Osmnáctá kapitola

Poučení o nevěrnosti

Izajáš 22:1–25

1. Jak to asi vypadalo ve starověkém městě, které bylo obléháno?

PŘEDSTAVTE SI, jak byste se asi cítili, kdybyste žili ve starověkém městě, které je obléháno. Za hradbami táboří silný a nelítostný nepřítel. Víte, že ostatní města mu už podlehla. Nyní je rozhodnut dobýt a vyplenit i vaše město a znásilnit a zabít jeho obyvatele. Nepřátelská vojska jsou natolik silná, že se jim sotva můžete přímo postavit v boji. Nezbývá vám tedy nic jiného než doufat, že se přes městské hradby nedostanou. Když se podíváte z hradeb dolů, vidíte obléhací věže, které nepřítel připravil. Má i obléhací stroje, pomocí nichž může vrhat kameny, aby narušil váš obranný systém. Vidíte jeho obléhací berany a žebříky, jeho lučištníky a dvoukolé vozy a spoustu vojáků. Opravdu děsivý pohled!

2. Kdy dochází k obléhání, které je popsáno ve 22. kapitole Izajáše?

² O takovém obléhání — obléhání Jeruzaléma — můžeme číst ve 22. kapitole knihy Izajáš. Kdy k němu dochází? Je obtížné přesně určit, při kterém obléhání byly splněny všechny popisované rysy. Zdá se, že je nejlepší chápat toto proroctví jako obecný popis různých obléhání, která Jeruzalém čekají, a jako obecné varování před tím, co přijde.

3. Jak obyvatelé Jeruzaléma reagují na obléhání, které Izajáš popisuje?

³ Co dělají obyvatelé Jeruzaléma tváří v tvář obléhání, které Izajáš popisuje? Volají snad jakožto Boží smluvní národ k Jehovovi, aby je zachránil? Ne. Projevují velmi nemoudrý postoj, jaký je dnes možné pozorovat u mnoha lidí, kteří tvrdí, že uctívají Boha.

Město v obležení

4. (a) Co je „údolí vidění“ a proč dostává právě toto označení? (b) V jakém duchovním stavu jsou obyvatelé Jeruzaléma?

⁴ Ve 21. kapitole Izajáše byla všechna tři poselství soudu uvedena slovem „prohlášení“. (Izajáš 21:1, 11, 13) Stejně začíná i 22. kapitola: „Prohlášení o údolí vidění: Co je to s tebou, že jsi jako celek vystoupilo na střechy?“ (Izajáš 22:1) ‚Údolím vidění‘ je myšlen Jeruzalém. Jako údolí je označen proto, že je obklopen vyššími horami, přestože sám leží poměrně vysoko. S ‚viděním‘ je spojován z toho důvodu, že je tam předáváno mnoho božských vidění a zjevení. Obyvatelé města by tedy měli dbát Jehovových slov. Místo toho však Jehovu přehlížejí a odchylují se k falešnému uctívání. Nepřítel, který obléhá město, je nástrojem Božího soudu nad Božím svévolným lidem. (5. Mojžíšova 28:45, 49, 50, 52)

5. Pravděpodobně z jakého důvodu lidé vystupují na střechy?

⁵ Povšimněme si, že obyvatelé Jeruzaléma ‚vystoupili jako celek na střechy‘ svých domů. Ve starověku měly domy Izraelitů ploché střechy a na nich se často scházely rodiny. Izajáš neříká, proč to dělají právě nyní, ale jeho slova naznačují nelibost. Je tedy pravděpodobné, že na střechy vystoupili proto, aby se obraceli ke svým falešným bohům. To běžně dělají až do roku 607 př. n. l., kdy je Jeruzalém zničen. (Jeremjáš 19:13; Sefanjáš 1:5)

6. (a) Jaké poměry panují v Jeruzalémě? (b) Proč někteří lidé jásají, ale co je čeká?

