové a kněží provozující magii. — Daniel 2:1–3, 27, 28.
26. Co bylo jednou populární formou věštění u Řeků?
26 Lidé z jiných východních i západních národů se také pouštěli do různých způsobů věštění. Řekové se dotazovali ve svých věštírnách na velké politické události i na světské osobní záležitosti, jako byl sňatek, cestování a děti. Nejslavnější byla věštírna v Delfách. Odpovědi, o nichž se myslelo, že jsou od boha Apollóna, přicházely prostřednictvím kněžky neboli Pýthie v podobě nesrozumitelných zvuků, byly vykládány kněžími a sestavovány do dvojsmyslných veršů. Klasický příklad byla odpověď daná lýdskému králi Kroisovi, jež zněla: „Jestliže Kroisos překročí Halys, zničí mocnou říši.“ Ukázalo se, že zničená mocná říše byla jeho vlastní. Když Kroisos překročil řeku Halys, aby vpadl do Kappadokie, porazil jej Peršan Cyrus.
27. Do jaké míry pěstovali věštění Římané?
27 Na Západě dosáhlo věštecké umění vrcholu u Římanů, kteří zkoumali znamení a předzvěsti téměř při všem, co dělali. Lidé všech společenských tříd věřili v astrologii, čáry, talismany, hadačství a mnoho jiných forem věštění. A podle znalce římských dějin Edwarda Gibbona „různé způsoby uctívání, jež převládaly v římském světě, byly lidem považovány všechny za stejně pravé“. Proslulý státník a řečník Cicero byl odborníkem na hledání znamení v letu ptáků. Římský historik Petronius poznamenal, že soudě podle množství náboženství a kultů v některých římských městech, museli tam mít víc bohů než lidí.
28. Jak pěstovali věštění ve starověku Číňané?
28 V Číně bylo vykopáno více než 100 000 věšteckých kostí a lastur z druhého tisíciletí př. n. l. (dynastie Šang). Šangovští kněží je používali k hledání božského vedení při všem, od počasí po přesuny vojsk. Kněží psali na tyto kosti otázky starobylým písmem. Potom kosti nahřáli a pozorovali pukliny, které se objevily, a zapisovali odpovědi na tytéž kosti. Někteří učenci soudí, že se z tohoto starověkého psaní vyvinulo čínské písmo.
29. Jaká zásada věštění je předložena v I–ťingu?
29 Nejznámější starověké čínské pojednání o věštectví je I–ťing (Kniha proměn), údajně napsaná prvními dvěma císaři dynastie Čou, Wen Wangem a Čou Kungem ve 12. století př. n. l. Obsahuje podrobné vysvětlení souhry proti sobě působících sil jin a jang (temná — světlá, záporná — kladná, ženská — mužská, měsíc — slunce, země — nebe a tak dále), o nichž mnoho Číňanů dodnes věří, že jsou řídícími principy za všemi životními záležitostmi. Předkládá představu, že se všechno stále mění a nic netrvá. Má-li se někomu zdařit jakýkoli podnik, musí si být vědom všech proměn v daném okamžiku a jednat v souladu s nimi. Lidé tedy kladou otázky a metají los a pak hledají odpovědi v I–ťingu. I–ťing po celá staletí slouží jako základ pro nejrůznější předpovídání, geomantii a jiné formy věštění v Číně.
Od astronomie k astrologii
30. Popište vývoj rané astronomie.
30 Pravidelnost pohybů slunce, měsíce, hvězd a planet odedávna fascinuje lidi na zemi. V Mezopotámii byly objeveny soupisy hvězd z roku 1800 př. n. l. Na základě takových informací byli Babylóňané schopni předpovídat mnohé astronomické úkazy jako zatmění Měsíce, východ a západ souhvězdí a jisté pohyby planet. Oblohu pozorovali i Egypťané, Asyřané, Číňané, Indiáni, Řekové, Římané a jiné starověké národy a podrobně zaznamenávali astronomické úkazy. Podle těchto záznamů sestavovali své kalendáře a řídili svou činnost během roku.
