Přinášejí „dar Jehovovi“

12, 13. V jakém smyslu budou od roku 537 př. n. l. ‚bratři‘ přiváděni do Jeruzaléma?

¹² Až bude Jeruzalém znovu postaven, Židé, kteří jsou rozptýleni daleko od své vlasti, budou k městu s jeho obnoveným kněžstvem vzhlížet jako ke středisku čistého uctívání. Mnoho z nich bude podnikat dlouhé cesty, aby se tam mohli účastnit každoročních svátků. Izajáš pod inspirací píše: „‚Skutečně přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Jehovovi, na koních a na dvoukolých vozech a na krytých vozech a na mulech a na rychlých velbloudicích, na mou svatou horu, Jeruzalém,‘ řekl Jehova, ‚právě jako když izraelští synové přinášejí dar v čisté nádobě do Jehovova domu. A z nich také některé vezmu za kněze, za Levity.‘“ (Izajáš 66:20, 21)

¹³ Někteří z těchto ‚bratrů ze všech národů‘ byli přítomni v den Letnic, kdy byl na Ježíšovy učedníky vylit svatý duch. Zpráva říká: „V Jeruzalémě právě bydleli Židé, uctiví muži, z každého národa z těch pod nebem.“ (Skutky 2:5) Přišli do Jeruzaléma, aby tam uctívali podle židovského zvyku, ale když slyšeli dobrou zprávu o Ježíši Kristu, mnozí v něj projevili víru a byli pokřtěni.

14, 15. (a) Jak pomazaní křesťané shromáždili po první světové válce více svých duchovních ‚bratrů‘ a jak byli tito lidé přivedeni k Jehovovi jako „dar v čisté nádobě“? (b) V jakém smyslu Jehova ‚vzal některé za kněze‘? (c) Kdo například patřil k pomazaným křesťanům, kteří se podíleli na shromažďování svých duchovních bratrů? (Viz rámeček na této straně.)

¹⁴ Má toto proroctví i novodobé splnění? Ano, má. Po první světové válce Jehovovi pomazaní služebníci poznali z Písma, že v roce 1914 bylo v nebi zřízeno Boží Království. Na základě důkladného studia Bible se dozvěděli, že mají být shromážděni další dědicové Království neboli ‚bratři‘. Nebojácní služebníci cestovali nejrůznějšími dopravními prostředky do „nejvzdálenější části země“, aby hledali budoucí členy pomazaného ostatku. Většina z nich vyšla z církví křesťanstva. Když byli tito lidé nalezeni, byli přivedeni jako dar Jehovovi. (Skutky 1:8)

¹⁵ Pomazaní křesťané, kteří byli shromážděni v počátečních letech, neočekávali, že Jehova je přijme takové, jací byli před tím, než poznali biblickou pravdu. Podnikli opatření, aby se očistili od duchovních a mravních poskvrnění a tak mohli být představeni jako „dar v čisté nádobě“, neboli být představeni ‚Kristu jako cudná panna‘, jak řekl apoštol Pavel. (2. Korinťanům 11:2) Pomazaní museli nejen zavrhnout naukové omyly, ale museli se naučit, jak zůstat přísně neutrální v politických záležitostech tohoto světa. Když už byli Jehovovi služebníci v příslušné míře očištěni, Jehova jim ve své milostivosti dal v roce 1931 výsadu, aby nesli jeho jméno jakožto svědkové Jehovovi. (Izajáš 43:10–12) V jakém smyslu však Jehova ‚vzal některé za kněze‘? Tito pomazaní se jako skupina stali součástí ‚královského kněžstva, svatého národa‘ a předkládali Bohu oběti chvály. (1. Petra 2:9; Izajáš 54:1; Hebrejcům 13:15)

[Rámeček na straně 409]

Pomazaní — dary pro Jehovu vybrané ze všech národů

V roce 1920 odjel Juan Muñiz ze Spojených států do Španělska a potom cestoval do Argentiny, kde organizoval sbory pomazaných. Od roku 1923 svítilo světlo pravdy na upřímné lidi v západní Africe. Tehdy tam poselství o Království začal kázat misionář William R. Brown (často nazývaný Biblický Brown), a to například ve státě Sierra Leone, v Ghaně, Libérii, Gambii a Nigérii. Ve stejném roce Kanaďan George Young odjel do Brazílie a potom cestoval do Argentiny, Kostariky, Panamy, Venezuely, a dokonce do Sovětského svazu. Přibližně v téže době se Edwin Skinner plavil z Anglie do Indie, kde se ve žňovém díle velmi namáhal po mnoho let.