Třetí kapitola

Ve zkouškách zůstali věrní Jehovovi

1, 2. Které významné události předcházely Danielově zprávě?

DĚJ prorocké knihy Daniel začíná ve chvíli, kdy se na mezinárodní scéně odehrály významné změny. Asýrie právě přišla o své hlavní město Ninive. Egyptu jižně od Judy bylo vymezeno postavení méně významné země. A z Babylónu se rychle stává hlavní mocnost v boji o nadvládu nad světem.

² V roce 625 př. n. l. udělal egyptský faraón Neko poslední zoufalý pokus, aby zastavil rozpínání Babylónu směrem na jih. Z tohoto důvodu odtáhl se svým vojskem do Karkemiše, který ležel na březích horního Eufratu. Bitva u Karkemiše, jak se tomuto válečnému střetnutí začalo říkat, byla významnou historickou událostí. Vojska faraóna Neka utrpěla zničující úder od babylónského vojska vedeného korunním princem Nebukadnecarem. (Jeremjáš 46:2) Ten, povzbuzen svým vítězstvím, vtrhl do Sýrie a Palestiny a ze zcela praktických důvodů ukončil egyptskou nadvládu v této oblasti. Jeho vojenské tažení přerušila na určitou dobu pouze smrt jeho otce Nabopalasara.

3. Jak dopadlo první Nebukadnecarovo tažení proti Jeruzalému?

³ V následujícím roce se Nebukadnecar, nyní už jako babylónský král, znovu zaměřil na vojenská tažení v Sýrii a Palestině. Právě v tomto období se poprvé dostal do Jeruzaléma. Bible o tom podává zprávu: „Za jeho dnů přitáhl babylónský král Nebukadnecar, a tak se stal Jehojakim na tři roky jeho sluhou. Obrátil se však zpět a vzbouřil se proti němu.“ (2. Královská 24:1)

NEBUKADNECAR V JERUZALÉMĚ

4. Jak máme chápat výrok „ve třetím roce kralování judského krále Jehojakima“ zapsaný u Daniela 1:1?

⁴ Slova „na tři roky“ nás obzvláště zajímají, protože úvodní slova Daniela zní: „Ve třetím roce kralování judského krále Jehojakima přitáhl babylónský král Nebukadnecar k Jeruzalému a přistoupil k tomu, aby jej obléhal.“ (Daniel 1:1) Ve třetím vládním roce Jehojakima, který kraloval od roku 628 do roku 618 př. n. l., Nebukadnecar ještě nebyl ‚babylónským králem‘, ale byl korunním princem. V roce 620 př. n. l. donutil Jehojakima platit tribut. Jehojakim se však asi po třech letech vzbouřil. Proto v roce 618 př. n. l. neboli během třetího roku Jehojakimova kralování v postavení babylónského vazala přitáhl Nebukadnecar do Jeruzaléma podruhé, aby vzpurného Jehojakima potrestal.

5. Jak dopadlo druhé Nebukadnecarovo tažení proti Jeruzalému?

⁵ Toto obléhání mělo za následek to, že „časem Jehova vydal do [Nebukadnecarovy] ruky judského krále Jehojakima a část náčiní z domu pravého Boha“. (Daniel 1:2) V počáteční fázi obléhání Jehojakim pravděpodobně přišel o život — buď byl zavražděn, nebo padl při nějakém povstání. (Jeremjáš 22:18, 19) Na trůn po něm v roce 618 př. n. l. nastoupil jeho osmnáctiletý syn Jehojakin. Jeho vláda však trvala pouze tři měsíce a deset dní a roku 617 př. n. l. se vzdal. (Srovnej 2. Královskou 24:10–15.)

