Desátá kapitola

Slib, že přijde Kníže pokoje

Izajáš 8:19–9:7

1. Co lidstvo zažívá od dob Kaina?

PŘIBLIŽNĚ před šesti tisíci lety se lidem narodilo první dítě. Dostalo jméno Kain a jeho narození bylo velmi zvláštní. Ani jeho rodiče, ani andělé, a dokonce ani Stvořitel nikdy před tím dítě neviděli. Tento novorozenec mohl být pro odsouzený lidský rod určitou nadějí. Jistě tedy bylo velkým zklamáním, když vyrostl a stal se z něj vrah. (1. Jana 3:12) Od té doby lidstvo zažilo bezpočet dalších vražd. Lidé mají sklon dělat to, co je špatné, a proto nemají pokoj ani mezi sebou, ani s Bohem. (1. Mojžíšova 6:5; Izajáš 48:22)

2, 3. Jaké vyhlídky se před lidstvem otevřely díky Ježíši Kristu a co musíme dělat, abychom tyto dary získali?

² Asi čtyři tisíciletí po narození Kaina se narodilo jiné dítě. Jmenovalo se Ježíš a jeho narození bylo také velmi zvláštní. Narodil se panně, a to mocí svatého ducha. Bylo to jediné zrození tohoto druhu v dějinách. Když se narodil, množství radujících se andělů zpívalo Bohu chvály: „Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ (Lukáš 2:13, 14) Ježíš nebyl žádný vrah, ale naopak otevřel lidem cestu k tomu, aby mohli mít pokoj s Bohem a aby mohli získat věčný život. (Jan 3:16; 1. Korinťanům 15:55)

³ Izajáš prorokoval, že Ježíš bude nazván „Kníže pokoje“. (Izajáš 9:6) Měl obětovat svůj život ve prospěch lidstva a tak umožnit odpuštění hříchů. (Izajáš 53:11) Pokojného vztahu k Bohu a odpuštění hříchů je dnes možné dosáhnout na základě víry v Ježíše Krista. Takové dary však člověk nezíská automaticky. (Kolosanům 1:21–23) Ti, kdo je chtějí získat, se musí naučit poslouchat Jehovu Boha. (1. Petra 3:11; srovnej Hebrejcům 5:8, 9.) V Izajášově době jedná Izrael a Juda úplně opačně.

Obracejí se k démonům

4, 5. Jaká je situace v Izajášově době a ke komu se někteří Židé obracejí?

⁴ Izajášovi současníci projevují neposlušnost, a proto jsou na tom v mravním ohledu žalostně, jako by byli ve skutečné jámě duchovní temnoty. Ani jižní království Judy, území, na kterém leží Boží chrám, nemá pokoj. Judský lid jedná nevěrně, a proto mu hrozí vpád Asyřanů a čeká ho obtížná doba. Ke komu se obrátí o pomoc? Je smutné, že se mnoho Židů obrátí k Satanovi, a ne k Jehovovi. Sice Satana nevolají jménem, ale podobně jako kdysi král Saul se věnují spiritismu a hledají odpovědi na své otázky tak, že se snaží navázat kontakt s mrtvými. (1. Samuelova 28:1–20)

⁵ Někteří tento zvyk dokonce podporují. Izajáš na takové odpadlictví poukazuje slovy: „V případě, že by vám říkali: ‚Obraťte se na spiritistická média nebo na ty, kdo mají ducha předpovídání, kdo pípají a tlumeným tónem pronášejí výroky‘ — neměl by se každý lid obracet na svého Boha? Měl by se snad obracet na mrtvé ve prospěch živých?“ (Izajáš 8:19) Spiritistická média mohou lidi podvést tím, že „pípají a tlumeným tónem pronášejí výroky“. Tyto zvukové efekty připisované duchům zemřelých mohou vzniknout břichomluvou živého média. Někdy se do toho však mohou přímo zapojit démoni a vydávat se za mrtvého, jako se to zjevně stalo tehdy, když se Saul dotazoval věštkyně v Endoru. (1. Samuelova 28:8–19)

