Praví křesťané mají úctu k Božímu Slovu

„Tvé slovo je pravda.“ (JAN 17:17)

 1. Čím především se svědkové Jehovovi liší od jiných náboženství?

VZPOMÍNÁŠ si na svůj první rozhovor se svědky Jehovovými? Co na tebe zapůsobilo? Možná to, že na všechny tvoje otázky svědkové odpovídali pomocí Bible. Určitě jsi měl velkou radost, když ses dozvěděl, jaký je Boží záměr se zemí, co se stane při smrti a jakou budoucnost mají před sebou tvoji blízcí, kteří zemřeli.

 2. Proč si vážíš Bible?

² Při hlubším studiu jsi však zjistil, že Bible nejen odpovídá na otázky týkající se života, smrti a budoucnosti, ale že také obsahuje ty nejlepší rady, jaké lze najít. Jsou nadčasové a ti, kdo se jimi řídí, žijí šťastně a spokojeně. (Přečti Žalm 1:1–3.) Praví křesťané vždy přijímali Bibli ne „jako lidské slovo, ale právě jako to, čím po pravdě je, jako Boží slovo“. (1. Tes. 2:13) V tomto článku krátce nahlédneme do historie a ukážeme si nápadný rozdíl mezi těmi, kdo k Božímu Slovu měli hlubokou úctu, a těmi, kdo ji neměli.

PALČIVÝ PROBLÉM JE VYŘEŠEN

 3. Co začalo ohrožovat jednotu křesťanského sboru v prvním století a k čemu to mohlo vést?

³ Během 13 let, která uběhla od pomazání Kornélia, prvního neobřezaného člověka z národů, vyvstal problém, který začal ohrožovat jednotu sboru. Křesťanskou víru přijímalo stále více lidí nežidovského původu a s tím souvisela otázka: Měli by muži, kteří se chtějí dát pokřtít, být podle židovského zvyku obřezáni? Odpověď nebyla jednoduchá. Žid, který dodržoval Zákon, by ani nevešel do domu člověka z národů, natož aby k němu měl vřelý vztah. Židovští křesťané byli krutě pronásledováni už kvůli tomu, že opustili své dřívější náboženství. Kdyby šli tak daleko, že by se těšili ze společnosti neobřezaných lidí z národů, propast mezi Židy a křesťany by se ještě zvětšila, a křesťané by byli v ještě větším opovržení. (Gal. 2:11–14)

 4. Kdo měl problém obřízky rozhodnout a jaké otázky mohly vzniknout?

⁴ Apoštolové a starší muži v Jeruzalémě, všichni to byli obřezaní Židé, se v roce 49 n. l. „shromáždili, aby uvážili tuto záležitost“. (Sk. 15:6) To, co následovalo, nebyl nezáživný teologický spor o slova, ale živá nauková diskuse. Zazněly pádné argumenty pro i proti. Převáží osobní názory či předsudky? Nebo odpovědní starší muži rozhodnutí odloží, dokud se náboženské ovzduší v tehdejším Izraeli nezlepší? Anebo to dopadne tak, že obě strany v něčem ustoupí a dohodnou se na nějakém kompromisu?

 5. Čím se schůzka v Jeruzalémě v roce 49 n. l. lišila od církevních sněmů v pozdějších staletích?

⁵ Při sněmech církví křesťanstva jsou kompromisy a lobbování běžným rysem. Tehdy v Jeruzalémě se však nic takového nestalo, a navíc bylo dosaženo jednomyslné shody. Díky čemu to bylo možné? Přestože každý měl na otázku obřízky svůj vyhraněný názor, všichni účastníci měli úctu k Božímu Slovu. A právě v něm byl klíč k vyřešení celého problému. (Přečti Žalm 119:97–101.)

6., 7. Na základě kterých slov z Písma apoštolové a starší muži vyřešili otázku obřízky?

⁶ K jednotnému rozhodnutí napomohla slova z Amose 9:11, 12. Ve Skutcích 15:16, 17 jsou tyto verše citovány takto: „Navrátím [se] a znovu vybuduji Davidovu chýši, která spadla; znovu vybuduji její trosky a opět ji vztyčím, aby ti, kdo zbývají z lidí, s opravdovostí hledali Jehovu spolu s lidmi ze všech národů, lidmi, kteří jsou nazýváni mým jménem, říká Jehova.“

⁷ Připadá ti, že v těchto verších není nic o tom, že by lidé z národů nemuseli být obřezáni? To je pravda, ale židovští křesťané tehdy pochopili, jaký význam v souvislosti s obřízkou tato slova mají. Obřezané nežidy totiž nepovažovali za lidi z národů, ale za své bratry. (2. Mojž. 12:48, 49) Například podle Bagsterova překladu Septuaginty je v Ester 8:17 uvedeno: „Mnozí z pohanů byli obřezáni a stali se Židy.“ Z prorockých slov, že zbývající z izraelského domu (Židé a obřezaní proselyté) se společně s „lidmi ze všech národů“ (neobřezanými nežidy) stanou jedním lidem pro Boží jméno, tedy vyplýval jednoznačný závěr — nežidé, kteří se chtějí stát křesťany, nemusí být obřezáni.

