„Našli jsme Mesiáše“!

„[Ondřej] našel nejprve svého vlastního bratra Šimona a řekl mu: ‚Našli jsme Mesiáše‘ (což přeloženo znamená Kristus).“ — JAN 1:41

1. Co dosvědčil Jan Křtitel ohledně Ježíše z Nazaretu a co o něm usoudil Ondřej?

ONDŘEJ se dlouze, pozorně zadíval na jednoho muže, Žida, kterému říkali Ježíš z Nazaretu. Nevypadal jako král ani jako moudrý muž ani jako rabbi. Neměl královský háv ani šedivé vlasy ani měkké ruce ani světlou pleť. Ježíš byl mladý — bylo mu asi třicet let —, měl mozolnaté ruce a bronzovou pleť jako člověk pracující rukama. Ondřej tedy asi nebyl nijak překvapen, když se dozvěděl, že tento muž je tesařem. Jan Křtitel však o tom muži řekl: „Podívejte se, Boží Beránek!“ Den předtím pronesl Jan slova, která vyvolala ještě větší úžas: „To je ten Boží Syn.“ (Jan 1:34) Mohla by to být pravda? Ondřej toho dne Ježíšovi nějaký čas naslouchal. Nevíme, co Ježíš říkal; víme však, že jeho slova změnila Ondřejův život. Rychle vyhledal svého bratra, Šimona, a zvolal „našli jsme Mesiáše“! — Jan 1:34–41.

2. Proč je důležité zvážit doklady, zda byl Ježíš zaslíbeným Mesiášem?

² Ondřej a Šimon (kterého Ježíš přejmenoval na Petra) se později stali Ježíšovými apoštoly. Petr jako Ježíšův učedník řekl po více než dvou letech Ježíšovi: „Ty jsi Kristus [Mesiáš], Syn živého Boha.“ (Matouš 16:16) Věrní apoštolové a učedníci nakonec dokázali, že jsou ochotni pro tuto víru nasadit život. Dnes projevují stejnou oddanost milióny upřímných lidí. Mají pro to nějaké doklady? Vždyť právě doklady rozhodují o tom, zda jde o víru, nebo o pouhou lehkověrnost. (Viz Hebrejcům 11:1.) Uvažujme tedy o třech hlavních řadách dokladů, jež svědčí o tom, že Ježíš byl skutečně Mesiášem.

Ježíšův rodokmen

3. Jaké podrobnosti o Ježíšově rodokmenu jsou uvedeny v Matoušově a Lukášově evangeliu?

³ Ježíšův rodokmen je prvním dokladem, který poskytují Křesťanská řecká písma na podporu jeho mesiášství. Bible předpověděla, že Mesiáš přijde z rodové linie krále Davida. (Žalm 132:11, 12; Izajáš 11:1, 10) Matoušovo evangelium začíná slovy: „Kniha dějin Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.“ Matouš odůvodňuje toto odvážné tvrzení tím, že sleduje Ježíšův původ prostřednictvím rodové linie jeho adoptivního otce, Josefa. (Matouš 1:1–16) Lukášovo evangelium sleduje Ježíšův rodokmen prostřednictvím jeho vlastní matky, Marie, a to zpětně přes Davida a Abrahama až k Adamovi. (Lukáš 3:23–38)a Tak pisatelé evangelií podrobně dokládají své tvrzení, že Ježíš je Davidovým dědicem jak v právním smyslu, tak i rodem.

4, 5. a) Měli Ježíšovi současníci námitky proti tvrzení, že Ježíš je potomkem Davidovým, a proč to je důležité? b) Jak nebiblické prameny podporují Ježíšův rodokmen?

⁴ Ani ten nejskeptičtější odpůrce Ježíšova mesiášství nemůže popřít Ježíšovo tvrzení, že je synem Davidovým. Proč? Ze dvou důvodů. Jedním z nich je, že toto tvrzení se po celém Jeruzalémě opakovalo po celá desetiletí, dokud nebylo v roce 70 n. l. toto město zničeno. (Srovnej Matouše 21:9; Skutky 4:27; 5:27, 28.) Kdyby toto tvrzení nebylo pravdivé, kterýkoli z Ježíšových odpůrců — a těch bylo mnoho — mohl dokázat, že Ježíš je podvodníkem, pouhým přezkoumáním Ježíšova rodokmenu v rodopisech uložených ve veřejných archivech.b V dějinách však neexistuje žádný záznam o tom, že by kdokoli zpochybňoval, že Ježíš je potomkem krále Davida. Je zřejmé, že toto tvrzení nebylo možné napadnout. Matouš a Lukáš bezpochyby pro svou zprávu opsali význačná jména přímo z veřejných záznamů.

