Záblesky světla velké i malé (druhá část)

„Světlem od tebe můžeme vidět světlo.“ (ŽALM 36:9)

1. Jaké byly první snahy o porozumění znamením v knize Zjevení?

OD NEJRANĚJŠÍCH dob křesťany velmi zajímá kniha Zjevení. Na příkladu této knihy můžeme dobře vidět, jak světlo pravdy svítí stále jasněji a jasněji. V roce 1917 Jehovův lid vydal publikaci The Finished Mystery (Ukončené tajemství), která podává výklad ke knize Zjevení. Tato publikace nebojácně odhalovala vedoucí představitele křesťanstva i politického života, ale velká část výkladu, který obsahovala, byla „vypůjčena“ z různých zdrojů. Tato kniha však posloužila jako zkouška, aby se prokázalo, zda jsou badatelé Bible věrni viditelnému sdělovacímu prostředku, který Jehova používá.

2. Jaké vysvětlení ke knize Zjevení přišlo v článku „Narození národa“?

² Knihu Zjevení ozářilo pozoruhodně jasné světlo, když ve Strážné věži číslo 6 z roku 1925 vyšel článek „Narození národa“. Do té doby se badatelé Bible domnívali, že 12. kapitola Zjevení líčí válku mezi pohanským a papežským Římem a že dítě mužského rodu představuje papežství. Tento článek však ukázal, že význam 12. kapitoly Zjevení souvisí s tím, co je uvedeno v 11. kapitole, verších 15–18, z čehož plyne, že se jedná o zrození Božího Království.

3. Které publikace vrhly více světla na knihu Zjevení?

³ To vedlo k tomu, že v roce 1930 byla vydána dvousvazková kniha Light (Světlo) a badatelé Bible daleko jasněji pochopili knihu Zjevení. Další upřesnění přišlo v roce 1963, kdy byla vydána kniha “Babylon the Great Has Fallen!” God’s Kingdom Rules! („Velký Babylón padl!“ Boží Království panuje!), a v roce 1969, kdy vyšla kniha “Then Is Finished the Mystery of God” („Tehdy bude ukončeno Boží tajemství“). Avšak o prorocké knize Zjevení bylo ještě stále co se učit. Jasnější světlo na ni bylo vrženo v roce 1988, kdy byla vydána kniha Zjevení — Jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo! Tento vývoj by se dal vysvětlit tím, že proroctví knihy Zjevení se plní v „Pánově dnu“, jenž začal v roce 1914. (Zjevení 1:10) Jak Pánův den postupuje, má být kniha Zjevení lidem stále srozumitelnější.

„Vrchnostenské moci“ vysvětleny

4, 5. a) Jak badatelé Bible rozuměli Římanům 13:1? b) Jak bylo později pochopeno, jaký by měl mít křesťan podle Písma postoj k „vrchnostenským mocem“?

⁴ V roce 1962 zazářilo jasné světlo v souvislosti se slovy Římanům 13:1: „Každý člověk nechť se podřizuje vrchnostenské moci [„nadřazeným autoritám“, Překlad nového světa].“ (Žilka) První badatelé Bible chápali „vrchnostenské moci“ jako světské mocenské orgány. Chápali tento verš tak, že pokud je muž za války povolán do zbraně, je povinen obléci uniformu a s puškou na rameni jít na frontu do zákopů. Věděli však, že křesťan nesmí zabít svého bližního. Cítili tedy, že kdyby došlo k nejhoršímu a začala by střelba, měl by křesťan střílet do vzduchu.a

⁵ Strážná věž v číslech 12 a 13 z roku 1963 (anglicky z 15. listopadu a 1. prosince 1962) tento verš jasně vysvětlila v pojednání o Ježíšových slovech z Matouše 22:21: „Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.“ (Kralická bible) Důležitý je v této souvislosti také výrok apoštolů, zaznamenaný ve Skutcích 5:29: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ Křesťané jsou podřízeni césarovi — „vrchnostenským mocem“ — pouze pokud od nich césar nevyžaduje, aby jednali v rozporu s Božím zákonem. Pochopili, že se jedná o relativní, ne absolutní podřízenost. Křesťané splácejí césarovi pouze to, co není v rozporu s Božími požadavky. To, že bylo na tento problém vrženo jasné světlo, bylo velmi uspokojující.

