OZEÁŠ (KNIHA)

Kniha Hebrejských písem, kterou napsal ‚Ozeáš, syn Beeriho‘. (Oz 1:1) Osobní život Ozeáše byl obdobou Božího vztahu k Izraeli. (Kap. 1–3) Kniha ukazuje, že Jehovovo uznání nelze získat pouhými náboženskými obřady. (6:6) Vyzdvihuje také Boží milosrdenství a milující laskavost. (2:19; 11:1–4; 14:4)

Doba a místo psaní. Ozeáš začal sloužit jako prorok v době, kdy současně vládli judský král Uzzijáš (829–778 př. n. l.) a izraelský král Jeroboam II. (asi 844–804 př. n. l.). Bylo to tudíž nejpozději v roce 804 př. n. l., protože zjevně tehdy Jeroboamova vláda skončila. (Oz 1:1) Ozeášova prorocká služba pokračovala za vlády judského krále Ezekjáše, jehož panování začalo kolem roku 745 př. n. l, a trvala tedy nejméně 59 let. Nepochybně však pokrývala i určité období vlády Jeroboama II. a Ezekjáše, a byla tudíž o něco delší. Ozeáš sice zapsal proroctví o zničení Samaří (13:16), ale jeho splnění neuvedl, což by pravděpodobně udělal, pokud by psaní jeho knihy trvalo do pádu Samaří v roce 740 př. n. l. Ozeášova kniha tedy zjevně byla napsána v oblasti Samaří a ukončena někdy mezi rokem 745 a 740 př. n. l.

Rámec. Kniha Ozeáš se týká hlavně severního desetikmenného království Izraele (které je také nazýváno Efrajim podle nejvýznačnějšího kmene; tyto názvy se v knize běžně střídají). Ozeáš začal prorokovat během vlády krále Jeroboama a Izrael se tehdy těšil hmotnému blahobytu. Lidé však zavrhli poznání Boha. (Oz 4:6) K jejich ničemnému jednání patřilo krveprolévání, krádeže, smilstvo, cizoložství, uctívání Baala a model v podobě telete. (2:8, 13; 4:2, 13, 14; 10:5) Po smrti krále Jeroboama blahobyt skončil a vznikly hrozné podmínky, které se vyznačovaly neklidem a vraždami z politických důvodů. (2Kr 14:29–15:30) Věrný Ozeáš prorokoval také za těchto okolností. Nakonec, v roce 740 př. n. l., Samaří podlehlo Asyřanům a tím skončila existence desetikmenného království. (2Kr 17:6)

Ozeášova manželka a děti. Na Jehovův příkaz si Ozeáš vzal „manželku smilstva a děti smilstva“. (Oz 1:2) To neznamená, že prorok se oženil s prostitutkou nebo s nějakou nemravnou ženou, která již měla nemanželské děti. Znamená to, že jeho žena začala cizoložit potom, co se za něj provdala, a z těchto cizoložných styků měla děti. Ozeáš se oženil s Gomer, která „mu porodila syna“, Jezreela. (1:3, 4) Gomer později porodila dceru Lo-ruchamu a potom syna, který se jmenoval Lo-ammi. Obě tyto děti byly zjevně plodem jejího cizoložství, protože o Ozeášovi není v souvislosti s narozením těchto dětí žádná zmínka. (1:6, 8, 9) Lo-ruchama znamená „ne[bylo jí] projeveno milosrdenství“ a význam jména Lo-ammi je „ne můj lid“. Obě tato jména vyjadřují Jehovovu nelibost nad vzpurným Izraelem. Jméno prvorozeného dítěte, „Jezreel“, naopak znamená „Bůh zaseje semeno“ a v proroctví o obnově je na lid použito příznivě. (2:21–23)

Po narození těchto dvou dětí Gomer Ozeáše opustila, a to zjevně kvůli svým milencům; není však řečeno, že se s ní prorok rozvedl. Její milenci ji patrně později opustili a ona upadla do chudoby a otroctví, protože podle slov u Ozeáše 3:1–3 se zdá, že ji prorok koupil, jako by byla otrokyní, a vzal si ji zpět za manželku. Jeho vztah ke Gomer je obdobou Jehovova vztahu k Izraeli, kdy Bůh byl ochoten přijmout zpět svůj chybující lid potom, co tento lid litoval svého duchovního cizoložství. (Oz 2:16, 19, 20; 3:1–5)

