Srovnejme nicméně Ježíšova slova se závěrečným veršem Izajášova proroctví.b Není snad zřejmé, že Ježíš nepřímo použil tuto část 66. kapitoly Izajáše? Prorok Izajáš zde zjevně mluví o tom, že lidé vyjdou „z Jeruzaléma do přilehlého údolí Hinnom (Gehenna), kde se v minulosti předkládaly lidské oběti (Jer. 7:31) a ze kterého se nakonec stala městská skládka“. (The Jerome Biblical Commentary) Symbolika u Izajáše 66:24 se rozhodně netýká trýznění lidí; mluví se zde o mrtvolách. To, co neumírá, jsou červi — nikoli živí lidé nebo nesmrtelné duše. Jak tedy máme Ježíšova slova chápat?

Povšimněme si, co o Markovi 9:48 říká katolické dílo El evangelio de Marcos. Ve druhém svazku Análisis lingüístico y comentario exegético se píše: „[Tento] výrok pochází z Izajáše (66,24). Prorok zde poukazuje na dva obvyklé způsoby, kterými mohlo být mrtvé tělo odstraněno: buď se rozložilo, nebo bylo spáleno . . . Vzhledem k tomu, že slova larva a oheň stojí vedle sebe, představa zničení je tím umocněna. . . . Oba ničivé vlivy jsou popsány jako trvalé (‚nehasne, neumírá‘): nelze jim zkrátka nijak uniknout. To jediné, co podle tohoto obrazu přežívá, jsou larvy a oheň — nikoli lidé —, které zcela zničí vše, co se dostane do jejich moci. Není to tedy popis nekonečného trýznění, ale naprostého zániku, po kterém již nenastává vzkříšení a který se tudíž rovná definitivní smrti. [Oheň] je proto symbol úplného zničení.“