Mocný Babylón — třetí světová velmoc

Starověký Babylón dosáhl svého vrcholu za Nebukadnecara, předal své náboženství světu a byl dobyt za jednu noc. Dozvíš-li se víc o tomto městě, posílí to tvé přesvědčení o přesnosti Bible a o neomylném splňování jejích ohromujících proroctví.

MOCNÝ Babylón se rozkládal po obou březích řeky Eufratu v jižní Mezopotámii. Byl „okrasou království“, náboženským, obchodním i vojenským střediskem. (Iz. 13:19) Měl velké bohatství, velkolepé budovy a světově proslulé zahrady. Ve své době byl světovou velmocí.

Přesto byl Jehovův prorok Jeremjáš inspirován, aby napsal: „Z Babylóna se stanou kupy kamení, doupě šakalů, předmět úžasu a něco, nad čím se hvízdne, bez obyvatele.“ — Jer. 51:37.

Toto město naprostou zříceninou? Kdo by si uměl představit něco takového? A přece dnes z kdysi pyšného Babylóna zbývá jen zklamání nad seskupením opuštěných hromad trosek asi 75 kilometrů jižně od Bagdádu v jihovýchodním Iráku. Co vedlo k jeho pádu?

Babylón, jedno z nejstarších měst na světě, bylo založeno Noemovým pravnukem Nimrodem, mocným lovcem v odporu proti Jehovovi. (1. Mojž. 10:8–10) Ale období, které nás zajímá, přišlo dlouho po Nimrodovi. Nastalo potom, co již byly převládajícími světovými mocnostmi jak Egypt, tak Asýrie.

Babylón za Nebukadnecara

Asi před 2 600 lety, v roce 632 př. n. l., rozvrátili Babylóňané a jejich spojenci Asýrii.a Tehdy Babylón vystřídal Asýrii a stal se třetí světovou velmocí v biblických dějinách.

Nebukadnecar, který nastoupil na trůn v této Novobabylónské říši, byl nejen dobyvatel, ale i stavitel města. Mohutné hradby a majestátní stavby Babylóna lze většinou připsat jemu. Našlo se velké množství cihel se jménem „Nebukadnecar“ — to je právě ten Nebukadnecar, o němž se tak často mluví v biblické knize Jeremjášově a Danielově, ten Nebukadnecar, který se podle Bible chlubil: „Není tohle Velký Babylón, který jsem sám postavil?“ — Dan. 4:30; 4:27, „KB“.

Babylón obepínaly dvě velké zdi a prostor mezi nimi byl vyplněn drtí. Společně tvořily hradbu silnou přes 24 metrů. Vně zdí byl vodní příkop široký 20 až 80 metrů, jehož vnitřní povrch byl vykládán cihlami a jejž používaly čluny všeho druhu.

Silnice od severu procházela 12 metrů vysokou Ištařinou bránou a vedla na hlavní tepnu města, širokou Cestu průvodů. Vpravo za Ištařinou bránou byl Nebukadnecarův palác. Jeho obrovský trůnní sál měřil 17 krát 52 metrů. Brána a zdi vedoucí k němu byly ozdobeny zářivě vybarvenými polévanými dlaždicemi, jež představovaly lvy, býky a draky. Jeden lev je vystaven v pařížském Louvru.

Babylónské náboženství

Hebrejské jméno města, Babel, znamená „zmatek“, kdežto sumerské a akadské jméno pro něj má význam „Brána nebes“. Oba významy spojují Babylón s jeho náboženstvím. Někteří učenci věří, že babylónský bůh Marduk (v Bibli Merodach) možná byl zbožštěný Nimrod. Babylónské náboženství také uznávalo několik trojic bohů. Jedna taková se skládala ze Sina (měsíčního boha), Šamaše (slunečního boha) a Ištary (bohyně lásky a plodnosti).

Bujela tam astrologie. Babylóňané pojmenovali tehdy známé planety po svých pěti předních bozích a bohyních. Moderní historický spis vysvětluje: „Hovoříme o těchto planetách pod jejich římskými jmény, ale Římané převzali babylónské pojmy a prostě je přeložili do jejich římských ekvivalentů. Tak se planeta Ištar, bohyně lásky, stala Venuší a planeta boha Marduka se změnila v Jupitera.“b Jméno „Kaldejec“ užívané Babylóňany se stalo téměř synonymem slova „astrolog“.