⁵ Za druhé, nebiblické prameny potvrzují, že Ježíšův rodokmen byl všeobecně uznáván. Například Talmud obsahuje záznam o tom, že jeden rabbi ve čtvrtém století sprostě napadl Marii, matku Ježíšovu, tvrzením, že ‚smilnila s tesaři‘; ale v téže pasáži se připouští, že „byla potomkem knížat a panovníků“. Starší příklad poskytuje Hegesippus, dějepisec ze druhého století. Vyprávěl, že když chtěl římský césar Domitianus vyhladit všechny potomky Davidovy, někteří nepřátelé prvních křesťanů udali vnuky Ježíšova nevlastního bratra Judy jako ty, kteří „jsou z rodiny Davidovy“. Jestliže byl Juda známý jako potomek Davidův, nebyl jím i Ježíš? Nepochybně. — Galaťanům 1:19; Juda 1.

Mesiášská proroctví

6. Jak hojná jsou mesiášská proroctví v Hebrejských písmech?

⁶ Další řadou dokladů, že Ježíš byl Mesiášem, je splnění proroctví. V Hebrejských písmech je velmi mnoho proroctví, která se vztahují na Mesiáše. Alfred Edersheim ve svém díle The Life and Times of Jesus the Messiah (Život a doba Ježíše Mesiáše) napočítal v Hebrejských písmech 456 pasáží, které starověcí rabíni považovali za mesiášské. Rabíni ale měli o Mesiášovi řadu nesprávných představ; mnohé pasáže, na které poukazovali, nejsou vůbec mesiášské. Přece však je přinejmenším několik desítek proroctví, která ukazují, že Ježíš je Mesiáš. — Srovnej Zjevení 19:10.

7. Například která proroctví splnil Ježíš za svého života na zemi?

⁷ Patří k nim například: město, v němž se narodil (Micheáš 5:2; Lukáš 2:4–11); tragédie hromadného pobití dětí, k němuž došlo po Ježíšově narození (Jeremjáš 31:15; Matouš 2:16–18); měl být povolán z Egypta (Ozeáš 11:1; Matouš 2:15); panovníci národů se měli spojit, aby ho zahubili (Žalm 2:1, 2; Skutky 4:25–28); měl být zrazen za 30 kousků stříbra (Zecharjáš 11:12; Matouš 26:15); dokonce i způsob jeho smrti. — Žalm 22:16, poznámka pod čarou v Překladu nového světa Svatých písem — s odkazy (angl.); Jan 19:18, 23; 20:25, 27.c

Proroctví o jeho příchodu

8. a) Které proroctví přesně určuje, kdy má přijít Mesiáš? b) Které dva činitele musí být známé, aby bylo možné tomuto proroctví rozumět?

⁸ Zaměřme svou pozornost jen na jedno proroctví. V Danielovi 9:25 se Židé dověděli, kdy má Mesiáš přijít. Čteme tam: „Měl bys vědět a mít pochopení, že od vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém, do Vůdce Mesiáše bude sedm týdnů, také šedesát dva týdny.“ Na první pohled se toto proroctví zdá záhadné. Potřebujeme však v podstatě zjistit jen dvě informace: výchozí bod a časové rozpětí. Uveďme si znázornění: kdybychom měli mapu, která by ukazovala, že „50 prutů východně od studny v městském parku“ je ukryt poklad, zdály by se ti možná údaje nejasné — zejména pokud bys nevěděl, kde je ta studna nebo jak dlouhý je ‚prut‘. Nesnažil by ses tyto dva údaje si upřesnit, abys mohl poklad najít? A velmi podobné to je s Danielovým proroctvím, až na to, že se snažíme upřesnit si výchozí dobu a potom zjišťujeme délku následujícího období.

