Jedenáctá kapitola

Běda buřičům!

Izajáš 9:8–10:4

1. Jakou strašlivou chybu udělal Jeroboam?

KDYŽ byl Jehovův smluvní lid rozdělen na dvě království, začal severnímu desetikmennému království vládnout Jeroboam. Tento nový král byl schopný a energický panovník. Chyběla mu však opravdová víra v Jehovu. Proto se dopustil strašlivé chyby, která poznamenala celé dějiny severního království. Mojžíšský Zákon Izraelitům přikazoval, aby třikrát v roce cestovali do chrámu v Jeruzalémě. Ten však nyní ležel na území jižního judského království. (5. Mojžíšova 16:16) Jeroboam se obával, že by tyto pravidelné cesty mohly jeho poddané dovést k myšlence opětného sjednocení s bratry z jihu, a proto „udělal dvě zlatá telata a řekl lidu: ‚Je to pro vás příliš, abyste vycházeli do Jeruzaléma. Zde je tvůj Bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.‘ Nato umístil jedno v Betelu a druhé postavil v Danu.“ (1. Královská 12:28, 29)

2, 3. Jaké následky měla pro Izrael Jeroboamova chyba?

² Zpočátku se zdálo, že Jeroboamovi plán vychází. Lid postupně přestal chodit do Jeruzaléma a začal uctívat dvě telata. (1. Královská 12:30) Tyto odpadlické náboženské praktiky však desetikmenné království zkazily. Dokonce i Jehu, který v pozdějších letech projevil chvályhodnou horlivost, když z Izraele odstraňoval uctívání Baala, se dál klaněl zlatým telatům. (2. Královská 10:28, 29) Jaké další následky mělo Jeroboamovo velmi špatné rozhodnutí? Přineslo politickou nestabilitu a utrpení lidu.

³ Když Jeroboam odpadl, Jehova řekl, že Jeroboamovo semeno nebude vládnout nad zemí a že severní království nakonec zažije strašlivou pohromu. (1. Královská 14:14, 15) Jehovovo slovo se prokázalo jako pravdivé. Sedm izraelských králů vládlo nejvýše dva roky, a někteří z nich dokonce jen několik dnů. Jeden král spáchal sebevraždu a šest jich bylo úkladně zavražděno ctižádostivci, kteří usilovali o trůn. Zejména po vládě Jeroboama II., která skončila asi roku 804 př. n. l., tedy v době, kdy v Judě vládl Uzzijáš, byl Izrael sužován nepokoji, násilím a vraždami. A právě v této situaci Jehova prostřednictvím Izajáše posílá severnímu království přímé varování neboli „slovo“. „Bylo slovo, které Jehova poslal proti Jákobovi, a padlo na Izrael.“ (Izajáš 9:8)a

Povýšenost a nestoudnost přinášejí Boží zlobu

4. Jaké „slovo“ posílá Jehova proti Izraeli a proč?

⁴ Jehovovo „slovo“ nebude přehlíženo. „Lid je jistě bude znát, ano všichni, Efrajim a obyvatel Samaří, pro svou domýšlivost a pro svou nestoudnost srdce.“ (Izajáš 9:9) Jména ‚Jákob‘, „Izrael“, „Efrajim“ a „Samaří“ se všechna vztahují na severní království Izraele, v němž je dominantním kmenem Efrajim s hlavním městem Samaří. Jehovovým slovem proti tomuto království je přísné soudní prohlášení, protože Efrajim se zatvrdil v odpadlictví a je ve vztahu k Jehovovi bezostyšně povýšený. Bůh nebude tento lid chránit před následky jeho ničemného jednání. Donutí ho poslouchat neboli věnovat pozornost Božímu slovu. (Galaťanům 6:7)

5. Jak dávají Izraelité najevo, že se jich Jehovovy rozsudky nedotkly?

⁵ Podmínky se zhoršují a lidé zažívají kruté ztráty. Přicházejí například o své domy, které obvykle bývají postaveny z hliněných cihel a levného dřeva. Obměkčí se snad kvůli tomu jejich srdce? Budou poslouchat Jehovovy proroky a vrátí se k pravému Bohu?b Izajáš zaznamenává, jak nestoudně lid reaguje: „Cihly spadly, ale budeme stavět z tesaného kamene. Sykomory byly pokáceny, ale uděláme náhradu z cedrů.“ (Izajáš 9:10) Izraelité vzdorují Jehovovi a odmítají jeho proroky, kteří jim ukazují, proč takové těžkosti zažívají. Lid vlastně jakoby říká: ‚Možná přijdeme o domy postavené z netrvanlivých hliněných cihel a levného dřeva, ale my si tyto škody víc než vynahradíme, protože budeme stavět nové domy z lepších materiálů — z tesaných kamenů a z cedrového dřeva!‘ (Srovnej Joba 4:19.) Jehovovi tak nezbývá nic jiného, než je dál ukázňovat. (Srovnej Izajáše 48:22.)