6. Co Nebukadnecar udělal s posvátným náčiním z jeruzalémského chrámu?

⁶ Nebukadnecar odnesl jako kořist posvátné náčiní z chrámu v Jeruzalémě a „přinesl [je] do země Šinar do domu svého boha; a náčiní přinesl do domu pokladů svého boha“ Marduka, hebrejsky Merodaka. (Daniel 1:2; Jeremjáš 50:2) Byl objeven jeden babylónský nápis, který uvádí, co Nebukadnecar řekl o Mardukově chrámu: „Uložil jsem v něm stříbro a zlato a drahé kameny . . . a umístil jsem tam dům pokladů svého království.“ O tomto posvátném náčiní budeme znovu číst ve zprávě o době krále Belšacara. (Daniel 5:1–4)

ELITA JERUZALÉMSKÉ MLÁDEŽE

7, 8. Co můžeme ze slov u Daniela 1:3, 4 a 6 vyvodit o původu Daniela a jeho tří druhů?

⁷ Do Babylónu však nebyly odneseny jen poklady z Jehovova chrámu. Zpráva říká: „Potom řekl král svému vrchnímu dvornímu úředníku Ašpenazovi, aby přivedl nějaké z izraelských synů a z královského potomstva a z urozených — děti, které nemají vůbec žádnou vadu, ale vypadají pěkně a mají pochopení veškeré moudrosti a jsou obeznámené s poznáním a mají rozlišovací schopnost pro to, co je známo, v nichž je také schopnost stát v králově paláci.“ (Daniel 1:3, 4)

⁸ Kdo byl vybrán? Ze zprávy se dozvídáme: „Byli mezi nimi nějací ze synů Judy, Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš.“ (Daniel 1:6) Tato slova částečně objasňují, jakého původu, o němž jinak nic nevíme, byli Daniel a jeho druhové. Například si můžeme všimnout, že to byli ‚synové Judy‘, tedy že byli z královského kmene. Ovšem bez ohledu na to, zda z královské rodové linie byli, nebo nebyli, je rozumné usuzovat, že přinejmenším pocházeli z rodin, které se těšily určité vážnosti nebo měly nějaký vliv. Tito chlapci byli nejen zdravé mysli a byli zdraví tělesně, ale měli také pochopení, moudrost, poznání a rozlišovací schopnost. Všichni byli ve věku, kdy mohli být označeni jako „děti“, možná v počátečním období dospívání. Daniel a jeho druhové museli být mezi jeruzalémskou mládeží výjimeční — museli být elitou.

9. Z čeho se dá usoudit, že Daniel a jeho tři druhové měli bohabojné rodiče?

⁹ Zpráva neuvádí, kdo byli rodiče těchto mladých lidí. Přesto se dá usoudit, že to byli zbožní lidé, kteří své rodičovské povinnosti brali vážně. Vezmeme-li totiž v úvahu mravní a duchovní úpadek, který zejména mezi ‚královským potomstvem a urozenými‘ tehdy v Jeruzalémě převládal, pak to, že Daniel a jeho tři druhové měli takové vynikající vlastnosti, nemohla být náhoda. Je nepochybné, že pro rodiče bylo velmi bolestné, když viděli, jak jsou jejich synové odváděni do daleké země. Kdyby však věděli, jak to dopadne, jistě by na své děti byli velmi hrdí. Z toho vyplývá, že je opravdu důležité, aby rodiče vychovávali své děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4)

ÚTOK NA JEJICH MYSL

10. Čemu byli mladí Hebrejci vyučováni a jaký to mělo cíl?

¹⁰ Mysl těchto mladých vyhnanců se ihned stala cílem útoku. Nebukadnecar chtěl zajistit, že hebrejští mladíci budou zformováni tak, aby zapadli do babylónského systému. Proto vydal výnos, že je jeho úředníci budou ‚učit písmu a jazyku Chaldejců‘. (Daniel 1:4) Nešlo však o nějaké běžné vzdělávání. The International Standard Bible Encyclopedia vysvětluje, že to „zahrnovalo studium sumerštiny, akkadštiny, aramejštiny . . . a dalších jazyků, a také nejrůznější literatury napsané v [těchto jazycích]“. ‚Mezi nejrůznější literaturu‘ patřily dějiny, matematika, astronomie atd. „Velkou část však tvořily související náboženské texty, a to jak znamení, tak i astrologie.“

