Ačkoli Jehova existuje mimo čas, je Bohem, který nedostižným způsobem sleduje časový vývoj a sám sebe uvádí do spojitosti s určitými obdobími, místy, osobami a událostmi. Ve svém jednání s lidstvem se drží přesného časového plánu. (1Mo 15:13, 16; 17:21; 2Mo 12:6–12; Ga 4:4) Jeho věčná existence je nepopíratelnou a nejzákladnější skutečností ve vesmíru, a proto při ní přísahal slovy: „Jakože jsem živý“, čímž zaručoval, že jeho sliby a proroctví jsou absolutně spolehlivé. (Jer 22:24; Sef 2:9; 4Mo 14:21, 28; Iz 49:18) Také lidé přísahali při Jehovovi, při jeho existenci. (Sd 8:19; Rut 3:13) Jen blázniví říkají: „Není žádný Jehova.“ (Ža 14:1; 10:4)

Boží Syn jako Král. Když byl svržen poslední král, který seděl na „Jehovově trůnu“ v Jeruzalémě (1Pa 29:23), dostal prorok Daniel vidění, které popisovalo, jak bude ustanoven Boží vlastní Syn, aby sloužil jako Král. Jasně zde vyniká Jehovovo postavení, když Jehova, Prastarý na dny, uděluje svému Synovi panství. Zpráva říká: „Díval jsem se dál v nočních viděních, a tu, pohleďme — někdo podobný synu člověka přicházel s nebeskými oblaky; a získal přístup k Prastarému na dny a přivedli ho blízko, až před Něho. A bylo mu dáno panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství trvající na neurčito, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“ (Da 7:13, 14) Srovnání tohoto textu se slovy u Matouše 26:63, 64 neklamně ukazuje, že ‚syn člověka‘ v Danielově vidění je Ježíš Kristus. Získává přístup do Jehovovy přítomnosti a je mu dáno panství. (Srovnej Ža 2:8, 9; Mt 28:18.)