Dvacátá osmá kapitola

Světlo pro národy

Izajáš 66:15–24

1, 2. Proč je světlo životně důležité a jaký druh temnoty pokrývá v dnešní době zemi?

JEHOVA je Zdroj světla, „Dárce slunce pro světlo ve dne, ustanovení měsíce a hvězd pro světlo v noci“. (Jeremjáš 31:35) Už jen na základě toho by měl být uznáván jako Zdroj života, protože světlo znamená život. Pokud by země nebyla pravidelně zalévána slunečním teplem a světlem, život v té podobě, jak ho známe, by nebyl možný. Naše planeta by byla neobyvatelná.

² Proto nás velmi zajímá to, že Jehova pro naši dobu předpověděl období tmy, nikoli světla. Pod inspirací Izajáš napsal: „Pohleď, tma ... přikryje zemi a hustá temnota národnostní skupiny.“ (Izajáš 60:2) Tato slova samozřejmě souvisejí s duchovní, a ne doslovnou temnotou, ale jejich závažnost bychom neměli podceňovat. Ti, kdo nemají duchovní světlo, nakonec nemohou žít, stejně jako ti, kdo nemají sluneční světlo.

3. Kde v těchto temných dobách můžeme hledat světlo?

³ V těchto temných časech si nemůžeme dovolit přehlížet duchovní světlo, které nám Jehova opatřuje. Je nezbytně nutné, abychom nahlíželi do Božího slova, které osvětluje naši cestu, a pokud možno denně Bibli četli. (Žalm 119:105) Křesťanská shromáždění nám dávají příležitost povzbuzovat jeden druhého, abychom zůstali na ‚stezce spravedlivých‘. (Přísloví 4:18; Hebrejcům 10:23–25) Síla, kterou načerpáme při důkladném studiu Bible a při vhodném křesťanském společenství, nám pomáhá, abychom se nenechali pohltit temnotou těchto ‚posledních dnů‘, které vyvrcholí ve velkém ‚dnu Jehovova hněvu‘. (2. Timoteovi 3:1; Sefanjáš 2:3) Ten den přichází rychle. Jeho příchod je tak jistý, jako příchod podobného dne, který dopadl na obyvatele starověkého Jeruzaléma.

Jehova se ‚ujímá sporu‘

4, 5. (a) V jakém ohledu přichází Jehova proti Jeruzalému? (b) Proč můžeme dospět k závěru, že pouze relativně malý počet Židů přežije zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.? (Viz poznámku pod čarou.)

⁴ V závěrečných verších vzrušujícího Izajášova proroctví Jehova názorně popisuje události, které povedou až ke dni jeho hněvu. Čteme: „Jehova přichází přímo jako oheň a jeho dvoukolé vozy jsou jako vichr, aby splatil svůj hněv naprostým vztekem a své přísné napomenutí plameny ohně. Jehova se totiž vskutku ujme sporu jako oheň, ano, svým mečem, proti všemu tělu; a zabitých od Jehovy jistě bude mnoho.“ (Izajáš 66:15, 16)

⁵ Tato slova měla Izajášovým současníkům pomoci, aby si uvědomili vážnost situace. Přichází doba, kdy Babylóňané jakožto vykonavatelé Jehovova rozsudku vytáhnou proti Jeruzalému a jejich dvoukolé vozy budou vířit oblaka prachu jako bouřlivý vítr. To bude opravdu bázeň vzbuzující podívaná. Jehova použije útočníky, aby vykonali jeho ohnivé rozsudky proti nevěrnému židovskému „tělu“. Bude to stejné, jako by samotný Jehova bojoval proti svému lidu. Jehovův ‚naprostý vztek‘ nebude ničím zvrácen. Mnozí Židé jistě padnou jako ‚zabití od Jehovy‘. Toto proroctví se splňuje v roce 607 př. n. l.a

6. Jaké praktiky zasluhující pokárání jsou prováděny v Judě?

⁶ Je vůbec Jehova oprávněn ‚ujmout se sporu‘ proti svému lidu? Jistě. V našem pojednání o knize Izajáš jsme mnohokrát viděli, že Židé, i když teoreticky byli zasvěceni Jehovovi, zabředli do falešného uctívání. Jehova však před jejich jednáním nezavíral oči. Opět si toho můžeme povšimnout v následujících slovech proroctví: „‚Ti, kdo se posvěcují a očišťují pro zahrady za jedním uprostřed a jedí maso prasete a něco hnusného, dokonce skákavého hlodavce, všichni spolu dojdou konce,‘ je Jehovův výrok.“ (Izajáš 66:17) ‚Posvěcují se a očišťují se‘ tito Židé snad proto, aby se připravili pro čisté uctívání? To rozhodně ne. Naopak, věnují se pohanským očišťovacím rituálům ve zvláštních zahradách. Potom nenasytně hltají maso prasete a dalších zvířat, která jsou podle mojžíšského Zákona považována za nečistá. (3. Mojžíšova 11:7, 21–23)