11. Jaká opatření byla podniknuta, aby se zajistilo, že se hebrejští mladíci přizpůsobí životu u babylónského dvora?

¹¹ Tito hebrejští mladíci se měli zcela přizpůsobit zvykům a stylu života na babylónském dvoře, a proto „král ustanovil denní příděl z králových pochoutek a z vína, které pije, aby je dokonce tři roky živili a aby na jejich konci stanuli před králem“. (Daniel 1:5) Kromě toho „hlavní dvorní úředník jim určil jména. Určil tedy Danielovi jméno Beltšacar a Chananjášovi Šadrak a Mišaelovi Mešak a Azarjášovi Abednego.“ (Daniel 1:7) V biblických dobách bylo běžným zvykem dávat člověku nové jméno na znamení nějaké významné události v jeho životě. Jehova například změnil Abramovo jméno na Abraham a Saraiino jméno na Sára. (1. Mojžíšova 17:5, 15, 16) V případě, že někomu změnil jméno jiný člověk, jasně to svědčilo o jeho autoritě či nadvládě. Když se Josef stal správcem nad potravinami v Egyptě, faraón mu dal jméno Cafenat-paneach. (1. Mojžíšova 41:44, 45; srovnej 2. Královskou 23:34; 24:17.)

12, 13. Proč to, že mladým Hebrejcům byla změněna jména, mohlo být snahou o podkopání jejich víry?

¹² V případě Daniela a jeho tří hebrejských přátel měla změna jména velký význam. Od svých rodičů totiž dostali jména, která byla v souladu s uctíváním Jehovy. „Daniel“ znamená „Můj soudce je Bůh“. Význam jména „Chananjáš“ je „Jehova projevil přízeň“. „Mišael“ znamená možná „Kdo je jako Bůh?“. „Azarjáš“ znamená „Jehova pomohl“. Rodiče těchto chlapců jistě pevně doufali, že až jejich synové budou dorůstat, povede je Jehova Bůh a že se z nich stanou jeho věrní a oddaní služebníci.

¹³ Nicméně nová jména, která tito čtyři Hebrejci dostali, byla úzce spojena se jmény falešných bohů a to mohlo naznačovat, že pravý Bůh byl těmito božstvy přemožen. To byla skutečně rafinovaná snaha zničit víru těchto mladých lidí.

14. Jaký význam mají nová jména, která byla dána Danielovi a jeho třem druhům?

¹⁴ Danielovo jméno bylo změněno na Beltšacar, což znamená „Ochraňuj život krále“. Nepochybně šlo o zkrácenou formu určité prosby k Belovi neboli Mardukovi, hlavnímu babylónskému bohu. Ať už se na volbě tohoto jména Nebukadnecar podílel, nebo ne, rozhodně pyšně prohlásil, že je to „podle jména [jeho] boha“. (Daniel 4:8) Chananjáš dostal nové jméno Šadrak, o němž se někteří znalci domnívají, že je to složenina s významem „Nařízení Akua“. Je zajímavé, že Aku bylo jméno sumerského boha. Mišael byl přejmenován na Mešaka (možná Mi·ša·aku), čímž bylo důvtipně zkomoleno jeho jméno, takže „Kdo je jako Bůh?“ se změnilo na „Kdo je jako Aku?“. Azarjášovo babylónské jméno bylo Abednego, což znamená pravděpodobně „Sluha Nega“. „Nego“ je pravopisná varianta jména „Nebo“, jež označuje božstvo, podle kterého byla pojmenována i řada babylónských panovníků.

JSOU ROZHODNUTI ZŮSTAT VĚRNÍ JEHOVOVI

15, 16. Jaké nebezpečí hrozilo nyní Danielovi a jeho druhům a jak se zachovali?

