HNŮJ, TRUS
Lidské, ptačí a zvířecí výkaly jsou v biblických jazycích označovány různými výrazy. Zmínka o hnoji nebo lejnu bývá v Písmu často spojena s obrazným významem.
Izraelským vojákům sloužilo „soukromé místo“ nebo „záchod“, jež byly mimo jejich vojenský tábor; vojáci měli své výkaly přikrýt. (5Mo 23:12–14) Tímto způsobem zůstávalo vojsko před Jehovou čisté a byla to také ochrana před infekčními nemocemi, které jsou přenášeny mouchami.
Jedna z jeruzalémských bran byla „Brána hromad popela“, které se obvykle říkalo „Hnojná brána“. (Ne 2:13; 3:13, 14; 12:31) Byla umístěna ve vzdálenosti tisíce loktů (445 m) na V od Údolní brány, tedy na J od hory Sion. Tato brána se tak jmenovala pravděpodobně proto, že se v údolí Hinnom, které leželo pod ní a k němuž brána vedla, hromadily odpadky; je možné, že touto branou byl vynášen městský odpad.
Některé nomádské národy snad používaly trus jako palivo. Když Ezekiel předváděl prorockou scénu, která znázorňovala obležení Jeruzaléma, měl námitky, když mu Bůh přikázal používat při pečení chleba lidské výkaly. Bůh mu laskavě dovolil použít místo toho kravince. (Ez 4:12–17) Zdá se tedy, že se to v Izraeli běžně nedělalo.
Lejna se používala jako hnojivo ke zúrodňování půdy. Na „hnojišti“ se patrně s lejny míchala sláma, kterou do nich zřejmě zašlapávala zvířata. (Iz 25:10) Jedním ze způsobů, jak se zvyšovala plodnost fíkovníků, bylo ‚okopávání a hnojení‘. (Lk 13:8)
Výkaly byly zpravidla považovány za odporný odpad, který má být odstraněn. Jehova důrazně ukázal, že vzpurný dům izraelského krále Jeroboama je odporný a že musí být odstraněn; vyjádřil to slovy: „Za Jeroboamovým domem čistě zametu, právě jako se vyklízejí lejna, dokud nejsou odklizena.“ (1Kr 14:10)
Přeměnit něčí dům ve veřejný záchod bylo největší pohanou a největším trestem. (Ezr 6:11; Da 2:5; 3:29) Prorokům Baala, který se na hoře Karmel při zkoušce božství nijak neprojevoval, Elijáš posměšně řekl: „Zabývá se totiž nějakou záležitostí a má výkaly a musí jít na záchod.“ (1Kr 18:27) Jehu dal později Baalův dům strhnout a ‚vyhradili jej pro veřejné záchody‘. (2Kr 10:27)
Hnůj nebo lejna jsou také používány jako alegorie, která znázorňuje potupný konec nějakého jednotlivce nebo národa. (2Kr 9:36, 37; Ža 83:10; Jer 8:1, 2; 9:22; 16:4) Bůh předpověděl, že až dojde k jeho sporu s národy, ti, kdo budou Jehovou pobiti, nebudou oplakáváni ani nebudou sebráni a pohřbeni, ale stanou se „jakoby hnojem na povrchu zemské půdy“. (Jer 25:31–33; srovnej Sef 1:14–18.)
Podle Zákona nesměl kněz jíst nic z oběti za hřích, jejíž krev byla přinesena do svatyně k vykonání smíření. Mrtvé tělo i výkaly měly být spáleny na čistém místě mimo tábor. (3Mo 4:11, 12; 6:30; 16:27) Nic z toho zvířete totiž nemělo být použito nějakým jiným způsobem a nic se ani nemělo nechat shnít. Bylo to „čisté“ v tom smyslu, že to bylo posvěcené pro Jehovu, a mělo to být tudíž spáleno na čistém místě. (Srovnej Heb 13:11–13.)
Pavel, který mimořádně oceňoval duchovní věci a velmi si vážil své naděje v Krista, prohlásil: „Kvůli němu jsem strpěl ztrátu všeho a považuji to za množství smetí, abych získal Krista a byl nalezen ve spojení s ním.“ (Fil 3:8, 9) Řecké slovo, které je zde přeloženo výrazem „smetí“ (skyʹba·lon), označuje výkal nebo zbytky po hostině, které se sklidí ze stolu a vyhodí. I kdyby měl apoštol na mysli tento druhý význam, skutečnost, že „všechno“ ohodnotil jako „smetí“, zdůrazňuje, jak vysoko si cenil toho, že získal Krista a byl nalezen ve spojení s ním. (Viz heslo HOLUBÍ TRUS.)
Pokud jde o výraz „hnojné modly“, viz heslo MODLA, MODLÁŘSTVÍ, Názor na modlářství.