Poučení z písma: Amos 1:1–9:15

Zánik národa

„PŘIPRAV se, aby ses setkal se svým Bohem“, říká „Jehova, Bůh vojsk“ izraelskému národu. (Amos 4:12, 13) Z jakého důvodu? Izraelité byli zaslepeni blahobytem, zapomněli na Boží Zákon a provinili se tím, že znečistili svatou zemi modlářstvím, nemravností, proléváním krve a násilím.

Amos je vzbuzen jako Jehovův prorok, aby pronášel varovné poselství nejen ke svému vlastnímu judskému národu, ale zejména k severnímu království Izraele. Odsuzuje Izrael za jeho nevázaný způsob života a předpovídá jeho konečný zánik rukou nepřátelských národů. Amosova kniha byla napsána někdy v rozmezí let 829 př. n. l. a 804 př. n. l. a umožňuje pochopit Boží schopnost vidět přicházející pohromy a včas před nimi určitým způsobem varovat.

Ohnivě zničení Božích nepřátel

Žádný nemůže uniknout před Božími rozsudky. Projevilo se to jako skutečně pravdivé u národů Damašku (Sýrie), Gazy (Filistea), Týru, Edomu, Amona, Moabu a Judy. Jehova od nich ‚neobrátí zpět‘ svou ruku kvůli jejich provinění. Jejich předpověděné neštěstí však nicméně sloužilo jen k tomu, aby zdůraznilo rozsudek nad Izraelem za to, že přestal zachovávat smluvní vztah s Bohem a zastávat se jeho zákonů. — Amos 1:1–2:16.

Dbát na Boží varování. „Ze všech rodin zemské půdy znám jedině vás“, říká Jehova Izraeli. (Amos 3:2) Hříšné jednání Izraelitů však uvádělo Boží jméno a svrchovanost v opovržení. Mnozí se rozhodli žít v bohatství, zahálčivém přepychu se ‚zimním domem navíc k letnímu domu‘ na úkor svých bratrů. (Amos 3:15) Sobecky šidili chudého podvodným závažím. Opustili pravé uctívání, čímž si skutečně zasloužili Jehovův trest. Jehova přesto ‚neučinil nic, pokud nezjevil záležitost svým sluhům‘. Amos tedy předpovídá Jehovovy rozsudky a varuje Izraelity: „Připrav se, aby ses setkal se svým Bohem.“ — Amos 3:1–4:13.

Jehova je záchrana

Bůh projeví milosrdenství těm, kteří činí pokání. Jehova vyzýval Izrael: „Hledejte mne a zůstaňte naživu.“ (Amos 5:4) „Mějte v nenávisti to, co je špatné, a milujte, co je dobré.“ (Amos 5:15) Izraelité však tato slova přehlížejí. Odpadlíci raději chodili do Bételu a do Gilgalu, což byla střediska falešného uctívání, aby tam přinášeli oběti falešným bohům. (Amos 5:26; 1. Král. 12:28–30) Domýšliví zločinci na zdobených slonovinových lehátkách hltají prvotřídní víno a holdují nejvybranějším pokrmům a olejům. (Amos 5:11; 6:4–6) Přichází „Jehovův den“, a Bůh přísahal „při své vlastní duši“, že Izrael zničí. (Amos 5:18; 6:8) Jehova vzbudí národ, který bude Izrael utlačovat a odvede ho do vyhnanství. — Amos 5:1–6:14.

Bojte se Jehovy, ne protivníků. Zničení Izraele by mohlo způsobit hejno kobylek nebo vše stravující oheň. Amos se odvolával k Bohu ve prospěch Izraele a „Jehova pocítil lítost“ nad svým rozsudkem a nevykonal ho tím způsobem. Jako stavitel, jenž kontroluje olovnicí svislou rovinu zdi, Jehova ‚nebude dále omlouvat‘ Izrael. (Amos 7:8) Národ musí být opuštěn. Amacjáš, kněz při uctívání telete, byl popuzen prorokovým poselstvím, falešně obvinil Amosa ze zrady a nařídil mu, aby ‚běžel do judské země a v Betelu již neprorokoval‘. (Amos 7:12, 13) Hrbil se snad Amos před ním? Ne. Nebojácně předpovídá Amacjášovu smrt a neštěstí jeho rodiny. Tak jako se ovoce sklízí v době sklizně, má i Jehova svůj čas, kdy bude účtovat s Izraelem. Nebude žádný únik. — Amos 7:1–8:14.