¹⁵ Babylónská jména, program převýchovy a zvláštní strava — to všechno bylo součástí snah nejen o to, aby se Daniel a tři mladí Hebrejci přizpůsobili babylónskému způsobu života, ale také o to, aby se odklonili od svého Boha Jehovy a zapomněli na svou náboženskou výchovu a minulost. Co asi udělají tito mladí lidé tváří v tvář pokušení a všem tlakům?

¹⁶ Inspirovaná zpráva říká: „Daniel se . . . v srdci rozhodl, že se neznečistí královými pochoutkami a vínem, které pije.“ (Daniel 1:8a) I když je zde výslovně jmenován pouze Daniel, z dalších událostí je zřejmé, že jeho tři druhové toto rozhodnutí podpořili. Slova „v srdci [se] rozhodl“ ukazují, že na jeho srdce zapůsobilo poučování, které mu v době, kdy byl ještě doma, poskytovali rodiče a další lidé. Stejný způsob výchovy nepochybně ovlivňoval rozhodování i dalších tří Hebrejců. To dostatečně jasně dokládá, jak důležité je poučovat naše děti, i když se zdá, že jsou ještě příliš malé na to, aby tomu rozuměly. (Přísloví 22:6; 2. Timoteovi 3:14, 15)

17. Proč Daniel a jeho druhové měli námitky pouze proti stravě, kterou jim král denně předkládal, a ne proti jiným opatřením?

¹⁷ Proč mladí Hebrejci odmítli pouze pochoutky a víno, ale nic nenamítali proti dalším opatřením? Důvod jasně vyplývá z Danielovy argumentace: „Neznečistí [se].“ To, že se měli učit „písmu a jazyku Chaldejců“, a to, že dostali babylónská jména, mohlo sice vyvolávat určité námitky, ale nemuselo je to nutně znečistit. Připomeňme si příklad Mojžíše, který žil o téměř 1 000 let dříve. Přestože byl „poučován ve veškeré moudrosti Egypťanů“, zůstal věrný Jehovovi. Pevný základ mu totiž dala výchova, kterou mu poskytli jeho rodiče. Proto „vírou Mojžíš, když dorostl, odmítl být nazýván synem faraónovy dcery a zvolil si, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, spíše než aby měl dočasné potěšení z hříchu“. (Skutky 7:22; Hebrejcům 11:24, 25)

18. Jak se mladí Hebrejci mohli znečistit stravou od krále?

¹⁸ Jak se mohli tito mladí muži znečistit stravou, kterou dostávali od babylónského krále? Za prvé, k pochoutkám mohly patřit potraviny, které se podle mojžíšského Zákona nesměly jíst. Zákon Izraelitům zakazoval jíst například nečistá zvířata, ale Babylóňané je jedli. (3. Mojžíšova 11:1–31; 20:24–26; 5. Mojžíšova 14:3–20) Za druhé, Babylóňané neměli ve zvyku nechat poražená zvířata vykrvácet před tím, než jedli jejich maso. Jedení nevykrváceného masa však bylo přímým porušením Jehovova zákona o krvi. (1. Mojžíšova 9:1, 3, 4; 3. Mojžíšova 17:10–12; 5. Mojžíšova 12:23–25) Za třetí, ctitelé falešných bohů obvykle nejprve obětovali své jídlo modlám, a teprve pak ho jedli jako jídlo společenství. Něčeho takového by se Jehovovi služebníci nikdy neúčastnili! (Srovnej 1. Korinťanům 10:20–22.) A konečně oddávat se denně tučným jídlům a alkoholickým nápojům neprospívá zdraví žádného člověka, natož mladých lidí.