 8. Proč s rozhodnutím apoštolů a starších mužů souvisela odvaha?

⁸ Boží Slovo a svatý duch tyto věrné křesťany dovedly k „jednomyslné shodě“. (Sk. 15:25) Přestože se dalo čekat, že to rozpoutá další pronásledování židovských křesťanů, věrní Boží služebníci toto biblicky podložené rozhodnutí plně podpořili. (Sk. 16:4, 5)

NÁPADNÝ ROZDÍL

 9. Co bylo významným faktorem, jenž vedl ke znečištění pravého náboženství, a například která důležitá nauka tím byla překroucena?

⁹ Pavel předpověděl, že po smrti apoštolů bude pravé křesťanství znečištěno falešnými naukami. (Přečti 2. Tesaloničanům 2:3, 7.) Mezi lidmi, kteří nesnesou „zdravé učení“, měli být i někteří z těch, kdo ve sboru zastávali odpovědné postavení. (2. Tim. 4:3) Křesťanské starší Pavel varoval: „Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk. 20:30) Na významný faktor, který k převráceným názorům vedl, poukazuje The New Encyclopædia Britannica: „Křesťané, kteří měli určité školení v řecké filozofii, [začali] cítit potřebu vyjádřit svou víru v jejích pojmech, jak pro vlastní intelektuální uspokojení, tak proto, aby obrátili vzdělané pohany.“ Pohanskými názory bylo překrouceno i něco tak důležitého, jako je totožnost Ježíše Krista. Bible o něm říká, že je Božím Synem, ale příznivci řecké filozofie začali tvrdit, že je Bohem.

10. Na základě čeho mohla být otázka Kristovy totožnosti snadno vyřešena?

¹⁰ O této otázce se diskutovalo na řadě církevních sněmů. Pokud by jejich účastníci uznávali to, co je zapsáno v Písmu, mohla být vyřešena poměrně snadno. Většina církevních představitelů však k Písmu úctu neměla. Jednoznačný názor si vytvořili už před tím, než na sněm přijeli, a když odjížděli, byli o své pravdě přesvědčeni ještě pevněji. Výnosy a rozhodnutí, k nimž se na takových sněmech dospělo, se na Písmo odvolávají jen zřídka.

11. Proč výroky církevních otců začaly být považovány za důležitější než Boží Slovo?

¹¹ Proč se při církevních sněmech důkladněji nezkoumalo Písmo? Učenec Charles Freeman vysvětluje, že pro ty, kdo věřili, že Ježíš je Bůh, „bylo těžké vyvrátit mnoho Ježíšových výroků, ze kterých vyplývalo, že je podřízený Bohu Otci“. Výsledkem bylo, že církevní tradice a názory pozdějších církevních vůdců nahradily to, co bylo zapsáno v evangeliích. Až dodnes mnozí členové duchovenstva považují neinspirované výroky takzvaných církevních otců za důležitější než Boží Slovo. Pokud jsi s nějakým teologem mluvil o nauce o Trojici, pravděpodobně sis toho všiml.

12. Jaký vliv měl císař?

¹² Významným rysem církevních sněmů bylo to, že do nich zasahovali římští císaři. Například o nikajském koncilu profesor Richard E. Rubenstein napsal: „[Biskupům] Konstantin dal vyvýšené postavení a takové bohatství, o jakém se jim ani nezdálo. Během necelého roku jim nový císař vrátil nebo znovu postavil prakticky všechny kostely a dal jim zpět úřady a tituly, které jim byly odebrány . . . Křesťanským duchovním dal výsady, jež byly dříve vyhrazeny pro pohanské kněze.“ Výsledkem bylo, že „Konstantin byl v postavení, v němž mohl ovlivňovat — a možná i diktovat — průběh událostí v Nikaii“. A Charles Freeman to vyjádřil slovy: „Tak vznikl precedens, že císař může do dění v církvi zasahovat nejen proto, aby ji posílil, ale i proto, aby ovlivnil její nauky.“ (Přečti Jakuba 4:4.)

13. Proč církevní představitelé ignorovali jasné biblické nauky?

¹³ Pro církevní hodnostáře bylo těžké rozhodnout, zda Ježíš je Bůh, či nikoli, ale mnozí obyčejní lidé s tím problém neměli. Jejich názory nebyly ovlivněny císařovým zlatem ani možností získat postavení v církvi, a tak se dokázali na věci dívat objektivněji, tedy ve světle Písma — což podle všeho také dělali. Řehoř z Nyssy, jeden z tehdejších teologů, o obyčejných lidech posměšně napsal: „Obchodníci s oděvy, směnárníci a prodavači, ti všichni jsou teologové. Když se zeptáte na hodnotu svých peněz, nějaký filozof vám začne vysvětlovat, v čem se Syn liší od Otce. Když se zeptáte, kolik stojí chleba, dozvíte se, že Otec je větší než Syn. A když chcete vědět, zda už máte připravenou koupel, uslyšíte, že Syn byl stvořen z ničeho.“ Na rozdíl od členů duchovenstva, mnozí obyčejní lidé opírali své závěry o Boží Slovo. Řehoř a jeho současníci by bývali udělali dobře, kdyby jim naslouchali.

