Lvi — Majestátní africké kočky

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KENI

NA AFRICKÉ pláni Serengeti právě svítá. Sedíme v našem landroveru, a v chladném ranním vzduchu pozorujeme smečku lvic se svými lvíčaty. Jejich hladké zlatavé kožichy krásně ladí s dlouhou suchou trávou. Lvíčata jsou hravá a plná energie. Poskakují a hrají si okolo velkých těl samic, které si, jak se zdá, jejich veselého dovádění vůbec nevšímají.

Náhle smečka ztuhne. Oči všech se upírají do dálky. Z našeho vyvýšeného stanoviště se zahledíme stejným směrem a zjišťujeme, co upoutalo jejich pozornost. Světlo úsvitu odhaluje vznešenou postavu obrovitého lvího samce. Jak nás tak pozoruje, naše pohledy se střetnou. Cítíme, jak jsme se celí roztřásli — ne kvůli rannímu chladu, ale protože si uvědomujeme, že se upřeně dívá přímo na nás. Vzbuzuje bázeň, ale zároveň je nádherný. Bohatá, zlatavá hříva s černým žíháním orámovává jeho mohutnou hlavu. Má velké, bystré jantarově žluté oči. Samcovu pozornost však upoutala jeho rodina. Pomalu obrací svůj pohled k nim a vydává se tím směrem.

Jeho krok je vznešený, ba přímo královský. Aniž by nám věnoval jediný pohled, jde přímo kolem našeho auta a přichází ke lvicím a jejich lvíčatům. Všichni vstávají, aby ho pozdravili a jeden za druhým třou svůj obličej o jeho drsný čenich tak, jak to kočky dělávají. Když samec přichází doprostřed smečky, těžce klesá, jako kdyby ho procházka úplně vyčerpala, a převalí se na záda. Jeho netečnost je nakažlivá, a v prvních paprscích teplého ranního slunce za chvíli podřimuje celá smečka. Vidíme před sebou obrázek klidu a spokojenosti, zarámovaný zlatou, větrem rozfoukanou trávou otevřené pláně.

Fascinující stvoření

Pravděpodobně žádné jiné zvíře nepodněcovalo lidskou fantazii tak jako lev. Již před dlouhou dobou afričtí umělci zdobili skály malbami lvů lovících kořist. Starověké paláce a chrámy byly okrášleny obrovitými kamennými sochami lvů s mohutnou hřívou. Dnes lidé chodí do zoologických zahrad, aby mohli tyto fascinující kočky spatřit. Lev je oslavován v knihách a ve filmech, například ve Volání divočiny, což je pravdivý příběh osiřelého lvíčete, které bylo vychováváno v zajetí a nakonec vypuštěno na svobodu. A lev je také nepravdivě vykreslen v povídkách — částečně vymyšlených, částečně pravdivých — jako zákeřný lidožrout. Není divu, že lev je i nadále fascinující stvoření!

Lvi mohou být neobyčejně zuřiví a jindy zase mírumilovní a hraví jako koťata. Když jsou spokojení, tiše předou, avšak mohou ze sebe vydat také mocný řev, slyšitelný do vzdálenosti osmi kilometrů. Někdy se zdá, že jsou líní a neteční, jsou však schopni pohybovat se s překvapující rychlostí. Lev se pro člověka stal symbolem odvahy a o někom, kdo je statečný, se někdy říká, že má lví srdce.

Simbaa — společenská kočka

Lvi patří k těm nejvíce společenským kočkám. Daří se jim ve velkých rodinných jednotkách, nazývaných smečky, ve kterých může být od hrstky členů až po více než třicet jedinců. Smečka se skládá ze skupiny lvic, které mohou být blízce příbuzné. Žijí, loví a rodí společně. Toto pevné pouto, které může trvat po celý život, je základem lví rodinné jednotky a zajišťuje její přežití.

V každé smečce je jeden nebo více dospělých samců, kteří střeží a značkují teritorium skupiny. Od špičky jejich černého nosu až po střapec na jejich ocasu, mohou tato nádherná zvířata měřit více než tři metry. Vážit mohou více než 225 kilogramů. I když smečce dominují samci, vůdčí úlohu mají samice. Lvice většinou dávají podnět k činnosti, jako je například přesun do stínu nebo zahájení lovu.

Lvice obvykle rodí jednou za dva roky. Mláďata se rodí úplně bezmocná. Jejich výchova je úlohou celé komunity a o ochranu lvíčat a kojení se starají všechny samice. Lvíčata rostou rychle; během dvou měsíců už běhají a hrají si. Jako malá koťata motají se, zápasí, vrhají se na své kamarády a poskakují kolem ve vysoké trávě. Jsou fascinována vším, co se hýbe — chňapou po motýlech, pronásledují hmyz a zápasí s větvičkami a se stvoly rostlin. Naprosto neodolatelný je však pohyb ocasu jejich mámy, která jím schválně švihá sem a tam, aby je zlákala ke hře.

Každá smečka žije v rámci přesně vymezeného teritoria, které může zahrnovat mnoho hektarů. Lvi dávají přednost vyvýšeným místům, kde je dostatek vody a kde se mohou skrýt ve stínu před žhoucím poledním sluncem. Žijí zde společně se slony, žirafami, buvoly a dalšími zvířaty. Život lva je rozdělen mezi dlouhé hodiny spánku a krátké období lovu a páření. Je pravda, že lvi můžeme vidět odpočívat, spát nebo posedávat neuvěřitelných dvacet hodin denně. Když tvrdě spí, vypadají mírumilovně a krotce. Nenechte se však oklamat, lvi patří mezi nejdravější ze všech divokých zvířat!

