Poučení z písma: Joel 1:1–3:21

Vzývej Jehovovo jméno a bezpečně vyvázni!

„KDYBY se nám ta pohroma vymkla z ruky, rozšíří se do východní Afriky a na Blízký Východ. To by mohlo být neštěstí.“ Tak se vyjádřil úředník Organizace pro výživu a zemědělství při OSN o posledním vpádu vše požírajícího hmyzu — kobylek — do severozápadní Afriky.

Asi v roce 820 př. n. l. mluvil Bůh k proroku Joelovi o podobné pohromě. Popsal barvitými výrazy, jež jsou nedostižné pro svou přesnost a reálnost, jak judský národ zničil útok kobylek. Tato pohroma však byla znázorněním něčeho daleko závažnějšího než nějaké ekologické hrozby. Bylo to ohlášení ‚Jehovova dne‘! Naše generace stojí před tímto ‚bázeň vzbuzujícím dnem‘ a celou jeho ničivou zuřivostí. Je nějaká naděje na záchranu? A jaké poučení můžeme získat z prorocké knihy Joelovy?

Děsivý nájezd hmyzu

Pro záchranu v tomto bázeň vzbuzujícím Jehovovu dni je nezbytné pokání. Očima Joela vidíme neštěstí, při němž roje housenek, kobylek, lezoucích bezkřídlých kobylek a švábů sedraly rostlinstvo celé země. Kněží, starší muži a další obyvatelé Judy jsou vyzýváni, aby činili pokání a ‚křičeli k Jehovovi o přispění‘. Zásobárny jsou zpustošeny a stodoly strženy, protože v nich nejsou žádné plodiny. Domácí zvířata ve zmatku bloudí a marně hledají pastvu. Je to den plenění od Všemohoucího! — 1:1–20.

Blízkost Jehovova dne by nás měla podnítit ke svatým činům chování a skutkům zbožné oddanosti. (2. Petra 3:10–12) Joel nám umožňuje, abychom viděli den tmy, mraků a husté temnoty. Kobylky jsou děsivou předzvěstí tohoto dne. Hned po nich se judská krajina, podobná zahradě Eden, stává opuštěnou pustinou. Zlověstný je i zvuk kobylek, který se podobá zvuku dvoukolých vozů a zvuku planoucího ohně, který pohlcuje strniště. Kobylky se blíží „jako mocný lid rozestavený do bitevního pořádku“, odírají zdi, řítí se do města a pronikají do domů. I slunce, měsíc a hvězdy se zatměly v tomto ‚bázeň vzbuzujícím Jehovovu dni‘. — 2:1–11.

Způsob záchrany

Pro záchranu musíme uznávat, že ‚Jehova je Bůh, a není žádný jiný‘. Jehova radí: „Vraťte se ke mně s celým srdcem.“ Staří i mladí jsou vyzýváni, aby se sešli ke slavnostnímu shromáždění. Bůh jim chce projevit soucit, dát náhradu za to, co zničil hmyz, a požehnat svému lidu hojností. Ti, kteří uznávají Jehovu jako pravého Boha a zdroj záchrany, nebudou zahanbeni. — 2:12–17.

Naše záchrana také závisí na tom, abychom vzývali Jehovovo jméno ve víře. Před příchodem „velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne“ Bůh ‚vyleje svého ducha na tělo každého druhu‘. Mladí i staří muži i ženy, budou konat prorocké dílo. Mnozí tedy poznají, že „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne“. — 2:28–32.

Rozsudek nad národy

Jehova zachrání svůj věrný lid, až bude vykonávat rozsudek nad národy. (Srovnej Ezekiela 38:18–23; Zjevení 16:14–16.) Tyrus, Sidon a Filistea musí zaplatit za to, že špatně zacházely s Božím lidem a prodávaly ho do otroctví. Jehova přivede zpět zajatce z Judy a Jeruzaléma a vyzývá své nepřátele slovy: „Posvěťte válku!“ Nejsou ovšem srovnatelným protějškem pro Boha, který nad nimi vykoná rozsudek v symbolické ‚nížině Jošafat‘. I když se budou kymácet nebesa a země, Jehova bude útočištěm pro svůj lid. Věrní přežijí tento rozsudek nad národy a budou se těšit ze života za rajských podmínek. — 3:1–21.