PŠENICE A PLEVEL ROSTOU SPOLU

14. Na základě čeho můžeme říci, že od prvního století vždy byli na zemi nějací pomazaní křesťané?

¹⁴ V jednom podobenství Ježíš naznačil, že počínaje prvním stoletím vždy budou na zemi nějací pomazaní křesťané. Přirovnal je k pšenici rostoucí mezi plevelem. (Mat. 13:30) Nemůžeme s jistotou říci, kteří jednotlivci nebo skupiny k pomazaným patřili, ale není pochyb o tom, že vždy zde byl někdo, kdo se odvážně zastával Božího Slova a poukazoval na nebiblické nauky církve. Podívejme se na některé konkrétní příklady.

15., 16. Například kdo projevoval úctu k Božímu Slovu?

¹⁵ Arcibiskup Agobard z Lyonu ve Francii (779–840 n. l.) silně vystupoval proti uctívání soch, proti kostelům zasvěceným svatým a proti církevním obřadům a zvykům, jež nejsou v souladu s Písmem. Také jeho současník biskup Klaudius odmítal církevní tradice a stavěl se proti modlitbám ke svatým a proti uctívání ostatků. V 11. století žil arciděkan Berengarius z francouzského Tours, který byl exkomunikován, protože odmítal katolickou nauku o transsubstanciaci. Také zastával názor, že Bible je nadřazena církevní tradici.

¹⁶ Ve 12. století žili Petr z Bruis a Jindřich z Lausanne. I ti milovali biblickou pravdu. Petr se vzdal kněžství, protože v Bibli nenašel oporu pro takové katolické nauky, jako je křest nemluvňat, transsubstanciace, modlitby za mrtvé a uctívání kříže. V roce 1140 za své názory zaplatil životem. Jindřich byl mnich a mluvil proti zkaženým zvykům v církvi a proti nebiblickým obřadům. V roce 1148 byl zatčen a zbytek života strávil ve vězení.

17. Co významného dělal Valdès a jeho následovníci?

¹⁷ Přibližně v té době, kdy byl Petr z Bruis upálen za to, že se odvážil kritizovat církev, se narodil muž, který šíření biblické pravdy významně ovlivnil. Jeho příjmení bylo Valdès nebo Waldo.a Na rozdíl od Petra z Bruis a Jindřicha z Lausanne nebyl knězem. Božího Slova si však tak vážil, že se vzdal majetku a zařídil, aby části Bible byly přeloženy do jazyka, jímž se běžně mluvilo v jihovýchodní Francii. Tím, co se z Bible ve svém jazyce dozvídali, byli někteří tak nadšeni, že i oni se vzdali majetku a plně se věnovali šíření biblické pravdy. Církev to velmi znepokojovalo. Tito horliví muži a ženy, kterým se později začalo říkat valdenští, byli v roce 1184 exkomunikováni papežem a biskup je vypověděl z jejich domovů. Díky tomu se však biblické poselství rozšířilo i na další území. Následovníci Valdèse, Petra z Bruis a Jindřicha z Lausanne i jiní lidé, kteří s církví nesouhlasili, nakonec byli v mnoha částech Evropy. Také v následujících staletích žili zastánci biblické pravdy — například Jan Viklef (asi 1330–1384), William Tyndale (asi 1494–1536), Henry Grew (1781–1862) a George Storrs (1796–1879).

„BOŽÍ SLOVO NENÍ SPOUTÁNO“

18. Vysvětli, jakou metodou badatelé Bible v 19. století pátrali po pravdě a proč tato metoda byla dobrá.

¹⁸ Navzdory všem snahám se nepřátelům biblické pravdy nepodařilo jejímu šíření zabránit. Ve 2. Timoteovi 2:9 čteme, že „Boží slovo není spoutáno“. V roce 1870 začala po pravdě pátrat skupina upřímných badatelů Bible. Jak to dělali? Někdo položil otázku a společně pak o ní diskutovali. Vyhledali si všechny biblické texty, které se k ní vztahovaly, a potom co je uvedli do uspokojivého souladu, učinili závěr a ten zapsali. Jistě je pro nás velkým povzbuzením, že podobně jako apoštolové a starší muži v prvním století i oni usilovali o to, aby jejich názory byly pevně založeny na Božím Slově.

19. Jaký je roční text na rok 2012 a proč byl vybrán?

¹⁹ Bible je základem našich nauk i dnes. Vedoucí sbor svědků Jehovových proto jako roční text na rok 2012 vybral Ježíšův výrok: „Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17) Každý, kdo chce mít Boží přízeň, musí žít v souladu s pravdou, a proto buďme rozhodnuti stále se řídit Božím Slovem.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 8]

Roční text na rok 2012: „Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17)

[Obrázek na straně 7]

Valdès

[Obrázek na straně 7]

Viklef

[Obrázek na straně 7]

Tyndale

[Obrázek na straně 7]

Grew

[Obrázek na straně 7]

Storrs