9, 10. a) Co je výchozím bodem, od něhož se počítá 69 týdnů? b) Jak dlouho trvalo 69 týdnů a jak to víme?

⁹ Nejprve potřebujeme výchozí bod, datum, kdy ‚vyšlo slovo, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém‘. Pak musíme znát časové rozpětí od tohoto bodu — jak dlouho vlastně trvalo těch 69 (7 a 62) týdnů. Obě tyto informace lze snadno získat. Nehemjáš nám říká zcela jednoznačně, že slovo, aby byly znovu postaveny hradby kolem Jeruzaléma, a ten aby se tak konečně stal obnoveným městem, vyšlo „ve dvacátém roce krále Artaxerxa“. (Nehemjáš 2:1, 5, 7, 8) Naším výchozím bodem se tak stává rok 455 př. n. l.d

¹⁰ Pokud jde o těch 69 týdnů, mohly by to být doslovné týdny o sedmi dnech? Nemohly, protože o něco déle než za rok po roce 455 př. n. l. se ještě Mesiáš neobjevil. Většina znalců Bible a mnozí překladatelé (včetně židovského překladu Tanach v poznámce pod čarou k tomuto verši) se shodují v tom, že jde o týdny „let“. Tento pojem ‚týden let‘ neboli sedmiletý cyklus Židé ve starověku znali. Stejně jako každý sedmý den zachovávali den sabat, tak každý sedmý rok zachovávali rok sabatní. (2. Mojžíšova 20:8–11; 23:10, 11) A tak 69 týdnů let bude obnášet 69krát 7 let, neboli 483 let. Zbývá nám jedině počítat. Počítáme-li 483 let od roku 455 př. n. l., docházíme k roku 29 n. l. — k roku, kdy byl Ježíš pokřtěn a stal se z něho mašiach, Mesiáš. — Viz „Sedmdesát týdnů“, Insight on the Scriptures, svazek 2, strana 899.

11. Jak bychom mohli odpovědět těm, kteří říkají, že to je pouze novodobý výklad Danielova proroctví?

¹¹ Někdo může namítnout, že to je pouze novodobý výklad proroctví, aby odpovídal dějinám. Jestliže je to tak, proč potom lidé v Ježíšových dnech očekávali, že se v té době objeví Mesiáš? Křesťanský historik Lukáš, římští historikové Tacitus a Suetonius, židovský historik Josephus a židovský filosof Philo, ti všichni žili přibližně v té době a dosvědčili, že skutečně panoval tento stav očekávání. (Lukáš 3:15) Někteří dnešní znalci tvrdí, že Židé tehdy tak toužebně očekávali Mesiáše proto, že na ně doléhal římský útlak. Proč však Židé očekávali Mesiáše právě tehdy, a ne během brutálního řeckého pronásledování o staletí dříve? Proč řekl Tacitus, že k očekávání mocných panovníků, kteří přijdou z Judeje a „získají naprostou nadvládu“, vedla Židy „tajemná proroctví“? Abba Hillel Silver ve své knize A History of Messianic Speculation in Israel (Dějiny spekulací o Mesiášovi v Izraeli) uznává, že „Mesiáš byl očekáván kolem druhé čtvrtiny prvního století n. l.“, ne v důsledku římského pronásledování, ale na základě „tehdy populární chronologie“, částečně vycházející z knihy Danielovy.

Jeho totožnost potvrzena shora

12. Jak Jehova označil Ježíše jako Mesiáše?

¹² Třetím typem dokladů o Ježíšovi jako o Mesiáši je svědectví samotného Boha. Podle Lukáše 3:21, 22 byl Ježíš po svém křtu pomazán nejsvětější a nejmocnější silou ve vesmíru, svatým duchem samotného Jehovy Boha. A Jehova svým vlastním hlasem potvrdil, že svého Syna, Ježíše, schválil. Při dvou jiných příležitostech mluvil Jehova z nebe přímo k Ježíšovi a ukázal tím své schválení: jednou před třemi z Ježíšových apoštolů a jindy před zástupem přihlížejících. (Matouš 17:1–5; Jan 12:28, 29) Shora byli také vysláni andělé, aby potvrdili Ježíšovo postavení jako Krista neboli Mesiáše. — Lukáš 2:10, 11.

