Vyhrát bitvu s depresí

„NEJVÍC mě zdrcoval,“ přiznává Lola, „pocit viny nad tím, že se cítím beznadějně, protože jsem si myslela, že jako Jehovova služebnice bych se tak cítit neměla.“ Toto běžné nedorozumění je často prvním nepřítelem, jehož musí křesťan v depresi porazit. Lola dodala: „Jakmile jsem se přestala v duchu tepat za to, že se tak cítím, a soustředila se na to, abych se uzdravila, vyrovnávala jsem se s depresí lépe.“ Ano, deprese sama o sobě není důvodem, aby sis myslel, že jsi zklamal Boha.

Jak říká předešlý článek, příčina deprese může být fyziologická. V roce 1915, dlouho předtím, než nedávné bádání spojilo mnoho tělesných onemocnění s depresí, prohlásila Strážná věž: „Tato těžkost ducha nebo pocit osamělosti a deprese je čas od času přirozená pro všechny lidi. . . Do jisté míry [jej] zesiluje tělesný životní stav.“ Jestliže tedy pocit deprese trvá, byla by dobrá lékařská prohlídka. V krajní situaci může postižený chtít, aby se jeho poruchou zabýval odborník, specialista na deprese.a

Ale i když příčina není tělesná, je nerealistické očekávat, že Boží služebník nebude nikdy smutný ani malomyslný. Vzpomeň jen, jak věrné Haně bylo ‚hořko v duši a velmi plakala‘. (1. Samuelova 1:7, 10) I Nehemjáš se ‚rozplakal a truchlil po celé dny‘ a cítil „zasmušilost srdce“. (Nehemjáš 1:4; 2:2) Job pohrdal svým životem a domníval se, že ho Bůh opustil. (Job 10:1; 29:2, 4, 5) Král David řekl, že v něm duch umdlévá a že je jeho srdce strnulé. (Žalm 143:4) A apoštol Pavel mluvil o tom, že má „obavy uvnitř“, že je ‚zkrušen‘ nebo emocionálně ‚srážen‘. — 2. Korinťanům 4:9; 7:5, 6.

Ačkoli ti všichni byli věrnými Božími služebníky, různé tísně, obavy nebo trpká zklamání jim načas způsobily zármutek. Bůh je však neopustil ani jim neodňal svého svatého ducha. Jejich deprese nevyplývala z duchovního selhání. V době, kdy byl David ztrápen, prosil v modlitbě: „Rozradostni duši svého sluhy.“ Bůh Davida utěšil v tomto ‚dnu tísně‘ a po čase mu pomohl k radosti. (Žalm 86:1, 4, 7) Podobně pomůže Jehova svým služebníkům dnes.

Protože deprese není sama o sobě důkazem ani duchovního selhání ani duševní slabosti, křesťan, který jí trpí, by neměl z rozpaků mlčet. Měl by raději udělat jeden z nejdůležitějších kroků v boji s touto poruchou. Co to je?

Vylij své city

Měli bychom o tom s někým promluvit. Přísloví 12:25 říká: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co je sklání, ale dobré slovo je rozradostňuje.“ Žádný jiný člověk nemůže znát hloubku úzkosti v tvém srdci, jestliže se neotevřeš a nemluvíš o tom. Když se svěříš někomu vnímavému, kdo může pomoci, asi se dozvíš, že podobné pocity a problémy měli i jiní. Vložit své pocity do slov je také uzdravující proces, protože srdci se uleví, když je bolestná zkušenost vyjádřena a není v něm uzavřena. Proto by se sklíčené duše měly svěřit manželskému druhovi, rodiči nebo soucitnému a duchovně způsobilému příteli. — Galaťanům 6:1.