6. Proč nesou velkou vinu ti Izraelité, kteří se obrátili ke spiritismu?

⁶ Toto všechno se děje v Judě, a to navzdory skutečnosti, že Jehova provozování spiritismu zakázal. Podle mojžíšského Zákona je to hrdelní zločin. (3. Mojžíšova 19:31; 20:6, 27; 5. Mojžíšova 18:9–12) Proč se lid, který je Jehovovým zvláštním vlastnictvím, dopouští takového závážného přestupku? Protože zavrhl Jehovův Zákon a Jehovovy rady a ‚zatvrdil se podvodnou mocí hříchu‘. (Hebrejcům 3:13) „Jejich srdce se stalo necitelným jako tuk“ a oni sami se odcizili svému Bohu. (Žalm 119:70)a

7. Jak dnes mnozí lidé napodobují Izraelity z Izajášovy doby a co je čeká v budoucnosti, pokud nebudou činit pokání?

⁷ Pravděpodobně uvažují: ‚K čemu je nám Jehovův Zákon, když nám hrozí bezprostřední útok Asyřanů?‘ Chtějí, aby se jejich těžkosti vyřešily rychle a snadno, a nejsou ochotni čekat, až Jehova vykoná svou vůli. I dnes mnoho lidí přehlíží Jehovův zákon, a své problémy se snaží řešit tak, že se dotazují spiritistických médií, sledují horoskopy a obracejí se k dalším formám okultismu. Ale to, že živí hledají odpovědi u mrtvých, je dnes stejně směšné, jako to bylo tehdy, v Izajášově době. Každého, kdo se těmto věcem věnuje a nečiní pokání, čeká stejná budoucnost jako ‚vrahy a smilníky a všechny lháře‘. Nemají žádnou vyhlídku, že budou dále žít. (Zjevení 21:8)

Boží ‚Zákon a osvědčení‘

8. Co je ‚Zákon‘ a „osvědčení“, v nichž bychom dnes měli hledat vedení?

⁸ Jehovův zákon, který zakazuje spiritismus a obsahuje další příkazy, není v Judě utajován. Uchovává se v psané podobě. Dnes je v psané podobě dostupné celé Boží slovo. Tím je Bible, která je nejen sbírkou Božích zákonů a předpisů, ale také zprávou o tom, jak Bůh jednal se svým lidem. Tato biblická zpráva o Jehovově jednání je osvědčením neboli svědectvím, a dozvídáme se z ní o Jehovově osobnosti a o Jehovových vlastnostech. Kam by měli jít Izraelité hledat vedení, místo aby se dotazovali mrtvých? Izajáš odpovídá: „K zákonu a k osvědčení!“ (Izajáš 8:20a) Ano, ti, kdo hledají pravé osvícení, by se měli obracet k Božímu psanému slovu.

9. Má nějaký význam to, že nekajícní hříšníci čas od času citují Bibli?

⁹ Někteří Izraelité zapletení do spiritismu možná tvrdí, že mají úctu k Božímu psanému Slovu. Ale taková tvrzení jsou planá a pokrytecká. Izajáš říká: „Určitě budou říkat, co je podle tohoto prohlášení, jež nebude mít žádné světlo úsvitu.“ (Izajáš 8:20b) O jakém prohlášení zde Izajáš mluví? Možná je to prohlášení: „K zákonu a k osvědčení!“ Někteří odpadlí Izraelité se možná odkazují na Boží slovo. Stejně tak mohou i v dnešní době odpadlíci a další lidé citovat Písmo. To jsou však jen slova. Citováním Písma se nedosáhne žádného ‚světla úsvitu‘ neboli osvícení od Jehovy, jestliže s tím ruku v ruce nejde činění Jehovovy vůle a zavrhování nečistých zvyklostí.b

