Šestá kapitola
Sporná otázka, která se týká nás všech
1, 2. (a) Jakou spornou otázku vznesl Satan v Edenu? (b) Jak je tato sporná otázka obsažena v tom, co řekl?
TAKÉ vás se týká nejdůležitější sporná otázka, se kterou se kdy lidstvo setkalo. To, jaké stanovisko k ní zaujmete, rozhodne o vaší věčné budoucnosti. Tato sporná otázka byla vznesena v době, kdy vypukla vzpoura v Edenu. Satan se tehdy Evy zeptal: „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Eva odpověděla, že jen o jednom stromu Bůh řekl: „Nebudete z něho jíst, ... abyste nezemřeli.“ Potom Satan přímo obvinil Jehovu ze lži, protože řekl, že Eva ani Adam nemusí poslouchat Boha, a přesto mohou žít. Satan prohlašoval, že Bůh svým tvorům odpírá něco dobrého — schopnost stanovit si vlastní měřítka pro život. Tvrdil: „Bůh ... ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:1–5)
2 Satan vlastně říkal, že pro lidi by bylo lepší, kdyby se rozhodovali samostatně, než aby se řídili Božími zákony. Tak zpochybnil Boží způsob vlády. Tím vznesl nejzávažnější spornou otázku týkající se Boží neomezené svrchovanosti neboli Božího práva vládnout. Tato otázka zněla: Co je pro lidi lepší — Jehovův způsob vlády, nebo takové panství, které je na Bohu nezávislé? Jehova sice mohl Adama a Evu okamžitě usmrtit, ale tím by se sporná otázka týkající se svrchovanosti stěží vyřešila uspokojivě. Bůh ponechal značně dlouhou dobu na to, aby si lidská společnost šla svou vlastní cestou, a on tak mohl jasně prokázat, co přinese nezávislost na něm a na jeho zákonech.
3. Jakou druhotnou spornou otázku vznesl Satan?
3 Satanův útok na Jehovovo právo vládnout neskončil tím, co se stalo v Edenu. Satan rovněž zpochybnil to, že ostatní tvorové budou Jehovovi věrně oddáni. A z toho vyplynula druhotná sporná otázka. Satanovo nařčení se vztahovalo nejen na potomky Adama a Evy, ale také na všechny duchovní Boží syny, dokonce i na Jehovova vroucně milovaného prvorozeného Syna. Například v době, kdy žil Job, Satan tvrdil, že ti, kdo slouží Jehovovi, to nedělají z lásky k Bohu a k jeho způsobu vlády, ale ze sobeckých důvodů. Tvrdil, že kdyby byli vystaveni těžkostem, všichni by podlehli svým sobeckým touhám. (Job 2:1–6; Zjevení 12:10)
Co potvrzují dějiny
4, 5. Co potvrzují dějiny o tom, jak člověk sám řídí své kroky?
4 Ve sporné otázce týkající se svrchovanosti je obsažena důležitá myšlenka: Bůh nestvořil lidi tak, aby žili nezávisle na jeho panství, a aby se jim přesto dařilo dobře. K jejich užitku je vytvořil tak, aby byli závislí na jeho spravedlivých zákonech. Prorok Jeremjáš uznával: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok. Napravuj mě, Jehovo.“ (Jeremjáš 10:23, 24) Proto Boží slovo vybízí: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění.“ (Přísloví 3:5) Bůh podřídil lidstvo svým fyzikálním zákonům, aby zůstalo na živu, a také stanovil morální zákony, jimiž se lidé měli řídit, aby vytvořili harmonickou společnost.
5 Bůh jasně věděl, že bez jeho panství lidská rodina nikdy nemůže své záležitosti spravovat úspěšně. Ve své marné snaze žít nezávisle na Boží vládě si lidé vytvářejí rozdílné politické, ekonomické a náboženské systémy. Vlivem těchto rozdílností stále dochází mezi lidmi ke konfliktům, které vedou k násilí, válkám a smrti. „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9) Přesně to se děje po celou dobu lidských dějin. Jak bylo předpověděno v Božím slově, ničemové a podvodníci neustále ‚postupují od špatného k horšímu‘. (2. Timoteovi 3:13) Ve 20. století, v němž lidstvo dosáhlo mimořádného vědeckého a technického pokroku, svět zároveň zažil nejhorší katastrofy všech dob. Slova z Jeremjáše 10:23 se potvrdila ve velkém rozsahu — lidé opravdu nebyli stvořeni k tomu, aby sami řídili své kroky.
