Jehovovo slovo je živé

Důležité myšlenky z knihy Daniel

„KNIHA Daniel je jednou z nejúžasnějších pasáží v Bibli,“ uvádí se v díle Holman Illustrated Bible Dictionary. „Na jejích stránkách je spousta nadčasových pravd.“ Danielova zpráva začíná v roce 618 př. n. l., kdy babylónský král Nebukadnecar přichází k Jeruzalému, začíná ho obléhat a odvádí „nějaké z izraelských synů“ do zajetí v Babylóně. (Daniel 1:1–3) Mezi nimi je i mladý Daniel, kterému pravděpodobně ještě není ani dvacet. Když Daniel svou knihu končí, je ještě pořád v Babylóně. Nyní je mu téměř sto let a dostává od Boha slib: „Budeš odpočívat, ale vstaneš ke svému losu na konci dnů.“ (Daniel 12:13)

Zatímco první část knihy Daniel je uspořádána chronologicky a je napsána ve třetí osobě jednotného čísla, druhou část píše Daniel v osobě první. V knize, která nese jeho jméno, zapsal proroctví o vzestupu a pádu světových mocností, čas Mesiášova příchodu a předpověděl i události, které se odehrávají v naší době.a Letitý prorok se také ohlíží za svou dlouhou životní dráhou a vypráví nám epizody, které nás posilují v odhodlání projevovat zbožnou oddanost a zůstat ryzí. Danielovo poselství je živé a vykonává moc. (Hebrejcům 4:12)

CO SE DOZVÍDÁME Z CHRONOLOGICKÉ ČÁSTI KNIHY?

(Daniel 1:1–6:28)

Píše se rok 617 př. n. l. Daniel a jeho tři mladí přátelé, Šadrak, Mešak a Abednego, jsou na babylónském dvoře. Během tříletého období, kdy jsou vychováváni pro život na královském dvoře, zůstávají tito mladíci svému Bohu věrní. Asi o osm let později má král Nebukadnecar záhadný sen. Daniel králi ten sen připomíná a pak mu jej i vysvětluje. Král uznává, že Jehova je „Bůh bohů a Pán králů a Zjevovatel tajemství“. (Daniel 2:47) Zanedlouho se však ukazuje, že Nebukadnecar na toto poučení zřejmě zapomněl. Když Danielovi tři přátelé odmítají uctívat obrovskou sochu, nechává je král vhodit do rozpálené pece. Pravý Bůh však tyto tři mladé muže zachraňuje a Nebukadnecar je nucen uznat, že „neexistuje jiný bůh, který je schopen osvobozovat jako tento“. (Daniel 3:29)

Nebukadnecar však má ještě jiný významný sen. Vidí v něm obrovský strom, který je podťat a je mu zabráněno v růstu. I tento sen Daniel králi vysvětluje. Sen se částečně splňuje na samotném Nebukadnecarovi, když zešílí a pak se uzdraví. O mnoho desítek let později král Belšacar uspořádá pro své dvořany opulentní hostinu a opovážlivě na ní používá nádoby, které byly odneseny z Jehovova chrámu. Tutéž noc je Belšacar zabit a království se zmocňuje Dareios Médský. (Daniel 5:30, 31) Za jeho vlády se letitý prorok Daniel, kterému je už přes 90 let, stává terčem vražedných intrik zosnovaných žárlivými dvorními úředníky. Jehova však Daniela „z tlapy lvů“ zachraňuje. (Daniel 6:27)

Odpovědi na biblické otázky:

1:11–15 — Byl vzhled čtyř judských mladíků lepší kvůli tomu, že jedli vegetariánskou stravu? Ne. Žádná výživa nemůže být příčinou takových změn za pouhých deset dnů. Zásluha za to, že zmínění čtyři Hebrejci vypadali lépe než ostatní, patří Jehovovi, který těmto mladíkům požehnal za jejich věrnost. (Přísloví 10:22)

