6, 7. a) Proč by měli Jehovovi ctitelé oslavovat Jehovu v souladu se slovy u Izajáše 25:1? b) Jak popisuje Izajáš 25:2, 3 určité město? c) O kterém městě pravděpodobně prorok mluví a proč?

⁶ Nyní věnujme pozornost 25. kapitole Izajášově. Ve verši 1 čteme: „Jehovo, jsi můj Bůh, tebe vyvyšuji, tvému jménu chvalořečím, neboť jsi učinil podivuhodné věci, rady od raných časů, ve věrnosti, v důvěryhodnosti.“ Jehovovi ctitelé, kteří mu důvěřují, ho oslavují pro jeho podivuhodné skutky, které vykonal v jejich středu, a Izajáš potom ukazuje pravý opak, když říká Jehovovi: „Udělal jsi totiž z města kupu kamení, z opevněného města drolící se zříceninu, z obytné věže cizích lidí, aby nebyla městem, které nebude znovu postaveno až na neurčitý čas.. . město tyranských národů, ty se. . . .budou bát [Jehovy].“ — Iz. 25:2, 3.

10. a) Jak bylo podle Izajáše 25:3 „město tyranských národů“ přinuceno oslavit Jehovu a také se ho bát? b) Jak mluví Izajáš o Jehovovi a o jeho vztahu k „poníženému“ a k ‚tyranským lidem‘ podle Izajáše 25:4, 5?

¹⁰ V roce 1919 vysvobodil Jehova svůj pravý lid z nadvlády „Velkého Babylóna“. Toto „město tyranských národů“ bylo přinuceno oslavit Jehovu tím, že muselo s rozhořčením pozorovat „podivuhodné věci“, které vykonal tím, že obnovil své ctitele a podnítil je k dynamické činnosti. Stoupenci falešných náboženství jsou nuceni také se bát Jehovy, protože si musí uvědomit, co je čeká. Po staletí se tyranské duchovenstvo vyvyšovalo nad laiky. Ale nyní mluví Izajáš o Jehovovi, když říká: „Vždyť ses stal pevností poníženému, pevností chudému v tísni, kterou má, útočištěm před lijavcem, stínem před žárem, když supění tyranských lidí je jako lijavec proti zdi. Jako žár v bezvodé zemi si podmaňuješ hluk cizích lidí, jako žár stínem oblaku. I melodie tyranských lidí je potlačována.“ — Iz. 25:4, 5.