31. Jak se z astronomie zrodila astrologie?
31 Z astronomických pozorování vysvítalo, že jisté události na zemi jako by probíhaly současně s určitými nebeskými úkazy. Například střídání ročních dob přesně sledovalo pohyb slunce, příliv a odliv se řídil podle měsíčních fází, každoroční nilské záplavy vždy následovaly po východu Síria, nejjasnější hvězdy. Přirozeným závěrem bylo, že nebeská tělesa hrají významnou úlohu jako příčiny těchto i jiných úkazů na zemi. Egypťané dokonce nazývali Sírius Přivaděčem Nilu. Myšlenka, že hvězdy ovlivňují dění na zemi, rychle vedla k představě, že by se dalo s nebeskými tělesy počítat při předpovídání budoucnosti. Tak astronomie zrodila astrologii. Brzy si králové drželi u dvora úřední astrology, aby se radili s hvězdami o důležitých státních záležitostech. Ale i prostí lidé vzhlíželi ke hvězdám ohledně svých osobních osudů.
32. Jak pěstovali astrologii Babylóňané?
32 A opět se tu objevují Babylóňané. Ve hvězdách viděli nebeská sídla bohů, právě jako byly chrámy jejich pozemskými sídly. Tak vznikla myšlenka seskupovat hvězdy v souhvězdí a také víra, že jevy na nebesích, například zatmění nebo objevení se jistých jasných hvězd či komet, věstí zármutek a války na zemi. Mezi artefakty vykopanými v Mezopotámii se našly stovky zpráv astrologů králům. Některé například sdělovaly, že nadcházející zatmění měsíce je znamením, že jistý nepřítel utrpí porážku, nebo že průchod určité planety určitým souhvězdím bude znamenat „velký hněv“ na zemi.
33. Co řekl Izajáš o Babylóňanech, kteří byli „pozorovatelé hvězd“?
33 Jak silně Babylóňané spoléhali na tento druh věštění, vysvítá dále z posměšných slov proroka Izajáše, když předpovídal zničení Babylóna: „Zastav se teď ve svých zaklínadlech a v hojnosti svých kouzel, v nichž ses lopotila od mládí. . . Ať nyní povstanou a zachrání tě, ti ctitelé nebes, pozorovatelé hvězd, ti, kteří za novoluní sdělují poznání o věcech, které na tebe přijdou.“ — Izajáš 47:12, 13.
34. Kdo byli „mágové“, kteří přišli k děťátku Ježíšovi?
34 Z Babylóna se astrologie přenesla do Egypta, Asýrie, Persie, Řecka, Říma a Arábie. I na Východě měli Hindové a Číňané své složité astrologické systémy. „Mágové“, o jejichž příchodu k děťátku Ježíšovi podal zprávu evangelista Matouš, byli „astrologové z východu“. (Matouš 2:1, 2) Někteří učenci soudí, že možná byli z chaldejské a médo–perské astrologické školy v Parthii, jež bývala perskou provincií a později se stala nezávislou Parthskou říší.
35. Jak se rozvinula astrologie v řecké době?
35 Do dnešní podoby však rozvinuli astrologii Řekové. Ve druhém století n. l. shromáždil řecký astronom Klaudius Ptolemaios v egyptské Alexandrii všechny astrologické informace do čtyř knih nazývaných Tetrabiblos, jež dodnes slouží jako základní astrologický text. Z toho se vyvinulo to, čemu se běžně říká natální astrologie, čili systém předpovídání budoucnosti člověka na základě studia jeho horoskopu — tabulky, která ukazuje postavení Slunce, Měsíce a různých planet mezi souhvězdími, jak se jevily z rodiště člověka v okamžiku jeho narození.
36. Co dokládá, že si astrologie získala vážnost?
36 V 14. až 15. století se stala astrologie na Západě velmi uznávanou. Vyučovalo se jí jako vědnímu oboru na univerzitách, což vyžadovalo slušnou znalost jazyků a matematiky. Na astrology se pohlíželo jako na učence. Shakespearova díla jsou plná narážek na astrologické vlivy působící na lidské záležitosti. Každý královský dvůr a mnozí šlechtici si drželi soukromé astrology, aby se mohli ihned poradit. Téměř každý plán — ať to byla válka, stavba, obchod nebo cesta — byl uskutečněn, teprve když se zeptali hvězd. Astrologie si získala vážnost.
37. Jak ovlivnil astrologii vědecký pokrok?
37 Přestože práce astronomů jako Koperníka a Galilea spolu s postupujícím vědeckým bádáním astrologii jako právoplatnou vědu velmi zdiskreditovaly, přežila až dodnes. (Viz rámeček strana 85.) Na hlavy státu i na prosté lidi, ať už v technicky vyspělých národech, nebo v nejodlehlejších vesnicích rozvojových zemí, má toto tajemné umění, vynalezené Babylóňany, rozvinuté Řeky a dále obohacené Araby, stále nemalý vliv.
