⁷ Ale co argument, že Boží jméno je „příliš svaté, než aby mohlo být vyslovováno“? Nezdá se rozumné, že pokud by Bůh považoval své jméno za příliš svaté na to, aby je lidé vyslovovali, že by je vůbec nezjevil? Samotná skutečnost, že se v původním textu Hebrejských písem Boží osobní jméno vyskytuje více než 6 800krát, ukazuje, že Bůh chce, aby ho lidé znali a aby jeho jméno používali. Bůh nepředcházel neúctě vůči svému jménu tím, že by je zakazoval používat, ale místo toho opakovaně svůj lid vybízel — a dokonce mu to přikazoval —, aby jeho jméno používali a činili je známým. To, že to dělali, dokládalo jejich úzký vztah a lásku k němu. (Žalm 91:14) Prorok Izajáš jasně ukázal Boží vůli v této záležitosti, když prohlásil: „Chvalte PÁNA [hebrejsky יהוה = JHVH = Jehovu], ohlašujte Jeho jméno. Dávejte Jeho skutky na vědomí mezi národy, oznamujte, že Jeho jméno je vyvýšené.“ — Izajáš 12:4. Viz také Micheáše 4:5; Malachiáše 3:16; Žalm 79:6; 105:1; Přísloví 18:10.

„Pak totiž očistím řeč národů, takže všichni budou vzývat PÁNA [יהוה] jménem a Jemu sloužit jednomyslně.“ — Sefanjáš 3:9, kurzíva od nás.