13, 14. Jak Jehova projevil, že schvaluje Ježíše jako Mesiáše?

¹³ Schválení svého pomazaného projevil Jehova tím, že jej zmocnil ke konání velkých skutků. Ježíš například pronesl proroctví, která podrobně předem vylíčila dějiny — v některých případech až do naší doby.e Působil také zázraky: sytil například hladové zástupy a uzdravoval nemocné. Dokonce křísil mrtvé. Vymysleli si snad jeho následovníci příběhy o těchto mocných činech dodatečně? Vždyť Ježíš vykonal mnoho zázraků před očima svědků, v některých případech je vidělo několik tisíc lidí najednou. Dokonce ani Ježíšovi nepřátelé nemohli popřít, že Ježíš skutečně vykonal tyto věci. (Marek 6:2; Jan 11:47) A navíc, kdyby Ježíšovi následovníci měli sklon takové zprávy si vymýšlet, proč by potom mluvili tak upřímně o svých vlastních chybách? Byli by vůbec ochotni zemřít za víru založenou na pouhých mýtech, které by si sami vymysleli? Ne. Ježíšovy zázraky jsou historické skutečnosti.

¹⁴ Bůh poskytl ještě další svědectví o tom, že Ježíš je Mesiášem. Prostřednictvím svatého ducha se postaral o to, aby byly doklady o Ježíšově mesiášství zaznamenány a aby se staly částí nejpřekládanější a nejrozšířenější knihy v celých dějinách.

Proč Židé Ježíše nepřijali?

15. a) Jak rozsáhlé jsou doklady, které dosvědčují, že Ježíš je Mesiášem? b) Jaké očekávání vedlo mnohé Židy k tomu, že zavrhli Ježíše jako Mesiáše?

¹⁵ Tyto tři kategorie dokladů tedy celkem zahrnují doslova stovky faktů, které poukazují na Ježíše jako na Mesiáše. Nestačí to? Představ si, že bys žádal o řidičský průkaz nebo o kreditní kartu a dověděl by ses, že tři doklady o tvé totožnosti nestačí — že jich musíš předložit stovky. To by bylo opravdu nerozumné. Ježíšova totožnost je tedy jistě v Bibli prokázána dostatečně. Proč však mnozí z Ježíšova vlastního lidu všechny tyto doklady o jeho mesiášství popřeli? Protože doklady jsou sice pro pravou víru nezbytné, ale víru nezaručují. Je smutné, že mnozí lidé věří tomu, čemu chtějí věřit, navzdory naprosto přesvědčivým dokladům o něčem jiném. Pokud jde o Mesiáše, většina Židů měla velmi vyhraněnou představu o tom, co chtějí. Chtěli politického mesiáše, který by skoncoval s římským útlakem a vrátil by Izraeli slávu podobající se v hmotném ohledu slávě za dnů Šalomounových. Jak potom mohli přijmout prostého tesařova syna, tohoto Nazaretského, který se vůbec nezajímal o politiku ani o bohatství? A když trpěl a potupně zemřel na mučednickém kůlu, jak potom vůbec mohl být Mesiášem?

16. Proč museli Ježíšovi následovníci pozměnit své vlastní naděje ohledně Mesiáše?

¹⁶ Ježíšovi vlastní učedníci byli jeho smrtí otřeseni. Po jeho slavném vzkříšení zřejmě doufali, že ihned ‚obnoví Izraeli království‘. (Skutky 1:6) Tato jejich osobní naděje se nesplnila, ale oni proto Ježíše jako Mesiáše nezavrhli. Projevovali v něj víru založenou na hojných dokladech, které tehdy existovaly, a jejich porozumění postupně vzrůstalo; tajemství se objasňovala. Pochopili, že Mesiáš nemohl v tom krátkém čase, kdy žil jako člověk na této zemi, splnit všechna proroctví, která se na něho vztahovala. Vždyť jedno proroctví mluvilo o tom, že přijde ve vší pokoře a pojede na oslátku, zatímco jiné říkalo, že přijde ve slávě na oblacích. Jak se mohlo splnit obojí? Je zřejmé, že Mesiáš musel přijít podruhé. — Daniel 7:13; Zecharjáš 9:9.