Součástí Mariina problému (mluví se o ní v předešlém článku) bylo to, že v sobě uzavírala znepokojující pocity, jež vedly k depresi. „Během let jsem se naučila předstírat,“ řekla. „Druhým by se nikdy ani nesnilo o tom, jak těžce bojuji s těmi pocity bezcennosti.“ Marie však otevřela srdce jednomu staršímu ve sboru. Starší pomoci rozvážných otázek ‚načerpal‘ z jejího srdce úzkost, kterou v sobě nosila, a pomohl jí, aby lépe porozuměla sama sobě. (Přísloví 20:5) Jeho dobrá slova z Písma ji uklidnila. „Poprvé jsem dostala pomoc, abych se vypořádala s některými pocity, které přispěly k mé depresi,“ vysvětlila Marie.

Rozhovor s chápavým starším tedy může opatřit duchovně osvěžující „vodu“ tomu, jehož „duše je. . . jako vyčerpaná země“. (Izajáš 32:1, 2; Žalm 143:6) Duchovní rádce s rozlišovací schopností ti dokonce může pomoci, abys přišel na to, jaké praktické kroky můžeš udělat, aby ses vyrovnal s domněle beznadějnou situací. (Přísloví 24:6) Svěřit se někomu ovšem nestačí.

Rozpoznej svou skutečnou hodnotu

Silným činitelem při depresi jsou komplexy méněcennosti. Někteří křesťané o sobě mají nízké mínění snad vlivem nešťastného dětství. Ale třebaže snad dřívější tělesné, citové nebo sexuální zneužívání zanechalo po sobě citové jizvy, nemění cenu člověka. Musíš tedy usilovat o vyrovnaný názor na svou pravou osobní hodnotu. „Chtěl bych každému z vás říci,“ naléhal apoštol Pavel, „aby se necenil výš než na svou skutečnou hodnotu, ale aby se hodnotil střízlivě.“ (Římanům 12:3, Charles B. Williams) Měl by sis dát pozor na domýšlivost, ale neměl bys také zacházet do druhé krajnosti. Ti, kteří mají vztah k Bohu, jsou mu drahocenní, žádoucí, protože si vybírá lidi, aby se stali jeho zvláštním „majetkem“. Je to vynikající přednost. — Malachiáš 3:17; Aggeus 2:7; 2:8, KB.

Je také čest být „Božími spolupracovníky“ tím, že se věnujeme křesťanskému dílu činění učedníků. (1. Korinťanům 3:9; Matouš 28:19, 20) Mnozí sklíčení křesťané zjistili, že toto dílo buduje pocit vlastní ceny. „I potom, co jsem se stala křesťankou, jsem si připadala k ničemu,“ přiznala Marie. Přesto vytrvávala v kazatelském díle a jednoho dne se setkala s mladou ženou s poškozeným mozkem, která se chtěla učit o Bibli. „Potřebovala někoho, kdo by s ní měl trpělivost, protože se učila pomalu,“ řekla Marie. „Potřebovala tolik mé pozornosti, že jsem zapomněla na sebe a na svou neschopnost. Potřebovala mou pomoc a já jsem si uvědomila, že jí v Jehovově síle mohu tuto pomoc poskytnout. Když jsem viděla její křest, nevýslovně mě to povzbudilo. Má sebeúcta rostla a vážná deprese nadobro zmizela.“ Jak pravdivé je, že „kdo ochotně svlažuje jiné, bude také sám ochotně svlažován“! — Přísloví 11:25.

Mnozí sklíčení však reagují tak, jako jedna křesťanka s těžkou depresí, jež přiznala: „Ačkoli velmi tvrdě pracuji na tom, abych uklízela, vařila a byla pohostinná, pro každou chybičku se obracím proti sobě a cupuji se na kousíčky.“ Takové nerozumné výčitky velmi podkopávají sebeúctu. Pamatuj, že náš Bůh je chápavý a „nebude po všechen čas vytýkat chyby“. (Žalm 103:8–10, 14) Jestliže Jehova, který má vyšší smysl pro správnost než my, nás nepronásleduje kvůli každé chybičce a je ochoten projevit takovou shovívavost, neměli bychom se ho snažit napodobit v tom, jak jednáme sami se sebou?

