Jak Ježíšovo narození přinese světu pokoj

JAK jsme se již dozvěděli, o Ježíšově narození bylo prorokováno, že přinese „pokoj mezi lidmi dobré vůle“. To, co andělé oznámili ohromeným pastýřům, ale nebylo jediné proroctví o tomto námětu. Zprávy od Boha, které se týkaly narození Ježíše, již dříve přinesli poslové z nebe Marii a jejímu manželu Josefovi. Podíváme se na ně blíže, abychom Ježíšovo narození lépe pochopili v kontextu a také porozuměli hlubšímu významu, který se skrývá za slibem o pokoji mezi lidmi.

Před Ježíšovým narozením, dokonce ještě před tím, než byl počat, navštívil jeho matku Marii anděl, o němž se v Bibli mluví jako o Gabrielovi. Anděl pozdravil: „Dobrý den, ty vysoce poctěná, Jehova je s tebou.“ Asi si umíte představit, že Marii to hluboce rozrušilo a možná i trochu polekalo. Co ten pozdrav znamenal?

Gabriel vysvětlil: „Pohleď, počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ Marie se zajímala, jak k tomu může dojít, protože byla panna. Gabriel jí sdělil, že chlapec bude počat mocí Božího svatého ducha. Rozhodně to nebude obyčejné dítě. (Lukáš 1:28–35)

Předpověděný král

Díky tomu, co řekl Gabriel, Marie jistě pochopila, že o jejím budoucím synovi mluvila starověká proroctví. Anděl prohlásil, že Jehova dá jejímu synovi „trůn jeho otce Davida“. Marii — a bezesporu každému Židovi, který znal Hebrejská písma neboli Starý Zákon — to mohlo připomenout slib, který dal Bůh izraelskému králi Davidovi.

Ústy proroka Natana mu Jehova slíbil: „Tvůj dům a tvé království budou před tebou jistě stálé na neurčitý čas; tvůj trůn, ten se stane pevně založeným na neurčitý čas.“ (2. Samuelova 7:4, 16) O Davidovi Jehova prohlásil: „Jistě navždy dosadím jeho semeno a jeho trůn jako dny nebe. Jeho semeno se prokáže být až na neurčitý čas, a jeho trůn jako slunce přede mnou.“ (Žalm 89:20, 29, 35, 36) Takže v žádném případě nebyla náhoda, že jak Marie, tak Josef byli potomci Davida.

O Davidovu královském synu toho však bylo v Hebrejských písmech prorokováno ještě více. Marie možná znala i toto Izajášovo proroctví: „Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; a na rameni bude mít knížecí panství. A jeho jméno bude nazváno Podivuhodný rádce, Silný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje. Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec na Davidově trůnu a nad jeho královstvím, aby bylo pevně založeno a podpíráno právem a spravedlností od nynějška a na neurčitý čas. Právě horlivost Jehovy vojsk to učiní.“ (Izajáš 9:6, 7)

Gabriel tedy Marii zdaleka neoznámil jen zázračné narození jakéhosi chlapce. Její syn měl být dědicem krále Davida — věčným dědicem Království, které zřídí Bůh. To, co Gabriel řekl o budoucí Ježíšově úloze, má veliký význam pro nás všechny.

Když se Josef dozvěděl, že jeho nastávající čeká dítě, rozhodl se jejich zasnoubení zrušit. Věděl, že dítě není jeho, protože s Marií nikdy neměl styk. Jistě si umíte představit, jak těžké pro Josefa asi bylo uvěřit tomu, co o svém těhotenství řekla Marie. V evangeliu čteme: „Ve snu se mu objevil Jehovův anděl a řekl: ‚Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si domů Marii, svou manželku, neboť co je v ní zplozeno, je ze svatého ducha. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.‘“ (Matouš 1:20, 21)

Z Bible se nedozvídáme, do jaké míry Josef rozuměl té části, že dítě „zachrání svůj lid od jejich hříchů“. Nicméně to, co slyšel, ho přesvědčilo, že Marie se nedopustila žádné nemravnosti. Poslechl tedy andělův pokyn a vzal si Marii k sobě domů, což se tehdy považovalo za uzavření sňatku.

My však díky tomu, co se říká na jiných místech v Bibli, můžeme andělova slova pochopit. Na počátku lidské historie jeden vzpurný anděl zpochybnil Jehovovu svrchovanost neboli právo vládnout. Jak se dozvídáme z Hebrejských písem, tento buřič mimo jiné tvrdil, že Bůh vládne lidem nespravedlivě a že žádný člověk nezůstane věrný Bohu, pokud se ocitne pod tlakem. (1. Mojžíšova 3:2–5; Job 1:6–12) První člověk Adam skutečně Jehovovi věrný nezůstal. V důsledku toho po něm všichni lidé zdědili hřích, jehož následkem je smrt. (Římanům 5:12; 6:23) Ježíš se na rozdíl od ostatních lidí narodil bezhříšný, protože nebyl počat lidským otcem. Ochotně obětoval svůj dokonalý lidský život a tak opatřil výkupné, které svou hodnotou odpovídá tomu, co Adam ztratil. Tímto způsobem Ježíš otevírá lidem možnost, aby byli zachráněni ze svých hříchů a získali věčný život. (1. Timoteovi 2:3–6; Titovi 3:6, 7; 1. Jana 2:25)

