Jedno stádo jednoho pastýře
„Vy, kdo jste mě následovali, se také posadíte na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct izraelských kmenů.“ (MAT. 19:28)
1. Jaký vztah měl Jehova k Abrahamovým potomkům a proč to neznamenalo, že by jiné lidi úplně přehlížel?
JEHOVA miloval Abrahama, a proto projevoval věrnou lásku i jeho potomkům. Na izraelský národ se více než patnáct století díval jako na svůj vyvolený lid a ‚zvláštní majetek‘. (Přečti 5. Mojžíšovu 7:6.) To však neznamenalo, že by lidi z jiných národů úplně přehlížel. Neizraelité, kteří si přáli ho uctívat, se po celou tu dobu mohli k jeho vyvolenému národu připojit. Tito konvertité neboli proselyté byli považováni za součást národa. Izraelité se k nim měli chovat jako k bratrům. (3. Mojž. 19:33, 34) A od proselytů se vyžadovalo, aby poslouchali všechny Jehovovy zákony. (3. Mojž. 24:22)
2. Co překvapivého prohlásil Ježíš a jaké otázky to vyvolává?
2 Když však byl na zemi Ježíš, řekl Židům něco překvapivého. Prohlásil: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.“ (Mat. 21:43) Kdo měl tento nový národ tvořit a jak se tato změna dotýká nás dnes?
Nový národ
3, 4. (a) Co o totožnosti nového národa napsal apoštol Petr? (b) Kdo tento nový národ tvoří?
3 Totožnost nového národa jasně ukázal apoštol Petr. Svým spolukřesťanům napsal: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9) Jak bylo předpovězeno, prvními členy tohoto nového národa se stali lidé židovského původu, kteří přijali Ježíše jako Mesiáše. (Dan. 9:27a; Mat. 10:6) Později do něj bylo zahrnuto i mnoho Neizraelitů. Petr totiž pokračoval: „Kdysi jste . . . nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid.“ (1. Petra 2:10)
4 Komu byla tato slova určena? V úvodu svého dopisu Petr napsal: „[Bůh] nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (1. Petra 1:3, 4) Tento nový národ tedy tvoří křesťané, kteří mají nebeskou naději. Jsou „Božím Izraelem“. (Gal. 6:16) Apoštol Jan se ve vidění dozvěděl, že těchto duchovních Izraelitů je 144 000. Byli „koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi“ a mají sloužit jako „kněží“ a „kralovat [s Ježíšem] těch tisíc let“. (Zjev. 5:10; 7:4; 14:1, 4; 20:6; Jak. 1:18)
Představuje izraelský národ i někoho jiného?
5. (a) Na koho se vztahuje výraz ‚Boží Izrael‘? (b) Z čeho je patrné, že pojem „Izrael“ nemusí mít vždy tento ohraničený význam?
5 Je zřejmé, že výraz ‚Boží Izrael‘ uvedený v Galaťanům 6:16 se vztahuje výhradně na pomazané křesťany. Mohl by však v některých případech izraelský národ představovat i někoho jiného, než jsou pomazaní? Odpověď vyplývá ze slov, která Ježíš pronesl ke svým věrným apoštolům. Řekl jim: „Činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech, abyste soudili dvanáct izraelských kmenů.“ (Luk. 22:28–30) K tomu dojde při „znovustvoření“ neboli v čase obnovy během Kristovy Tisícileté vlády. (Přečti Matouše 19:28; ppč.)
6, 7. Na koho se vztahuje výraz „dvanáct izraelských kmenů“, tak jak je použit u Matouše 19:28 a Lukáše 22:30?