Záblesky světla v souvislosti s organizačním uspořádáním

6. a) Jakou zásadu badatelé Bible přijali, aby se vyhnuli hierarchické organizaci charakteristické pro křesťanstvo? b) Co se nakonec ukázalo jako správná metoda vybírání mužů pro úřad sborového dozorce?

⁶ Bylo také nutné stanovit, kdo by měl ve sboru sloužit jako starší a diákon. Badatelé Bible se chtěli vyhnout hierarchické organizaci, která je charakteristická pro církve křesťanstva, a proto dospěli k názoru, že starší a diákony by měli demokratickou cestou volit členové sboru. Ale světla přibývalo, a Strážná věž číslo 12 z roku 1932 a číslo 1 z roku 1933 ukázala, že volení starších nemá oporu v Písmech. Úlohu tehdejších starších tedy převzal služební výbor, a Společnost jmenovala ředitele služby.

7. K jakému zlepšení ve jmenování sborových služebníků došlo díky dalším zábleskům světla?

⁷ Strážná věž číslo 9 z roku 1938 obsahovala záblesky světla v souvislosti s tím, že služebníci sborů nemají být voleni, ale teokraticky jmenováni. V roce 1971 přišel další záblesk světla, díky němuž svědkové Jehovovi poznali, že jednotlivé sbory by neměly být vedeny pouze jedním služebníkem sboru. V každém sboru by měla být rada starších neboli dozorců jmenovaná vedoucím sborem svědků Jehovových. Tak přes čtyřicet let přibývalo světla, a díky tomu bylo nakonec jasně rozeznáno, že diákony, jimž se dnes říká služební pomocníci, a starší by měl jmenovat „věrný a rozvážný otrok“ prostřednictvím svého vedoucího sboru. (Matouš 24:45–47) To vše bylo v souladu s tím, co se dělo v časech apoštolů. Takoví muži, jako například Timoteus a Titus, byli v prvním století do úřadu dozorce jmenováni tehdejším vedoucím sborem. (1. Timoteovi 3:1–7; 5:22; Titovi 1:5–9) To vše je pozoruhodným splněním slov Izajáše 60:17: „Místo mědi přinesu zlato a místo železa přinesu stříbro a místo dřeva měď a místo kamenů železo; a pokoj chci určit jako tvé dozorce a spravedlnost jako ty, kteří ti přidělují úkoly.“

8. a) K jakému zlepšení v činnosti Společnosti došlo díky hlubšímu porozumění pravdě? b) Které výbory má vedoucí sbor, jakou činností se zabývají a nad čím mají dozor?

⁸ Došlo také k určité změně, která souvisela s činností Watch Tower Society. Po mnoho let byl vedoucí sbor svědků Jehovových totožný s výborem ředitelů Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, a vedení bylo převážně v rukou prezidenta. V Ročence svědků Jehovových 1977 (strany 258–259, angl.) bylo uvedeno, že v roce 1976 začal vedoucí sbor pracovat v rámci šesti výborů, z nichž každý se stará o určitou oblast celosvětové činnosti svědků Jehovových. Personální výbor se zabývá záležitostmi pracovníků Společnosti včetně všech členů celosvětové rodiny betel. Vydavatelský výbor se zabývá všemi světskými a právními záležitostmi, jako je správa majetku a tisk literatury. Služební výbor se stará o svědecké dílo a má dozor nad službou krajských dozorců, průkopníků i sborových zvěstovatelů. Vyučovací výbor je odpovědný za sborová shromáždění, zvláštní sjezdové dny, krajské, oblastní a mezinárodní sjezdy i různé školy, které Božímu lidu slouží k duchovnímu vzdělávání. Redakční výbor dohlíží na přípravu a překládání publikací a dbá na to, aby vše bylo v souladu s Písmem. Výbor předsedajícího se zabývá řešením mimořádných případů a kritických situací. V sedmdesátých letech přestaly být kanceláře odboček Watch Tower Society řízeny jedním dozorcem a začaly být řízeny výborem.b

