14. Jaké vhodné připomínky Izajáš nyní dává?

¹⁴ V minulosti Židé rychle ztráceli ocenění pro věci, které pro ně Jehova udělal. Je tedy vhodné, že jim Izajáš připomíná, proč Jehova tyto věci dělal. Izajáš prohlašuje: „Budu se zmiňovat o projevech Jehovovy milující laskavosti, o Jehovových chválách, podle všeho, co nám Jehova prokázal, dokonce o hojné dobrotě k izraelskému domu, kterou jim prokázal podle projevů svého milosrdenství a podle hojnosti projevů své milující laskavosti. A přikročil k tomu, aby řekl: ‚Jistě jsou můj lid, synové, kteří se neprokážou jako falešní.‘ Jim se tedy stal Zachráncem. Během vší jejich tísně to bylo tísnivé pro něho. A zachránil je jeho osobní posel. Ve své lásce a ve svém soucitu je sám vykoupil a přistoupil k tomu, aby je pozvedl a nosil je po všechny dávné dny.“ (Izajáš 63:7–9)

16. (a) S jakým postojem Jehova uzavíral svou smlouvu s Izraelem? (b) Jak Bůh jedná se svým lidem?

¹⁶ Když Izraelité odešli z Egypta, Jehova je přivedl k hoře Sinaj a pronesl tento slib: „Jestliže ... budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem... A sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojžíšova 19:5, 6) Klamal je snad Jehova, když toto nabízel? Ne, protože Izajáš ukazuje, že si Jehova řekl: „Jistě jsou můj lid, synové, kteří se neprokážou jako falešní.“ Jeden znalec k tomu uvádí: „Ono ‚jistě‘ není libovůlí svrchovaného pána ani výsledkem jeho schopnosti znát budoucí věci: je to naděje a důvěra vyplývající z lásky.“ Ano, Jehova svou smlouvu uzavřel s čestným úmyslem a s upřímným přáním, aby se jeho služebníkům dařilo. I přes jejich zjevné chyby jim projevoval důvěru. Je skutečně nádherné uctívat Boha, který ve své ctitele vkládá takovou důvěru. Podobnou důvěru v to, že Boží lid je v podstatě dobrý, projevují i starší v dnešní době. Velmi tak přispívají k posílení těch, kdo byli svěřeni do jejich péče. (2. Tesaloničanům 3:4; Hebrejcům 6:9, 10)