6 Ti, kdo patří k oněm 144 000, budou během Tisíciletého panování sloužit jako králové, kněží a soudci. (Zjev. 20:4) Komu budou vládnout a koho budou soudit? U Matouše 19:28 a u Lukáše 22:30 čteme, že budou soudit „dvanáct izraelských kmenů“. Koho v tomto kontextu „dvanáct izraelských kmenů“ představuje? Všechny lidi, kteří mají pozemskou naději — tedy ty, kdo projevují víru v Ježíšovu oběť, ale nepatří ke královské třídě kněží. (Kněžský kmen Levi nebyl uváděn ve výčtu dvanácti kmenů doslovného Izraele.) Lidé, kteří jsou zde znázorněni dvanácti izraelskými kmeny, budou mít v duchovním smyslu užitek z kněžských služeb 144 000. Také oni jsou Božím lidem. Bůh je miluje a schvaluje. Je proto vhodné, že jsou přirovnáni k jeho starověkému národu.
7 Tomu odpovídá vidění, které dostal apoštol Jan. Potom co viděl 144 000 duchovních Izraelitů, jak jsou před vypuknutím velkého soužení s konečnou platností zapečetěni, spatřil také „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů“. (Zjev. 7:9) Ten vyjde z velkého soužení a bude žít pod Kristovou Tisíciletou vládou. K těmto lidem se připojí miliardy vzkříšených. (Jan 5:28, 29; Zjev. 20:13) Společně budou tvořit symbolických „dvanáct izraelských kmenů“, které bude soudit Ježíš a jeho 144 000 spoluvládců. (Sk. 17:31; 24:15; Zjev. 20:12)
8. Jak byl vztah mezi 144 000 a zbývající částí lidstva předstíněn tím, co se každoročně odehrávalo v Den smíření?
8 Vztah mezi 144 000 a zbývající částí lidstva byl předstíněn tím, co se každoročně odehrávalo v Den smíření. (3. Mojž. 16:6–10) Velekněz musel nejprve obětovat býka jako oběť za hřích „ve prospěch svůj a svého domu“. V souladu s tím je Kristova oběť uplatněna nejprve na jeho domácnost neboli na nižší kněze, kteří spolu s ním budou sloužit v nebi. Během Dne smíření byli předloženi také dva kozli za hříchy ostatních Izraelitů. Jestliže kněžský kmen představuje 144 000, pak zbývající částí Izraele jsou znázorněni všichni ti, kdo mají pozemskou naději. Z tohoto uplatnění je patrné, že pojem „dvanáct izraelských kmenů“, jak je použit u Matouše 19:28, se nevztahuje na Ježíšovy duchem zplozené nižší kněze, ale na všechny ostatní lidi, kteří projevují víru v Ježíšovu oběť.a
9. Koho v Ezekielově vidění chrámu představují kněží a koho Izraelité z nekněžských kmenů?
9 Podívejme se na jiný příklad. Prorok Ezekiel obdržel podrobné vidění Jehovova chrámu. (Ezek., kap. 40–48) V tomto vidění kněží pracovali v chrámu, Jehova je usměrňoval a poučoval a oni toto poučování předávali lidu. (Ezek. 44:23–31) Členové různých kmenů přicházeli do chrámu uctívat a přinášeli tam oběti. (Ezek. 45:16, 17) V daném kontextu kněží představují pomazané, kdežto Izraelité z nekněžských kmenů znázorňují ty, kdo mají pozemskou naději. V Ezekielově vidění je názorně ukázáno, že tyto dvě skupiny jednotně spolupracují, přičemž kněžská třída poskytuje vedení v čistém uctívání.
10, 11. (a) Splňování kterých Ježíšových slov dnes posiluje naši víru? (b) Jaká otázka vzniká v souvislosti s jinými ovcemi?
10 Ježíš se zmínil o ‚jiných ovcích‘, které nejsou ze stejného „ovčince“ jako „malé stádo“ jeho pomazaných následovníků. (Jan 10:16; Luk. 12:32) Řekl: „I ty musím přivést a budou naslouchat mému hlasu a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ Dnes jsme svědky splňování Ježíšových slov. Byly spojeny dvě skupiny lidí — malá skupina pomazaných a velký zástup jiných ovcí. (Přečti Zecharjáše 8:23.) Jiné ovce sice neslouží na vnitřním nádvoří duchovního chrámu, ale slouží na jeho vnějším nádvoří. Když vidíme toto jedno stádo jednoho pastýře, posiluje to naši víru.
