¹⁹ Další text, který se vztahuje k tomu, že Mesiáš bude „odříznut“ neboli zabit jako usmiřující oběť, je v Izajášovi 52:13 až 53:12. (Viz rámeček na straně 28.) Stejně jako Rambam a jiní ve středověku, také rabíni v 1. století vztahovali tento text na Mesiáše. Uvedená pasáž objasňuje, že odpuštění je spojeno s Mesiášem a jeho smrtí.

[Rámeček na straně 28]

„MŮJ SLUHA“ — KDO TO JE?

„ ‚Vskutku, Můj sluha. . . byl opovrhován, lidé se jej stranili. . . Pokládali jsme ho za bezvýznamného. A byla to naše nemoc, kterou nesl, naše trápení, které snesl. . . Ale byl zraněn kvůli našim hříchům, drcen kvůli našim nepravostem. . . Všichni jsme zbloudili jako ovce. . . A PÁN jej postihl kvůli vině nás všech.‘. . . I když se nedopustil žádného bezpráví a nevyslovil žádnou faleš. . . ‚Můj spravedlivý sluha učiní mnohé spravedlivými, je to jejich trest, jejž nese. . . Vydal sám sebe [„vylil svou duši“, NS] na smrt a byl počítán mezi hříšníky, zatímco nesl vinu mnohých a učinil přímluvu za hříšníky.‘ “ — Izajáš 52:13–53:12.

Izajáš zde předkládá obraz úplně nevinného, čistého jedince, jehož utrpení a smrt opatřily smíření za jeho vlastní národ, který jej neuznal.

Dnes však většina židovských komentátorů přijímá jako nepopiratelný fakt, že proroctví odkazuje na izraelský národ jako na celek nebo na skupinu spravedlivých uvnitř národa.

Otázkou je, zda někdy odpovídal izraelský národ, nebo i jen jeho část, uvedenému popisu, nebo zda se to vztahuje na jednotlivce.

Během více než 800 let od doby, kdy Izajáš zapsal slova tohoto proroctví (asi 732 př. n. l.), neexistuje žádný záznam o tom, že by nějaký Žid nebo rabín učil, že se jedná o „sluhu“ v kolektivním smyslu. Během zmíněného období se proroctví všeobecně chápalo tak, že poukazuje na jednotlivce, a celkově se na ně pohlíželo jako na proroctví o Mesiášovi.

Povšimněte si dále poznámky v úvodu knihy The Fifty-Third Chapter of Isaiah According to the Jewish Interpreters (Padesátá třetí kapitola Izajáše podle židovských interpretů): „Zachované židovské výklady až do konce amoraického období [do 6. století n. l.] svědčí o tom, že se často, nebo dokonce všeobecně, mělo za to, že zmíněnou postavou je Mesiáš, jak to samozřejmě také poněkud později vykládá Targum.“ — Vydal H. M. Orlinsky, 1969, strana 17.

Co mohlo být pohnutkou pro to, že nejpřirozenější porozumění tomuto biblickému textu, tedy že se vztahuje na jednotlivce, ba dokonce na Mesiáše, bylo zavrženo a přehodnoceno? Nebyla to prostě snaha vyhnout se jakémukoli spojení mezi tímto proroctvím a Ježíšem, Židem prvního století, který odpovídal uvedenému popisu do nejmenších podrobností?