19. Jak mohli mladí Hebrejci uvažovat, ale co jim pomohlo dojít ke správnému závěru?

¹⁹ Nicméně jedna věc je, že člověk ví, co má dělat, ale druhá věc je, zda má odvahu to udělat, když je pod tlakem nebo v pokušení. Daniel a jeho tři přátelé si mohli myslet, že o tom, co dělají, se jejich rodiče a přátelé nedozvědí, protože jsou daleko. Mohli se také vymlouvat na to, že šlo o královo nařízení a že zjevně neměli jinou možnost. Kromě toho ostatní mladí lidé uvedená opatření jistě ochotně přijali, a to, že se na nich mohli podílet, považovali za výsadu, a ne za nějakou obtíž. Výsledkem tohoto mylného uvažování však mohl snadno být tajný hřích, což je léčka pro mnoho mladých lidí. Mladí Hebrejci však věděli, že „oči Jehovovy jsou na každém místě“ a že „pravý Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá, nebo špatná“. (Přísloví 15:3; Kazatel 12:14) Kéž si z jednání těchto věrných mladých lidí vezme každý z nás ponaučení!

ODVAHA A VYTRVALOST SE VYPLATILY

20, 21. Jaké kroky podnikl Daniel a k čemu to vedlo?

²⁰ Daniel, který se ve svém srdci rozhodl čelit zkaženým vlivům, jednal v souladu se svým rozhodnutím. „Stále žádal hlavního dvorního úředníka, aby se nemusel znečistit.“ (Daniel 1:8b) Slova „stále žádal“ stojí za povšimnutí. Když totiž chceme odolat pokušení nebo překonat určitou slabost, pak většinou potřebujeme trvale vynakládat úsilí. (Galaťanům 6:9)

²¹ V Danielově případě se vytrvalost vyplatila. „Pravý Bůh tudíž vydal Daniela milující laskavosti a milosrdenství hlavního dvorního úředníka.“ (Daniel 1:9) A tak všechno nakonec dobře dopadlo, ale ne díky tomu, že by Daniel a jeho druhové byli pohlední a inteligentní lidé. Ne, bylo to proto, že jim Jehova žehnal. Daniel jistě pamatoval na hebrejské přísloví: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ (Přísloví 3:5, 6) Uposlechnutí této rady bylo opravdu prospěšné.

22. Jakou oprávněnou námitku vznesl dvorní úředník?

²² Hlavní dvorní úředník zpočátku namítal: „Mám strach ze svého pána, krále, který vám ustanovil jídlo a pití. Proč by tedy měl vidět váš obličej skleslý ve srovnání s dětmi, které jsou s vámi stejného věku, a proč byste měli učinit mou hlavu provinilou vůči králi?“ (Daniel 1:10) Tyto námitky a obavy byly opodstatněné. Nebylo radno neuposlechnout krále Nebukadnecara. Úředník si uvědomoval, že kdyby postupoval v rozporu s královými nařízeními, mohl by přijít o „hlavu“. Co Daniel udělal?

23. Jak Daniel svým dalším jednáním ukázal, že má pochopení a moudrost?

²³ V tuto chvíli přišlo ke slovu pochopení a moudrost. Mladý Daniel si pravděpodobně vzpomněl na přísloví: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ (Přísloví 15:1) Netrval tedy tvrdohlavě na tom, aby bylo jeho žádosti vyhověno, čímž by pravděpodobně způsobil, že by z něj ostatní udělali mučedníka. Ne, Daniel nechal celou záležitost uležet. Ve správnou chvíli pak přistoupil ke „strážci“, který byl možná ochotnější trochu povolit, protože nebyl přímo odpovědný králi. (Daniel 1:11)

NAVRŽENA DESETIDENNÍ ZKOUŠKA

24. Jakou zkoušku Daniel navrhl?

²⁴ Daniel strážci navrhl určitou zkoušku. Řekl mu: „Vyzkoušej, prosím, své sluhy po deset dnů, a ať nám dají trochu zeleniny, abychom jedli, a vodu, abychom pili; a ať se před tebou objeví naše vzezření a vzezření dětí, které jedí královy pochoutky, a učiň se svými sluhy podle toho, co uvidíš.“ (Daniel 1:12, 13)