„Hlad ne po chlebu“

10. Jak obyvatelé Judy trpí kvůli tomu, že zavrhují Jehovu?

¹⁰ Když někdo neposlouchá Jehovu, dostává se do myšlenkové temnoty. (Efezanům 4:17, 18) Obyvatelé Judy se v duchovním smyslu stali slepými a jsou bez porozumění. (1. Korinťanům 2:14) Izajáš popisuje jejich stav těmito slovy: „Každý jistě potáhne zemí tvrdě sevřen a hladový.“ (Izajáš 8:21a) Národ byl nevěrný, zejména za vlády krále Achaza, a proto hrozí nebezpečí, že Juda přestane být nezávislým královstvím. Národ je obklopen nepřáteli. Asyrské vojsko útočí na jedno judské město za druhým. Nepřítel pustoší úrodnou půdu, což má za následek nedostatek potravin. Mnoho lidí je ‚tvrdě sevřeno a je hladových‘. Zemi však sužuje ještě jiný druh hladu. O několik desetiletí dříve Amos prorokoval: „‚Pohleďte, přicházejí dny,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚a pošlu do země hlad, hlad ne po chlebu, a žízeň ne po vodě, ale po slyšení Jehovových slov.‘“ (Amos 8:11) Právě s tímto duchovním hladem se Juda nyní potýká.

11. Poučí se Juda z ukázňování, kterého se jí dostává?

¹¹ Poučí se Juda a vrátí se k Jehovovi? Odvrátí se její obyvatelé od spiritismu a modlářství a vrátí se „k zákonu a k osvědčení“? Jehova předpovídá jejich reakci: „Stane se, protože je hladový a protože se rozhořčil, že bude opravdu svolávat zlo na svého krále a na svého Boha a jistě se zahledí vzhůru.“ (Izajáš 8:21b) Ano, mnoho lidí obviní svého lidského krále z toho, že je přivedl do této situace. Někteří dokonce budou vinu za své neštěstí pošetile svalovat na Jehovu. (Srovnej Jeremjáše 44:15–18.) Dnes mnoho lidí reaguje podobně, protože viní Boha z neštěstí, jejichž příčinou je lidská ničemnost.

12. (a) K čemu dovedlo Judu to, že se odvrátila od Boha? (b) Které zajímavé otázky vznikají?

¹² Dovede obyvatele Judy k pokoji to, že na Boha svolávají zlo? Ne. Izajáš předpovídá: „Pohlédne na zemi, a hle — tíseň a tma, příšeří, těžké časy a zatmění bez jasu.“ (Izajáš 8:22) Pozvednou oči k nebi, aby na Boha svalili vinu, a pak se podívají zpátky na zemi, zpátky ke svým beznadějným vyhlídkám. To, že se od Boha odvrátili, je přivedlo do neštěstí. (Přísloví 19:3) A co sliby, které Bůh dal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi? (1. Mojžíšova 22:15–18; 28:14, 15) Cožpak je Jehova nedodrží? Ukončí snad Asyřané nebo jiná vojenská mocnost královskou linii, kterou Bůh slíbil Judovi a Davidovi? (1. Mojžíšova 49:8–10; 2. Samuelova 7:11–16) Budou Izraelité navždy odsouzeni k temnotě?

