Jehova tasí meč
„Všichni z těla budou muset poznat, že já, Jehova, jsem vytasil svůj meč z pochvy.“ — EZEKIEL 21:5.
1. Proti komu použil Jehova svůj meč v Judě a v Izraeli?
JEHOVŮV meč právem vzbuzuje hrůzu v jeho nepřátelích. Ale když jej použil proti zločincům v judském a izraelském království, věděli skutečně, co se děje? Ano, dozvěděli se, že Jehova vytasil svůj symbolický meč z pochvy. — Ezra 9:6–9; Nehemjáš 1:8; 9:26–30.
2. Co řekl Jehova o svém „meči“ a jaké otázky to vyvolává?
2 Bůh řekl prostřednictvím svého proroka a strážného Ezekiela: „Všichni z těla budou muset poznat, že já, Jehova, jsem vytasil svůj meč z pochvy.“ (Ezekiel 21:5) Platila ta slova jen ve starověku? Nebo něco znamenají i pro nás?
Předpovědi soudu nad Jeruzalémem
3. Co řekl Ezekiel vyhnancům v Babylóně? Co tomu odpovídá dnes?
3 Jehovův vůz se opět přesunul a změnilo se i místo, kde byl Ezekiel. Jako by se Boží nebeská organizace podobná vozu přesunula na pozorovatelnu nad Olivovou horu. Odtamtud předpověděl Ježíš zničení, které přišlo na Jeruzalém v roce 70 n. l., zpustošení prorokující konec křesťanstva. (Marek 13:1–20) Ve vidění byl Ezekiel vzat od řeky Kebaru, ale nyní jej Boží duch přenesl zpět do jeho domova ve vyhnanství v Babylónii. Tam pověděl jiným vyhnancům ‚o všem, co mu dal Jehova vidět‘. Podobně i dnes oznamuje Boží pomazaný „strážný“ a s ním spojení svědkové všechno, co jim bylo zjeveno jezdcem na nebeském voze. — Ezekiel 11:22–25.
4. Jak reagovali židovští vyhnanci na Ezekielovy symbolické činy?
4 Ezekiel ukázal symbolickými činy židovským vyhnancům, že bezprostředně hrozí národní pohroma. (Čti Ezekiela 12:1–7.) Prorok nosil „zavazadla do vyhnanství“, aby naznačil, jak málo věcí si budou moci zajatci odnést na ramenou. V obleženém Jeruzalémě brzy převládne hrůza. Přestože mnozí nebrali takové výstrahy vážně, Ezekiel měl lidem říci: „Už nebude žádný odklad.“ I dnes se pohrdá božskými výstrahami a proroctvími, ale můžeme udělat mnoho pro to, abychom těm, kteří hledají pravdu, pomohli důvěřovat v jejich splnění. — Ezekiel 12:8–28.
5. Jaká otevřená odsouzení byla na místě, protože nadcházel „Jehovův den“?
5 Bylo třeba, aby ti, kdo nenaslouchali Jehovovu strážnému, poznali, že pocítí „Jehovův meč“. Proto byli otevřeně odsouzeni ti, kteří byli odpovědní za mylné představy o bezpečnosti Jeruzaléma a Judy. Falešní proroci byli přirovnáni k ničivým liškám a bylo ukázáno, že lháři bílí vratké stěny neboli marné plány lidu. Byli otevřeně odsouzeny i falešné prorokyně. „Jehovův den“ byl za dveřmi a Boží tvář byla obrácena proti těm, kteří se od něho odtahovali a ‚oddávali se tomu, aby nenásledovali Boha‘. Jestliže jsme oddáni Bohu, jistě bychom se nikdy nechtěli stáhnout od jeho posvátné služby. — Ezekiel 13:1–14:11.
6. Mohl nějaký člověk zachránit bloudící judský lid? Co nás to učí?
6 Kdo by mohl zachránit bloudící judský lid? Ani spravedlivý Noe, Daniel a Job by je neosvobodili, když Bůh uvedl své soudy na zemi. Máme-li být tedy zachráněni, musíme na sebe vzít osobní odpovědnost před Bohem a činit jeho vůli. — Ezekiel 14:12–23; Římanům 14:12.