2:1 — Kdy měl Nebukadnecar sen o obrovské soše? Zpráva uvádí, že to bylo „ve druhém roce Nebukadnecarova kralování“. Nebukadnecar se stal králem v roce 624 př. n. l. Druhý rok jeho vlády tedy začal v roce 623 př. n. l. — to znamená celé roky předtím, než tento král vpadl do Judy. Tehdy však Daniel ještě nemohl být v Babylóně a králi sen vysvětlit. ‚Druhý rok‘ se tedy musí počítat od roku 607 př. n. l., kdy babylónský král zničil Jeruzalém a stal se světovládcem.

2:32, 39 — V jakém smyslu bylo stříbrné království podřadnější než zlatá hlava a v jakém ohledu bylo měděné království podřadnější než to stříbrné? Médo-perská říše, reprezentovaná stříbrnou částí sochy, byla podřadnější než Babylón znázorněný zlatou hlavou v tom smyslu, že neměla výsadu porazit Judu. Mocností, která následovala a která byla znázorněna mědí, bylo Řecko. To zase sehrálo podřadnější úlohu, podobně jako je měď podřadnější než stříbro, a to v tom smyslu, že i když se Řecká říše rozkládala na větším území než Médo-Persie, neměla výsadu osvobodit Boží lid z vyhnanství.

4:8, 9 — Stal se Daniel knězem provozujícím magii? Ne. Vyjádření „přední z kněží provozujících magii“ poukazuje pouze na skutečnost, že Daniel byl „vrchním prefektem nad všemi babylónskými moudrými muži“. (Daniel 2:48)

4:10, 11, 20–22 — Co představoval obrovský strom z Nebukadnecarova snu? V původním splnění onen strom představoval samotného Nebukadnecara jakožto vládce jedné světové mocnosti. Avšak z toho, že panství dosahovalo „na nejzazší konec celé země“, vyplývá, že strom musel poukazovat na něco daleko významnějšího. Daniel 4:17 spojuje sen s panováním ‚Nejvyššího‘, který vládne nad celým lidstvem. Strom tedy představuje také Jehovovu svrchovanost, a to zvlášť vzhledem k zemi. Sen má proto dvě splnění — poprvé se vztahoval na Nebukadnecarovo kralování a ve větším splnění na Jehovovu svrchovanost.

4:16, 23, 25, 32, 33 — Jak dlouho trvalo „sedm časů“? Všechny změny, k nimž došlo v Nebukadnecarově vzezření, nemohly nastat za pouhých sedm doslovných dnů. Oněch „sedm časů“ tedy musí zahrnovat období daleko delší. V případě Nebukadnecara tyto časy trvaly sedm let, přičemž každý rok měl 360 dnů. Celkem to tedy bylo 2 520 dnů. Ve větším splnění „sedm časů“ trvá 2 520 let. (Ezekiel 4:6, 7) Začínají se počítat od zničení Jeruzaléma, k němuž došlo v roce 607 př. n. l., a končí dosazením Ježíše na nebeský trůn v roce 1914 n. l. (Lukáš 21:24)

6:6–10 — Vzhledem k tomu, že při modlitbě k Jehovovi nemusíme zaujímat žádný zvláštní postoj, nebylo by snad od Daniela moudřejší, kdyby se těch 30 dnů modlil potají? To, že se Daniel modlí třikrát denně, bylo veřejně známé. Právě proto spiklenci přišli s nápadem vydat výnos zakazující pronášení modliteb. Kdyby Daniel svůj zvyk modlit se jakkoli měnil, mohlo by se zdát, že se dopouští kompromisu, a druzí by mohli dospět k závěru, že se nedrží své výlučné oddanosti Jehovovi.