7. V čem křesťanstvo připomíná modlářskou Judu?

⁷ V případě národa, který je ve smluvním vztahu s jediným pravým Bohem, je to skutečně odporná situace. Považme však: srovnatelně odporná situace dnes panuje v náboženstvích křesťanstva. I ta tvrdí, že slouží Bohu, a mnoho jejich vůdců předstírá zbožnost. Poskvrňují se však pohanskými naukami a tradicemi a dokazují, že jsou v duchovní temnotě. A ta je skutečně hluboká. (Matouš 6:23; Jan 3:19, 20)

‚Budou muset vidět mou slávu‘

8. (a) Co postihne Judu a křesťanstvo? (b) V jakém smyslu národy ‚uvidí Jehovovu slávu‘?

⁸ Všímá si vůbec Jehova trestuhodného jednání a falešného učení křesťanstva? Přečtěme si další Jehovova slova, která zaznamenal Izajáš, a podívejme se, k jakému závěru nás dovedou: „Pokud jde o jejich díla a jejich myšlenky, přicházím, abych sesbíral všechny národy a jazyky; a budou muset přijít a vidět mou slávu.“ (Izajáš 66:18) Jehova si je vědom nejen skutků, ale také myšlenek těch, kdo tvrdí, že jsou jeho služebníci, a je připraven je soudit. Juda tvrdí, že věří v Jehovu, ale její modlářství a pohanské zvyklosti toto tvrzení popírají. Je tedy marné, že se její obyvatelé „očišťují“ v souladu s pohanskými rituály. Národ bude zničen a až k tomu dojde, jeho sousedé, kteří uctívají modly, to jasně uvidí. ‚Uvidí Jehovovu slávu‘ v tom smyslu, že tyto události zažijí a budou nuceni připustit, že se Jehovovo slovo splnilo. Jak se to všechno týká křesťanstva? Až zanikne, mnoho jeho bývalých přátel a obchodních partnerů bude nuceno být u toho a bezmocně přihlížet, jak se plní Jehovovo slovo. (Jeremjáš 25:31–33; Zjevení 17:15–18; 18:9–19)

9. Jakou dobrou zprávu Jehova ohlašuje?

⁹ Znamená snad zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. to, že Jehova už nebude mít na zemi své svědky? Ne. Znamenití lidé, kteří zachovávají ryzost, například Daniel a jeho tři druhové, budou dál sloužit Jehovovi, i když budou ve vyhnanství v Babylóně. (Daniel 1:6, 7) Ano, řada věrných Jehovových svědků zůstane bez poskvrny a na konci 70 let věrní muži a ženy odejdou z Babylónu a vrátí se do Judy, aby tam obnovili čisté uctívání. A právě na to poukazuje Jehova ve svých dalších slovech: „Postavím mezi ně znamení a pošlu některé z těch, kdo unikli, k národům, k Taršiši, Pulu a Ludu, k těm, kdo napínají luk, Tubalovi a Javanovi, k dalekým ostrovům, k těm, kdo neslyšeli zprávu o mně ani neviděli mou slávu; a jistě budou o mé slávě vyprávět mezi národy.“ (Izajáš 66:19)

10. (a) V jakém smyslu věrní Židé osvobození z Babylónu budou sloužit jako znamení? (b) Kdo dnes slouží jako znamení?

¹⁰ Zástup věrných mužů a žen, kteří se v roce 537 př. n. l. vracejí do Jeruzaléma, bude sloužit jako udivující znamení, jako doklad toho, že Jehova vysvobodil svůj lid. Koho by napadlo, že zajatí Židé budou jednoho dne svobodní a budou se věnovat čistému uctívání v Jehovově chrámu? Podobně v prvním století byli těmi, kdo sloužili „jako znamení a zázraky“, pomazaní křesťané. K nim proudili mírní lidé, kteří chtěli sloužit Jehovovi. (Izajáš 8:18; Hebrejcům 2:13) Dnes zažívají pomazaní křesťané blahobyt ve své obnovené zemi a slouží jako udivující znamení v zemi. (Izajáš 66:8) Jsou živým dokladem moci Jehovova ducha a přitahují mírné, kteří jsou svým srdcem podněcováni ke službě Jehovovi.