7. K čemu byla přirovnána Juda, co však uzavře Jehova s věrnými?
7 Juda se pro své nevěrné obyvatele podobala divoké révě bez dobrého ovoce, která se hodí jen do ohně. (Ezekiel 15:1–8) Byla také přirovnána k nalezenému děvčátku, které Bůh zachránil z Egypta a vychoval v ženu. Jehova si ji vzal za manželku, ale ona se obrátila k falešným bohům, a za své duchovní smilstvo utrpí zničení. Ale s věrnými Bůh ‚uzavře smlouvu trvající na neurčito‘ — novou smlouvu s duchovním izraelem. — Ezekiel 16:1–63; Jeremjáš 31:31–34; Galaťanům 6:16.
8. a) K čemu byl přirovnán Babylón a Egypt? b) Jak by na nás mělo zapůsobit Sedechjášovo porušení přísahy?
8 Potom byli panovníci Babylóna a Egypta přirovnáni k velkým orlům. Jeden ulomil vrcholek cedru tím, že odvedl krále Jojachina a nahradil ho Sedechjášem. Ten složil přísahu věrnosti Nebukadnecarovi, ale porušil ji a hledal vojenskou pomoc egyptského panovníka, druhého velkého orla. Jestliže se Sedechjáš ve své přísaze dovolával Božího jména, jejím porušením uvedl pohanu na Jehovu. Už jen pomyšlení na to, že bychom mohli uvést pohanu na Jehovu, by nás mělo zadržet, abychom nikdy neporušili své slovo. Máme skutečnou přednost, že neseme božské jméno jako svědkové Jehovovi! — Ezekiel 17:1–21.
9, 10. a) Jaké proroctví je zaznamenáno u Ezekiela 17:22–24? Co ale musíme dělat, máme-li mít prospěch z jeho splnění? b) Kdo je odpovědný za důsledky našeho chování?
9 Dále přichází povzbudivé mesiášské proroctví. (Čti Ezekiela 17:22–24.) „Křehkou“ větvičkou je tu mesiášský král, Ježíš Kristus. Jehova ji zasadí na nebeské hoře Sion a z ní se stane „majestátní cedr“, zdroj ochrany a požehnání, když bude panovat nad zemí. (Zjevení 14:1) To nás může opravdu povzbudit.
10 Máme-li mít prospěch ze splnění mesiášských proroctví, musíme si však udržet dobrý vztah k Jehovovi. Ezekielovi druhové ve vyhnanství si zřejmě mysleli, že mají znamenité postavení před Bohem, a ze svých utrpení vinili své předky. Ale prorok ukázal, že každý člověk je odpovědný za následky svého vlastního chování. (Ezekiel 18:1–29; srovnej Jeremjáše 31:28–30.) Pak přichází výzva. (Čti Ezekiela 18:30–32.) Ano, Jehova je milosrdný ke kajícným a nemá zalíbení v ničí smrti. Proto Bůh říká: ‚Obraťte se a zůstaňte naživu.‘ — Srovnej 2. Petra 3:9.
11. K čemu byli přirovnáni judští panovníci a co se mělo stát Judě, až ji zasáhne Jehovův „meč“?
11 V žalozpěvu nad pádem Judy byli její panovníci přirovnáni k mladým lvům. Král Joachaz zemřel v egyptském vyhnanství, Jojakim byl zajat Nebukadnecarem a Jojachin se stal vyhnancem v Babylóně. Pak dosadil Nebukadnecar na judský trůn Sedechjáše, ale ten se vzbouřil. Nakonec byl zajatý Sedechjáš odvlečen do Babylóna jako lev v kleci. V souladu s prorockým žalozpěvem se stala Juda roku 607 př. n. l. zkaženou révou „a ukázalo se, že na ní není žádný silný prut, žádné žezlo k panování“. Byla zasažena Jehovovým „mečem“. — Ezekiel 19:1–14.
12. a) Jak se proviňovali Ezekielovi současníci podobně jako jejich předkové? b) Proč se lidé ptali, zda Ezekiel neskládá příslovečná rčení, a jaká výstraha je to pro nás?