⁶ Izajáš pokračuje: „Bylo jsi plné hlučení, bouřlivé město, jásavé městečko. Tvoji pobití nejsou těmi pobitými mečem ani těmi mrtvými v bitvě.“ (Izajáš 22:2) Město se zaplnilo množstvím lidí a je tam vřava. Lidé v ulicích hlučí a bojí se. Někteří však jásají — možná se cítí bezstarostní nebo si myslí, že nebezpečí pomíjí.a Ale nyní je pošetilé jásat. Mnoho lidí ve městě totiž zemře smrtí daleko krutější, než je smrt způsobená ostřím meče. Do obleženého města není možné dodávat potraviny. Zásoby se tenčí. To, že lidé hladovějí a žijí ve stísněných podmínkách, vede ke vzniku epidemií. Mnoho lidí v Jeruzalémě proto zemře hlady a na následky moru. To se stane jak v roce 607 př. n. l., tak i v roce 70 n. l. (2. Královská 25:3; Nářky 4:9, 10)b

7. Co dělají během obléhání jeruzalémští panovníci a co se s nimi stane?

⁷ Jaké vedení poskytují v tomto kritickém období jeruzalémští vládci? Izajáš odpovídá: „Všichni tvoji diktátoři uprchli najednou. Bez použití luku byli uvězněni. Všichni tvoji, kdo byli nalezeni, byli spolu uvězněni. Utekli daleko.“ (Izajáš 22:3) Vládci a mocní mužové utíkají pryč a pak jsou chyceni! Jsou zajati a odvedeni jako vězni — a dokonce ani proti nim nebyl napjat luk. K tomu dochází v roce 607 př. n. l. Jeruzalémské hradby jsou prolomeny, a král Sedekjáš se v noci se svými mocnými muži dává na útěk. Nepřátelé se o tom dozvídají, pronásledují je a dostihují je na pláních Jericha. Mocní muži se rozprchnou. Sedekjáš je dopaden, oslepen, spoután měděnými okovy a odvlečen do Babylónu. (2. Královská 25:2–7) Jeho nevěrnost měla opravdu tragické následky.

Zděšení z neštěstí

8. (a) Jak Izajáš reaguje na proroctví, v němž je předpověděno, že na Jeruzalém přijde neštěstí? (b) Jaká situace vznikne v Jeruzalémě?

⁸ Izajáše toto proroctví hluboce zasáhne. Říká: „Odvraťte ode mne upřený pohled. Projevím hořkost pláčem. Nenaléhejte na to, že mě budete utěšovat pro vyplenění dcery mého lidu.“ (Izajáš 22:4) Izajášovi působilo zármutek proroctví týkající se osudu Moabu a Babylónu. (Izajáš 16:11; 21:3) Jeho zděšení a nářek jsou však ještě intenzivnější, když uvažuje o tom, jaké neštěstí přijde na jeho vlastní lid. Izajáše není možné utěšit. Proč? „Vždyť je to den zmatku a pošlapání a zmatení, který má Svrchovaný Pán, Jehova vojsk, v údolí vidění. Je tu ten, kdo boří zeď, a volání k hoře.“ (Izajáš 22:5) Jeruzalém bude plný bouřlivého zmatku. Lidé budou v panické hrůze bezcílně pobíhat. Až se nepřítel začne probíjet za městské hradby, nastane „volání k hoře“. Znamená to snad, že obyvatelé města budou volat k Bohu v jeho svatém chrámu na hoře Moria? Možná ano. Ale vzhledem k tomu, že jsou nevěrní, to pravděpodobně znamená jen to, že se jejich úzkostný nářek ponese v okolních horách jako ozvěna.

9. Popište vojsko, které ohrožuje Jeruzalém.

⁹ Jaký nepřítel vlastně ohrožuje Jeruzalém? Izajáš nám říká: „Elam zvedl toulec ve válečném dvoukolém voze pozemského člověka s oři; a Kir odkryl štít.“ (Izajáš 22:6) Nepřátelé jsou plně ozbrojeni. Mají lučištníky, jejichž toulce jsou naplněny šípy. Válečníci si k bitvě připravují své štíty. Jsou tam dvoukolé vozy a koně cvičení pro bitvu. K vojsku patří vojáci z Elamu, který leží v severní části dnešního Perského zálivu, a z Kiru, jenž se pravděpodobně rozkládá blízko Elamu. Zmínka o těchto zemích naznačuje, že vetřelci přijdou z velké dálky. Vyplývá z toho rovněž, že ve vojsku, které ohrožuje Jeruzalém v době Ezekjáše, jsou možná elamští lučištníci.

