² To může Juda vyčítat jen sama sobě. Nemá právo tvrdit, že k jejímu zničení došlo proto, že s ní Jehova jednal zrádně nebo že zapomněl na smlouvu, kterou s národem uzavřel. Stvořitel nikdy smlouvy neporušuje. (Jeremjáš 31:32; Daniel 9:27; Zjevení 15:4) Tuto skutečnost Jehova zdůrazňuje, když se Židů ptá: „Kdepak je potvrzení o rozvodu vaší matky, kterou jsem poslal pryč?“ (Izajáš 50:1a) Mojžíšský Zákon říká, že když se muž rozvede se svou manželkou, musí jí dát potvrzení o rozvodu. Žena je pak volná a může se stát manželkou jiného muže. (5. Mojžíšova 24:1, 2) V obrazném smyslu takové potvrzení Jehova vydal sesterskému království Judy — Izraeli —, ale v případě Judy to neudělal.a Je stále jejím „manželským vlastníkem“. (Jeremjáš 3:8, 14) Juda rozhodně není volná pro styky s pohanskými národy. Její vztah s Jehovou bude pokračovat, „dokud nepřijde Šilo [Mesiáš]“. (1. Mojžíšova 49:10)

3. Proč Jehova ‚prodává‘ svůj lid?

³ Jehova se Judy také ptá: „Kterému ze svých věřitelů jsem vás prodal?“ (Izajáš 50:1b) Židé nebudou do zajetí do Babylónu posláni proto, že by jimi měl být zaplacen nějaký domnělý dluh, který udělal Jehova. Jehova není jako chudý Izraelita, který musí dlužníkovi prodat své děti, aby vyrovnal účty. (2. Mojžíšova 21:7) Jehova poukazuje na pravý důvod toho, proč se jeho lid dostane do otroctví: „Pohleďte, kvůli svým vlastním proviněním jste byli prodáni a kvůli vašim vlastním přestupkům byla poslána pryč vaše matka.“ (Izajáš 50:1c) To Židé opustili Jehovu, ne on je.