Poučení pro nás:

1:3–8. Z odhodlání Daniela a jeho přátel zůstat Jehovovi věrní se toho můžeme mnoho dozvědět o hodnotě rodičovského poučování, jehož se jim jistě dostalo. Když bohabojní rodiče dávají v životě na první místo duchovní věci a když k tomu vedou i své děti, ty velmi pravděpodobně odolají jakýmkoli pokušením a tlakům, s nimiž se snad setkají ve škole nebo jinde.

1:10–12. Daniel chápal, proč se „hlavní dvorní úředník“ bojí krále, a proto na něj nenaléhal. Později však oslovil ‚strážce‘, který ve svém postavení mohl mladým Hebrejcům projevit větší ohled. Když se vyrovnáváme s náročnými situacemi, měli bychom jednat s podobným pochopením, porozuměním a moudrostí.

2:29, 30. Podobně jako Daniel, i my bychom měli zásluhu za veškeré poznání, dobré vlastnosti i schopnosti, které jsme získali díky duchovnímu sycení, připisovat Jehovovi.

3:16–18. Je nepravděpodobné, že by ti tři Hebrejci reagovali s tak pevným přesvědčením, pokud by se dřív dopouštěli kompromisů v tom, co jedli. I my bychom se měli snažit být ‚věrní ve všem‘. (1. Timoteovi 3:11)

4:24–27. Máme-li kázat poselství o Království, k němuž patří i oznamování Božích nepříznivých rozsudků, potřebujeme k tomu stejnou víru a odvahu jako Daniel, když Nebukadnecarovi oznámil, co jej postihne a co má král dělat, aby ‚došlo k prodloužení jeho blahobytu‘.

5:30, 31. ‚Příslovečné rčení proti babylónskému králi‘ se splnilo. (Izajáš 14:3, 4, 12–15) Také Satana Ďábla, jehož pýcha se podobá pýše babylónských panovníků, potká potupný konec. (Daniel 4:30; 5:2–4, 23)

CO SE DOZVÍDÁME Z DANIELOVÝCH VIDĚNÍ?

(Daniel 7:1–12:13)

Své první vidění Daniel dostává v roce 553 př. n. l., kdy mu je už přes 70 let. Daniel v něm spatřil čtyři obrovská zvířata, která znázorňovala jednotlivé světové mocnosti, jež se od Danielovy doby až po dnešek vystřídaly v nadvládě nad světem. Ve vidění nebeského dvora prorok spatřil ‚někoho podobného synu člověka‘, jemuž bylo dáno „panství trvající na neurčito“. (Daniel 7:13, 14) O dva roky později dostal Daniel vidění týkající se Médo-Persie, Řecka a bytosti, která se stává ‚králem dravého vzezření‘. (Daniel 8:23)

Píše se rok 539 př. n. l. Babylón padl a nad královstvím Chaldejců se ujímá vlády Dareios Médský. Daniel k Jehovovi vznáší modlitbu o obnovu své vlasti. Zatímco se Daniel ještě modlí, Jehova k němu posílá anděla Gabriela, aby mu „dal pochopení s porozuměním“ ohledně příchodu Mesiáše. (Daniel 9:20–25) Čas běží a ocitáme se na přelomu let 536 a 535 př. n. l. Ostatek Židů se vrátil do Jeruzaléma, ale proti stavbě chrámu se zvedá vlna odporu. To Danielovi působí úzkost. Začne se tedy v té věci modlit a Jehova k němu posílá vysoce postaveného anděla. Ten Daniela posílí a povzbudí a poté mu sdělí proroctví, v němž popisuje boj o nadvládu probíhající mezi králem severu a králem jihu. Boj mezi těmito dvěma králi sahá od doby, kdy je království Alexandra Velikého rozděleno mezi jeho čtyři vojevůdce, až do doby, kdy „povstane“ velký kníže Michael. (Daniel 12:1)

Odpovědi na biblické otázky:

8:9 — Co představuje „Okrasa“? V tomto případě se pojem „Okrasa“ vztahuje na pozemský stav pomazaných křesťanů během panování anglo-americké světové velmoci.