Snahy bránit se

10. Jaký vývoj událostí je pro město špatnou předzvěstí?

¹⁰ Izajáš popisuje, jak se situace vyvíjí: „Stane se, že nejvybranější z tvých nížin se naplní válečnými dvoukolými vozy, a oři, ti se zcela jistě postaví u brány, a někdo odstraní Judovu zástěnu.“ (Izajáš 22:7, 8a) Na pláních za Jeruzalémem se shlukují koně a dvoukolé vozy a zaujímají své pozice, aby zaútočili na městské brány. Co představuje ‚Judova zástěna‘, která je odstraněna? Pravděpodobně je to městská brána, jejíž dobytí nevěstí pro ty, kdo město brání, nic dobrého.c Když je totiž tato obranná zástěna odstraněna, útočníci mají cestu do města volnou.

11, 12. Jaká obranná opatření podnikají obyvatelé Jeruzaléma?

¹¹ Izajáš se nyní zaměřuje na to, jak se lidé snaží bránit. První věcí, na kterou pomyslí, jsou zbraně. „V ten den pohlédneš ke zbrojnici domu lesa a jistě uvidíte právě průlomy Města Davidova, neboť jich skutečně bude mnoho. A seberete vody dolního rybníka.“ (Izajáš 22:8b, 9) Zbraně jsou uloženy ve zbrojnici domu lesa. Tuto zbrojnici vybudoval Šalomoun. Byla postavena z libanonských cedrů, a proto se stala známou jako „Dům libanonského lesa“. (1. Královská 7:2–5) Jsou prozkoumány průlomy v hradbách. Je sebrána voda, což je důležité opatření při obraně. Vodu totiž lidé potřebují k životu. Bez ní by město nevydrželo. Povšimněme si ale, že nikde není ani zmínka o tom, že by Židé hledali osvobození u Jehovy. Naopak, spoléhají na své vlastní síly. Kéž se my takové chyby nikdy nedopustíme! (Žalm 127:1)

¹² Co je možné udělat s průlomy v městských hradbách? „Skutečně spočítáte jeruzalémské domy. Také budete domy strhávat, abyste znepřístupnili zeď.“ (Izajáš 22:10) Je stanovena hodnota domů. Cílem toho je zjistit, které z nich mohou být zbořeny, aby byl získán materiál na opravu průlomů. To se dělá ve snaze zabránit nepříteli, aby úplně ovládl hradby.

Lid bez víry

13. Jak se lidé snaží zajistit si zásobu vody, ale na koho přitom zapomínají?

¹³ „Bude sběrná nádrž, kterou uděláte mezi oběma zdmi, na vody starého rybníka. A jistě nepohlédnete na jeho Vznešeného Původce, a toho, kdo jej kdysi utvořil, jistě neuvidíte.“ (Izajáš 22:11) Snaha shromáždit vodu popsaná v tomto verši a ve verši devátém nám připomíná kroky, které podnikl král Ezekjáš, když chránil město před útočícími Asyřany. (2. Paralipomenon 32:2–5) Ale v tomto Izajášově proroctví nemají obyvatelé města žádnou víru. Když se snaží zajistit obranu města, tak na rozdíl od Ezekjáše vůbec nemyslí na Stvořitele.

