17. Kdo je Výkupce Sionu a kdy ho vykupuje?

¹⁷ V době platnosti mojžíšského Zákona mohl Izraelitu, který se prodal do otroctví, vykoupit z otroctví výkupce. V Izajášově prorocké knize byl už dříve Jehova popsán jako Výkupce kajícných lidí. (Izajáš 48:17) Nyní se o něm jako o Výkupci těch, kdo činí pokání, píše znovu. Izajáš zaznamenává Jehovův slib: „‚Výkupce jistě přijde k Sionu a k těm, kdo se v Jákobovi odvracejí od přestupku,‘ je Jehovův výrok.“ (Izajáš 59:20) Tento potěšující slib je splněn v roce 537 př. n. l. Ale má ještě další splnění. Tato slova citoval ze Septuaginty apoštol Pavel a uplatnil je na křesťany. Napsal: „Tímto způsobem bude celý Izrael zachráněn. Právě jak je napsáno: ‚Osvoboditel vyjde ze Sionu a odvrátí bezbožné zvyklosti od Jákoba. A to je z mé strany ta smlouva s nimi, když odejmu jejich hříchy.‘“ (Římanům 11:26, 27) Ano, Izajášovo proroctví má mnohem širší uplatnění — uplatnění, které se týká naší doby i budoucnosti. Proč to můžeme říci?

19. Jakou smlouvu Jehova uzavírá s Božím Izraelem?

¹⁹ Jehova nyní s Božím Izraelem uzavírá smlouvu. Čteme: „‚Pokud jde o mne, to je má smlouva s nimi,‘ řekl Jehova. ‚Můj duch, který je na tobě, a má slova, která jsem ti vložil do úst — nebudou odstraněny z tvých úst ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva,‘ řekl Jehova, ‚od nynějška až na neurčitý čas.‘“ (Izajáš 59:21) Ať už se tato slova vztahovala na samotného Izajáše nebo ne, určitě se splnila na Ježíšovi, který dostal ujištění, že „uvidí své potomstvo“. (Izajáš 53:10) Ježíš říkal to, co se naučil od Jehovy, a byl na něm jeho duch. (Jan 1:18; 7:16) Je příhodné, že Ježíšovi bratři a spoludědicové, příslušníci Božího Izraele, také získávají Jehovova svatého ducha a kážou poselství, které jim dal poznat jejich nebeský Otec. Jsou to všechno ‚lidé vyučení Jehovou‘. (Izajáš 54:13; Lukáš 12:12; Skutky 2:38) Ať už prostřednictvím Izajáše nebo prostřednictvím Ježíše, kterého Izajáš prorocky předobrazuje, Jehova se nyní smluvně zavazuje, že je nikdy nikým nenahradí a že je jako své svědky bude používat na neurčitý čas. (Izajáš 43:10) Kdo ale ještě jakožto jejich ‚potomstvo‘ bude mít užitek z této smlouvy?

20. Jak se slib, který dal Jehova Abrahamovi, splnil v prvním století?

²⁰ Ve starověku Jehova slíbil Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:18) V souladu s tím malý ostatek přirozených Izraelitů, kteří přijali Mesiáše, vyšel do mnoha národů a kázal dobrou zprávu o Kristu. Počínaje Kornéliem si velké množství neobřezaných pohanů ‚žehnalo‘ prostřednictvím Abrahamova semene, Ježíše. Stali se částí Božího Izraele a druhotnou částí Abrahamova semene. Patří k Jehovovu ‚svatému národu‘, jehož pověřením je ‚široko daleko oznamovat znamenitosti toho, který je povolal ze tmy do svého podivuhodného světla‘. (1. Petra 2:9; Galaťanům 3:7–9, 14, 26–29)

21. (a) Jaké ‚potomstvo‘ plodí Boží Izrael v dnešní době? (b) Jak je pro ‚potomstvo‘ útěchou smlouva, kterou Jehova uzavřel s Božím Izraelem?

²¹ Dnes se zdá, že už je shromážděn plný počet příslušníků Božího Izraele. Národy přesto dál zažívají požehnání, a to ve velkolepém měřítku. V jakém smyslu? V tom, že Boží Izrael má ‚potomstvo‘, Ježíšovy učedníky, jejichž nadějí je věčný život na rajské zemi. (Žalm 37:11, 29) Toto ‚potomstvo‘ je také vyučováno Jehovou a poučováno o jeho cestách. (Izajáš 2:2–4) Ti, kdo k němu patří, nejsou sice pokřtěni svatým duchem ani nejsou považováni za účastníky nové smlouvy, ale jsou posilováni Jehovovým svatým duchem, aby překonali všechny překážky, které jejich kazatelskému dílu staví do cesty Satan. (Izajáš 40:28–31) Jejich počet nyní dosahuje milionů a dále roste tím, jak tito lidé plodí vlastní ‚potomstvo‘. Jehovova smlouva s pomazanými dává tomuto ‚potomstvu‘ důvěru v to, že i je bude Jehova dál, na neurčitý čas, používat jako své mluvčí. (Zjevení 21:3, 4, 7)