19, 20. Co si Židé připomínají a proč?

¹⁹ Strádání podnítí některé Židy, aby uvažovali o minulosti. Izajáš říká: „Někdo začal vzpomínat na dávné dny, na Mojžíše, jeho sluhu: ‚Kde je Ten, kdo je vyvedl z moře s pastýři svého stáda bravu? Kde je Ten, kdo do něho vložil svého vlastního svatého ducha? Ten, kdo nechal svou krásnou paži jít po Mojžíšově pravici; Ten, kdo před nimi rozdělil vody, aby si udělal pro sebe jméno trvající na neurčito; Ten, kdo je přiměl kráčet vzdouvajícími se vodami, takže jako kůň v pustině neklopýtli? Právě jako když zvíře sestoupí do údolní pláně, samotný Jehovův duch přistoupil k tomu, aby je přiměl si odpočinout.‘“ (Izajáš 63:11–14a)d

²⁰ Ano, Židé trpí kvůli neposlušnosti, a proto si toužebně přejí, aby byl Jehova jejich Osvoboditelem, a ne nepřítelem. Připomínají si, jak je jejich „pastýři“ Mojžíš a Áron bezpečně převedli Rudým mořem. (Žalm 77:20; Izajáš 51:10) Vzpomínají na dobu, kdy Božího ducha nezraňovali, ale kdy jím naopak byli vedeni prostřednictvím Mojžíše a dalších duchem ustanovených starších mužů. (4. Mojžíšova 11:16, 17) Vzpomínají také, že viděli, jak prostřednictvím Mojžíše Jehova používal v jejich prospěch svou „krásnou paži“ síly. Za čas je Bůh vyvedl z velké a bázeň vzbuzující pustiny a vedl je do země oplývající mlékem a medem — do místa odpočinku. (5. Mojžíšova 1:19; Jozue 5:6; 22:4) Nyní Izraelité trpí, protože ztratili svůj příznivý vztah k Bohu.