Všichni máme chyby a slabosti. Ale máme i silné stránky. Apoštol Pavel neočekával, že bude výborný ve všem, do čeho se pustí. „Ale i když jsem neobratný v řeči, v poznání určitě nejsem,“ prohlásil. Pavel si nepřipadal méněcenný jen proto, že snad nevynikal jako veřejný řečník. (2. Korinťanům 11:6) Sklíčení by se rovněž měli zaměřit na to, co dělají dobře.

„Moudrost je u skromných“ neboli u těch, kteří rozeznávají a přijímají svá omezení. (Přísloví 11:2) Každý z nás je jedinečná duše v odlišné situaci, s odlišnou tělesnou zdatností a schopnostmi. Když sloužíš Jehovovi celou duší a děláš, co ty můžeš, líbí se mu to. (Marek 12:30–33) Bůh není ten, kdo nikdy není spokojen se snahami svých oddaných ctitelů. Leora, křesťanka, která úspěšně bojovala se svou depresí, řekla: „V některých věcech se ostatním nevyrovnám, třeba v předkládání látky v kazatelské službě. Ale snažím se. Pracuji, jak nejlíp dovedu.“

Řešit chyby a nedorozumění

Ale co když uděláš vážnou chybu? Snad se cítíš jako král David, který ‚chodil smutný po celý den‘ pro svá provinění neboli hřích. Ale právě ten pocit možná dokazuje, že jsi nezašel příliš daleko a nespáchal neodpustitelný hřích! (Žalm 38:3–6, 8; 38:4–7, 9, KB) Pocity viny mohou ukazovat, že ten, kdo zhřešil, má poctivé srdce a dobré svědomí. Jak tedy zvládnout tento stav? Modlil ses k Bohu o odpuštění a udělal kroky, abys zlo napravil? (2. Korinťanům 7:9–11) Pokud ano, věř v milosrdenství Toho, jenž ve velkém měřítku odpouští, a buď rozhodnut ten hřích neopakovat. (Izajáš 55:7) Jestliže jsi byl ukázněn, „nepolevuj, když tě vede k nápravě. Koho totiž Jehova miluje, toho ukázňuje.“ (Hebrejcům 12:5, 6) Takové vedení k nápravě má pomoci zatoulané ovci, aby se vrátila na své místo. Neubírá jí na osobní ceně.

Ani když nás naše vlastní srdce odsuzuje, nemusíme dojít k závěru, že nás odsoudil Jehova. „Ujistíme před ním své srdce vzhledem k tomu, v čemkoli by nás mohlo naše srdce odsuzovat, protože Bůh je větší než naše srdce a zná všechno.“ (1. Jana 3:19, 20) Jehova vidí víc než jen naše hříchy a chyby. Ví o polehčujících okolnostech, o celé naší životní dráze, našich pohnutkách a záměrech. Velikost jeho poznání mu umožňuje s porozuměním vyslýchat naše vážné modlitby o odpuštění, jako vyslyšel modlitbu Davidovu.

Také nedorozumění s druhými a přílišná starost o to, abychom měli jejich schválení, přispívají k nedostatečnému ocenění sebe sama, snad i k pocitu, že jsme zavržení. Spolukřesťan snad s tebou vlivem nedokonalosti promluví způsobem, který se zdá necitelný nebo nelaskavý. Mnohá nedorozumění se však mohou vyjasnit tím, že mu řekneš, jak na tebe ten výrok zapůsobil. (Srovnej Matouše 5:23, 24.) Šalomoun také radil: „Nepřikládej. . . srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé.“ Proč? „Tvé vlastní srdce totiž dobře ví, že jsi, ano ty, mnohokrát svolával zlo na jiné.“ (Kazatel 7:21, 22) Neočekávej nerealisticky dokonalost ani od sebe ani od vztahů, jež jsi navázal s jinými nedokonalými lidmi. Rychle odpouštěj a snášej se s druhými. — Kolosanům 3:13.

Tvá pravá hodnota se také neměří v prvé řadě podle toho, zda tě mají druzí rádi nebo ne. Krista „pokládali. . . za bezvýznamného“ a ‚ze stanoviska jiných byl ohodnocen‘ velmi nízko. (Izajáš 53:3; Zecharjáš 11:13) Změnilo to jeho skutečnou cenu nebo to, jak jej hodnotil Bůh? Ne. Vždyť i kdybychom byli dokonalí jako Ježíš, každému bychom se nelíbili.