8:25 — Kdo je ‚Kníže knížat‘? Hebrejské slovo sar, které se překládá jako „kníže“, ve svém základním významu znamená „náčelník“ nebo „předák“. Titul ‚Kníže knížat‘ se vztahuje jedině na Jehovu Boha — Náčelníka všech andělských knížat, včetně ‚Michaela, jednoho z nejpřednějších knížat‘. (Daniel 10:13)

9:21 — Proč Daniel mluví o andělovi Gabrielovi jako o ‚muži‘? Protože Gabriel se Danielovi zjevil v lidské podobě, stejně jako v jednom z dřívějších vidění. (Daniel 8:15–17)

9:27 — Jaká smlouva ‚byla udržována v platnosti pro mnohé‘ až do skončení 70 týdnů let neboli do roku 36 n. l.? Smlouva Zákona byla zrušena v roce 33 n. l., když byl Ježíš přibit na kůl. Jehova však do roku 36 n. l. ponechal v platnosti abrahamskou smlouvu, a to vzhledem k doslovnému Izraeli, čímž Židům projevil zvláštní přízeň, protože byli Abrahamovými potomky. Abrahamská smlouva i nadále platí pro ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 3:7–9, 14–18, 29; 6:16)

Poučení pro nás:

9:1–23; 10:11. Daniel byl díky své pokoře, zbožné oddanosti, hlubokému studiu Písma a vytrvalosti v modlitbách pro Jehovu ‚někým velmi žádoucím‘. A právě díky těmto svým vlastnostem a návykům zůstal Bohu věrný až do konce svého života. Buďme tedy rozhodnuti Danielův příklad napodobovat.

9:17–19. I když se modlíme o příchod Božího nového světa, v němž „bude přebývat spravedlnost“, mělo by nám ležet na srdci především posvěcení Jehovova jména a ospravedlnění jeho svrchovanosti, a ne ukončení osobních útrap či těžkostí. (2. Petra 3:13)

10:9–11, 18, 19. Měli bychom napodobovat anděla, který přišel k Danielovi, a povzbuzovat a posilovat druhé tím, že jim nabídneme pomocnou ruku a že je budeme utěšovat.

12:3. Během posledních dnů pomazaní křesťané neboli „ti, kdo mají pochopení,“ ‚září jako ti, kdo poskytují světlo‘ a ‚přivádějí ke spravedlnosti mnohé‘, včetně ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘. (Filipanům 2:15; Zjevení 7:9; Jan 10:16) Pomazaní budou ‚zářit jako hvězdy‘ v plném smyslu během Tisíciletého Kristova panství, když spolu s Ježíšem umožní poslušnému lidstvu na zemi získat plný užitek z jeho výkupní oběti. „Jiné ovce“ by měly s pomazanými těsně spolupracovat a věrně je podporovat ve všech směrech.

Jehova ‚žehná těm, kdo se ho bojí‘

Co se z knihy Daniel dozvídáme o Bohu, jehož uctíváme? Zamysleme se jen nad jejími proroctvími — těmi, která se už splnila, i těmi, která se ještě splnit mají. Je z nich opravdu jasně vidět, že Jehova své sliby vždy dodrží. (Izajáš 55:11)

A co se o našem Bohu dozvídáme z vyprávění obsaženého v knize Daniel? Čtyři mladí Hebrejci, kteří se nenechali ovlivnit životem na babylónském dvoře, obdrželi ‚poznání, pochopení a moudrost‘. (Daniel 1:17) Pravý Bůh poslal svého anděla a vysvobodil Šadraka, Mešaka a Abednega z ohnivé pece. Daniel byl zase osvobozen ze lví jámy. Jehova je opravdu ‚pomocí a štítem těm, kdo v něj důvěřují,‘ a ‚těm, kdo se ho bojí, žehná‘. (Žalm 115:9, 13)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 18]

Díky čemu byl Daniel pro Jehovu ‚někým velmi žádoucím‘?