Země, s níž „se zacházelo s opovržením“

13. Co je ‚Galilea národů‘ a proč je možné říci, že se s ní „zacházelo s opovržením“?

¹³ Izajáš se nyní zmiňuje o jedné z nejhorších pohrom, které postihnou Abrahamovy potomky: „Přítmí však nebude, jako když byla země pod tlakem, jako v dřívějším čase, kdy se zacházelo s opovržením se zemí Zebulona a zemí Naftaliho a kdy se jí v pozdějším čase prokázala pocta — cestě u moře, v jordánském kraji, Galileji národů.“ (Izajáš 9:1) Galilea je území v severním království Izraele. V Izajášově proroctví k ní patří ‚země Zebulona a země Naftaliho‘ a také ‚cesta u moře‘, tedy starověká silnice, jež podél Galilejského moře vedla ke Středozemnímu moři. V Izajášově době se tomuto kraji říkalo ‚Galilea národů‘, pravděpodobně proto, že mnoho měst obývali Neizraelité.c V jakém smyslu se s touto zemí ‚zachází s opovržením‘? Pohanští Asyřané ji dobývají, Izraelity odvádějí do vyhnanství a celý kraj osídlují pohany, kteří nejsou Abrahamovými potomky. Desetikmenné severní království jakožto samostatný národ tak mizí z dějin. (2. Královská 17:5, 6, 18, 23, 24)

14. V jakém smyslu bude „přítmí“ v Judě menší než v desetikmenném království?

¹⁴ Asyřané utiskují i Judu. Upadne snad do trvalého „přítmí“ jako desetikmenné království představované Zebulonem a Naftalim? Ne. V „pozdějším čase“ Jehova požehná území jižního království Judy, a dokonce i zemi, ve které dříve vládlo severní království. Jak?

15, 16. (a) Ve kterém „pozdějším čase“ se změní situace v „oblastech Zebulona a Naftaliho“? (b) Jak je poctěna země, s níž se zacházelo s opovržením?

¹⁵ Na tuto otázku odpovídá ve své inspirované zprávě o Ježíšově pozemské službě apoštol Matouš. Popisuje počáteční období této služby a říká: „Když [Ježíš] opustil Nazaret, přišel a usadil se v Kafarnaum u moře v oblastech Zebulona a Naftaliho, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše, který řekl: ‚Ty, země Zebulona a země Naftaliho, podél mořské cesty, na druhé straně Jordánu, Galileo národů! Lid sedící ve tmě viděl velké světlo a pokud jde o ty, kdo sedí v kraji smrtelného stínu, nad těmi vzešlo světlo.‘“ (Matouš 4:13–16)

¹⁶ Ano, ‚pozdější čas‘ předpověděný Izajášem je období Kristovy pozemské služby. Většinu svého života na zemi strávil Ježíš v Galileji. Právě v oblasti Galileje zahájil svou službu a začal ohlašovat: „Přiblížilo [se] nebeské království.“ (Matouš 4:17) V Galileji přednesl své známé Kázání na hoře, vyvolil své apoštoly, vykonal svůj první zázrak a po svém vzkříšení se zjevil asi 500 následovníků. (Matouš 5:1–7:27; 28:16–20; Marek 3:13, 14; Jan 2:8–11; 1. Korinťanům 15:6) Ježíš tedy poctil ‚zemi Zebulona a zemi Naftaliho‘ a tak splnil Izajášovo proroctví. Svou službu samozřejmě neomezoval na obyvatele Galileje. Tím, že dobrou zprávu kázal po celé zemi, způsobil, že se „prokázala pocta“ celému izraelskému národu, tedy i Judě.

„Velké světlo“

17. V jakém smyslu svítí v Galileji „velké světlo“?

¹⁷ Ale co Matoušova zmínka o ‚velkém světle‘ v Galileji? I to je citát z Izajášova proroctví. Izajáš napsal: „Lid, který chodil ve tmě, viděl velké světlo. Pokud jde o ty, kdo bydleli v zemi hlubokého stínu, na ty zazářilo světlo.“ (Izajáš 9:2) Až do prvního století n. l. bylo světlo pravdy zakryto pohanskými nepravdami. Tento problém ještě zhoršovali židovští náboženští vůdci, protože se drželi svých náboženských tradic, jimiž „učinili Boží slovo neplatným“. (Matouš 15:6) Pokorní lidé následovali ‚slepé vůdce‘ a byli jimi utlačováni a sváděni z cesty. (Matouš 23:2–4, 16) Když se objevil Ježíš Mesiáš, oči mnoha pokorných lidí se podivuhodným způsobem otevřely. (Jan 1:9, 12) Dílo, které Ježíš vykonal na zemi, a požehnání, které přináší jeho oběť, jsou v Izajášově proroctví vhodně charakterizovány jako „velké světlo“. (Jan 8:12)

18, 19. Jaký důvod k velké radosti měli ti, kdo reagovali na světlo?

