¹¹ Ve Skutcích 2:1–4 a 14–21 čteme o tom, že o letnicích roku 33 n. l. Bůh vylil svatého ducha na 120 učedníků, mužů i žen. Apoštol Petr oznámil, že právě to kdysi předpověděl Joel. Co však znamenala Joelova slova o tom, že se ‚slunce změní v tmu a měsíc v krev a hvězdy že stáhnou svůj jas‘? Nic nenasvědčuje tomu, že by se to splnilo v roce 33 n. l. nebo v průběhu více než třicetiletého období závěru židovského systému věcí.

12, 13. Jak se splnila Joelova předpověď o nebeských úkazech?

¹² Tato druhá část Joelovy předpovědi očividně byla těsněji spjata s ‚příchodem velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne‘ — se zničením Jeruzaléma. Strážná věž číslo 18 z roku 1967 napsala o soužení, které postihlo v roce 70 n. l. Jeruzalém: „Pro Jeruzalém a jeho děti to byl jistě ‚den Jehovův‘. Ve spojení s tím bylo mnoho ‚krve a ohně a kouřové mlhy‘; slunce neproniklo za dne přítmím města a měsíc, jehož barva připomínala vylitou krev, nedával v noci své pokojné stříbřité světlo“.c

¹³ Ano, jako ostatní proroctví, která jsme zde uvedli, i nebeské úkazy předpověděné Joelem se měly splnit v době, kdy bude Jehova vykonávat rozsudek. Ztemnění slunce, měsíce a hvězd neprobíhalo během celého závěru židovského systému, ale došlo k němu, když síly vykonávající rozsudek vyrazily proti Jeruzalému. Podle toho tedy můžeme očekávat větší splnění této části Joelova proroctví, až Bůh začne vykonávat rozsudek nad současným systémem.