12 Když přišli za Ezekielem „muži z izraelských starších“, pronesl Boží poselství. Poukázal, že Jehova sice osvobodil Izraelity z Egypta a dal jim svůj zákon, ale oni jej zavrhli a pěstovali modlářství. Protože se Ezekielovi současníci proviňovali podobným nesprávným jednáním, Bůh se s nimi bude soudit. Lidé se ptali zjevně skepticky, a ne proto, že nechápali, co Ezekiel myslí: „Neskládá snad příslovečná rčení?“ Brzy se měli dozvědět, že prorokovo poselství rozhodně není jen příslovečné rčení. To by nás mělo varovat, abychom nikdy nebyli skeptičtí vůči splnění biblických výstrah. — Ezekiel 20:1–49.
Jehova válečník
13. Co znamená Boží „meč“ a co poznají „všichni z těla“, až se rozmáchne?
13 V sedmém roce vyhnanství (před 10. abem 611 př. n. l.) zbývaly již necelé dva a půl roku, než měla začít ‚bitva v Jehovův den‘ proti Judě a Jeruzalému. (Ezekiel 13:5; 20:1) Všimni si, co tehdy řekl Jehova válečník prostřednictvím Ezekiela. (Čti Ezekiela 21:1–5.) Boží „meč“ označuje pozemské činitele, které použije, ale může zahrnovat i jeho nebeskou organizaci podobnou vozu. „Spravedliví“ a „ničemní“ obyvatelé Judy a Jeruzaléma, stejně jako národy zle naladěné proti Božímu lidu, padnou ostřím Božího „meče“. Skutečně, „všichni z těla“ budou muset poznat, že Jehova s nimi válčí.
14. a) Nač upozorňují Jehovovi pomazaní svědkové stejně jako Ezekiel? b) Co svědčí o tom, že panovníci křesťanstva neuniknou Božímu „meči“?
14 Jehovovi pomazaní svědkové upozorňují dnes jako Ezekiel na „meč“, jímž se Bůh rozmáchne proti přívržencům křesťanstva, říše, která je protiobraznou „izraelskou půdou“. Ten „meč“ brzy pocítí „všechno tělo od jihu k severu“, všichni, kdo pěstují falešné náboženství. Sebejistí lidé z Ezekielových dnů neměli proč jásat, když se domnívali, že Jehovův „meč“ proti nim ‚nezorganizuje pobíjení‘. Ten „meč“ zavrhl královské žezlo judského království, stejně jako zavrhl každý jiný „strom“ neboli žezlo. Ani panovníci křesťanstva tedy jistě nebudou ušetřeni Božími popravčími činiteli. — Ezekiel 21:6–17.
15. Jaká příhoda s Nebukadnecarem ukazuje, že nikdo nemůže odvrátit Jehovův „meč“?
15 Ezekielovo proroctví dále ukazuje, že nikdo, ani démoni, nemůže odvrávit Jehovův „meč“. (Čti Ezekiela 21:18–22.) Přestože král Nebukadnecar použije démonské věštění, Jehova se postará, aby babylónský panovník pochodoval proti Jeruzalému, ne proti slabšímu amonskému hlavnímu městu Rabě. Nebukadnecar vytáhne z nádoby šíp označený pro Jeruzalém. Použije terafim (pravděpodobně malé modly v lidské podobě) a bude hledat znamení v játrech zabitého zvířete. Navzdory věštbám se však vydá k judskému hlavnímu městu a oblehne je. Nebukadnecar sice uzavřel s králem Sedechjášem smlouvu, ale Sedechjáš a ostatní Židé přísahu porušili, a proto se jich „zmocní . . . dokonce ruka“ a odvede je zajaté do Babylóna. — Ezekiel 21:23, 24.
16. a) Co se stalo ve splnění Ezekiela 21:25–27? b) Kdy začaly časy pohanů a jakou událostí skončily?