¹⁸ Ti, kdo na toto světlo reagovali, měli mnoho důvodů k radosti. Izajáš pokračoval: „Učinil jsi národ lidnatým; způsobil jsi pro něj velké radování. Radovali se před tebou jako radováním v čase žně, jako ti, kdo mají radost, když rozdělují kořist.“ (Izajáš 9:3) Výsledkem kazatelské činnosti Ježíše a jeho následovníků bylo to, že upřímní lidé přicházeli a dávali najevo touhu uctívat Jehovu duchem a pravdou. (Jan 4:24) Za necelé čtyři roky přijaly křesťanství zástupy lidí. Tři tisíce jich bylo pokřtěno o Letnicích roku 33 n. l. Nedlouho potom „počet mužů dosáhl asi pěti tisíc“. (Skutky 2:41; 4:4) Učedníci horlivě odráželi světlo, a tak „v Jeruzalémě se velmi množil počet učedníků; a velký zástup kněží začal být poslušný víry“. (Skutky 6:7)

¹⁹ Stejně jako ti, kdo se radují z bohaté úrody nebo z dělení hodnotné kořisti po velkém vojenském vítězství, zažívali Ježíšovi následovníci radost ze vzrůstu. (Skutky 2:46, 47) Časem Jehova způsobil, že světlo začalo svítit mezi národy. (Skutky 14:27) Lidé ze všech ras se tak radovali z toho, že se jim otevřela cesta, po níž mohli přicházet k Jehovovi. (Skutky 13:48)

„Jako v den Midiana“

20. (a) V jakých ohledech se Midianité prokázali jako nepřátelé Izraele a jak Jehova skoncoval s hrozbou, kterou pro jeho lid představovali? (b) Jak v budoucím ‚dnu Midiana‘ skoncuje Ježíš s hrozbou, kterou představují nepřátelé Božího lidu?

²⁰ Činnost Mesiáše má trvalé účinky, jak můžeme vidět z dalších Izajášových slov: „Jho jejich nákladu a prut na jejich ramenou, hůl toho, kdo je honí do práce, jsi roztříštil na kusy jako v den Midiana.“ (Izajáš 9:4) Staletí před tím, než žil Izajáš, se Midianité spojili s Moabci, aby Izraelity svedli k hříchu. (4. Mojžíšova 25:1–9, 14–18; 31:15, 16) Midianité později terorizovali Izraelity tím, že sedm let přepadávali jejich vesnice a zemědělské usedlosti a plenili je. (Soudci 6:1–6) Potom však Jehova midianská vojska porazil prostřednictvím svého služebníka Gideona. Neexistuje žádný doklad, že by po tomto ‚dnu Midiana‘ Jehovův lid znovu trpěl z rukou Midianitů. (Soudci 6:7–16; 8:28) V blízké budoucnosti Ježíš Kristus, větší Gideon, zasadí smrtelnou ránu novodobým nepřátelům Jehovova lidu. (Zjevení 17:14; 19:11–21) Potom, „jako v den Midiana“, bude dosaženo úplného a trvalého vítězství — ne lidskou zdatností, ale Jehovovou mocí. (Soudci 7:2–22) Boží lid už nikdy nebude trpět pod utlačujícím jhem!