Proč musel Mesiáš zemřít

17. Jak Danielovo proroctví jasně ukázalo, že Mesiáš bude muset zemřít, a proč měl zemřít?

¹⁷ Mesiášská proroctví dále jasně ukázala, že Mesiáš musí zemřít. Kupříkladu totéž proroctví, jež předpovídalo, kdy Mesiáš přijde, v dalším verši předpovědělo: „Po těch šedesáti dvou týdnech [jež následovaly po sedmi týdnech], bude Mesiáš odříznut.“ (Daniel 9:26) Hebrejské slovo karath, kterého se zde užívá ve významu „odříznut“, je totéž slovo, jehož se pod mojžíšským zákonem používalo na rozsudek smrti. Mesiáš bezpochyby musel zemřít. Proč? Verš 24 nám odpovídá: „Aby. . . [se] skoncovalo. . . s hříchem a aby bylo vykonáno smíření za provinění a aby byla uvedena spravedlnost na neurčité časy.“ Židé dobře věděli, že smíření za provinění bylo možné dosáhnout jedině obětí, tedy smrtí. — 3. Mojžíšova 17:11; srovnej Hebrejcům 9:22.

18. a) Jak ukazuje 53. kapitola Izajáše, že Mesiáš musí trpět a zemřít? b) Jaký zdánlivý paradox vzniká v souvislosti s tímto proroctvím?

¹⁸ Izajáš, kapitola 53, mluví o Mesiášovi jako o Jehovovu zvláštním sluhovi, který bude muset trpět a zemřít, aby přikryl hříchy druhých. Verš 5 říká: „Byl. . . probodáván za náš přestupek; byl drcen za naše provinění.“ Totéž proroctví nám říká, že Mesiáš musí zemřít jako „oběť za vinu“, a pak zjevuje, že on sám „prodlouží své dny a v jeho ruce se zdaří, co je Jehovovým potěšením“. (Verš 10) Není to paradox? Jak mohl Mesiáš zemřít, a pak ‚prodloužit své dny‘? Jak mohl být obětován jako oběť, a pak způsobit, aby se ‚zdařilo, co je Jehovovým potěšením‘? Jak vůbec mohl zemřít a zůstat mrtvý, takže by se ta nejdůležitější proroctví o něm nesplnila, totiž proroctví, že bude navždy vládnout jako Král a přinese celému světu pokoj a štěstí? — Izajáš 9:6, 7.

19. Jak jsou Ježíšovým vzkříšením uvedena do souladu zdánlivě si odporující proroctví o Mesiášovi?

¹⁹ Tento zdánlivý paradox byl vyřešen jediným velkolepým zázrakem. Ježíš byl vzkříšen. Stovky poctivě smýšlejících Židů se staly očitými svědky této nádherné skutečnosti. (1. Korinťanům 15:6) Apoštol Pavel později napsal: „Tento muž [Ježíš Kristus] natrvalo obětoval jednu oběť za hříchy, posadil se po Boží pravici a od té doby čeká, až jeho nepřátelé budou položeni jako podnož jeho nohám.“ (Hebrejcům 10:10, 12, 13) Ano, teprve po svém vzkříšení k životu v nebi a po období ‚čekání‘ měl být konečně dosazen na trůn jako Král a měl zasáhnout proti nepřátelům svého Otce, Jehovy. Ve své úloze nebeského Krále působí Ježíš, Mesiáš, na život každého dnes žijícího člověka. Jak? Tím se bude zabývat náš další článek.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Proč máme zkoumat doklady o tom, zda Ježíš je slíbeným Mesiášem?

◻ Jak Ježíšův rodokmen podporuje jeho mesiášství?

◻ Jak pomáhají biblická proroctví dokázat, že Ježíš byl Mesiášem?

◻ Jakými způsoby Jehova osobně potvrdil Ježíšovu totožnost jakožto Mesiáše?

◻ Proč tolik Židů zavrhlo Ježíše jako Mesiáše a proč byly tyto důvody nerozumné?

[Obrázek na straně 12]

Každý z mnoha Ježíšových zázraků poskytl další důkaz, že Ježíš je Mesiášem