Bible říká, že Babylón byl „země rytin“ a nečistých „hnojných model“. (Jer. 50:2, 38) Přesto se jeho náboženské představy staly hlavním zdrojem pro jiná náboženství na celém světě. Profesor Morris Jastrow říká v knize „Náboženství Babylónie a Asýrie“ (angl.): „Než povstalo křesťanství, cítily ve starověkém světě Egypt, Persie i Řecko vliv babylónského náboženství.“ Později byly mnohé jeho falešné představy přijaty a vyučovány dokonce i v církvích křesťanstva. Proto Bible nazývá světovou říši falešného náboženství „Velký Babylón“. — Zjev. 17:3–5.

Jeruzalém dobyt Babylónem

Prorok Izajáš žil, když starověkému světu vládla Asýrie, druhá světová velmoc. Přesto byl Bohem inspirován, aby prorokoval, že Jeruzalém nebude zničen tehdy mocnými Asyřany, ale Babylóňany. (Iz. 39:6, 7) Prokázalo se to proroctví jako pravdivé? Podívejme se.

Sto let po Izajášovi porazil Babylón a jeho spojenci Asýrii a stal se novou světovou velmocí. Pak v roce 617 př. n. l. zajal babylónský král Nebukadnecar jeruzalémského krále Jojachina a poslal ho s jinými „nejpřednějšími muži“ země jako zajatce do Babylóna. Nebukadnecar udělal králem v Jeruzalémě Matanjáše a přitom „mu změnil jméno na Sedekjáš“. — 2. Král. 24:11–17.

Tuto událost potvrzují i babylónské záznamy nalezené archeology. Babylónská kronika, starověké hliněné tabulky, na nichž se zaznamenávaly velké události, říká, že babylónský král „obléhal judské velkoměsto [Jeruzalém] a pak dobyl město a zajal krále. Jmenoval tam krále podle vlastní volby, obdržel velkou daň a poslal (je) do Babylóna.“

Dále mluví Bible o přídělu potravy, jež byla dávána Jojachinovi v babylónském vyhnanství. (2. Král. 25:27–30) Archeologové našli v Babylóně administrativní dokumenty, které se týkají jak přídělu potravy pro „Jojachina, krále“, tak pro „syny judského krále“.

Ačkoli byl jeruzalémský lid ve smluvním vztahu k Jehovovi Bohu, stále tvrdošíjně odmítal chodit po Božích cestách nebo dbát na jeho proroky. Jehova řekl, že „zatvrdili svou šíji, aby neuposlechli [jeho] slov“. Prostřednictvím Jeremjáše varoval, že „celého Judu vydám do ruky babylónského krále, a skutečně je odvede do vyhnanství v Babylóně a srazí je mečem“. — Jer. 19:15; 20:4.

Když se tedy Sedekjáš vzbouřil proti Nebukadnecarovi, Babylóňané se vrátili a obklíčili Jeruzalém. Jeho hradby prolomili 9. tamuze 607 př. n. l. Spálili chrám, zbořili městské hradby a Sedekjáše s většinou lidu odvedli zajaté do Babylóna. Jehovova slova se skutečně prokázala jako pravdivá: „A celá tato země se stane zpustošeným místem, předmětem úžasu, a tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let.“ — Jer. 25:11.

Obraz z Nebukadnecarova snu

Později obdržel babylónský král Nebukadnecar, hlava světové velmoci svých dnů, neobyčejné sdělení. Bůh mu dal sen o obrovitém obrazu. Sen ukázal v přehledu světové dějiny od Nebukadnecarovy doby přes následné světové velmoci Médo–Persii a Řecko i Řím, až za naši přítomnost k trvalému nahrazení všech lidských panství Božím královstvím. Boží prorok Daniel řekl Nebukadnecarovi: „Vznešený Bůh dal králi na vědomí, co se má dít potom. A sen je spolehlivý a jeho výklad je důvěryhodný.“ — Dan. 2:28–45.