11 Jestliže jsou jiné ovce někdy znázorňovány nekněžskými členy starověkého Izraele, neměli by ti, kdo mají pozemskou naději, také přijímat ze symbolů při Památné slavnosti? Touto otázkou se nyní budeme zabývat.
Nová smlouva
12. Jaké opatření Jehova předpověděl?
12 Jehova předpověděl nové opatření pro svůj lid. Prohlásil: „To je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech. . . . Vložím svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce. A stanu se jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.“ (Jer. 31:31–33) Prostřednictvím této nové smlouvy se měl slavně a provždy splnit slib, který dal Jehova Abrahamovi. (Přečti 1. Mojžíšovu 22:18.)
13, 14. (a) Kdo jsou účastníci nové smlouvy? (b) Kdo má z nové smlouvy prospěch a v jakém smyslu se jí tito lidé „chápou“?
13 O této nové smlouvě se zmínil Ježíš v předvečer své smrti. Řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Luk. 22:20; 1. Kor. 11:25) Vztahuje se tato nová smlouva na všechny křesťany? Ne. Jen někteří křesťané, jako například apoštolové, kteří tehdy pili z onoho poháru, jsou účastníky nové smlouvy.b Ježíš s nimi uzavřel jinou smlouvu — smlouvu o tom, že budou jeho spoluvládci. (Luk. 22:28–30) Budou s ním mít podíl v jeho Království. (Luk. 22:15, 16)
14 Lidé, kteří budou žít na zemi pod vládou Ježíšova Království, budou mít z nové smlouvy prospěch. (Gal. 3:8, 9) Nejsou sice účastníky nové smlouvy, ale „chápou se“ jí v tom smyslu, že na sebe přijímají závazky, které z ní vyplývají. V Izajášově proroctví to bylo předpovězeno těmito slovy: „Cizince, kteří se připojili k Jehovovi, aby mu sloužili a milovali Jehovovo jméno, aby se stali jeho sluhy, všechny, kdo dodržují sabat, aby jej neznesvěcovali, a chápou se mé smlouvy, ty také přivedu ke své svaté hoře a rozradostním je uvnitř svého domu modlitby.“ Jehova dále říká: „Můj vlastní dům bude totiž nazýván dokonce domem modlitby pro všechny národy.“ (Iz. 56:6, 7)
Kdo by měl přijímat ze symbolů?
15, 16. (a) S jakou výsadou Pavel spojuje účast na nové smlouvě? (b) Proč by ti, kdo mají pozemskou naději, neměli při Památné slavnosti přijímat ze symbolů?
15 Lidé, s nimiž byla nová smlouva uzavřena, mají „smělost, pokud jde o vstupní cestu do svatého místa“. (Přečti Hebrejcům 10:15–20.) Jsou to oni, kdo má „obdržet království, které nemůže být otřeseno“. (Hebr. 12:28) Z ‚poháru‘, jenž představuje novou smlouvu, by tedy měli pít pouze ti, kdo spolu s Ježíšem Kristem budou v nebi sloužit jako králové a kněží. To oni byli zaslíbeni jako nevěsta Beránkovi. (2. Kor. 11:2; Zjev. 21:2, 9) Všichni ostatní, kteří jsou přítomni při každoroční Památné slavnosti, tam jsou jako uctiví pozorovatelé a ze symbolů nepřijímají.