Osud vepsaný v obličeji a v dlani
38. Co vedlo k dalším formám věštění, spojeným s lidskou rukou a obličejem?
38 Zdá-li se, že hledat znamení budoucnosti na nebesích je příliš odtažité, pro ty, kteří se pokoušejí o věštění, jsou tu jiné, dosažitelnější a snadno přístupné způsoby. Zohar neboli Sefer hazohar (hebrejsky Kniha nádhery), text židovské mystiky ze 13. století, prohlašoval: „Na obloze, jež obklopuje vesmír, vidíme mnoho znaků tvořených hvězdami a planetami. Zjevují skryté věci a hluboká tajemství. Podobně existují na naší kůži, která obepíná lidskou bytost, útvary a rysy, které jsou hvězdami našeho těla.“ Takové filozofování vedlo k dalším způsobům věštění neboli předpovídání budoucnosti: k hledání prorockých znamení na obličeji a dlani. Takové postupy jsou dodnes rozšířené na Východě i na Západě. Je však jasné, že jejich počátky mají kořeny v astrologii a magii.
39. Co je fyziognomie a jak se prováděla?
39 Fyziognomie je hádání z rysů obličeje, například z tvaru očí, nosu, zubů a uší. Ve Štrasburku vydal roku 1531 jistý Jan z Indagine na tento námět knihu, kde předložil výrazné rytiny obličejů s různými tvary očí, nosu, uší a tak dále spolu se svými výklady. Je zajímavé, že citoval Ježíšova slova z Matouše 6:22: „Jestliže je. . . tvé oko prosté, celé tvé tělo bude jasné.“ Na tom založil tvrzení, že velké, jasné a okrouhlé oči jsou známkou ryzosti a dobrého zdraví, zatímco zapadlé a malé oči naznačují závist, zlobu a podezíravost. Avšak v podobné knize Kompendium fyziognomie, vydané roku 1533, tvrdil její autor Bartolommeo Coclè, že velké a okrouhlé oči znamenají osobu nestálou a lenivou.
40. a) Co je chiromantie? b) Jak se hledala opora pro chiromantii v Bibli?
40 Věštci tvrdí, že kromě hlavy zrcadlí v lidském těle síly shora nejvíce ruka. Proto jinou oblíbenou formou věštění je čtení povahy a osudu člověka z čar na jeho dlani — chiromantie; běžně se jí říká čtení z ruky. Středověcí chiromanti hledali oporu pro své řemeslo v Bibli. Našli verše jako „na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání“, a „dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva“. (Job 37:7, EP; Přísloví 3:16, KB) Hrbolky neboli pahorky na dlani se také braly v úvahu, protože se soudilo, že představují planety, a tak zjevují něco o člověku a jeho budoucnosti.
41. Jak se pěstuje věštění v Orientu?
41 Hádání z rysů obličeje a z ruky je nesmírně populární v Orientu. Kromě profesionálních čtenářů a poradců, kteří nabízejí své služby, je zde hojnost amatérů a kutilů, protože knihy a publikace každé úrovně jsou lehce dostupné. Lidé se často pouštějí do čtení z ruky pro zábavu, ale mnozí to berou vážně. Obecně se však lidé zřídka spokojí jen s jedním věšteckým prostředkem. Když před sebou mají vážný problém nebo důležité rozhodnutí, jdou do svého chrámu, buď buddhistického, taoistického, šintoistického nebo jiného, a tam se dotazují svých bohů, potom jdou k astrologovi, aby se zeptali hvězd, a k hadači, aby jim četl z ruky a podíval se jim do obličeje, a nakonec se jdou domů dotázat svých zemřelých předků. Doufají, že aspoň někde najdou odpověď, která se jim bude hodit.
Je to jen nevinná zábava?