6. Jak Jehova podkopává syrsko-izraelský komplot proti Judě?

⁶ Izajáš pokračuje: „Jehova vyvýší Recinovy protivníky proti němu.“ (Izajáš 9:11a) Izraelský král Pekach a syrský král Recin jsou spojenci. Spřádají plány na to, že dobudou dvoukmenné judské království a že na Jehovův trůn v Jeruzalémě dosadí loutkového panovníka, jistého ‚syna Tabeelova‘. (Izajáš 7:6) Ale tento komplot je odsouzen k nezdaru. Recin má mocné nepřátele, které Jehova „vyvýší“ proti „němu“, tedy proti Izraeli. Výraz „vyvýší“ znamená, že jim Jehova dovolí vést účinnou válku, která zničí zmíněné spojenectví a jeho cíle.

7, 8. Jaké následky má pro Izrael to, že Asýrie dobývá Sýrii?

⁷ Zánik tohoto spojenectví začíná ve chvíli, kdy na Sýrii zaútočí Asýrie. „Asyrský král vytáhl k Damašku [hlavnímu městu Sýrie] a dobyl jej a odvedl jeho lid do vyhnanství v Kiru a Recina usmrtil.“ (2. Královská 16:9) Pekach ztratil svého mocného spojence a zjišťuje, že jeho záměry s Judou jsou zmařeny. Krátce po Recinově smrti je Pekach zavražděn Hošeou, který se potom zmocňuje trůnu v Samaří. (2. Královská 15:23–25, 30)

⁸ Sýrie, bývalý spojenec Izraele, je nyní vazalem Asýrie, což je nejsilnější mocnost v celé oblasti. Izajáš prorokuje, jak toto nové politické seskupení Jehova použije: „Jeho [Izraelovy] nepřátele [Jehova] pobodne, Sýrii od východu a Filištíny zezadu, a budou sžírat Izrael otevřenými ústy. Vzhledem k tomu všemu se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena.“ (Izajáš 9:11b, 12) Ano, Sýrie je nyní nepřítelem Izraele a ten se musí připravit na útok Asýrie a Sýrie. Invaze je úspěšná. Asýrie činí z uchvatitele trůnu Hošey svého sluhu a vymáhá vysoký tribut. (O několik desetiletí dříve obdržela Asýrie velkou částku od izraelského krále Menachema.) Jak pravdivá jsou slova proroka Ozeáše: „Cizí lidé pohltili jeho [Efrajimovu] sílu.“ (Ozeáš 7:9; 2. Královská 15:19, 20; 17:1–3)

9. Proč můžeme říci, že Filištíni útočí „zezadu“?

⁹ Neříká snad Izajáš také, že Filištíni zaútočí „zezadu“? Ano. V době, kdy ještě neexistovaly magnetické kompasy, určovali Hebrejci směr z pohledu člověka, který stál čelem k východu slunce. ‚Východ‘ byl tedy vpředu, ale západ, přímořská domovina Filištínů, byl ‚vzadu‘. „Izrael“, o němž se mluví u Izajáše 9:12, by v tomto případě mohl znamenat i Judu, protože za vlády Pekachova současníka Achaza vtrhnou Filištíni do Judy, dobudou řadu judských měst a pevností a obsadí je. I Juda, podobně jako Efrajim na severu, si zaslouží toto potrestání od Jehovy, protože v ní také bují odpadlictví. (2. Paralipomenon 28:1–4, 18, 19)

Od ‚hlavy po ocas‘ je to národ buřičů

10, 11. Jak Jehova potrestá Izrael za to, že se stále bouří?

¹⁰ Severní království se i přes všechno to utrpení — a přes mocná prohlášení Jehovových proroků — dál bouří proti Jehovovi. „Lid se nevrátil k Tomu, kdo ho bil, a Jehovu vojsk nehledal.“ (Izajáš 9:13) Prorok tedy říká: „Jehova odřízne od Izraele hlavu i ocas, letorost i sítí v jednom dni. Letitý a vysoce vážený je hlavou a prorok dávající falešné poučení je ocasem. A ti, kdo tento lid vedou dál, se prokazují být těmi, kdo působí, aby bloudili; a ti z nich, kdo jsou vedeni dál, jako ti, kdo jsou mateni.“ (Izajáš 9:14–16)

¹¹ ‚Hlava‘ a „letorost“ představují ‚letitého a vysoce váženého‘, tedy různé vůdce národa. „Ocas“ a „sítí“ se vztahují na falešné proroky, kteří pronášejí slova, jež se líbí jejich vůdcům. Jeden znalec Bible píše: „Falešní proroci jsou označeni jako ocas, protože v mravním ohledu patřili ke spodině lidu a protože byli podlézavými přívrženci a podporovateli ničemných vládců.“ O těchto falešných prorocích profesor Edward J. Young říká: „Sami to nebyli žádní vůdci, ale šli tam, kam vůdci veleli, zkrátka jim lichotili a pochlebovali — byli jako psí ocásek.“ (Srovnej 2. Timoteovi 4:3.)