14. Jaký nerozumný postoj mají lidé i přes Jehovovo varovné poselství?

¹⁴ Izajáš pokračuje: „Svrchovaný Pán, Jehova vojsk, bude toho dne volat po pláči a po truchlení a po lysině a po opásání pytlovinou. Ale pohleďte — jásot a radování, zabíjení skotu a porážení ovcí, pojídání masa a pití vína: ‚Ať se jí a pije, vždyť zítra zemřeme.‘“ (Izajáš 22:12, 13) Obyvatelé Jeruzaléma neprojevují žádnou lítost nad tím, že se vzbouřili proti Jehovovi. Nepláčí, nestříhají si vlasy ani si neoblékají pytlovinu na znamení pokání. Kdyby to udělali, Jehova by je patrně uchránil před přicházejícími hrůzami. Místo toho se oddávají smyslné rozkoši. Stejný postoj projevuje i dnes mnoho lidí, kteří v Boha nevěří. Nemají žádnou naději — ani na vzkříšení z mrtvých, ani na život na budoucí rajské zemi —, a proto vedou nestřídmý život a říkají: „Jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít.“ (1. Korinťanům 15:32) To je opravdu velmi krátkozraké! Kdyby totiž vložili svou důvěru v Jehovu, měli by naději na trvalý život! (Žalm 4:6–8; Přísloví 1:33)

15. (a) Jaké je Jehovovo poselství soudu nad Jeruzalémem a kdo tento rozsudek vykonává? (b) Proč potká křesťanstvo podobný osud, jaký potkal i Jeruzalém?

¹⁵ Obyvatelé Jeruzaléma, který je v obležení, nepoznají bezpečí. Izajáš říká: „Jehova vojsk mi sám do uší zjevil: ‚„Toto provinění nebude ve váš prospěch usmířeno, dokud nezemřete,“ řekl Svrchovaný Pán, Jehova vojsk.‘“ (Izajáš 22:14) Srdce lidu je zatvrzelé, a proto mu nebude odpuštěno. Zcela určitě přijde smrt. To je jisté. Řekl to totiž Svrchovaný Pán, Jehova vojsk. Ve splnění Izajášových prorockých slov přichází na nevěrný Jeruzalém neštěstí dvakrát. Město je zničeno babylónskými a později římskými vojsky. Neštěstí přijde také na nevěrné křesťanstvo, jehož členové tvrdí, že uctívají Boha, ale ve skutečnosti ho svými skutky zapírají. (Titovi 1:16) Hříchy křesťanstva a také dalších náboženství tohoto světa, která se vysmívají Božím spravedlivým cestám, ‚se nahromadily až do nebe‘. Podobně jako provinění odpadlického Jeruzaléma, je i jejich provinění tak velké, že nemůže být usmířeno. (Zjevení 18:5, 8, 21)

Sobecký správce

16, 17. (a) Kdo nyní dostává varovné poselství od Jehovy a proč? (b) Co se stane se Šebnou kvůli jeho ctižádostivým snahám?

¹⁶ Prorok nyní svou pozornost obrací od nevěrného lidu k jednomu nevěrnému člověku. Izajáš píše: „Tak řekl Svrchovaný Pán, Jehova vojsk: ‚Jdi, vstup k tomuto správci, k Šebnovi, který je nad domem: „Co tě tu zajímá a kdo tě tu zajímá, že sis tu vytesal pohřební místo?“ Na výšině si vytesává pohřební místo; ve skalním útesu si vysekává sídlo.‘“ (Izajáš 22:15, 16)

¹⁷ Šebna je ‚správce nad domem‘, pravděpodobně nad domem krále Ezekjáše. Má tedy vlivné postavení, protože je druhý v pořadí hned po králi. Hodně se toho od něj očekává. (1. Korinťanům 4:2) Nicméně v době, kdy by měl věnovat prvořadou pozornost záležitostem národa, usiluje Šebna o svou vlastní slávu. Má přepychovou hrobku, která je srovnatelná s hrobkou nějakého krále a kterou si pro sebe vytesal vysoko na skalním útesu. Když to Jehova vidí, inspiruje Izajáše, aby tohoto nevěrného správce varoval: „Pohleď, Jehova tě svrhává násilným vrhem, zdatný muži, a silou tě svírá. Zcela jistě tě pevně sbalí jako míč pro rozlehlou zemi. Tam zemřeš a dvoukolé vozy tvé slávy tam budou zneuctěním domu tvého pána. A odstrčím tě z tvého místa; někdo tě strhne z tvého úředního postavení.“ (Izajáš 22:17–19) Šebna je zaměřen sám na sebe, a proto nebude mít ani obyčejnou hrobku v Jeruzalémě. Bude vržen jako míč a zemře v daleké zemi. To je varováním pro všechny ty, jimž byla mezi Božími ctiteli svěřena určitá autorita. Zneužívání moci povede ke ztrátě této autority a možná k zapuzení.