16 To, že lidé, kteří mají pozemskou naději, nepřijímají ze symbolů při Památné slavnosti, vyplývá také z následujících Pavlových slov. Pomazaným křesťanům napsal: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde.“ (1. Kor. 11:26) Kdy to bude? Až Pán ‚přijde‘, aby vzal poslední z pomazané třídy nevěsty do jejich nebeského domova. (Jan 14:2, 3) Je zřejmé, že každoroční oslava Pánovy večeře nemá pokračovat donekonečna. ‚Zbývající‘ ze semene ženy, kteří jsou dosud na zemi, se budou na této večeři podílet, dokud všichni neobdrží svou nebeskou odměnu. (Zjev. 12:17) Kdyby právo přijímat symboly měli i ti, kdo budou žít navždy na zemi, musela by se Památná večeře slavit navěky.
„Skutečně se stanou mým lidem“
17, 18. Jak se splňuje proroctví zaznamenané u Ezekiela 37:26, 27?
17 Jehova předpověděl, že jeho lid bude jednotný. Slíbil: „Uzavřu s nimi smlouvu pokoje; bude s nimi smlouva trvající na neurčito. A umístím je a rozmnožím a svou svatyni umístím v jejich středu na neurčitý čas. A můj svatostánek se skutečně prokáže být nad nimi, a jistě se stanu jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.“ (Ezek. 37:26, 27)
18 Ze splnění podivuhodného slibu, že vznikne smlouva pokoje, mají užitek všichni členové Božího lidu. Ano, Jehova zajistil, aby všichni jeho poslušní služebníci zažívali pokoj. Je mezi nimi patrné ovoce jeho ducha. V jejich středu je jeho svatyně, která zde představuje čisté křesťanské uctívání. A oni se skutečně stali jeho lidem. Zanechali totiž všech forem modlářství a jako svého Boha uctívají pouze Jehovu.
19, 20. Kdo patří k těm, které Jehova označuje za ‚svůj lid‘, a co je možné díky nové smlouvě?
19 Spojení těchto dvou skupin, jehož jsme v naší době svědky, je něčím opravdu úžasným. Členové stále rostoucího velkého zástupu sice nemají nebeskou naději, ale jsou hrdí na to, že mohou být společníky těch, kdo ji mají. Připojují se k Božímu Izraeli, a tak patří mezi ty, které Jehova označuje za ‚svůj lid‘. Splňuje se na nich toto proroctví: „V ten den se k Jehovovi jistě připojí mnoho národů a skutečně se stanou mým lidem; a budu přebývat v tvém středu.“ (Zech. 2:11; 8:21; přečti Izajáše 65:22; Zjevení 21:3, 4)
20 To vše Jehova umožnil prostřednictvím nové smlouvy. Součástí národa, kterému Jehova projevuje přízeň, se staly miliony duchovních cizinců. (Mich. 4:1–5) Jsou pevně rozhodnuti dál se této smlouvy chápat neboli respektovat její podmínky a plnit závazky, které z ní vyplývají. (Iz. 56:6, 7) Díky tomu společně s Božím Izraelem zažívají požehnání v podobě trvalého pokoje. Kéž to platí i o tobě, a to nyní i po celou věčnost!
[Poznámky pod čarou]
a Něco podobného platí o používání slova „sbor“. Jako o „sboru“ se mluví především o pomazaných křesťanech. (Hebr. 12:23) Toto slovo se ale může vztahovat také na všechny křesťany, bez ohledu na to, jakou mají naději. (Viz Strážnou věž z 15. dubna 2007, strany 21–23.)
b Ježíš není účastníkem této smlouvy, ale jejím Prostředníkem. On sám tedy ze symbolů zjevně nepřijímal.
Zapamatoval sis?
• Koho představuje „dvanáct izraelských kmenů“, které bude soudit 144 000?
• V jakém vztahu k nové smlouvě jsou pomazaní a jak je to s jinými ovcemi?
• Měli by při Památné slavnosti přijímat ze symbolů všichni křesťané?
• Jaká jednota byla předpovězena pro naši dobu?
[Graf a obrázky na straně 25]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
S Božím Izraelem nyní slouží mnoho lidí
1950 | 373 430
1970 | 1 483 430
1990 | 4 017 213
2009 | 7 313 173