42. K čemu vedla lidi přirozená touha znát budoucnost?
42 Je přirozené, že by každý rád věděl, co skrývá budoucnost. Touha zajistit si štěstí a odvrátit, co by mohlo škodit, je také všeobecná. Proto lidé po věky hledali vedení u duchů a božstev. Při tom se zapletli do spiritismu, magie, astrologie a jiných pověrečných zvyklostí. V minulosti nosili lidé na ochranu amulety a talismany a chodili se léčit k medicinmanům a šamanům. I dnes nosí lidé medailónky se „svatým“ Kryštofem nebo nosí talismany „pro štěstí“ a mají seance, abecední tabulky, křišťálové koule, horoskopy a tarokové karty. Pokud jde o spiritismus a pověry, lidstvo se zřejmě příliš nezměnilo.
43. a) Jak se mnozí dívají na spiritismus, magii a věštění? b) Jaké otázky ohledně pověrečných zvyklostí je třeba zodpovědět?
43 Mnozí si samozřejmě uvědomují, že to jsou jen pověry, které nemají žádný skutečný podklad. A dodávají třeba, že to dělají jen pro zábavu. Jiní dokonce dokazují, že magie a věštění jsou vlastně prospěšné, protože dávají duševní jistoty těm, kteří by jinak byli příliš zastrašeni překážkami, jimž musí v životě čelit. Ale je to všechno jen nevinná zábava nebo psychická podpora? Co je skutečným zdrojem spiritistických a magických zvyklostí, o nichž jsme uvažovali v této kapitole, a mnoha jiných, o nichž jsme se nezmínili?
44. Co se dá v podstatě říci o základu všech takových zvyklostí?
44 Při zkoumání různých aspektů spiritismu, magie a věštění jsme si všimli, že jsou úzce svázány s vírou v duše zemřelých a s existencí dobrých a zlých duchů. Víra v duchy, magie a věštění je tedy v podstatě založena na jakémsi mnohobožství, zakořeněném v nauce o nesmrtelnosti lidské duše. Je to však zdravý základ, na němž bychom měli postavit své náboženství? Pokládali byste uctívání založené na takovém základu za přijatelné?
45. Před jakými otázkami ohledně jídla obětovaného modlám stáli křesťané v prvním století?
45 Křesťané v prvním století stáli před stejnými otázkami. Blízko sebe měli Řeky a Římany s jejich četnými bohy a božstvy i s jejich pověrečnými obřady. Jedním takovým obřadem bylo obětování potravy modlám a potom její společné pojídání. Měl by se takových obřadů zúčastnit ten, kdo miloval pravého Boha a měl zájem na tom, aby se mu líbil? Všimněte si, jak na tuto otázku odpověděl apoštol Pavel.
46. Čemu věřil Pavel a raní křesťané ohledně Boha?
46 „Vzhledem k jedení jídel obětovaných modlám víme, že modla není ve světě nic a že není Bůh kromě jednoho. Ačkoli jsou totiž takoví, kteří jsou nazýváni ‚bohy‘, ať v nebi nebo na zemi, právě jako je mnoho ‚bohů‘ a mnoho ‚pánů‘, pro nás je skutečně jeden Bůh, Otec, z něhož je všechno a my pro něho.“ (1. Korinťanům 8:4–6) Pro Pavla a křesťany z prvního století nebylo pravým náboženstvím uctívání mnoha bohů, polyteismus, ale byla to oddanost pouze „jednomu Bohu, Otci“, jehož jméno Bible zjevuje, když říká: „Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ — Žalm 83:18.
47. Jak zjevil Pavel pravou totožnost ‚bohů a pánů v nebi a na zemi‘?
47 Měli bychom si však všimnout, že apoštol Pavel sice řekl, že „modla není. . . nic“, ale neřekl, že „bohové“ a „páni“, k nimž se lidé obracejí se svou magií, věštěním a oběťmi neexistují. Oč tedy jde? Pavel to objasnil dále v témže dopise, když napsal: „Ale říkám, že věci, které obětují národy, obětují démonům, a ne Bohu.“ (1. Korinťanům 10:20) Ano, prostřednictvím svých bohů a pánů uctívaly národy ve skutečnosti démony — andělské neboli duchovní tvory, kteří se vzbouřili proti pravému Bohu a připojili se ke svému vůdci Satanu Ďáblovi. — 2. Petra 2:4; Juda 6; Zjevení 12:7–9.