I ‚vdovy a chlapci bez otce‘ jsou buřiči

12. Jak hluboko pronikla do izraelské společnosti zkaženost?

¹² Jehova je Zastáncem vdov a chlapců bez otce. (2. Mojžíšova 22:22, 23) Poslechněme si však, co Izajáš nyní říká: „Jehova [se] nebude radovat dokonce ani z jejich mladých mužů, a nad jejich chlapci bez otce a nad jejich vdovami se nesmiluje, protože všichni jsou odpadlíky a zločinci a každá ústa mluví bláznivost. Vzhledem k tomu všemu se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena.“ (Izajáš 9:17) Odpadlictví zkazilo všechny vrstvy společnosti, dokonce i vdovy a chlapce bez otce. Jehova trpělivě vysílá své proroky a doufá, že lidé změní svůj způsob jednání. Ozeáš například prosí: „Vrať se přece zpět, Izraeli, k Jehovovi, svému Bohu, neboť jsi klopýtl ve svém provinění.“ (Ozeáš 14:1) Zastánce vdov a chlapců bez otce jistě pociťuje bolest, když dokonce i nad nimi musí vykonat rozsudek.

13. Co se můžeme naučit ze situace v Izajášově době?

¹³ Podobně jako Izajáš i my žijeme v kritických časech, které předcházejí Jehovovu dni soudu nad ničemnými. (2. Timoteovi 3:1–5) Je tedy velmi důležité, aby praví křesťané, bez ohledu na to, v jaké jsou situaci, zůstali duchovně, mravně a duševně čistí, a tak si udrželi Boží přízeň. Ať proto každý z nás žárlivě střeží svůj vztah k Jehovovi. Kéž se nikdo z těch, kdo unikli z ‚Velkého Babylónu‘, znovu ‚nepodílí na jeho hříších‘. (Zjevení 18:2, 4)

Falešné uctívání plodí násilí

14, 15. (a) K čemu vede uctívání démonů? (b) Jaké další utrpení má podle Izajášova proroctví zažít Izrael?

¹⁴ Falešné uctívání je v podstatě uctíváním démonů. (1. Korinťanům 10:20) A jak se prokázalo před potopou, působení démonů má za následek násilí. (1. Mojžíšova 6:11, 12) Není tedy žádným překvapením, že když Izrael odpadne od pravého uctívání a začne uctívat démony, naplní se země násilím a ničemností. (5. Mojžíšova 32:17; Žalm 106:35–38)

¹⁵ Působivými slovními obrazy Izajáš popisuje, jak se ničemnost a násilí v Izraeli šíří: „Ničemnost totiž vzplála právě jako oheň; pohltí trnité keře a plevel. A zahoří to v lesních houštinách a vznesou se jako stoupající dým. Země byla podpálena v rozlícení Jehovy vojsk a lid se stane jakoby potravou pro oheň. Nikdo neprojeví soucit dokonce ani se svým bratrem. A člověk bude kosit napravo a jistě bude mít hlad; a člověk bude jíst nalevo, a oni se jistě nenasytí. Každý bude jíst maso své vlastní paže, Manasse Efrajima a Efrajim Manasseho. Společně budou proti Judovi. Vzhledem k tomu všemu se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena.“ (Izajáš 9:18–21)

16. Jak se plní slova u Izajáše 9:18–21?

¹⁶ Jako oheň, který se šíří z jednoho trnitého keře na druhý, se násilí začíná vymykat kontrole, rychle se dostává až k ‚lesním houštinám‘ a nabývá rozsahu, který připomíná požár plně vzrostlého lesa. Komentátoři Bible Keil a Delitzsch popisují, že násilí dosáhlo míry „nejnelidštějšího sebeničení, k jakému dochází během anarchické občanské války. Bez jakýchkoli něžných citů pohlcovali jeden druhého, aniž je to uspokojilo.“ Kmeny Efrajim a Manasse jsou zde vybrány nejspíš proto, že jsou hlavními představiteli severního království a jakožto potomci Josefových dvou synů jsou z deseti kmenů nejbližšími příbuznými. Nicméně i přesto své bratrovražedné násilí přerušují pouze tehdy, když válčí proti Judě ležící na jihu. (2. Paralipomenon 28:1–8)

Zkažení soudci poznávají svého Soudce

17, 18. Jak zkažený je právní a administrativní systém v Izraeli?