6. Jak se Bůh brzy vypořádá s lidskou nezávislostí na něm?
6 Na základě tragických, dlouhodobých následků, které přinesla nezávislost na Bohu, se jednou provždy potvrdilo, že lidé si nikdy nemohou vládnout úspěšně. Jedině Boží panství může lidem přinést štěstí, jednotu, zdraví a život. A Boží slovo ukazuje, že Jehova už brzy přestane trpělivě snášet nezávislou lidskou vládu. (Matouš 24:3–14; 2. Timoteovi 3:1–5) Zanedlouho zasáhne do lidských záležitostí a prosadí své panství nad zemí. Biblické proroctví říká: „Za dnů těch králů [nyní existujících lidských panství] zřídí nebeský Bůh království [v nebesích], které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid [na zemi už nikdy nebudou vládnout lidé]. Rozdrtí a ukončí všechna tato [soudobá] království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:44)
Kdo přežije do Božího nového světa
7. Kdo přežije, až Boží vláda ukončí lidská panství?
7 Kdo přežije, až Boží vláda ukončí lidská panství? Bible odpovídá: „Přímí [ti, kdo podporují Boží právo vládnout], ti budou přebývat na zemi, a bezúhonní, ti na ní zbudou. Pokud jde o ničemné [o ty, kdo nepodporují Boží právo vládnout], ti budou právě ze země odříznuti.“ (Přísloví 2:21, 22) Podobně napsal žalmista: „Ještě chvilku, a ničemný již nebude... Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:10, 29)
8. Jak Bůh plně ospravedlní svou svrchovanost?
8 Až bude Satanův systém zničen, Bůh nastolí svůj nový svět, který zcela odstraní ničivé násilí, války, chudobu, utrpení, nemoci a smrt, jimiž je lidstvo sužováno tisíce let. Bible nádherně popisuje požehnání připravené pro poslušné lidstvo: „[Bůh jim] setře ... každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:3, 4) Jehova Bůh prostřednictvím vlády svého nebeského Království pod vedením Krista plně ospravedlní (obhájí neboli prokáže) své právo být naším Svrchovaným Panovníkem neboli naším Vládcem. (Římanům 16:20; 2. Petra 3:10–13; Zjevení 20:1–6)
Jak na spornou otázku reagovali někteří lidé
9. (a) Jak se ti, kdo zůstávali věrně oddaní Jehovovi, dívali na jeho slovo? (b) Jak Noe prokázal věrnou oddanost a jaký užitek můžeme mít z jeho příkladu?
9 Po celou dobu lidských dějin zde žili muži a ženy, kteří měli víru a prokázali, že jsou věrně oddaní Jehovovi jakožto Svrchovanému Panovníkovi. Věděli, že jejich život závisí na tom, zda budou věnovat pozornost tomu, co říká, a zda ho budou poslouchat. Jedním takovým mužem byl Noe. Proto mu Bůh řekl: „Konec všeho těla přišel přede mne... Udělej si archu.“ A Noe se podřídil Jehovovu vedení. Jiní lidé v té době, přestože byli varováni, dál žili tak, jak byli zvyklí, jako by se nic zvláštního nedělo. Noe však postavil obrovskou archu a kázal ostatním lidem o Jehovových spravedlivých cestách. Biblická zpráva dále říká: „Noe přistoupil k tomu, aby učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1. Mojžíšova 6:13–22; Hebrejcům 11:7; 2. Petra 2:5)
10. (a) Jak Abraham a Sára podporovali Jehovovu svrchovanost? (b) Jaký užitek můžeme mít z příkladu Abrahama a Sáry?
10 Také Abraham a Sára dávali znamenitý příklad v tom, jak podporovali svrchovanost Jehovy, protože vždy dělali to, co jim přikázal. Žili v bohatém městě, v Uru Chaldejců. Když však Jehova Abrahamovi řekl, aby odešel do neznámé země, Abraham „šel, právě jak k němu Jehova mluvil“. Sára předtím nepochybně měla pohodlný život — měla v Uru svůj domov, své přátele a příbuzné. Podřídila se však Jehovovi a svému manželovi a šla do země Kanaán, i když nevěděla, jaké podmínky ji tam čekají. (1. Mojžíšova 11:31–12:4; Skutky 7:2–4)
11. (a) Za jakých okolností podporoval Jehovovu svrchovanost Mojžíš? (b) Jak by Mojžíšův příklad mohl být užitečný pro nás?
