17., 18. a) Jak v první chvíli zapůsobilo na Izajáše vidění, které dostal? b) Jak Jehova použil serafína, aby Izajáše utěšil, a jaký význam mělo to, co serafín udělal?

¹⁷ Měli bychom si však ve srovnání s Bohem připadat kvůli jeho svatosti horší? Odpověď samozřejmě zní „ano“. Vždyť vzhledem k Jehovovi jsme horší – a to je příliš slabé vyjádření. Měl by nás ale tento fakt od Boha vzdalovat? Uvažujme o tom, jak reagoval Izajáš, když slyšel serafíny ohlašovat Jehovovu svatost. „‚Běda mi!‘ zvolal jsem. ‚Je se mnou konec, protože jsem muž s nečistými rty a žiji mezi lidem s nečistými rty. Vždyť jsem na vlastní oči viděl Krále, Jehovu, Boha vojsk!‘“ (Izajáš 6:5) Ano, Jehovova nekonečná svatost připomněla Izajášovi, jak hříšný a nedokonalý je on sám. V první chvíli si tento věrný muž připadal zdrcen. Jehova ho však v tomto stavu nenechal.

¹⁸ Jeden serafín proroka ihned utěšil. Jak? Tento mocný duchovní tvor letěl k oltáři, vzal z něho uhel a dotkl se jím Izajášových rtů. To se může zdát spíše bolestivé než utěšující. Pamatujme však na to, že šlo o vidění, které mělo hluboký symbolický význam. Izajáš byl věrný Žid, a tudíž dobře věděl, že na oltáři v chrámu byly denně předkládány oběti na smíření hříchů. A serafín prorokovi láskyplně připomenul, že i když opravdu je nedokonalý, „s nečistými rty“, přesto může získat čisté postavení před Bohem.a Jehova byl ochoten pohlížet na nedokonalého, hříšného muže jako na svatého – alespoň v relativním smyslu. (Izajáš 6:6, 7)