GEMARJÁŠ

[Jehova zdokonalil (dokončil)].

1. ‚Syn opisovače Šafana‘; byl jedním z knížat za vlády Jehojakima (628–618 př. n. l.). Gemarjáš měl svou vlastní jídelnu v horním nádvoří chrámu a právě tam Baruk nahlas četl slova knihy, kterou mu nadiktoval prorok Jeremjáš. Mikajáš, syn Gemarjášův, slyšel první čtení knihy a pak Jehovovo slovo ohlásil knížatům. Ta poslala pro Baruka, aby jim knihu přečetl. Když knížata slyšela slova knihy, poradila Barukovi a Jeremjášovi, aby se skryli. Později, když byl svitek čten králi Jehojakimovi, Gemarjáš byl jedním z knížat, která prosila krále, aby svitek nepálil. (Jer 36:10–25)

Nedávno byl v Jeruzalémě nalezen kus hlíny, který byl kdysi připevněn na nějakém dokumentu. Do hlíny byla vyražena pečeť a nápis na ní zní: „Patří Gemarjášovi [heb. Gemar·jaʹhu], synu Šafanovu.“ Tato bula je prý asi ze sedmého století př. n. l. a předpokládá se, že jejím vlastníkem byl Gemarjáš, o kterém se píše v 36. kapitole Jeremjáše.

2. ‚Syn Chilkijášův, kterého poslal judský král Sedekjáš do Babylóna k Nebukadnecarovi‘. Při této příležitosti Jeremjáš poslal po Gemarjášovi a Elasovi dopis Židům ve vyhnanství, kteří byli posláni do Babylóna s Jehojakinem (Jekonjášem) v roce 617 př. n. l. (Jer 29:1–3)