48. Jaké nebezpečí z okultní sféry existuje i dnes a jak je možné se mu vyhnout?
48 Lidé často litují takzvané primitivní národy, které byly zotročeny svými pověrami a strachy. Říkají, že je odpuzují krvavé oběti a divošské rituály. Právem. Přesto dodnes slýcháme o vúdú, satanských kultech, a dokonce o lidských obětech. Snad jsou to extrémní případy, ale přesto dokazují, že zájem o okultní věci je stále velmi živý. Může to začít ‚nevinnou zábavou‘ a zvědavostí, ale často to vede k tragédii a smrti. Jak moudré je řídit se biblickou výstrahou: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ — 1. Petra 5:8; Izajáš 8:19, 20.
49. Co budeme zkoumat v dalších kapitolách této knihy?
49 Když jsme se zamysleli nad tím, jak náboženství vzniklo, nad rozmanitostí starověkých mytologií a nad různými formami spiritismu, magie a pověr, obrátíme pozornost k velkým náboženstvím světa — hinduismu, buddhismu, taoismu, konfucianismu, šintoismu, judaismu, církvím křesťanstva a islámu. Jak tato náboženství vznikla? Co učí? Jaký vliv mají na své věřící? O těchto a jiných otázkách se bude uvažovat v následujících kapitolách.
[Praporek na straně 76]
Zdálo se, že některá kouzla byla účinná
[Rámeček na straně 85]
Je astrologie vědecká?
Astrologie tvrdí, že slunce, měsíc, hvězdy a planety mohou ovlivňovat dění na zemi a že konstelace těchto nebeských těles v okamžiku narození člověka hraje roli v jeho životě. Vědecké objevy to však značně zpochybňují:
▪ Práce astronomů jako Koperník, Galileo a Kepler jasně dokázaly, že Země není středem vesmíru. Nyní je také známo, že hvězdy, které se jeví jako souhvězdí, ve skutečnosti netvoří skupinu. Některé jsou snad daleko v kosmu, kdežto jiné jsou poměrně blízko. Proto jsou domnělé vlastnosti takzvaných souhvězdí zvěrokruhu naprostý výmysl.
▪ Planety Uran, Neptun a Pluto byly raným astrologům neznámé, protože byly objeveny až po vynálezu teleskopu. Jak tedy vysvětlovaly jejich „vliv“ astrologické tabulky nakreslené o staletí dříve? A proč by měla mít jedna planeta „dobrý vliv“ a jiná „zlý“, když věda nyní ví, že jsou všechny v podstatě kusem neživé skály nebo shlukem plynů, které se řítí prostorem?
▪ Genetika nás učí, že základ naší osobnosti se neutváří při narození, ale při početí, když se jedna z miliónů spermiových buněk otce spojí s jednou vaječnou buňkou matky. Přesto astrologie stanoví horoskop podle okamžiku narození. Tento zhruba devítiměsíční rozdíl by měl dát jedinci v astrologických pojmech zcela jiný vzorec osobnosti.
▪ Průchod slunce souhvězdími, jak jej vidí pozorovatel na zemi, je dnes asi o měsíc opožděn proti době před dvěma tisíci lety, kdy byly sestaveny astrologické mapy a tabulky. Proto astrologie označuje osobu narozenou koncem června nebo v první polovině července jako Raka (velmi citlivého, náladového, uzavřeného). Ve skutečnosti je však Slunce v souhvězdí Blíženců, takže by ta osoba měla být společenská, vtipná, hovorná.
Je zřejmé, že astrologie nemá žádný racionální ani vědecký podklad.
[Obrázek na straně 71]
Rozbití zrcadla, černé kočky a některá čísla jsou základem pověr. Čínský znak pro „čtyři“ zní v čínštině a japonštině jako „smrt“
[Obrázky na straně 74]
Vlevo bazilika Panny Marie guadalupské v Mexiku, kde se katolíci modlí o zázračné uzdravení. Vpravo Stonehenge v Anglii, kde prý staří druidové uctívali slunce
[Obrázek na straně 80]
Někteří lidé se radí se šamany a čarodějnými doktory
[Obrázky na straně 81]
Jiní mají seance, abecední tabulky, křišťálové koule, tarokové karty a jasnovidce
[Obrázky na straně 82]
Věštění s použitím nápisů na želvovině a symbolu jin–jang má v Orientu dlouhou historii
[Obrázky na straně 87]
Mnoho lidí se řídí horoskopem a věří, že postavení slunce, měsíce, planet a hvězd v okamžiku narození ovlivňuje jejich život
[Obrázky na straně 90]
Věřící obdrží poselství a výklad tím, že se vytřese z nádobky hůlka s věštbou