21. Co v souvislosti s válkami v budoucnosti vyplývá z Izajášova proroctví?

²¹ Projevy Boží moci nejsou oslavou válečnictví. Vzkříšený Ježíš je Knížetem pokoje, a tím, že vyhladí své nepřátele, nastolí trvalý mír. Izajáš nyní mluví o tom, že vojenská výstroj bude úplně zničena ohněm: „Každá bota toho, kdo dusá s otřesy, a přehoz vyválený v krvi jsou dokonce ke spálení jako potrava pro oheň.“ (Izajáš 9:5) Nikdo už nikdy nepocítí otřesy vyvolané dusáním bot pochodujících vojáků. Nikdo už nikdy neuvidí zkrvavené uniformy zarputilých válečníků. Válka už nikdy nebude! (Žalm 46:9)

„Podivuhodný rádce“

22. Jaké složené prorocké jméno dostal Ježíš v knize Izajáš?

²² Když se zázračným způsobem narodil ten, kdo se měl stát Mesiášem, dostal jméno Ježíš, což znamená „Jehova je záchrana“. Má však ještě další jména, prorocká jména, která naznačují, jaká je jeho hlavní úloha, a ukazují na jeho vyvýšené postavení. Jedno takové jméno je Immanuel, jehož význam je „s námi je Bůh“. (Izajáš 7:14, poznámka pod čarou) Izajáš nyní uvádí další prorocké jméno: „Narodilo [se nám] dítě, byl nám dán syn; a na rameni bude mít knížecí panství. A jeho jméno bude nazváno Podivuhodný rádce, Silný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“ (Izajáš 9:6) Uvažujme nyní o plném významu tohoto složeného prorockého jména.

23, 24. (a) V jakém ohledu je Ježíš „Podivuhodný rádce“? (b) Jak dnes mohou křesťanští rádci napodobovat Ježíšův příklad?

²³ Rádce je ten, kdo dává rady. Když byl Ježíš Kristus na zemi, dával vynikající rady. V Bibli čteme, že „zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování“. (Matouš 7:28) Ježíš je moudrý a vnímavý Rádce, který pozoruhodným způsobem rozumí lidské povaze. Jeho rady nespočívají jen v kárání a trestání. Ježíš dával rady spíše ve formě poučování a láskyplných podnětů. Jeho rady jsou znamenité, protože jsou vždy moudré, dokonalé a spolehlivé. Poslouchání těchto rad vede k věčnému životu. (Jan 6:68)

²⁴ Rady, které Ježíš dával, nejsou jen plodem jeho vysoké inteligence. Naopak. Ježíš říká: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, který mě poslal.“ (Jan 7:16) Tím, kdo Ježíšovi stejně jako Šalomounovi dal moudrost, je Jehova Bůh. (1. Královská 3:7–14; Matouš 12:42) Ježíšův příklad by měl učitele a rádce v křesťanském sboru podnítit, aby své poučování vždy zakládali na Božím slovu. (Přísloví 21:30)

„Silný bůh“ a „Věčný otec“

25. Co nám jméno „Silný bůh“ říká o nebeském postavení Ježíše?

²⁵ Ježíš je také „Silný bůh“ a „Věčný otec“. To neznamená, že si osobuje autoritu a postavení Jehovy, který je ‚Bohem, naším Otcem‘. (2. Korinťanům 1:2) Ježíš „neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl roven Bohu“. (Filipanům 2:6) Je sice označen jako Silný bůh, ale ne jako Všemohoucí Bůh. Nikdy se za Všemohoucího Boha nepovažoval, protože o svém Otci vždy mluvil jako o „jediném pravém Bohu“, tedy jediném Bohu, který by měl být uctíván. (Jan 17:3; Zjevení 4:11) Slovo „bůh“ může v Písmu znamenat „mocný“ nebo „silný“. (2. Mojžíšova 12:12; Žalm 8:5; 2. Korinťanům 4:4) Ježíš byl před svým příchodem na zemi ‚bohem‘, totiž „existoval v Boží podobě“. Po svém vzkříšení se vrátil do ještě vyššího postavení v nebi. (Jan 1:1; Filipanům 2:6–11) Výraz „bůh“ má i další význam. Jako „bohové“ byli označováni soudci v Izraeli, a dokonce je tak jednou nazval samotný Ježíš. (Žalm 82:6; Jan 10:35) Ježíš je Jehovův ustanovený Soudce, „který je určen, aby soudil živé a mrtvé“. (2. Timoteovi 4:1; Jan 5:30) Je tedy zřejmé, že titul Silný bůh mu náleží právem.