Poučení pro zapamatování: Aby člověk mohl být zachráněn v tomto bázeň vzbuzujícím Jehovovu dni, musí předtím nezbytně činit pokání. Blízkost tohoto dne by nás měla podněcovat ke svatým činům chování a ke skutkům zbožné oddanosti. Naše záchrana samozřejmě závisí na tom, že uznáváme Jehovu jako jediného Boha. A jestliže budeme vzývat jeho jméno ve víře, zachrání nás, až vykoná rozsudek nad národy. Joelovo proroctví nám dává ještě více látky k přemýšlení. Vždyť ‚Jehovův velký a bázeň vzbuzující den‘ je bezprostředně před námi! Lidstvo musí být varováno. Stejně jako kobylky v Joelově proroctví pustoší svědkové Jehovovi křesťanstvo tím, že houževnatě odhalují jeho ubohý duchovní stav. To vyvolává zuřivý odpor vůdců křesťanstva, ale všechny překážky podobající se zdem, jež se snaží klást těmto symbolickým kobylkám do cesty, se prokáží jako neúčinné. Jehova vylévá svého ducha na svůj lid, vyzbrojuje ho, aby oznamoval Boží rozsudky. Proto se i v této době, která zbývá do příchodu Božího bázeň vzbuzujícího dne, plně podílejme na tom, abychom pomáhali druhým ‚vzývat Jehovovo jméno a bezpečně vyváznout‘.

[Rámeček na straně 30 a 31]

ZKOUMANÉ BIBLICKÉ TEXTY

○ 1:2 — Joel se obracel ke „starším mužům“, kteří zaváděli národ na scestí. „Obyvatelé země“ šli za tímto falešným vedením, a proto i oni za to byli v Jehovových očích odpovědní. Dnešní náboženští vůdci křesťanstva podobně zavádějí svá stáda. Svědkové Jehovovi zaměřují podobně jako Joel své poselství na třídu duchovenstva. Přesto musí všichni lidé slyšet Boží slovo, protože se i oni budou zodpovídat Jehovovi. — Iz. 9:15–17; Řím. 14:12.

○ 2:1–10, 28 — Izraelité byli varováni, že kobylky a jiní tvorové sežerou jejich úrodu, jestliže oni nebudou poslouchat. (5. Mojž. 28:38–45) Písmo nepodává zprávu o tom, že kobylky napadly Kanaán v tom rozsahu, o němž se zmiňuje Joel, a proto jím popsaná pohroma byla zřejmě obrazná. Proroctví se jasně začalo splňovat o letnicích v roce 33 n. l., kdy Jehova začal ‚vylévat svého ducha‘ na Ježíšovy následovníky, kteří sužovali falešné ctitele poselstvím, jež jim dal Bůh. (Sk. 2:1; 14:21; 5:27–29) Svědkové Jehovovi dnes konají podobné pustošící dílo.

○ 2:12, 13 — Ve starověku bylo roztržení oděvů vnějším výrazem zármutku. (1. Mojž. 37:29, 30; 44:13) Nesmělo to však být neupřímné a pokrytecké. Joel objasnil, že vnější výraz lítosti nestačil. Lidé si museli ‚roztrhnout srdce‘, aby dali najevo upřímné pokání.

○ 2:31, 32 — Jehova v Joelově době věrným lidem opatřil únik před zničením. I v těchto „posledních dnech“ dává Bůh možnost záchrany prostřednictvím Ježíše Krista (2. Tim. 3:1; Řím. 5:8, 12; 6:23) Hříšní lidé však pro svou trvalou záchranu musí vzývat Jehovovo jméno. To znamená uznávat toto božské jméno, plně je respektovat a naprosto spoléhat na toho, kdo toto jméno nosí. Ti, kteří vzývají Jehovovo jméno ve víře, ‚bezpečně vyváznou‘, až bude Bůh vykonávat svůj rozsudek nad národy během svého „velkého a bázeň vzbuzujícího dne“. — Sef. 2:2, 3; 3:12; Řím. 10:11–13.

○ 3:2, 14 — Symbolické místo pro vykonání božského rozsudku v „Jehovově dnu“ se nazývá „nížina rozhodnutí“. Je také nazvána „nížinou Jošafat“. To je vhodné, protože jméno Jošafat znamená „Jehova je soudce“. Za vlády krále Jošafata Bůh osvobodil Judu a Jeruzalém z ruky vojenských sil Moaba, Amona a hornaté krajiny Seiru tak, že mezi nimi způsobil zmatek a vzájemné pobíjení. (2. Par. 20:1–30) V dnešní době slouží „nížina Jošafat“ jako symbolický vinný lis, v němž jsou národy drceny jako hrozny vína, protože špatně zacházely s Jehovovým lidem.

○ 3:6 — Tyrus, Sidon a Filistea se provinily tím, že prodávaly lid Judy a Jeruzaléma do otroctví Řekům. Možná, že někteří Židé, které zajaly jiné národy, padli do ruky obchodníkům s otroky z Tyřanů, Sidoňanů a Filištínů. Ještě horší však bylo, že tyto národy možná udělaly otroky ze Židů, kteří u nich hledali útočiště před nepřáteli. Ať to bylo jakkoli, Bůh volal k odpovědnosti ty, kteří obchodovali s lidskými životy, protože špatně zacházeli s jeho lidem. To ukazuje, co čeká národy, které pronásledují dnešní Jehovovy služebníky.