11 Dalším člověkem, který podporoval Jehovovu svrchovanost, byl Mojžíš. A podporoval ji i za těch nejobtížnějších okolností — když jednal s egyptským faraónem tváří v tvář. Mojžíš nebyl sebejistý. Naopak, pochyboval o své schopnosti dobře se vyjadřovat. Ale poslouchal Jehovu. S Jehovovou podporou a s pomocí svého bratra Árona opakovaně předával zatvrzelému faraónovi Jehovovo slovo. Mojžíše ostře kritizovali i někteří izraelští synové. Mojžíš však s věrnou oddaností dělal všechno, co mu Jehova přikázal, a právě jeho prostřednictvím byli Izraelité osvobozeni z Egypta. (2. Mojžíšova 7:6; 12:50, 51; Hebrejcům 11:24–27)
12. (a) Z čeho je patrné, že věrná oddanost Jehovovi znamená více, než jen dělat to, co Bůh písemně stanovil? (b) Jak by nám pochopení takovéto věrné oddanosti mohlo pomáhat, abychom jednali v souladu s 1. Jana 2:15?
12 Ti, kdo byli věrně oddaní Jehovovi, si nemysleli, že je nutné řídit se jen tím, co Bůh dal zapsat. Když se Potifarova manželka snažila svést Josefa, aby s ní měl cizoložné styky, neexistovalo žádné psané přikázání, kterým by Bůh zakazoval cizoložství. Josef však věděl, že to byl Jehova, kdo v Edenu ustanovil manželský svazek. Uvědomoval si, že kdyby měl pohlavní styky s manželkou jiného muže, urážel by tím Boha. Josef nechtěl zkoušet, kam až by ho Bůh nechal zajít, kdyby jednal jako Egypťané. Chtěl chodit po Jehovových cestách a dokazoval to tím, že rozjímal o Božím jednání s lidstvem a potom svědomitě uplatňoval to, co rozpoznal jako Boží vůli. (1. Mojžíšova 39:7–12; Žalm 77:11, 12)
13. Jak se ukázalo, že Ďábel je lhář: (a) v případě Joba a (b) v případě tří Hebrejců?
13 Ti, kdo opravdu znají Jehovu, se od něj neodvrátí, ani když jsou krutě zkoušeni. Satan obvinil Joba, že kdyby přišel o svůj velký majetek nebo o zdraví, že také on — přestože o něm Jehova mluvil pochvalně — by Boha opustil. Job však dokázal, že Ďábel je lhář, ačkoli sám nevěděl, proč ho postihují takové pohromy. (Job 2:9, 10) Ještě o několik století později se Satan stále snažil dokázat své tvrzení. Proto způsobil, že rozlícený babylónský král hrozil třem mladým Hebrejcům trestem smrti, jestliže se nepokloní před sochou, kterou dal postavit, aby ji lidé uctívali. Když byli mladí muži donuceni rozhodnout se, zda budou poslušně jednat podle králova příkazu, nebo podle Jehovova zákona zakazujícího modlářství, pevně dali najevo, že slouží Jehovovi a že on je jejich nejvyšším Svrchovaným Panovníkem. Věrnost Bohu pro ně byla cennější než současný život. (Daniel 3:14–18)
14. Jak my, nedokonalí lidé, můžeme dokázat, že jsme Jehovovi opravdu věrně oddaní?
14 Je snad z těchto příkladů vidět, že by člověk musel být dokonalý, aby mohl být Jehovovi věrně oddaný, nebo že ten, kdo udělá nějakou chybu, naprosto selhal? Rozhodně ne! Z Bible se dozvídáme, že i Mojžíš občas selhal. Jehovovi se to sice nelíbilo, ale přesto Mojžíše nezavrhl. Také apoštolové Ježíše Krista měli své slabosti. Jehova bere v úvahu naši zděděnou nedokonalost, a proto ho těší, jestliže jeho vůli v ničem nepřehlížíme úmyslně. Pokud se ze slabosti dopustíme nějakého provinění, je důležité, abychom toho upřímně litovali a nezvykli si dělat chyby. Tímto způsobem dáme najevo, že opravdu milujeme to, co Jehova považuje za dobré, a že nenávidíme to, co považuje za špatné. Na základě své víry v hodnotu Ježíšovy oběti, která usmiřuje hříchy, můžeme mít před Bohem čisté postavení. (Amos 5:15; Skutky 3:19; Hebrejcům 9:14)
15. (a) Kdo ze všech lidí zůstal před Bohem dokonale ryzí a co se tím prokázalo? (b) Jak je Ježíšův příklad prospěšný pro nás?