Nebukadnecar se také musel osobně a velmi důrazně poučit, že Bůh může zasahovat do takových světových záležitostí, že „Nejvyšší je panovníkem v království lidstva a že je dává tomu, komu chce“. — Dan. 4:25; 4:22, „KB“.

Předpověď zpustošení Babylóna

Avšak nadměrná krutost Babylóna k Jehovovu lidu nezůstane bez trestu. Bůh řekl skrze Jeremjáše: „A chci splatit Babylónu a všem obyvatelům Kaldeje všechnu jejich špatnost, kterou napáchali na Sionu před vašima očima.“ A skrze Izajáše předpověděl: „Burcuji. . . proti nim Médy.“ — Jer. 51:24; Iz. 13:17.

Asi dvě století napřed uvedl dokonce Jehova jméno vůdce, který zničí Babylón a osvobodí Jeho lid — Cyrus, známý také jako Cyrus Veliký. Proroctví o Cyrovi řeklo, že se „před ním [otevřou] dvoukřídlé dveře, takže ani brány nebudou zavřeny“. (Iz. 44:26 až 45:1) Stalo se to skutečně? Odpovídají dějiny.

Babylón padá

Když se chýlilo ke konci 70 let židovského zajetí, byli Médové a Peršané na pochodu. Babylónský král Nabonidus již uprchl před Cyrem na bitevním poli. Řecký historik Hérodotos říká, že Babylóňané byli vybaveni pro to, aby mohli přestát dlouhé obléhání. A zřejmě měli velkou důvěru v mocné hradby Babylóna.

Jak líčí biblická zpráva, hostil Belšacar v noci z 5. na 6. října roku 539 př. n. l. tisíc vznešených hostů vínem a pokrmy na velké hostině uvnitř Babylóna. (Dan. 5:1–4) Hérodotos potvrzuje, že byl té noci v Babylóně svátek. Říká, že lid města „v tom čase tančil a radoval se“. Venku však Cyrus odvedl vody Eufratu, který protékal přímo středem města. Jak voda klesala, jeho vojsko se brodilo po říčním dně, minulo tyčící se hradby a vstoupilo tím, co Hérodotos nazývá „malé brány, jež vedly dolů k řece“, branami, jež Babylóňané nechali otevřené.

Jeremjáš názorně popsal pád Babylóna mnoho let předem: „Babylónští siláci přestali bojovat. . . Jeden běžec běží vstříc jinému běžci a jeden zpravodaj vstříc jinému zpravodaji, aby podal zprávu babylónskému králi, že jeho město bylo dobyto z každého konce a že byly uchváceny i brody a papyrové čluny spálili ohněm.“ — Jer. 51:30–32.

Nabonidova kronika, jež je nyní v Britském muzeu, potvrzuje tento popis. Říká, že „Cyrovo vojsko vstoupilo do Babylóna bez boje“.

Jehovovo proroctví se splnilo

Babylón padl za jednu noc. Třetí světová velmoc biblických dějin dospěla k náhlému konci. Cyrus se mohl chlubit na klínopisném dokumentu známém jako Cyrův váleček: „Jsem Cyrus, král světa, velký král, zákonný král, král Babylóna, král Sumeru.“ Brzy poté vydal Cyrus svůj proslulý výnos a asi 50 000 židovských zajatců se vrátilo znovu vystavět Jezuzalém a Jehovův chrám. Dorazili tam, právě když skončilo předpověděných sedmdesát let zajetí. — Ezra 1:1–11.

Po staletích přišel Ježíšův apoštol Petr, aby vyučoval židovskou obec, jež v Babylóně vzkvétala, a právě odtamtud napsal nejméně jeden ze svých inspirovaných biblických dopisů. (1. Petra 5:13) Během doby se však splnilo proroctví: „A Babylón, okrasa království, krása pýchy Kaldejců, bude, jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru. Nikdy nebude obýván.“ — Iz. 13:19, 20.

Dnes není mocný Babylón nic víc než prašné hromady kamení, zříceniny v pustině — mlčenlivé a výmluvné svědectví neselhávající přesnosti Jehovova prorockého Slova. — Jer. 51:36, 37.

[Poznámky pod čarou]