Jehova byl podílem i pro jednotlivé Levity

8. Co prožíval Levita Asaf?

⁸ Jehova byl podílem Levitů jako kmene, ale slova „Jehova je můj podíl“ na sebe vztahovali i jednotliví členové kmene Levi. (Nář. 3:24) Dávali tak najevo, že jsou Bohu zcela oddáni a že na něj plně spoléhají. Takovým Levitou byl například jeden zpěvák a skladatel žalmů. Zřejmě se jmenoval Asaf, ale je také možné, že tímto jménem, které se objevuje v nadpisech několika žalmů, je vyjádřeno pouze to, že pisatel pocházel z domu Levity Asafa, který vedl zpěváky v době krále Davida. (1. Par. 6:31–43) V 73. žalmu čteme, že Asaf byl zmaten tím, že se ničemným lidem daří dobře. Začal jim závidět, a dokonce prohlásil: „Jistě je marné, že jsem očistil své srdce a že si myji ruce v nevinnosti.“ Zřejmě si do určité míry přestal vážit své služby a toho, že jeho podílem je Jehova. Duchovně zeslábl, ale pomohlo mu, když „vešel do velkolepé Boží svatyně“. (Žalm 73:2, 3, 12, 13, 17)

11. Jakou otázku si položil Jeremjáš a jak byla zodpovězena?

¹¹ Jiným Levitou, který řekl, že Jehova je jeho podíl, byl prorok Jeremjáš. Uvažujme o tom, co tím myslel. Jeremjáš žil v levitském městě Anatot blízko Jeruzaléma. (Jer. 1:1) I on byl znepokojen a kladl si otázku, proč se ničemným daří dobře, zatímco spravedliví trpí. (Jer. 12:1) Přestože věděl, že Jehova je spravedlivý, začal si stěžovat, když viděl, co se děje v Jeruzalémě a v Judě. Jasnou odpověď na otázku, kterou vznesl, dostal prostřednictvím prorockých slov, k nimž ho Jehova inspiroval. Ti, kdo se řídili Jehovovými pokyny, pak v souladu s proroctvími ‚obdrželi svou duši jako kořist‘. Naproti tomu těm, kteří na Boží varování nedbali, se sice nějakou dobu dobře dařilo, ale nakonec zahynuli. (Jer. 21:9)

12., 13. (a) Co vedlo Jeremjáše k tomu, že řekl „Jehova je můj podíl“, a jaký postoj měl? (b) Proč se všichni Izraelité museli naučit čekat na Jehovu?

¹² Když se Jeremjáš rozhlížel po zničené izraelské zemi, měl pocit, jako by byl v temnotě a jako by sám byl už dlouho mrtvý. (Nář. 1:1, 16; 3:6) Jeremjáš po celá léta povzbuzoval odpadlý národ, aby se ke svému nebeskému Otci vrátil, ale špatnost Izraelitů dosáhla takové míry, že Bohu nezbylo nic jiného než vydat Jeruzalém a Judu do rukou nepřátel. Jeremjáš nenesl vinu za to, jak Izraelité jednali, ale přesto mu to působilo bolest. Uvědomoval si však, že Jehova je milosrdným Bohem. Řekl: „Nedospěli [jsme] ke konci, protože projevy jeho milosrdenství . . . jsou nové každé ráno.“ Potom prohlásil: „Jehova je můj podíl.“ Dál měl totiž výsadu sloužit Jehovovi jako jeho prorok. (Přečti Nářky 3:22–24.)

¹³ Po 70 let byla izraelská země opuštěná a Izraelité museli žít ve vyhnanství. (Jer. 25:11) Ale slova „Jehova je můj podíl“ ukazují, že Jeremjáš spoléhal na Boží milosrdenství, a proto měl „postoj očekávání“ — trpělivě čekal, co Jehova udělá. Všechny izraelské kmeny přišly o své dědictví, takže si musely vytvořit stejný postoj jako Jeremjáš. Jejich jedinou nadějí byl Jehova. Po 70 letech se do své země vrátili a znovu mu mohli sloužit. (2. Par. 36:20–23)