23. Proč musel „Vůdce Mesiáš“ zemřít a kdy se to mělo stát?

²³ Co se mělo stát v průběhu sedmdesátého týdne? Gabriel oznámil, že období ‚sedmdesáti týdnů‘ bylo určeno k tomu, „aby byl ukončen přestupek a skoncovalo se s hříchem a aby bylo vykonáno smíření za provinění a aby byla uvedena spravedlnost na neurčité časy a aby byla vtištěna pečeť na vidění a proroka a aby byla pomazána Svatá svatých“. Jestliže se to všechno mělo stát, musel ‚Vůdce Mesiáš‘ zemřít. Kdy? Gabriel řekl: „Po těch šedesáti dvou týdnech bude Mesiáš odříznut, s ničím pro sebe sama. . . . A pro mnohé bude udržovat smlouvu v platnosti jeden týden; a v polovině týdne způsobí, že přestane oběť a obětní dar.“ (Daniel 9:26a, 27a) Kritickým obdobím byla ‚polovina týdne‘, to znamená polovina posledního týdne let.

24, 25. (a) Kdy měl podle proroctví Kristus zemřít a co mělo být jeho smrtí a vzkříšením ukončeno? (b) Co umožnila Ježíšova smrt?

²⁴ Veřejná služba Ježíše Krista začala ve druhé polovině roku 29 n. l. a trvala tři a půl roku. Na začátku roku 33 n. l., přesně jak bylo prorokováno, byl Kristus „odříznut“, když zemřel na mučednickém kůlu, a tak dal svůj lidský život jako výkupné za lidstvo. (Izajáš 53:8; Matouš 20:28) Když pak vzkříšený Ježíš předložil Bohu v nebi hodnotu svého obětovaného lidského života, už nebylo potřeba zvířecích obětí a obětních darů, které předepisoval Zákon. Židovští kněží sice dál přinášeli oběti až do zničení jeruzalémského chrámu v roce 70 n. l., ale tyto oběti už nebyly pro Boha přijatelné. Byly nahrazeny lepší obětí, tou, která už nikdy nemusela být opakována. Apoštol Pavel napsal: „[Kristus] natrvalo obětoval jednu oběť za hříchy. . . Jedním obětním darem totiž učinil natrvalo dokonalými ty, kdo jsou posvěcováni.“ (Hebrejcům 10:12, 14)

26. (a) Která smlouva byla ‚udržována v platnosti jeden týden‘, přestože smlouva Zákona byla odstraněna? (b) Co se stalo na konci sedmdesátého týdne?

²⁶ Jehova tedy Kristovou smrtí v roce 33 n. l. odstranil smlouvu Zákona. Jak ale mohlo být řečeno, že Mesiáš „bude udržovat smlouvu v platnosti jeden týden“? Bylo to proto, že Mesiáš udržoval v platnosti abrahamskou smlouvu. Požehnání plynoucí z této smlouvy poskytoval Bůh až do konce 70. týdne Abrahamovým hebrejským potomkům. Ale když v roce 36 n. l. „sedmdesát týdnů“ let skončilo, kázal apoštol Petr zbožnému Italu Kornéliovi, jeho domácnosti a dalším pohanům. A právě od té doby začala být dobrá zpráva oznamována mezi lidmi z národů. (Skutky 3:25, 26; 10:1–48; Galaťanům 3:8, 9, 14)