¹⁷ Jehova nyní své soudcovské oko zaměřuje na zkažené izraelské soudce a další úředníky. Ti totiž zneužívají svou moc a okrádají ponížené a ztrápené lidi, kteří k nim přicházejí pro zjednání práva. Izajáš říká: „Běda těm, kdo stanoví škodlivé předpisy, a těm, kdo neustále píší a napsali naprosté těžkosti, aby odstrčili ponížené od právní pře a vyrvali právo od ztrápených z mého lidu, aby se vdovy staly jejich kořistí a aby vydrancovali i chlapce bez otce!“ (Izajáš 10:1, 2)

¹⁸ Jehovův Zákon zakazuje všechny formy nespravedlnosti. „Při soudu nebudete činit bezpráví. Nebudeš zacházet s poníženým stranicky a nebudeš dávat přednost osobě někoho velkého.“ (3. Mojžíšova 19:15) Zmínění úředníci tento zákon přehlížejí a píší si své vlastní „škodlivé předpisy“, aby ospravedlnili to, co se zcela jasně rovná krádeži nejtěžšího kalibru — zabavování skrovného majetku vdovám a chlapcům bez otce. Izraelští falešní bohové jsou k této nespravedlnosti samozřejmě slepí, ale Jehova to nepřehlíží. Prostřednictvím Izajáše nyní na tyto ničemné soudce zaměřuje svou pozornost.

19, 20. Jak se změní situace zkažených izraelských soudců a co se stane s jejich ‚slávou‘?

¹⁹ „Co budete dělat v den, kdy vám bude věnována pozornost, a ve zkáze, až přijde zdaleka? Ke komu prchnete pro pomoc a kde necháte svou slávu, ledaže se někdo bude muset sklonit mezi vězni a lidé budou stále padat mezi těmi, kdo byli zabiti?“ (Izajáš 10:3, 4a) Vdovy a chlapci bez otce nemají žádné čestné soudce, na které by se mohli obrátit. Je tedy nanejvýš vhodné, že Jehova se nyní těchto zkažených izraelských soudců ptá, ke komu se oni obrátí teď, když je vede k zodpovědnosti. Ano, brzy poznají, že „je strašné padnout do rukou živého Boha“. (Hebrejcům 10:31)

²⁰ ‚Sláva‘ těchto ničemných soudců — světská prestiž, čest a moc, které přicházejí s bohatstvím a postavením — nebude mít dlouhého trvání. Někteří se stanou válečnými zajatci a budou se muset „sklonit“ neboli shrbit mezi ostatními vězni. Ti zbývající budou zabiti a jejich mrtvá těla budou pokryta válečnými oběťmi. K jejich ‚slávě‘ patří také nečestně nabyté bohatství, které ukořistí nepřítel.

21. Ustal Jehovův hněv proti Izraeli vzhledem k trestům, které Izraelité dostali?

²¹ Tuto závěrečnou sloku uzavírá Izajáš zlověstným varováním: „Vzhledem k tomu všemu [vší bědě, kterou národ až dosud zakusil] se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena.“ (Izajáš 10:4b) Ano, Jehova má Izraeli ještě co říci. Jehovova vztažená ruka se nestáhne zpět, dokud vzpurnému severnímu království nezasadí poslední, zničující úder.

Nikdy se nenechme oklamat a zneužít

22. Jak se z toho, co zažil Izrael, můžeme poučit?

²² Jehovovo slovo pronesené prostřednictvím Izajáše dopadlo na Izrael tvrdě a ‚nevrátilo se bez výsledků‘. (Izajáš 55:10, 11) Dějiny popisují tragický konec severního království Izraele a my si můžeme jen představovat, jaké utrpení museli zažívat jeho obyvatelé. Se stejnou jistotou se Boží slovo splní na současném systému věcí, zejména na odpadlém křesťanstvu. Je tedy velmi důležité, aby křesťané nikdy nenaslouchali lživé propagandě namířené proti Bohu. Díky Božímu slovu jsou už dávno odhaleny Satanovy vychytralé taktiky, takže jimi nemusíme být obelstěni, jako se to stalo obyvatelům starověkého Izraele. (2. Korinťanům 2:11) Kéž nikdo z nás nikdy nepřestane uctívat Jehovu „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) Tentokrát jeho vztažená ruka totiž neudeří na jeho ctitele, jako udeřila na vzpurný Efrajim. Ne, jeho ruce je vřele obejmou a Jehova jim bude pomáhat na cestě vedoucí k věčnému životu na rajské zemi. (Jakub 4:8)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 139]

Ničemnost a násilí se Izraelem šíří jako lesní požár

[Obrázek na straně 141]

Jehova povede k odpovědnosti ty, kdo vykořisťují druhé lidi