25. Co pravděpodobně patřilo k ‚zelenině‘, která byla podávána Danielovi a jeho přátelům?

²⁵ Deset dní o ‚zelenině a o vodě‘! Nebudou snad ve srovnání s ostatními pohublí? Výraz ‚zelenina‘ je překladem hebrejského slova, jehož základní význam je „semena“. V některých překladech Bible je přeloženo jako „luštěniny“, což jsou „jedlá semena různých luskovin (například hrášek, fazole nebo čočka)“. Podle některých znalců je z kontextu patrné, že šlo o stravu, kterou tvořila nejen jedlá semena. Jedna encyklopedie uvádí: „To, co Daniel a jeho druhové žádali, byla čistě zeleninová strava, jakou jedí prostí lidé, tedy ne tučná, masitá strava z královského stolu.“ Zeleninou proto mohla být výživná jídla připravovaná z cibule, česneku, čočky, fazolí, melounů, okurek a pórku a také chléb z různých druhů obilí. Takovou stravu by jistě nikdo nepovažoval za nedostatečnou. Je zřejmé, že strážce to pochopil. „Nakonec je v té záležitosti vyslyšel a zkoušel je po deset dnů.“ (Daniel 1:14) Jak to dopadlo?

26. Jak dopadla desetidenní zkouška a proč se věci vyvinuly právě takto?

²⁶ „Na konci deseti dnů vypadalo jejich vzezření lépe a masitěji než všech dětí, které jedly královy pochoutky.“ (Daniel 1:15) Tato slova nelze brát jako doklad toho, že vegetariánská strava je lepší než strava tučná a masitá. Deset dní je totiž příliš krátká doba na to, aby určitá dieta přinesla hmatatelné výsledky. Není však příliš krátká na to, aby Jehova vykonal svůj záměr. Jeho slovo říká: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (Přísloví 10:22) Ti čtyři mladí Hebrejci vložili v Jehovu svou důvěru, a on je neopustil. O staletí později přečkal 40 dnů bez jídla Ježíš Kristus. V této souvislosti citoval slova z 5. Mojžíšovy 8:3, kde se píše: „Člověk opravdu nežije samotným chlebem, ale . . . člověk opravdu žije každým výrokem Jehovových úst.“ Klasickým příkladem je právě to, co zažili Daniel a jeho přátelé.

POCHOPENÍ A MOUDROST MÍSTO POCHOUTEK A VÍNA

27, 28. V jakých ohledech byla životospráva, kterou Daniel a jeho tři přátelé zachovávali, přípravou na větší věci, které je čekaly?

²⁷ Těch deset dnů bylo jen na zkoušku, ale výsledky byly nanejvýš přesvědčivé. „Strážce tedy dál odnímal jejich pochoutky a jejich víno k pití a dával jim zeleninu.“ (Daniel 1:16) Není těžké si představit, co si o Danielovi a jeho druzích mysleli ostatní mladíci, kteří se účastnili výcviku. Jistě jim připadalo velmi pošetilé, že Daniel a jeho přátelé každý den odmítají královy hody a místo toho jedí zeleninu. Ale tito mladí Hebrejci potřebovali zmobilizovat všechnu bdělost a střízlivost, aby zvládli velké zkoušky, které je měly brzy potkat. V překonávání těchto zkoušek víry jim však měla pomáhat především víra a důvěra v Jehovu. (Srovnej Jozua 1:7.)

²⁸ A Jehova byl s těmito mladými lidmi. Dokládají to tato slova: „Pokud jde o ty děti, všechny čtyři, pravý Bůh jim dal poznání a pochopení všeho písma a moudrosti; a Daniel měl porozumění všem druhům vidění a snů.“ (Daniel 1:17) Jestliže však měli zvládnout obtížné časy, které je čekaly, potřebovali více než jen tělesnou sílu a dobré zdraví. „Když ti do srdce vstoupí moudrost, a poznání se stane příjemným samotné tvé duši, schopnost přemýšlet bude nad tebou držet stráž, rozlišovací schopnost tě bude bedlivě střežit, aby tě osvobodily od špatné cesty.“ (Přísloví 2:10–12) A právě to Jehova těm čtyřem věrným mladým Hebrejcům poskytl. Tím je vyzbrojil pro situace, které měly přijít.