Někteří bibličtí učenci pokládají Ozeášovo manželství za vidění, za stav transu nebo za sen, který se nikdy neuskutečnil. Prorok však neřekl ani nenaznačil, že jde o vidění nebo o sen. Další učenci pokládají Ozeášovo manželství za alegorii nebo za podobenství. Ozeáš však nepoužíval symbolickou nebo obraznou terminologii, když mluvil o svém manželství. Pokládáme-li tuto zprávu za zprávu o skutečném manželství Ozeáše a Gomer, a návrat Gomer k manželovi za doslovný, potom historické a faktické uplatnění těchto věcí na Izrael získává na síle a významu. Nepřekrucuje to jasnou biblickou zprávu a je to v souladu s tím, že Jehova si vybral Izrael, že národ se potom dopustil duchovního cizoložství, a když lid činil pokání, Bůh ho obnovil.

Sloh. Ozeášův způsob psaní je stručný, dokonce občas strohý. Rychle mění myšlenky. Kniha obsahuje projevy silných citů a moci ve formě pokárání, varování a vybídnutí, ale i něžné prosby o odpuštění. Jsou v ní vynikající řečnické obraty. (Oz 4:16; 5:13, 14; 6:3, 4; 7:4–8, 11, 12; 8:7; 9:10; 10:1, 7, 11–13; 11:3, 4; 13:3, 7, 8, 15; 14:5–7)

Kanonicita. V běžných českých Biblích, ale i ve starověkých hebrejských spisech a v Septuagintě je Ozeášova kniha první z takzvaných malých proroků. Jeroným uvedl, že jeden oddíl židovských posvátných knih je Kniha dvanácti proroků, a pokud jich mělo být 12, zjevně tam patřila i Ozeášova kniha. Soupis, v němž jsou i tyto knihy, po sobě zanechal Melitón ze druhého století n. l., ale i Origenes a další autoři.

Soulad s ostatními biblickými knihami. Tato kniha je v souladu s myšlenkami, které jsou vyjádřeny i na jiných místech Bible. (Srovnej například Oz 6:1 s 5Mo 32:39; Oz 13:6 s 5Mo 8:11–14; 32:15, 18.) Ozeášova kniha se zmiňuje o příhodách, které jsou zaznamenány v jiných částech Bible, jako byly události související s Jákobem (Oz 12:2–4, 12; 1Mo 25:26; 32:24–29; 29:18–28; 31:38–41), odchod Izraele z Egypta (Oz 2:15; 11:1; 12:13), nevěrnost Izraele v souvislosti s Baalem z Peoru (Oz 9:10; 4Mo 25) a žádost národa o lidského krále (Oz 13:10, 11; 1Sa 8:4, 5, 19–22).

Použití v Křesťanských řeckých písmech. Ježíš Kristus dvakrát citoval Ozeáše 6:6, když použil slova „Chci milosrdenství, a ne oběť“. (Mt 9:13; 12:7) Když Ježíš ohlašoval soud nad Jeruzalémem, citoval z Ozeáše 10:8 (Lk 23:30), a toto prohlášení je použito ve Zjevení 6:16. Pavel i Petr použili texty z Ozeáše 1:10 a 2:23. (Ří 9:25, 26; 1Pe 2:10) Když Pavel mluvil o vzkříšení, citoval slova z Ozeáše 13:14 (LXX) a řekl: „Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?“ (1Ko 15:55; srovnej také Ozeáše 14:2 s Hebrejcům 13:15.)

Splněná proroctví. Splnila se prorocká slova u Ozeáše 13:16, která se týkala pádu Samaří. Ozeášovo proroctví také ukazovalo, že milenci, které měl Izrael mezi národy, ho opustí. (Oz 8:7–10) Skutečně Samaří nedostalo žádnou pomoc, když bylo zničeno, a obyvatelé Izraele se v roce 740 př. n. l. stali asyrskými zajatci. (2Kr 17:3–6)