Ti, kteří důvěřují v Jehovu, mají naději. „Nevyhladím Jákobův dům úplně“, říká Jehova. Někteří z Jákobových potomků mají ještě naději, ale hříšníci ne. Jejich zničení je jisté. Přesto chce Jehova „shromáždit opět zajaté“ z Izraele. — Amos 9:1–15.

Poučení pro dnešní dobu: Ti, kteří se stávají Božími nepřáteli, budou odsouzení k smrti. Tomu, kdo dbá na božské varovné poselství a činí pokání, Bůh projeví milosrdenství, a on zůstane naživu. Budeme-li se bát Boha, nedovolí protivníkům, aby nám bránili konat Boží vůli.

Prozkoumané biblické texty

○ 1:5 — Starověká města měla vysoké zdi a velké brány. Na vnitřní straně těchto bran byly dlouhé závory ze železa či bronzu, aby se brány mohly zamknout. „Zlomit závoru Damašku“ znamenalo, že syrské hlavní město padne do ruky Asyřanů. Bude to, jako by městské brány nebyly zamčeny, protože jejich závory byly předtím zlomeny. — 2. Král. 16:8, 9.

○ 4:1 — Označení „bašanské krávy“ se vztahovalo na ženy milující přepych, jež bydlely v Samaří. Bašanské bohaté pastviny dávaly možnost k chovu výborných plemen zvířat. (5. Mojž. 32:14; Ezek. 39:18) Tyto sobecké „bašanské krávy“ zřejmě naléhaly na své „pány“ či manžely, aby ždímali peníze z chudých a plnili jimi své vlastní „slonovinové domy“. (Amos 3:15) Jenže takové jednání mělo za následek božskou odplatu.

○ 4:6 — Výraz „čistota zubů“ je vysvětlen analogickým slovním spojením „nedostatek chleba“. Je to tedy zřejmě narážka na dobu hladomoru, kdy byly zuby čisté proto, že nebylo nic k jídlu. Jehova jasně vyjádřil svůj nesouhlas s modlářským desetikmenným královstvím tím, že poslal do země hladomor, jak dávno předem varoval. (5. Mojž. 28:48) Nicméně ani tento ani jiné výroky Božího soudu se nedostaly k srdci tohoto lidu, jenž porušoval smlouvu. — Amos 4:6, 8–11.

○ 5:2 — Když Amos pronesl své proroctví, nebyly lid ani země dosud podmaněny nebo uchváceny cizí mocí. Byly tedy znázorněny pannou. Za pouhých několik let však panna Izrael padla do ruky Asyřanů a ‚šla do vyhnanství až za Damašek‘. (Amos 5:27) Amos si je tak jistý zničením Izraele, protože se v něm již projevuje nevěrnost, že o něm mluví, jako by už nastalo.

○ 7:1 — „Posekání královy trávy“ se zřejmě vztahovalo na daň či poplatek, který uložil král, aby zajistil potravu pro zvířata a jízdu. Lidé museli nejprve zaplatit tuto královu daň, a teprve potom si mohli sklidit „trávu“ či jiné rostliny pro vlastní použití. Než si je však mohli sklidit, přišly kobylky a sežraly pozdější setbu.

○ 8:2 — Letní ovoce se česalo ke konci žňového období. Konec zemědělského roku tím symbolizoval, že Izrael dospěl ke svému konci. Jehova prohlásil: „Již je déle nebudu omlouvat.“ Národ byl připravený pro vykonání rozsudku.

○ 9:7 — Jehova vyvolil Izraelity kvůli jejich věrným praotcům, osvobodil jejich předky z područí Egypťanů a přivedl je do Kanaánu. Nedávalo jim to však žádný důvod k pýše, protože pro svou ničemnost byli na tom stejně jako Kušité. (Srovnej Římanům 2:25.) Podobně jim ani osvobození z Egypta nedávalo záruku dalšího schválení o nic více než to, že i Filištíni a Syřané žili v jiných územích, než byli původně usazeni. Izraelity nemohlo zachránit, že pocházeli z věrných patriarchů. Má-li mít člověk schválené postavení u Boha, musí jednat v souladu s Boží vůlí. — Amos 9:8–10; Sk. 10:34, 35.