Světlo v souvislosti s křesťanským chováním

9. Jaký účinek měly záblesky světla pravdy na vztah křesťanů k světským vládám?

⁹ Mnoho záblesků světla souviselo s křesťanským chováním. Zamysleme se například nad otázkou neutrality. Obzvlášť jasné světlo zazářilo prostřednictvím článku „Neutralita“, který vyšel v anglické Strážné věži z 1. listopadu 1939. Byla to velmi aktuální informace, protože tento článek vyšel na samotném začátku druhé světové války. Tento článek definoval neutralitu a ukázal, že křesťané se nesmějí plést do politických záležitostí nebo mezinárodních konfrontací. (Micheáš 4:3, 5; Jan 17:14, 16) To je jedna z příčin, proč jsou svědkové Jehovovi ve všech zemích nenáviděni. (Matouš 24:9) Bitvy, které se vedly ve starověkém Izraeli, nejsou pro křesťany v této věci vzorem, jak to jasně vyplývá z Ježíšových slov u Matouše 26:52. A kromě toho, ani jeden novodobý stát není teokracií, které by vládl Bůh, jak to bylo v případě starověkého Izraele.

10. Jak záblesky světla svědkům ukázaly, jaký má být křesťanský postoj ke krvi?

¹⁰ Další světlo přišlo i v souvislosti se svatostí krve. Někteří badatelé Bible se domnívali, že příkaz zdržovat se krve, zaznamenaný ve Skutcích 15:28, 29, se týkal křesťanů židovského původu. Ovšem ze Skutků 21:25 plyne, že v apoštolských dobách se tento příkaz vztahoval také na ty věřící, kteří pocházeli z nežidovských národů. Ve Strážné věži z 1. července 1945 (anglicky) bylo vysvětleno, že příkaz považovat krev za svatou se vztahuje na všechny křesťany. To tedy znamená, že křesťané nemají jíst zvířecí krev, například v krvavých jelitech, ale mají se také „zdržovat“ lidské krve, například ve formě krevních transfúzí.

11. Co si svědkové uvědomili v souvislosti s křesťanským názorem na užívání tabáku?

¹¹ Světla přibývalo a věci, nad nimiž badatelé Bible kdysi pouze vraštili čelo, začaly být posuzovány s patřičnou vážností. Příkladem toho je užívání tabáku. V Zion’s Watch Tower (Sionské Strážné věži) z 1. srpna 1895 bratr Russell upozornil na 1. Korinťanům 10:31 a 2. Korinťanům 7:1 a napsal: „Nepochopím, jak by křesťan mohl ke slávě Boha či ke své vlastní cti užívat tabák v jakékoli podobě.“ Od roku 1973 svědkové Jehovovi jasně chápou, že nikdo, kdo užívá tabák, nemůže být svědkem Jehovovým. V roce 1976 bylo dále upřesněno, že žádný svědek Jehovův, který je zaměstnán v podniku provozujícím hazardní hry, nemůže zůstat ve sboru.

Další tříbení

12. a) Co díky zábleskům světla svědkové poznali o počtu klíčů Království, které byly svěřeny Petrovi? b) Kdy Petr použil jednotlivé klíče?

¹² Světla přibývalo také v souvislosti s počtem symbolických klíčů, které dal Ježíš Petrovi. Badatelé Bible se domnívali, že Petr dostal dva klíče, které lidem umožnily stát se dědici Království. Věřili, že první klíč byl použit o Letnicích roku 33 n. l. vzhledem k Židům a druhý v roce 36 n. l., kdy Petr kázal Kornéliovi. (Skutky 2:14–41; 10:34–48) Časem se však ukázalo, že zde byla ještě třetí skupina, Samaritáni. Druhý klíč tedy Petr použil, když jim „otevřel“ příležitost stát se dědici Království. (Skutky 8:14–17) Z toho plyne, že když kázal Kornéliovi, použil Petr třetí klíč. (Strážná věž číslo 6 z roku 1980, 1. studijní článek a 11. odstavec 2. studijního článku.)