11. (a) Jak po obnově dojde k tomu, že se lidé z národů dozvědí o Jehovovi? (b) Jak se poprvé splnila slova Zecharjáše 8:23?

¹¹ Jak ale po obnově v roce 537 př. n. l. Jehovu poznají lidé z národů, kteří o něm nic neslyšeli? Ne všichni věrní Židé se po skončení babylónského zajetí vrátí do Jeruzaléma. Někteří, například Daniel, zůstanou v Babylóně. Další se rozptýlí do všech částí země. V pátém století př. n. l. žili Židé v celé Perské říši. (Ester 1:1; 3:8) Někteří z nich svým pohanským bližním nepochybně vyprávěli o Jehovovi, protože mnoho lidí z těchto národů se stalo židovskými proselyty. Tak to velmi pravděpodobně bylo i v případě etiopského eunucha, kterému v 1. století kázal křesťanský učedník Filip. (Skutky 8:26–40) Toto všechno bylo prvním splněním slov proroka Zecharjáše: „V těch dnech se deset mužů ze všech řečí národů chopí, ano, opravdu se chopí suknice muže, který je Žid, a řeknou: ‚Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.‘“ (Zecharjáš 8:23) Ano, Jehova vyslal světlo národům. (Žalm 43:3)

Přinášejí „dar Jehovovi“

12, 13. V jakém smyslu budou od roku 537 př. n. l. ‚bratři‘ přiváděni do Jeruzaléma?

¹² Až bude Jeruzalém znovu postaven, Židé, kteří jsou rozptýleni daleko od své vlasti, budou k městu s jeho obnoveným kněžstvem vzhlížet jako ke středisku čistého uctívání. Mnoho z nich bude podnikat dlouhé cesty, aby se tam mohli účastnit každoročních svátků. Izajáš pod inspirací píše: „‚Skutečně přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Jehovovi, na koních a na dvoukolých vozech a na krytých vozech a na mulech a na rychlých velbloudicích, na mou svatou horu, Jeruzalém,‘ řekl Jehova, ‚právě jako když izraelští synové přinášejí dar v čisté nádobě do Jehovova domu. A z nich také některé vezmu za kněze, za Levity.‘“ (Izajáš 66:20, 21)

¹³ Někteří z těchto ‚bratrů ze všech národů‘ byli přítomni v den Letnic, kdy byl na Ježíšovy učedníky vylit svatý duch. Zpráva říká: „V Jeruzalémě právě bydleli Židé, uctiví muži, z každého národa z těch pod nebem.“ (Skutky 2:5) Přišli do Jeruzaléma, aby tam uctívali podle židovského zvyku, ale když slyšeli dobrou zprávu o Ježíši Kristu, mnozí v něj projevili víru a byli pokřtěni.

14, 15. (a) Jak pomazaní křesťané shromáždili po první světové válce více svých duchovních ‚bratrů‘ a jak byli tito lidé přivedeni k Jehovovi jako „dar v čisté nádobě“? (b) V jakém smyslu Jehova ‚vzal některé za kněze‘? (c) Kdo například patřil k pomazaným křesťanům, kteří se podíleli na shromažďování svých duchovních bratrů? (Viz rámeček na této straně.)

¹⁴ Má toto proroctví i novodobé splnění? Ano, má. Po první světové válce Jehovovi pomazaní služebníci poznali z Písma, že v roce 1914 bylo v nebi zřízeno Boží Království. Na základě důkladného studia Bible se dozvěděli, že mají být shromážděni další dědicové Království neboli ‚bratři‘. Nebojácní služebníci cestovali nejrůznějšími dopravními prostředky do „nejvzdálenější části země“, aby hledali budoucí členy pomazaného ostatku. Většina z nich vyšla z církví křesťanstva. Když byli tito lidé nalezeni, byli přivedeni jako dar Jehovovi. (Skutky 1:8)

¹⁵ Pomazaní křesťané, kteří byli shromážděni v počátečních letech, neočekávali, že Jehova je přijme takové, jací byli před tím, než poznali biblickou pravdu. Podnikli opatření, aby se očistili od duchovních a mravních poskvrnění a tak mohli být představeni jako „dar v čisté nádobě“, neboli být představeni ‚Kristu jako cudná panna‘, jak řekl apoštol Pavel. (2. Korinťanům 11:2) Pomazaní museli nejen zavrhnout naukové omyly, ale museli se naučit, jak zůstat přísně neutrální v politických záležitostech tohoto světa. Když už byli Jehovovi služebníci v příslušné míře očištěni, Jehova jim ve své milostivosti dal v roce 1931 výsadu, aby nesli jeho jméno jakožto svědkové Jehovovi. (Izajáš 43:10–12) V jakém smyslu však Jehova ‚vzal některé za kněze‘? Tito pomazaní se jako skupina stali součástí ‚královského kněžstva, svatého národa‘ a předkládali Bohu oběti chvály. (1. Petra 2:9; Izajáš 54:1; Hebrejcům 13:15)

Shromažďování pokračuje

16, 17. Kdo tvoří „vaše potomstvo“ po první světové válce?