16 Tím, že se vzbouřil, se Sedechjáš sám smrtelně ranil. (Čti Ezekiela 21:25–27.) Když byl judský král sesazen, byly odstraněny královský turban a koruna. (2. Královská 25:1–7) ‚Vysoké‘ judské království bylo ‚sníženo‘ tím, že bylo roku 607 př. n. l. zničeno. Tak byla ‚nízká‘ pohanská království ‚povýšena‘ a bylo jim ponecháno panství nad zemí, aniž by do něho zasahovalo předobrazné Boží království. (5. Mojžíšova 28:13, 15, 36, 43, 44) Tím začaly „ustanovené časy národů“ — časy pohanů —, které skončily roku 1914 n. l., když Bůh udělil království Ježíši Kristu, „tomu, kdo má zákonné právo“. (Lukáš 21:20–24; Žalm 110:1, 2; Daniel 4:15–28; 4:12–25, KB; 7:13, 14) Ježíš sedí na nebeském trůně, takže pohanské národy nemohou šlapat po tom, co symbolizoval starověký Jeruzalém, po království Davidova zákonného dědice. — Hebrejcům 12:22.
17. Jakou „lež“ hlásali amonští proroci?
17 Amonští proroci říkali, že amonské hlavní město Raba unikne zničení Nebukadnecarovým „mečem“. Ale to byla „lež“, protože celá amonská země pak byla zpustošena. Za našich dnů vydal Jehova výnos, že zničení národů bude následovat po zničení křesťanstva tak, jako byla Raba zničena po Jeruzalému. — Ezekiel 21:28–32; Zjevení 16:14–16.
Obviněný Jeruzalém
18. Pro jaké hříchy Ezekiel otevřeně odsoudil Jeruzalém a jak bychom na to měli reagovat?
18 Ezekiel opět pronášel Jehovovo slovo, když otevřeně odsoudil Jeruzalém za hříchy jako krveprolévání, modlářství, nevázané chování, podvody a opomíjení Boha. Jeho náčelníci s vinou krve zneužívali moci až po justiční vraždy a pomlouvači se zbavovali nepřátel tím, že je falešně obviňovali. Za taková provinění budou obyvatelé Jeruzaléma rozptýleni. Toto poznání by mělo posílit naše odhodlání vyhýbat se nevázanému chování, zneužívání moci, pomlouvání a jiným hrubým hříchům. — Ezekiel 22:1–16.
19. Jak měl být taven judský lid a proč bylo jeho zničení oprávněné?
19 Jehova rovněž přetaví judský lid v peci. Nebyl to proces přečišťování, ale měli být roztaveni v jeho ohnivém vzteku. (Ezekiel 22:17–22) Tento rozsudek si spiklenečtí proroci, bezzákonní kněží, chamtivá knížata a nespravedlivý lid plně zasloužili. Všichni byli otevřeně odsouzeni. Protože se ani jediný z nich nezastával spravedlnosti, Bůh je vyhladí ohněm svého rozlícení. — Ezekiel 22:23–31.
Zasloužený trest
20. Na jaké symbolické ženy měl být vylit Boží hněv a jaké podrobnosti o jejich totožnosti můžeš uvést?
20 Vylití Božího hněvu bylo dále znázorněno jako soud nad dvěma symbolickými ženami, jež se provinily duchovním cizoložstvím. Jedna se jmenovala Ohola, desetikmenné izraelské království s hlavním městem Samařím. Byla „starší“, protože se skládala z většiny izraelských kmenů včetně těch, jež pocházely z Jákobových nejstarších synů, Rubena a Simeona. Její sestra se jmenovala Oholiba, dvoukmenná Juda s hlavním městem Jeruzalémem. Ohola znamená „její stan“, Oholiba znamená „můj stan je v ní“, což je výstižné, protože Boží stan neboli chrám byl v Judě. — Ezekiel 23:1–4.
21. V čem hledala Ohola marně bezpečnost a jaká výstraha je to pro nás?
21 Ohola (Izrael) přestala existovat, když byla roku 740 př. n. l. rozvrácena Asyřany. Co předtím provedla? (Čti Ezekiela 23:5–7.) Nevěrně hledala bezpečnost v politických svazcích, ale to vedlo k přijetí falešného uctívání jejích spojenců, takže se ‚poskvrnila s jejich hnojnými modlami‘. Měli bychom si vzít výstrahu z Oholina duchovního cizoložství a střežit se před světskými svazky, které mohou zničit naši víru. — Jakub 4:4; 1. Jana 2:15–17.