13. Co díky zábleskům světla poznali svědkové o ovčincích, o nichž je zmínka v 10. kapitole Jana?

¹³ Potom přišel další paprsek světla, když se ukázalo, že Ježíš neměl na mysli dva, ale tři ovčince. (Jan, 10. kapitola) Byly to: 1. židovský ovčinec, jehož vrátným byl Jan Křtitel, 2. ovčinec pomazaných dědiců Království a 3. ovčinec „jiných ovcí“, které mají pozemskou naději. (Jan 10:2, 3, 15, 16; Strážná věž číslo 15 z roku 1984, 1. a 2. studijní článek.)

14. Jak se v důsledku přibývajícího světla vysvětlilo, kdy začalo protiobrazné Jubileum?

¹⁴ K určitému vyjasnění došlo také v souvislosti s porozuměním protiobraznému Jubileu. Podle Zákona byl každý padesátý rok velkým Jubileem, při němž se věci vracely původním vlastníkům. (3. Mojžíšova 25:10) Dlouhou dobu to bylo chápáno jako předobraz Kristova tisíciletého panování. Avšak v nedávných letech se ukázalo, že protiobrazné Jubileum ve skutečnosti začalo o Letnicích roku 33 n. l., když ti, kdo obdrželi svatého ducha, byli osvobozeni ze zajetí smlouvy mojžíšského Zákona. (Strážná věž číslo 6 z roku 1987, 1. a 2. studijní článek.)

Přibývající světlo v souvislosti s výrazivem

15. K jakému poznání se díky přibývajícímu světlu dospělo v souvislosti s použitím slova „plán“?

¹⁵ „Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova a napsat správná slova pravdy.“ (Kazatel 12:10) Tato slova by se dala vhodně vztáhnout i na to, o čem pojednáváme v tomto článku, protože světlo svítilo nejen na takové důležité věci, jako jsou nauky a chování, ale také na křesťanské výrazy a na přesný význam slov. Mezi badateli Bible se velké oblibě těšil například první svazek Studies in the Scriptures (Studií Písem) nazvaný The Divine Plan of the Ages (Božský plán věků). Časem se však zjistilo, že Boží slovo mluví o tom, že plány vytvářejí pouze lidé. (Přísloví 19:21) Nikde v Písmech není psáno, že by Jehova sestavoval plány. Jehova plán nepotřebuje. Každý jeho záměr se úspěšně završí, protože Jehova je absolutně moudrý a absolutně mocný. Tak to čteme v Efezanům 1:9, 10: „Je to podle jeho zalíbení, které si v sobě předsevzal pro správu na plné hranici ustanovených časů.“ Postupně se tedy ukázalo, že slovo „záměr“ je v souvislosti s Jehovou vhodnější než slovo „plán“.

16. Co se časem ukázalo jako správné porozumění slovům Lukáše 2:14?

¹⁶ Přesněji byla pochopena také slova Lukáše 2:14. V Kralické bibli tento verš zní: „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“ Ukázalo se, že tento překlad není přesný, protože ničemným lidem není projevována Boží dobrá vůle. Svědkové tomu proto rozuměli tak, že se jedná o pokoj lidí, kteří projevují dobrou vůli k Bohu. Proto lidem, kteří se zajímali o Bibli, často říkali lidé dobré vůle. Potom však pochopili, že nejde o dobrou vůli lidí, ale Boha. Proto Překlad nového světa (Reference Bible) v poznámce pod čarou k Lukášovi 2:14 uvádí, že jde o „lidi, které [Bůh] schvaluje“. Všem křesťanům, kteří žijí v souladu s tím, že se zasvětili Bohu, projevuje Bůh dobrou vůli.