¹⁶ Celkový počet členů tohoto ‚královského kněžstva‘ je 144 000 a časem bylo jejich shromažďování dokončeno. (Zjevení 7:1–8; 14:1) Skončilo tím snad dílo shromažďování? Ne. Izajášovo proroctví pokračuje těmito slovy: „‚Právě jako přede mnou stojí nová nebesa a nová země, které dělám,‘ je Jehovův výrok ‚tak bude stále stát vaše potomstvo a vaše jméno.‘“ (Izajáš 66:22) V prvním splnění těchto slov začnou Židé, kteří se vrátí ze zajetí v Babylóně, přivádět na svět děti. Tak bude obnovený židovský ostatek, tedy „nová země“, pevně založen pod novou židovskou správou, ‚novými nebesy‘. Toto proroctví se však mnohem pozoruhodnějším způsobem splňuje v dnešní době.

¹⁷ ‚Potomstvem‘, které národ duchovních bratrů zplodí, je „velký zástup“ lidí, kteří mají naději na věčný život na zemi. Vycházejí ‚ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, a stojí před trůnem a před Beránkem‘. Tito lidé „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. (Zjevení 7:9–14; 22:17) Členové ‚velkého zástupu‘ se dnes obracejí z duchovní temnoty ke světlu, které poskytuje Jehova. Projevují víru v Ježíše Krista a podobně jako jejich pomazaní spolukřesťané se snaží zůstat v duchovním i mravním ohledu čistí. Jako skupina dále slouží pod Kristovým vedením a ‚stále budou stát‘ navždy. (Žalm 37:11, 29)

18. (a) V jakém ohledu členové velkého zástupu jednají podobně jako jejich pomazaní bratři? (b) V jakém smyslu pomazaní a jejich druhové uctívají Jehovu „od novoluní do novoluní a od sabatu do sabatu“?

¹⁸ Tito tvrdě se namáhající muži a ženy, kteří mají pozemskou naději, vědí, že k tomu, aby se líbili Jehovovi, musí zůstat mravně a duchovně čistí, ale to samo o sobě nestačí. Shromažďovací dílo je v plném proudu a oni se na něm chtějí podílet. Kniha Zjevení o nich prorokuje: „Jsou před Božím trůnem; a prokazují mu dnem i nocí posvátnou službu v jeho chrámu.“ (Zjevení 7:15) Tato slova nám připomínají předposlední verš Izajášova proroctví: „‚Jistě se stane, že od novoluní do novoluní a od sabatu do sabatu bude přicházet všechno tělo, aby se přede mnou klanělo,‘ řekl Jehova.“ (Izajáš 66:23) To se děje dnes. „Od novoluní do novoluní a od sabatu do sabatu“ — tedy pravidelně každý týden každého měsíce — se pomazaní křesťané a jejich druhové, členové velkého zástupu, shromažďují k uctívání Jehovy. Mimo jiné to dělají tak, že navštěvují křesťanská shromáždění a účastní se veřejné služby. Patříte k těm, kdo pravidelně ‚přicházejí a klanějí se před Jehovou‘? Když to Boží lid dělá, přináší mu to velkou radost. A členové velkého zástupu se těší na dobu, kdy všichni žijící lidé — „všechno tělo“ — budou Jehovovi sloužit „od novoluní do novoluní a od sabatu do sabatu“, a to po celou věčnost.

Definitivní konec Božích nepřátel

19, 20. K čemu sloužila v biblických dobách gehenna a co symbolizuje?