Lev jako lovec

V pozdním odpoledni se začínají sluncem spálené pastviny ochlazovat. Tři lvice ze smečky, kterou pozorujeme, se zvedají ze své polední siesty. Mají hlad, a tak pomalu jdou, dívají se přes žlutavé pláně a větří. Právě vrcholí migrace pakoňů a od nás směrem na jih se pokojně pasou desítky tisíc těchto velkých, neohrabaně působících antilop. Ty tři kočky se vydávají tím směrem. Široce se rozestoupily a nepozorovaně se plíží nerovným terénem. Žlutohnědé kočky jsou ve vysoké trávě téměř neviditelné a daří se jim přiblížit se k nic netušícímu stádu na třicet metrů. Teď přišla chvíle, kdy se rozhodly zaútočit. Bleskově vyrážejí a ženou se do stáda překvapených pakoňů. Stádo se rozprchlo všemi směry, zvířata s očima plnýma hrůzy běží, aby si zachránila svůj život. Stovky dunících kopyt tepají zem a vyhazují do vzduchu červený prach. Když prach odvál vítr, vidíme tři lvice, jak stojí samy a těžce oddychují. Jejich kořist jim unikla. Další vhodná chvíle pro lov možná přijde večer, ale třeba také ne. Přestože jsou lvi tak hbití a rychlí, jsou při lovu úspěšní pouze ze třiceti procent. Hlad je tedy pro lvy jednou z největších hrozeb.

Síla dospělého lva je pozoruhodná. O lvech, kteří loví ve smečkách, se ví, že dokážou srazit a zabít zvíře vážící více než 1 300 kilogramů. Když vyrazí za kořistí, mohou dosáhnout rychlosti až 59 kilometrů za hodinu, ale touto rychlostí nevydrží běžet dlouho. Proto při lovu využívají spíše plížení a číhání. Lov obstarávají z 90 procent lvice, ale když přijde na krmení, dostanou obvykle „lví“ podíl mohutnější samci. Když je zvěře málo, jsou lvi někdy tak vyhladovělí, že od úlovku odeženou dokonce svá mláďata.

Lev jako kořist

Kdysi dávno se majestátní lvi potulovali po celém africkém kontinentu a po některých částech Asie, Evropy, Indie a Palestiny. Lev je lovec, a tak konkuruje člověku. Protože ohrožoval dobytek a ubližoval lidem, stal se stvořením, které se střílí na potkání. Kvůli populační explozi se výrazně zmenšilo území, na kterém lvi žijí. Dnes přežívá mimo Afriku na svobodě jen pár stovek lvů. Jsou před lidmi v bezpečí pouze uvnitř hranic chráněných oblastí a přírodních parků.

Pro toto nádherné zvíře jsou však připraveny změny. Bible popisuje dobu, kdy lev bude žít s lidmi v míru. (Izajáš 11:6–9) Brzy to uskuteční náš milující Stvořitel. V té době bude majestátní africká kočka s hřívou žít v souladu a míru se zbytkem stvoření.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 19]

Když zařve lev

LVI jsou známi svými hlasovými schopnostmi. Jejich hlasitý řev může být slyšet na míle daleko. Mluví se o něm jako o jednom z „nejpůsobivějších zvuků v přírodě“. Lvi řvou většinou během noci a při úsvitu. Řvou samci i samice a svůj hlas někdy pozvedne ke společnému řevu celá smečka.

Vědci, kteří se zabývají studiem lvů, se domnívají, že řev plní několik úloh. Lví samci tím označují hranice svého teritoria a také tímto projevem síly varují ostatní samce, kteří by vstoupili na jejich území. Bible vhodně přirovnala výbojné, pyšné a chamtivé asyrské a babylónské vládce ke řvoucím „mladým lvům s hřívou“, kteří se násilně postavili proti Božímu lidu a pohltili ho. (Izajáš 5:29; Jeremjáš 50:17)

Řev pomáhá členům smečky, aby se navzájem našli, když je od sebe dělí vzdálenost nebo tma. Jakmile uloví nějakou kořist, řev upozorní ostatní ve smečce, kde na ně čeká potrava. S ohledem na tento jejich typický rys se v Bibli uvádí: „Vydá mladý lev s hřívou ze svého úkrytu hlas, jestliže vůbec nic nechytil?“ (Amos 3:4)

Je překvapivé, že při lovu divokých zvířat lev nepoužívá řev, aby tím vyděsil svou oběť. Ve své knize The Behavior Guide to African Mammals (Příručka o chování afrických savců) Richard Estes poznamenává, že „nic nenasvědčuje tomu, že by lvi záměrně řvali, aby tak zahnali svou kořist do léčky (podle mé zkušenosti si zvěř lvího řevu normálně vůbec nevšímá)“.

Proč tedy potom Bible mluví o Satanovi jako o ‚řvoucím lvu, který hledá, koho by pohltil‘? (1. Petra 5:8) I když se zdá, že řev lva nenahání strach divokým zvířatům, určitě to neplatí o člověku a jeho domácích zvířatech. Strašlivý zvuk lvího řevu, který se rozléhá noční tmou, by jistě vyděsil každého, kdo by nebyl v bezpečí za zavřenými dveřmi. Před dlouhou dobou bylo trefně napsáno: „Zařval lev! Kdo se nebude bát?“ (Amos 3:8)

Satan strach obratně zneužívá k tomu, aby si lidi podrobil. Boží lid má však mocného spojence. Když mají křesťané silnou víru v Jehovovu podporu, mohou úspěšně odolávat tomuto mocnému ‚řvoucímu lvu‘. Jsou vybízeni, aby se ‚proti němu postavili, pevní ve víře‘. (1. Petra 5:9)