Zaprvé, o kostech je řečeno, že „vyschly“ a že byly „velmi suché“. (Ezek. 37:2, 11) Z toho je vidět, že ti, kterým tyto kosti patřily, byli mrtví už dlouho. A zadruhé, Ezekiel popsal, že kosti ožily postupně, ne najednou. Nejdřív slyšel „chřestot“ a „kosti se začaly přibližovat, kost ke své kosti“. Potom se přidaly „šlachy a maso“ a těla se potáhla kůží. Nakonec do nich začal „vstupovat dech a [zabití] začali žít“. Jehova je pak vrátil do jejich země. Celý tento proces vyžadoval čas. (Ezek. 37:7–10, 14)

Kolem roku 1870 se do důkladného studia Bible pustili Charles Taze Russell a jeho přátelé. Bylo to, jako by se kosti z Ezekielova vidění začaly obalovat masem a kůží. Sionská Strážná věž a další publikace pomáhaly upřímným lidem poznat biblické pravdy. Víru Božího lidu později posílilo také „Fotodrama stvoření“ z roku 1914 a kniha Ukončené tajemství, která vyšla roku 1917. Konečně v roce 1919 byl Božímu lidu obrazně řečeno vdechnut život a ti, kdo k němu patřili, byli jakoby usazeni ve své zemi. Postupem času se k pomazaným začali přidávat křesťané s pozemskou nadějí, čímž vznikla „velmi veliká vojenská síla“. (Ezek. 37:10; Zech. 8:20–23)b