18. Kdo nahradí Šebnu a co znamená to, že tento muž dostane Šebnův úřední oděv a klíč Davidova domu?

¹⁸ Jak ale bude Šebna zbaven svého postavení? Jehova prostřednictvím Izajáše vysvětluje: „V ten den se stane, že zavolám svého sluhu, totiž Eljakima, syna Chilkijášova. A obléknu ho do tvého roucha a pevně ho ovážu tvou šerpou a dám mu do ruky tvé panství; a stane se otcem obyvateli Jeruzaléma a judskému domu. A na rameno mu dám klíč Davidova domu a on otevře, a nikdo nezavře, a zavře, a nikdo neotevře.“ (Izajáš 22:20–22) Šebnu nahradí Eljakim a dostane také správcův úřední oděv a klíč od Davidova domu. Výraz „klíč“ používá Bible jako symbol autority, vlády či moci. (Srovnej Matouše 16:19.) Když byly ve starověku svěřeny královu rádci klíče, mohl mít dohled nad královskými komnatami, a mohl dokonce rozhodovat o tom, kdo nastoupí do králových služeb. (Srovnej Zjevení 3:7, 8.) Úřad správce je tedy důležitý a od člověka, který ho zastává, se toho hodně vyžaduje. (Lukáš 12:48) Šebna je možná schopný, ale protože je nevěrný, Jehova ho nahradí někým jiným.

Dva symbolické kolíky

19, 20. (a) Jak se Eljakim prokáže jako požehnání pro svůj lid? (b) Co se stane s těmi, kdo dál jednají jako Šebna?

¹⁹ Jehova nakonec používá symbolický jazyk, aby popsal, jak bude Eljakimovi předána moc, kterou má Šebna. Jehova prohlašuje: „‚Zarazím ho [Eljakima] jako kolík na trvalé místo, a stane se trůnem slávy pro dům svého otce. A oni na něj zavěsí všechnu slávu domu jeho otce, potomky a odnože, všechny nádoby malého druhu, nádoby z druhu mís a stejně tak všechny nádoby z druhu velkých džbánů. V ten den,‘ je výrok Jehovy vojsk, ‚kolík [Šebna], který je zaražen na trvalém místě, bude odstraněn a bude useknut a spadne, a náklad, který je na něm, bude odříznut, neboť tak mluvil sám Jehova.‘“ (Izajáš 22:23–25)

²⁰ Prvním kolíkem zmíněným v těchto verších je Eljakim. Stane se „trůnem slávy“ pro dům svého otce Chilkijáše. Na rozdíl od Šebny nepošpiní dům svého otce ani jeho pověst. Eljakim bude trvalou oporou pro nádoby domu, tedy pro ostatní lidi, kteří jsou v králových službách. (2. Timoteovi 2:20, 21) Druhým kolíkem je naopak myšlen Šebna. Zdá se sice, že je zaražen pevně, ale bude odstraněn. A každý, kdo k němu dál bude vzhlížet, padne.