26. Proč může být Ježíš nazván „Věčný otec“?

²⁶ Titul „Věčný otec“ se vztahuje na moc mesiášského Krále a na autoritu dát lidem vyhlídku na věčný život na zemi. (Jan 11:25, 26) Po našem prarodiči Adamovi jsme zdědili smrt. Poslední Adam, Ježíš, „se stal životodárným duchem“. (1. Korinťanům 15:22, 45; Římanům 5:12, 18) Stejně jako bude Věčný otec Ježíš žít věčně, bude se i poslušné lidstvo navždy těšit z jeho otcovství. (Římanům 6:9)

„Kníže pokoje“

27, 28. Jaké podivuhodné výhody mohou nyní i v budoucnosti zažívat poddaní ‚Knížete pokoje‘?

²⁷ Člověk však kromě věčného života potřebuje také pokoj, a to jak s Bohem, tak i s ostatními lidmi. Ti, kdo se podřizují vládě ‚Knížete pokoje‘, už dnes ‚překuli své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky‘. (Izajáš 2:2–4) Neživí v sobě nenávist kvůli politickým, rasovým nebo ekonomickým rozdílům. Jsou sjednoceni v uctívání jediného pravého Boha, Jehovy, a pracují na tom, aby udržovali pokojné vztahy se svými bližními ve sboru i mimo sbor. (Galaťanům 6:10; Efezanům 4:2, 3; 2. Timoteovi 2:24)

²⁸ V čase ustanoveném Bohem pak Kristus nastolí na zemi celosvětový pokoj, který bude pevný a trvalý. (Skutky 1:7) „Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec na Davidově trůnu a nad jeho královstvím, aby bylo pevně založeno a podpíráno právem a spravedlností od nynějška a na neurčitý čas.“ (Izajáš 9:7a) Až bude Ježíš uplatňovat svou autoritu jako Kníže pokoje, nebude používat tyranské metody. Jeho poddaní nebudou zbaveni své svobodné vůle ani nebudou ovládáni silou. Naopak, všeho, o čem píše Izajáš, bude dosaženo „právem a spravedlností“. To bude opravdu příjemná změna.

29. Co bychom měli dělat, jestliže chceme zažít trvalý pokoj?

²⁹ Vzhledem k tomu, jaký podivuhodný význam má Ježíšovo prorocké jméno, jsou slova, jimiž Izajáš uzavírá tuto část svého proroctví, opravdu vzrušující. Izajáš píše: „Právě horlivost Jehovy vojsk to učiní.“ (Izajáš 9:7b) Ano, Jehova jedná s horlivostí. Nic nedělá polovičatě. Můžeme si být jisti, že všechno, co slíbí, do všech podrobností splní. Jestliže tedy někdo touží po trvalém pokoji, kéž celým srdcem slouží Jehovovi. A kéž všichni Boží služebníci, podobně jako Jehova Bůh a Ježíš, Kníže pokoje, jsou ‚horliví pro znamenité skutky‘. (Titovi 2:14)

[Poznámky pod čarou]

[Mapa a obrázek na straně 122]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Chorazin

Betsaida

Kafarnaum

Pláň Genezaret

Galilejské moře

Magadan

Tiberias

Jordán

GADARA

Gadara

[Obrázky na straně 119]

Jak narození Kaina, tak i narození Ježíše bylo velmi zvláštní. Pouze narození Ježíše však přineslo štěstí

[Obrázek na straně 121]

Nastane hladomor, který je mnohem horší než hlad po chlebu a žízeň po vodě

[Obrázek na straně 127]

Ježíš byl světlem pro zemi