Ozeášovo proroctví předpovědělo, že Bůh pošle na judská města oheň. (Oz 8:14) Ve 14. roce vlády krále Ezekjáše „přitáhl asyrský král Senacherib proti všem judským opevněným městům a přistoupil k tomu, aby se jich zmocnil“. (2Kr 18:13) Ozeáš však také prorokoval, že Jehova Judu zachrání. (Oz 1:7) K tomu došlo, když Bůh zmařil Senacheribův plánovaný útok na Jeruzalém a během jedné noci Jehovův anděl zabil 185 000 mužů asyrské armády. (2Kr 19:34, 35) Mnohem ničivější „oheň“ však přišel, když Nebukadnecar v roce 607 př. n. l. zničil Jeruzalém a judská města. (2Pa 36:19; Jer 34:6, 7)

Nicméně v souladu s inspirovanými proroctvími o obnově, která jsou zaznamenána v Ozeášově knize, byl v roce 537 př. n. l. shromážděn ostatek lidu z Judy a z Izraele a vyšel ze země vyhnanství, z Babylóna. (Oz 1:10, 11; 2:14–23; 3:5; 11:8–11; 13:14; 14:1–8; Ezr 3:1–3) Pavel použil texty z Ozeáše 1:10 a 2:23 k tomu, aby zdůraznil nezaslouženou laskavost, která byla projevena na „nádobách milosrdenství“, a také Petr použil tyto texty. Způsob, jakým tyto texty apoštolové uplatnili, ukazuje, že proroctví se týkají také Božího milosrdného shromažďování duchovního ostatku. (Ří 9:22–26; 1Pe 2:10)

V Ozeášově knize nalézáme také mesiášské proroctví. Matouš použil slova z Ozeáše 11:1 („zavolal jsem svého syna z Egypta“) na Ježíše, který jako dítě odešel do Egypta a později se vrátil zpět do Izraele. (Mt 2:14, 15)

[Rámeček na straně 179]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY OZEÁŠ

Proroctví zaměřená hlavně na Izrael (severní království nazývané také Efrajim) a zdůrazňující Jehovovo mimořádné milosrdenství

Napsána Ozeášem po roce 745 př. n. l. a krátce před tím, než Asýrie odvedla Izrael do vyhnanství

Jehovovo jednání s Izraelem je znázorněno Ozeášovým soukromým životem (1:1–3:5)

Ozeášovi je řečeno, aby se oženil se ženou, která později cizoloží, což mělo znázorňovat nevěrnost Izraele Jehovovi

Ozeáš měl se svou manželkou Gomer syna jménem Jezreel. Další dvě děti Gomer, Lo-ruchama (znamená „ne[bylo jí] projeveno milosrdenství“) a Lo-ammi (znamená „ne můj lid“), byly zřejmě plodem jejího cizoložství; význam jmen těchto dětí poukazoval na to, že Jehova již Izraeli neposkytne milosrdenství a že svůj nevěrný lid zavrhl

Na Izraeli měl být vykonán Boží rozsudek za to, že se nevěrně obrátil k uctívání Baala, potom však bude obnoven a bude mít opět požehnání, čímž se splní význam jména Jezreel (to znamená „Bůh zaseje semeno“)

Ozeáš dostal pokyn, aby si svou cizoložnou manželku vzal zpět; Ozeáš to udělal, ale omezil její činnost a zabránil tím, aby smilnila, což poukazovalo na to, v jaké situaci bude Izrael, než se vrátí k Jehovovi

Prorocké soudy proti Izraeli (a Judě) za jejich nevěrnost Jehovovi (4:1–13:16)

Lidé se dopouštěli podvodů, vražd, cizoložství, modlářství a duchovní prostituce a ukazovali tak, že nemají žádné poznání Boha; stáli proto před účtováním

To, že se Izrael dopouštěl modlářství, byl mravně zkažený a pošetile hledal politické spojenectví s mocnostmi, jež stály proti sobě (Egypt a Asýrie), místo aby hledal bezpečí u Jehovy, to vše povede ke zničení země a ti, kdo přežijí, budou odvedeni do Asýrie

Výzva k návratu k Jehovovi (14:1–9)

Lidé jsou vybízeni, aby Jehovu prosili o odpuštění, aby obětovali býky svých rtů a již nehledali ochranu ve vojenském spojenectví a válečných koních

Navrátí-li se k Jehovovi, povede to k jejich uzdravení, k tomu, že Jehova je bude milovat bez zábran, a díky jeho požehnání se jim bude dobře dařit