15 Nemohla by to přece jen být pravda, že lidé zkrátka nejsou schopni dokonale se podřizovat Jehovově svrchovanosti? Odpověď na tuto otázku byla asi 4 000 let ‚posvátným tajemstvím‘. (1. Timoteovi 3:16) Adam, přestože byl stvořen dokonalý, nebyl dokonalým příkladem ve zbožné oddanosti. Kdo jím tedy mohl být? Určitě ne někdo z Adamových hříšných potomků. Jediný člověk, který dal takový příklad, byl Ježíš Kristus. (Hebrejcům 4:15) Tím, co Ježíš vykonal, se prokázalo, že Adam, který měl mnohem příznivější podmínky, mohl zachovat dokonalou ryzost, kdyby byl chtěl. Chyba nebyla v Božím stvořitelském díle. Ježíš Kristus je tedy příkladem, který se snažíme napodobovat tím, že nejen dodržujeme Boží zákon, ale že jsme Jehovovi, Svrchovanému Panovníkovi, také osobně oddaní. (5. Mojžíšova 32:4, 5)
Jaká je naše osobní odpověď?
16. Proč si musíme neustále dávat pozor na svůj postoj k Jehovově svrchovanosti?
16 Dnes se sporná otázka neomezené svrchovanosti týká každého z nás. Jestliže jsme otevřeně dali najevo, že jsme na Jehovově straně, Satan na nás zaměřuje pozornost. Vyvíjí tlak ze všech stran a bude v tom pokračovat až do konce tohoto ničemného systému věcí. Nesmíme polevit v ostražitosti. (1. Petra 5:8) Svým jednáním dáváme najevo, na které straně stojíme v nejdůležitější sporné otázce týkající se Jehovovy svrchovanosti a v druhotné sporné otázce týkající se zachování ryzího vztahu k Bohu v době zkoušek. Nemůžeme si dovolit považovat zrádné jednání za něco nedůležitého jen proto, že je to ve světě běžné. Máme-li zůstat ryzí, musíme se snažit Jehovova spravedlivá měřítka uplatňovat v každé životní situaci.
17. Proč bychom se na základě toho, co víme o původu lži a krádeže, měli takovému jednání vyhýbat?
17 Například nesmíme napodobovat Satana, který je ‚otcem lži‘. (Jan 8:44) Musíme být pravdiví ve všem svém jednání. V tomto Satanově systému mladí lidé často neříkají svým rodičům pravdu. Mladí křesťané však tímto způsobem nejednají a tak dokazují nepravdivost Satanova obvinění, že ve zkouškách Boží lid nezůstane ryzí. (Job 1:9–11; Přísloví 6:16–19) Někdo by mohl dávat najevo, že stojí na straně ‚otce lži‘, a ne na straně Boha pravdy, kdyby používal nepoctivé obchodní praktiky. Takovým zvykům se vyhýbáme. (Micheáš 6:11, 12) Nikdo také nemá právo krást, ani kdyby měl bídu nebo kdyby okrádal někoho bohatého. (Přísloví 6:30, 31; 1. Petra 4:15) I když snad žijeme v místech, kde krádeže jsou běžným jevem, nebo i kdyby ukradená věc byla bezvýznamná, krádež je vždycky v rozporu s Božími zákony. (Lukáš 16:10; Římanům 12:2; Efezanům 4:28)
18. (a) Jakou zkouškou musí projít celé lidstvo na konci Kristova Tisíciletého panování? (b) Jak bychom si už nyní měli navyknout jednat?
18 Satan a jeho démoni budou v době Kristova Tisíciletého panování drženi v propasti a nebudou schopni lidstvo ovlivňovat. To bude nesmírná úleva. Po tisíci letech však budou na krátkou dobu propuštěni. Satan a jeho stoupenci budou vyvíjet nátlak na ty z obnoveného lidstva, kdo si budou udržovat ryzí vztah k Bohu. (Zjevení 20:7–10) Jak budeme reagovat na spornou otázku neomezené svrchovanosti, jestliže budeme mít vzácnou příležitost v té době žít? Celé lidstvo pak bude dokonalé, a proto každé zrádné jednání bude úmyslné a povede k věčnému zničení. Je tedy velmi důležité, abychom si už nyní navykli poslušně reagovat na všechny pokyny, které nám Jehova dává buď prostřednictvím svého Slova nebo své organizace. Jestliže to děláme, projevujeme Jehovovi opravdovou oddanost jakožto Svrchovanému Panovníkovi.
Stručné opakování
• Která významná sporná otázka se týká každého z nás? Jak se nás začala týkat?
• V čem jsou pro nás příkladem muži a ženy ze starověku, kteří prokázali svůj ryzí vztah k Jehovovi?
• Proč je velmi důležité, abychom Jehovovi přinášeli čest tím, jak jednáme v každodenních situacích?