21. Kdo v dnešní době byl podobně jako Šebna nahrazen, proč se to stalo a kdo to vykonal?

²¹ To, co zažívá Šebna, nám připomíná, že lidé, kteří se prohlašují za Boží ctitele a mají přitom nějaké služební výsady, by tyto výsady měli využívat ve prospěch druhých a ke chvále Jehovy. Neměli by svého postavení zneužívat, aby se sami nějak obohatili nebo vyvýšili. Například křesťanstvo se už dlouho povyšuje do postavení ustanoveného správce, tedy pozemského zástupce Ježíše Krista. Nicméně, stejně jako Šebna zneuctil svého otce tím, že hledal svou vlastní slávu, i vůdcové křesťanstva zneuctívají Stvořitele, protože pro sebe hromadí bohatství a moc. Když tedy v roce 1918 nastal čas soudu, který „začal od Božího domu“, Jehova zbavil křesťanstvo jeho postavení. Byl určen jiný správce — „věrný správce, ten rozvážný“ —, který byl ustanoven nad Ježíšovou pozemskou domácností. (1. Petra 4:17; Lukáš 12:42–44) Tato třída prokázala, že je hodna nést královský „klíč“ od Davidova domu. Podobá se důvěryhodnému ‚kolíku‘, protože se osvědčila jako spolehlivá opora pro všechny rozmanité „nádoby“ — pro pomazané křesťany, kteří mají různé úkoly a kteří u této třídy hledají duchovní potravu. Na tomto „kolíku“, kterým je novodobý Eljakim, jsou závislé i „jiné ovce“, podobně jako ‚cizí usedlík uvnitř bran‘ starověkého Jeruzaléma. (Jan 10:16; 5. Mojžíšova 5:14)

22. (a) Proč nahrazení Šebny v postavení správce přišlo ve vhodnou dobu? (b) Proč v dnešní době přišlo ve vhodnou dobu to, že byl jmenován „věrný správce, ten rozvážný“?

²² Eljakim nahradil Šebnu, když Senacherib a jeho vojska ohrožovala Jeruzalém. Podobně byl i „věrný správce, ten rozvážný“ jmenován, aby sloužil během času konce, který se završí, až Satan a jeho vojska podniknou poslední útok na ‚Boží Izrael‘ a jejich společníky z jiných ovcí. (Galaťanům 6:16) Stejně jako to bylo v Ezekjášově době, i v čase konce tento útok skončí zničením nepřátel spravedlnosti. Ti, kdo se opírají o ‚kolík na trvalém místě‘, tedy o věrného správce, přežijí, stejně jako věrní obyvatelé Jeruzaléma přežili vpád Asyřanů do Judy. Je tedy opravdu moudré nelnout k pochybnému ‚kolíku‘, kterým je křesťanstvo.

23. Jak to nakonec dopadne se Šebnou a co se z toho můžeme naučit?

²³ Co se stane se Šebnou? Nemáme žádnou zprávu o tom, jak se na něm splnilo proroctví, které je zapsáno u Izajáše 22:18. Tím, jak se vyvyšuje, a pak je zneuctěn, připomíná křesťanstvo, ale je možné, že se z ukáznění poučil. V tom se od křesťanstva velmi liší. Když asyrský rabšake požaduje, aby se Jeruzalém vzdal, Ezekjášův nový správce Eljakim vede delegaci, která vychází, aby se s ním setkala. Šebna však jde po jeho boku jako králův tajemník. Nepochybně je tedy stále v králových službách. (Izajáš 36:2, 22) To je pěkné poučení pro ty, kdo ztratí své služební postavení v Boží organizaci. Je moudré, když nezahořknou a nejsou rozmrzelí, ale dál slouží Jehovovi v takovém postavení, jaké jim Jehova dá. (Hebrejcům 12:6) Tak se totiž vyhnou neštěstí, které přijde na křesťanstvo, a po celou věčnost budou mít Boží přízeň a požehnání.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 231]

Sedekjáš prchá, ale je zajat a oslepen

[Obrázek na straně 232 a 233]

Vyhlídky Židů uvězněných v Jeruzalémě jsou pochmurné

[Obrázek na straně 239]

Ezekjáš činí Eljakima ‚kolíkem na trvalém místě‘

[Obrázek na straně 241]

Mnoho vůdců křesťanstva, podobně jako Šebna, zneuctilo Stvořitele tím, že hromadí bohatství

[Obrázky na straně 242]

V dnešní době byla nad Ježíšovou domácností ustanovena třída věrného správce