Síla vytrvat

Někdy může vážná deprese trvat přesto, že se ji snažíme překonat. Bolestné city mohou někoho přivést až tak daleko jako Jonáše: „Zemřít je pro mne lepší než být naživu.“ (Jonáš 4:1–3) Přesto nebyla jeho trýzeň trvalá. Překonal ji. Jestliže tedy deprese v tobě vyvolává pocit, že je život nesnesitelný, pamatuj, že je jako soužení, o němž Pavel řekl, že je „dočasné“. (2. Korinťanům 4:8, 9, 16–18) Skončí! Žádná situace není beznadějná. Jehova slibuje, že „oživí srdce těch, kteří jsou v bolesti“. — Izajáš 57:15, Lamsa.

Nikdy se nepřestaň modlit, i když se ti modlitby zdají marné. David prosil: „Slyš přece, Bože, mé snažně prosebné volání. . . když moje srdce umdlí. Na skálu, která je vyšší, než jsem já, kéž mě dovedeš.“ (Žalm 61:1, 2; 61:2, 3, KB) Jak nás Bůh vede k sebedůvěře, která se nám zdá vlastní silou nedosažitelná? Eileen, která léta zápasí s depresí, odpovídá: „Jehova mě nenechal, abych to vzdala. To mi dává naději, že budu-li se dál snažit, bude mi dál pomáhat. Znalost biblické pravdy mě doslova udržela naživu. Mnoha různými způsoby — modlitbou, službou, shromážděními, publikacemi, rodinou a přáteli — mi dal Jehova sílu dál se snažit.“

Pohlížej na tuto poruchu jako na zkoušku své víry. „Můžete důvěřovat Bohu,“ ujišťuje nás apoštol Pavel. „Nedovolí, abyste byli zkoušeni více, než můžete snést. Ale když jste zkoušeni, opatří také východisko, abyste to mohli snést.“ (1. Korinťanům 10:13, Beck) Ano, Bůh ti dá „moc, která je nad to, co je normální“, abys unesl jakoukoli citovou zátěž. — 2. Korinťanům 4:7.

Nový svět bez deprese!

Bůh slíbil, že brzy pomocí svého nebeského království odstraní všechny skličující poměry na naší Zemi. Jeho Slovo prohlašuje: „Tvořím nová nebesa a novou zemi a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce. Jásejte však a mějte navždy radost z toho, co tvořím.“ (Izajáš 65:17, 18) Tato slova se původně splnila v roce 537 př. n. l., když se starověký izraelský národ vrátil do vlasti. Tehdy jeho lid zpíval: „Stali jsme se podobnými těm, kteří sní. V tom čase se naše ústa naplnila smíchem a náš jazyk radostným voláním.“ (Žalm 126:1, 2) Oč velkolepější bude brzké konečné splnění tohoto hřejivého proroctví v Božím novém světě! — 2. Petra 3:13: Zjevení 21:1–4.

Pod Božím královstvím („novými nebesy“) bude spravedlivé společnosti lidí na zemi („nové zemi“) vráceno dokonalé emocionální, tělesné a duchovní zdraví. Neznamená to, že si minulost vůbec nebudou pamatovat, ale budou moci myslet na tolik příjemných věcí a radovat se z nich, že nebude důvod vzpomínat si na všechny smutné zkušenosti z minulosti a zaměřovat se na ně. Jen si představ: každé ráno se probudit s křišťálově jasnou myslí, dychtivý pustit se do práce — už nezatížen depresí!

Lolla (o níž byla řeč na počátku) s plným přesvědčením o skutečnosti této naděje řekla: „Nejvíc mi pomáhalo připomínat si, že Jehovovo království tento problém srovná. Věděla jsem, že deprese nepotrvá věčně.“ Ano, můžeš si být jistý že Bůh brzy umožní úplné vítězství nad depresí.

[Poznámka pod čarou]