29. Proč mohl Daniel ‚rozumět všem druhům vidění a snů‘?

²⁹ Bible říká, že Daniel „měl porozumění všem druhům vidění a snů“. To není myšleno tak, že se z něj stal okultista. Je zajímavé, že i když je Daniel považován za významného hebrejského proroka, nikdy nebyl inspirován k tomu, aby napsal prohlášení jako „tak řekl Svrchovaný Pán Jehova“ nebo „tak řekl Jehova vojsk“. (Izajáš 28:16; Jeremjáš 6:9) To, že Daniel rozuměl viděním a snům, které ukazovaly Jehovův záměr, a že je vysvětloval, však přesto bylo možné pouze díky tomu, že byl veden Božím svatým duchem.

KONEČNĚ PŘICHÁZÍ ROZHODUJÍCÍ ZKOUŠKA

30, 31. Proč se způsob života, který si zvolili Daniel a jeho druhové, prokázal jako prospěšný?

³⁰ Tři roky převýchovy a příprav na státní služby uplynuly a přišla rozhodující zkouška — osobní rozhovor s králem. „Na konci dnů, po nichž král řekl, že je má přivést, hlavní dvorní úředník také přistoupil k tomu, aby je před Nebukadnecara přivedl.“ (Daniel 1:18) To byla chvíle, kdy měli čtyři mladíci složit účty ze svého jednání. Prokáže se jako užitečné to, že lpěli na Jehovových zákonech a nepodvolili se babylónským zvyklostem?

³¹ „Král s nimi začal mluvit a nikdo z nich všech nebyl shledán jako Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš; a ti dále stáli před králem.“ (Daniel 1:19) Tak bylo zcela ospravedlněno jejich jednání v průběhu předchozích tří let! Zachovávání životosprávy, jakou jim předepisovala jejich víra a svědomí, nebylo vůbec nesmyslné. Díky tomu, že Daniel a jeho přátelé byli věrní v tom, co se mohlo zdát jako nevýznamné, zažili požehnání ve větších věcech. Všichni mladíci, kteří se účastnili výcviku, usilovali o výsadu ‚stát před králem‘. To, zda byli vybráni pouze tito čtyři mladí Hebrejci, Bible neuvádí. V každém případě jim jejich věrné jednání přineslo skutečně ‚velkou odměnu‘. (Žalm 19:11)

32. Proč je možné říci, že Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš měli ještě větší výsadu, než jakou byla služba u králova dvora?

³² „Spatřil jsi muže, který je zručný ve své práci? Před krále se postaví,“ říká Písmo. (Přísloví 22:29) Daniela, Chananjáše, Mišaela a Azarjáše Nebukadnecar vybral, aby stáli před králem, tedy aby byli částí královského dvora. V tom všem můžeme vidět, že Jehova řídil věci tak, aby prostřednictvím těchto mladých mužů — a zejména prostřednictvím Daniela — byly zjeveny důležité stránky Božího záměru. To, že byli vybráni, aby patřili k Nebukadnecarovu královskému dvoru, byla sice čest, ale mnohem větší ctí bylo to, že je tímto podivuhodným způsobem použil Svrchovaný Král, Jehova.

33, 34. (a) Proč mladí Hebrejci na krále zapůsobili? (b) Jaké poučení si můžeme vzít z toho, co tito čtyři Hebrejci zažili?