¹⁹ V našem studiu Izajášova proroctví nám zbývá rozebrat jediný verš. Kniha Izajáš končí těmito slovy: „Opravdu vyjdou a pohlédnou na mrtvoly lidí, kteří proti mně přestupovali; vždyť červi na nich, ti nezemřou a jejich oheň nebude uhašen a stanou se něčím odpudivým pro všechno tělo.“ (Izajáš 66:24) Toto proroctví měl pravděpodobně na mysli Ježíš Kristus, když povzbuzoval své učedníky, aby zjednodušili svůj život a dali zájmy Království na první místo. Řekl: „Jestliže tě tvé oko přivádí ke klopýtání, odhoď je; je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do Božího království jednooký, než abys byl se dvěma očima vhozen do gehenny, kde jejich larva neumírá a oheň nehasne.“ (Marek 9:47, 48; Matouš 5:29, 30; 6:33)

²⁰ Co je tímto místem označeným jako gehenna? Před staletími židovský učenec David Kimhi napsal: „Je to místo ... přiléhající k Jeruzalému a je to odporné místo a házejí tam nečisté věci a mrtvoly. Také tam byl neustálý oheň, aby spaloval nečisté věci a kosti mrtvol. Proto je soud nad ničemnými obrazně nazýván Gehinnom.“ Jestliže tedy, jak ukazuje tento židovský učenec, gehenna sloužila jako místo, kam se házel odpad a mrtvá těla těch, kdo si nezasloužili být pohřbeni, pak oheň byl vhodným prostředkem k odstranění takového odpadu. A to, co nestrávil oheň, sežrali červi. To je přiléhavý obraz toho, jak budou definitivně odstraněni všichni Boží nepřátelé.b

21. Pro koho končí kniha Izajáš v pozitivním duchu a proč je to možné říci?

²¹ Není snad tato zmínka o mrtvolách, ohni a červech děsivým zakončením vzrušujícího Izajášova proroctví? To si nepochybně myslí zapřisáhlí Boží nepřátelé. Ale pro Boží přátele je Izajášův popis toho, že ničemní budou jednou provždy odstraněni, nanejvýš povzbudivý. Jehovův lid potřebuje ujištění, že jeho nepřátelé už nikdy nebudou mít navrch. Tito nepřátelé, kteří Božím ctitelům způsobili tolik utrpení a uvedli velkou pohanu na Boží jméno, budou natrvalo zničeni. Potom „tíseň podruhé nevyvstane“. (Nahum 1:9)

22, 23. (a) Vysvětlete, ve kterých ohledech jste měli užitek ze studia knihy Izajáš. (b) K čemu jste po prostudování knihy Izajáš rozhodnuti, a jakou máte naději?

²² V závěru našeho studia knihy Izajáš si jistě uvědomujeme, že tato biblická kniha není pouhou historií. Naopak. Obsahuje poselství pro nás dnes. Když přemýšlíme o ponurých časech, ve kterých žil Izajáš, můžeme vidět, v čem se podobají dnešku. Izajášova doba se vyznačovala nepokoji v politické sféře, pokrytectvím v náboženské oblasti, zkažeností justice a útlakem věrných a chudých lidí, a totéž je charakteristické pro naši dobu. Věrní Židé v 6. století př. n. l. jistě byli za Izajášovo proroctví vděční a také pro nás je útěchou, když ho studujeme.

²³ V těchto kritických časech, kdy tma přikrývá zemi a hustá temnota národnostní skupiny, pociťujeme všichni hlubokou vděčnost, že Jehova prostřednictvím Izajáše poskytl světlo pro celé lidstvo. Toto duchovní světlo znamená ve skutečnosti věčný život pro všechny, kdo ho z celého srdce přijímají, ať už pocházejí z jakéhokoli národa či etnické skupiny. (Skutky 10:34, 35) Dále tedy choďme ve světle Božího slova, čtěme ho denně, rozjímejme o něm a važme si jeho poselství. To přispěje k našemu věčnému požehnání ke chvále Jehovova svatého jména.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 409]

Pomazaní — dary pro Jehovu vybrané ze všech národů

V roce 1920 odjel Juan Muñiz ze Spojených států do Španělska a potom cestoval do Argentiny, kde organizoval sbory pomazaných. Od roku 1923 svítilo světlo pravdy na upřímné lidi v západní Africe. Tehdy tam poselství o Království začal kázat misionář William R. Brown (často nazývaný Biblický Brown), a to například ve státě Sierra Leone, v Ghaně, Libérii, Gambii a Nigérii. Ve stejném roce Kanaďan George Young odjel do Brazílie a potom cestoval do Argentiny, Kostariky, Panamy, Venezuely, a dokonce do Sovětského svazu. Přibližně v téže době se Edwin Skinner plavil z Anglie do Indie, kde se ve žňovém díle velmi namáhal po mnoho let.

[Obrázek na straně 411]

Někteří Židé o Letnicích byli ‚bratry přivedenými ze všech národů‘

[Celostránkový obrázek na straně 413]