Jaký užitek přinese lidem to, že budou odstraněny následky hříchu? Ježíš to během své pozemské služby předvedl v malém. Zbavoval lidi všech tělesných neduhů, a dokonce přiváděl mrtvé zpět k životu. (Matouš 4:23; Jan 11:1–44) Takovými zázraky nastínil, co udělá v budoucnosti. Ježíš sám řekl: „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší [můj] hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29)

Tento slib o vzkříšení ukazuje, proč pro nás Ježíšovo narození a zejména jeho smrt mají tak nesmírný význam. Bůh poslal svého Syna do světa, „aby byl svět skrze něho zachráněn,“ píše se u Jana 3:17. Tato nádherná slova nás přivádějí zpět k výroku, který andělé sdělili pastýřům hlídajícím stáda v onu noc, kdy se Ježíš narodil.

‚Dobrá zpráva o veliké radosti‘

Když andělé oznámili narození „Zachránce, který je Kristus, Pán“, jednalo se opravdu o „dobrou zprávu o veliké radosti“. (Lukáš 2:10, 11) Toto dítě mělo být Mesiášem, velkým Prorokem a Panovníkem, kterého Boží lid tak dlouho očekával. (5. Mojžíšova 18:18; Micheáš 5:2) Jeho život a smrt měly mít klíčovou roli v tom, aby se prokázalo, že Jehova má neomezené právo vládnout. Andělé tedy mohli prohlásit: „Sláva Bohu ve výšinách.“ (Lukáš 2:14)

Ježíš, kterého Bible nazývá „poslední Adam“, navíc dokázal, že člověk je schopen zůstat věrný Jehovovi i v těch nejnáročnějších situacích. (1. Korinťanům 15:45) Tak usvědčil Satana z toho, že je ničemný lhář. Mezi věrnými anděly v nebi proto zavládla radost.

Položme si však nyní znovu otázku: „Lze realisticky věřit tomu, že se splní slova andělů, která pronesli v noc Ježíšova narození?“ Odpovědí je jednoznačné ano. Pokoj je totiž nezbytnou součástí Božího záměru, k němuž patří mimo jiné i to, že na zemi má být opět ráj. A až se celá země rájem stane, jednání všech lidí bude založeno na lásce a věrnosti. Z toho je zřejmé, že k uskutečnění svého záměru bude Jehova muset zničit všechny, kdo jeho právo vládnout popírají. To rozhodně není dobrá zpráva pro ty, kdo se staví na stranu Satana a stejně jako on tvrdí, že Jehovova měřítka jsou špatná. Takoví lidé budou zničeni. (Žalm 37:11; Přísloví 2:21, 22)

Nezapomínejte, že andělé nemluvili s pastýři o pokoji pro všechny lidi. Oznámili „pokoj mezi lidmi dobré vůle“. Jinými slovy mezi lidmi, kteří mají Boží přízeň a jeho dobrou vůli, neboli k nimž má Bůh dobrý vztah. Takoví muži a ženy projevují svou upřímnou víru v Jehovu tím, že věrně následují Ježíše a napodobují ho. Jsou ohleduplní a laskaví ne jen několik dní v roce, ale každý den.

Dokážeme se k sobě chovat hezky po celý rok?

Dobrá zpráva, kterou kázal Ježíš, mocně působí na životy velkého množství lidí. Mnozí se začali v každé oblasti svého života řídit křesťanskými zásadami. Lidé, kteří se kdysi spoléhali výhradně na vlastní úsudek, se začali v mnoha situacích ptát, co by na jejich místě udělal Ježíš. Život jiných se dříve točil jen kolem majetku nebo zábavy, ale nyní si uvědomují, jak důležité jsou duchovní hodnoty a že by o nich měli mluvit s druhými. Takoví lidé se snaží být ohleduplní a laskaví po celý rok. Neočekávali byste právě to od pravých křesťanů?

Kdyby se všichni upřímní lidé na okamžik zastavili a popřemýšleli o tom, jak hluboký význam má výrok andělů, a pak podle toho jednali, svět by určitě vypadal jinak.

Všichni, kdo mají Boží přízeň, získávají z proroctví týkajících se Ježíšova narození jistotu, že brzy bude mezi všemi lidmi opravdový pokoj. Nechtěli byste se z něj těšit i vy? Nádherné předpovědi z úst andělů, které při Ježíšově narození slyšeli pastýři, se nade vší pochybnost splní. Pokoj už brzy nebude jen prázdným pojmem z vánočního období, ale všudypřítomnou realitou, která nikdy neskončí.

[Obrázky na straně 7]

Je nejen možné, ale i žádoucí chovat se k sobě hezky po celý rok