³³ Nebukadnecar brzy zjistil, že moudrost a pochopení, které těmto čtyřem hebrejským mladíkům poskytl Jehova, daleko převyšovaly moudrost a pochopení, které měli všichni rádci a moudří muži u jeho dvora. „Pokud jde o každou záležitost moudrosti a porozumění, v níž se jich král dotazoval, shledal je dokonce desetkrát lepšími než všechny kněze provozující magii a zaklínače, kteří byli v celé jeho královské říši.“ (Daniel 1:20) Jistě to nemohlo být jinak. ‚Kněží provozující magii‘ a ‚zaklínači‘ se spoléhali na světské vzdělání Babylónu ovlivněné pověrami, ale Daniel a jeho přátelé vkládali svou důvěru v moudrost shora. Bylo to zkrátka něco nesrovnatelného.

³⁴ Během doby se situace příliš nezměnila. V prvním století n. l., kdy byla populární řecká filozofie a římský zákon, byl apoštol Pavel inspirován k tomu, aby napsal: „Moudrost tohoto světa je u Boha pošetilostí, neboť je napsáno: ‚Chytá moudré v jejich vlastní vychytralosti.‘ A opět: ‚Jehova ví, že uvažování moudrých jsou nicotná.‘ Ať se tudíž nikdo nechlubí lidmi.“ (1. Korinťanům 3:19–21) I dnes se musíme pevně držet toho, co nás učí Jehova, a nesmíme dovolit, aby nás tento svět zlákal svým třpytem a leskem. (1. Jana 2:15–17)

VĚRNÍ AŽ DO KONCE

35. Co se o Danielových třech druzích dozvídáme?

³⁵ Pevná víra Chananjáše, Mišaela a Azarjáše je velmi živě popsána ve 3. kapitole knihy Daniel, kde se mluví o Nebukadnecarově zlaté soše na pláni Dura a o zkoušce v souvislosti s ohnivou pecí. Tito bohabojní Hebrejci zůstali Jehovovi věrní nepochybně až do své smrti. To víme díky tomu, že nejspíš právě je měl apoštol Pavel na mysli, když psal o těch, „kteří vírou . . . zastavovali sílu ohně“. (Hebrejcům 11:33, 34) Jsou vynikajícím příkladem pro Jehovovy služebníky, a to jak pro mladé, tak i letité.

36. Jakým znamenitým způsobem Daniel prožil svůj život?

³⁶ Pokud jde o Daniela, poslední verš 1. kapitoly o něm říká: „Daniel zůstal až do prvního roku krále Kýra.“ Z historie víme, že Kýros dobyl Babylón za jednu noc, a to v roce 539 př. n. l. Je zřejmé, že díky své pověsti a svému postavení sloužil Daniel i u Kýrova dvora. Ze slov u Daniela 10:1 se dozvídáme, že „ve třetím roce perského krále Kýra“ Jehova zjevil Danielovi něco pozoruhodného. Pokud tedy byl Daniel dospívajícím chlapcem, když byl v roce 617 př. n. l. odveden do Babylónu, pak mu v době, kdy dostal toto poslední vidění, bylo téměř 100 let. Prožil opravdu dlouhý a požehnaný život ve věrné službě Jehovovi.

37. Jaké poučení si můžeme odnést z rozboru 1. kapitoly knihy Daniel?

³⁷ Úvodní kapitola knihy Daniel je nejen příběhem čtyř věrných mladých lidí, kteří obstáli ve zkouškách víry. Dozvídáme se z ní také to, že Jehova může použít kteréhokoli člověka k tomu, aby uskutečnil svůj záměr. Tato zpráva rovněž dokazuje, že pokud Jehova připustí něco, co možná vypadá jako pohroma, může to posloužit k prospěšnému účelu. A ukazuje nám, že věrnost v malých věcech přináší velkou odměnu.

CO JSTE SE NAUČILI?

• Co je možné říci o původu Daniela a jeho tří mladých přátel?

• Jak byla v Babylóně vyzkoušena znamenitá výchova čtyř mladých Hebrejců?

• Jak Jehova odměnil čtyři Hebrejce za jejich odvážný postoj?

• Jaké poučení si dnešní Jehovovi služebníci mohou vzít z příkladu Daniela a jeho tří druhů?

[Celostránkový obrázek na straně 30]