17, 18. Co Jehova ospravedlní, a co posvětí?

¹⁷ Svědkové Jehovovi také dlouho říkali, že Jehovovo jméno má být ospravedlněno. Avšak zpochybnil snad Satan Jehovovo jméno? Namítal někdy některý ze Satanových posluhovačů, že Jehova nemá právo na své jméno? Ne. Jehovovo jméno nebylo zpochybněno, a nepotřebovalo být ospravedlněno. Proto současné publikace Watch Tower Society neříkají, že má být ospravedlněno Jehovovo jméno. Říkají, že ospravedlněna má být Jehovova svrchovanost, a jeho jméno má být posvěceno. To je v souladu s tím, o co se podle Ježíšových slov máme modlit: „Ať je posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9) Znovu a znovu Jehova říkal, že posvětí své jméno, které Izraelité nezpochybnili, ale znesvětili. (Ezekiel 20:9, 14, 22; 36:23)

¹⁸ Je zajímavé, že kniha “The Nations Shall Know That I Am Jehovah”—How? („Národy poznají, že já jsem Jehova“ — Jak?) uvedla: „Ježíš Kristus bojuje . . . za ospravedlnění Jehovovy univerzální svrchovanosti a za oslavení Jehovova jména.“ (Strany 364–365) V knize God’s Kingdom of a Thousand Years Has Approached (Boží tisícileté Království se přiblížilo) bylo v roce 1973 uvedeno: „Nadcházející ‚velké soužení‘ je časem, kdy Všemohoucí Bůh Jehova ospravedlní svou univerzální svrchovanost a posvětí své důstojné jméno.“ (Strana 409) A v roce 1975 vyšla kniha Man’s Salvation Out Of World Distress at Hand! (Záchrana člověka ze světové tísně se přiblížila!), v níž bylo řečeno: „Tehdy dojde k největší události v dějinách vesmíru, k ospravedlnění Jehovovy univerzální svrchovanosti a posvěcení jeho svatého jména.“ (Strana 281)

19, 20. Jak můžeme ukázat, že si vážíme záblesků duchovního světla?

¹⁹ Jehovův lid je opravdu velmi požehnaný, když se může těšit z takového duchovního světla! Příkrým protikladem toho je výrok jednoho duchovního, ve kterém se jasně zračí, v jaké duchovní tmě se nacházejí vedoucí představitelé křesťanstva: „Proč existuje hřích? Proč existuje utrpení? Proč existuje ďábel? To jsou věci, na které se chci Pána zeptat, až přijdu do nebe.“ Svědkové Jehovovi mu ale mohou na tyto otázky odpovědět již dnes: To vše se děje kvůli sporné otázce týkající se Jehovovy svrchovanosti a toho, zda lidské bytosti mohou zůstat ve vztahu k Bohu ryzí navzdory Ďáblovu nepřátelství.

²⁰ V průběhu těch mnoha let se objevovaly malé i velké záblesky světla, které Jehovovým zasvěceným služebníkům svítily na cestu. Plnily se tak sliby zaznamenané v Žalmu 97:11 a v Příslovích 4:18. Nikdy však nezapomeňme, že chodit ve světle znamená vážit si přibývajícího světla a také v souladu s tímto přibývajícím světlem žít. Jak jsme již viděli, toto světlo svítí stále jasněji na naše chování i na naše kazatelské pověření.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ K jakému poznání se díky přibývajícímu světlu dospělo v souvislosti s „vrchnostenskými mocemi“?

◻ K jakým organizačním změnám díky zábleskům světla došlo?

◻ Jak bylo přibývajícím světlem ovlivněno chování křesťanů?

◻ K jakému upřesnění některých biblických otázek se díky duchovnímu světlu došlo?

[Podpisek obrázku na straně 25]

Klíče na straně 24: Kresba podle fotografie z Cooper-Hewitt, National Design Museum, Smithsonian Institution