22. Co dělá křesťanstvo jako Ohola a Oholiba, ale co se mu stane?
22 Oholiba (Juda) šla ještě hříšnější dráhou než její sestra, a proto v roce 607 př. n. l. utrpěla národní neštěstí z babylónských rukou. Její děti padly mečem nebo byly odvedeny do vyhnanství a ona byla potupena mezi národy. Křesťanstvo se stejně jako Ohola a Oholiba dopouští duchovního cizoložství vůči Bohu, kterého prý uctívá. Protestanství se ve svých mnoha denominacích poskvrnilo s obchodními a politickými mocnostmi světa ještě více než jeho starší sestra, římské katolictví. Proto se Jehova postará, aby bylo zničeno celé křesťanstvo. Pak lidé poznají, že je svrchovaný Pán Jehova. Když budeme mít na paměti, že spojenci křesťanstva se brzy obrátí proti němu a vykonají nad ním Boží soud jako nad hlavní součástí Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, posílí to naše odhodlání vyhnout se nevhodným světským svazkům. — Ezekiel 23:8–49; Zjevení 17:1–6, 15–18.
Ohromení pokrytci
23. Jak byl znázorněn Jeruzalém v Božím poselství Ezekielovi koncem prosince 609 př. n. l. a co se mu mělo stát?
23 Právě toho dne koncem prosince, kdy Nebukadnecar zahájil své osmnáctiměsíční obléhání Jeruzaléma (10. tebetu 609 př. n. l.), dal Bůh Ezekielovi jiné názorné poselství. Jeruzalém v něm byl znázorněn jako hrnec na vaření, v němž se budou ‚vařit‘ obyvatelé města. Mravní špína způsobila v tomto symbolickém hrnci „rez“. Provinilci budou vytahováni z Jeruzaléma „kus po kusu“ a jeho „běda“ neskončí, dokud nebude zničen. Jehova posoudil Jeruzalém podle jeho ničemného jednání a ten musel být zničen, jako bude muset být zničeno křesťanstvo. — Ezekiel 24:1–14.
24. a) Proč neprojevoval Ezekiel zármutek, když mu zemřela manželka? b) Jak bude reagovat křesťanstvo a co pozná, až na ně dopadne Jehovův „meč“?
24 Potom měl Ezekiel jednat neobvyklým způsobem. (Čti Ezekiela 24:15–18.) Proč neměl prorok dávat najevo zármutek, když mu zemřela manželka? Aby ukázal, jak ohromeni budou Židé při zničení Jeruzaléma, jeho obyvatel a chrámu. Ezekiel již o těch věcech řekl dost, a proto neměl pronést další Boží poselství, dokud nedostane zprávu o pádu Jeruzaléma. Podobně ohromeno bude křesťanstvo a jeho pokrytečtí věřící ve svém čase zničení, a až začne „velké soužení“, bude stačit to, co již pomazaná třída „strážného“ řekla o jeho konci. (Matouš 24:21) Až však Boží meč dopadne na křesťanstvo, takoví ohromení stoupenci náboženství a jiní ‚budou muset poznat, že on je Jehova‘. — Ezekiel 24:19–27.
Jak bys odpověděl?
◼ Co se stalo, když Jehova máchl mečem proti Judě a Izraeli?
◼ Jak by na nás mělo působit Sedechjášovo porušení přísahy?
◼ Co znamená Boží „meč“?
◼ Jaká Nebukadnecarova příhoda ukazuje, že nikdo nemůže odvrátit Jehovův „meč“?
◼ Co se stalo ve splnění Ezekiela 21:25–27?
◼ Co předstínil Ezekiel tím, že neprojevoval zármutek nad smrtí své manželky?
[Obrázek na straně 18]
Jaké proroctví se začalo splňovat, když král Sedechjáš porušil svou přísahu Nebukadnecarovi a byl odveden jako zajatec do Babylóna?