Poučení z písma: Micheáš 1:1–7:20

Jehovovo právo a jméno je vyvýšeno

PROROK Micheáš žil v 8. století př. n. l., v době, kdy v Izraeli a v Judě kvetlo modlářství a bezpráví. Tehdejší situace se tak přesně podobala situaci, která převládá v dnešní době, že se Micheášovo proroctví i varování hodí pro naši dobu. Micheáš předložil i kladné zprávy, jež nám v tomto světě ovládaném satanem dávají reálnou naději. — 1. Jana 5:19.

Micheášovo poselství je možná nejlépe shrnuto následujícími třemi výroky: „Běda těm, kteří. . . konají to, co je špatné.“ „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ „My, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, . . . navždy.“ — Mich. 2:1; 6:8; 4:5.

Modlářství otevřeně odsouzeno

Jehova není donekonečna shovívavý k provinilcům. Modlářství a vzpoura v Izraeli a Judě se nezměrně rozrostly. Jehova tedy vystupuje proti nim jako svědek. Jejich obrazy budou rozdrceny. Modláři se stanou ‚lysými jako orli‘ a za trest půjdou do vyhnanství. — 1:1–16.

Věrnému se Jehova prokáže jako Bůh naděje. Samovládci, kteří úkladně plánují, jsou otevřeně odsouzeni jako zloději a lupiči. Postihne je neštěstí. „Zbylí z Izraele“ však přesto dostávají slib o obnově. Jehova říká: „Sjednotím je jako stádo bravu v ohradě.“ — 2:1–13.

Jehova očekává, že ti, kteří mezi jeho lidem přebírají odpovědnost, budou konat právo. Nezákonným vůdcům v Izraeli je řečeno: „Není to vaše věc, abyste znali právo? Vy, kteří nenávidíte, co je dobré, a milujete špatnost, strháváte z lidí kůži a jejich organismus z jejich kostí.“ Micheáš pronáší Boží rozsudky proti nim „Jehovovým duchem a právem a mocí“. Říká, že nepoctiví vůdci soudí za úplatky, kněží poučují za cenu a proroci provozují věštění za peníze. Proto se z Jeruzaléma „stanou pouhé hromady trosek“. — 3:1–12.

Poselství naděje

Pravé uctívání se bude provozovat po celé zemi. Micheáš prorokuje, že v „konečné části dnů“ budou lidé z mnoha národů poučováni o Jehovových cestách. Bůh bude konat soud a nebude už žádná válka. Praví ctitelé ‚budou chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, navždy‘. Navzdory vypovězení a bolestem bude Jehovův lid osvobozen z dlaně nepřátel. — 4:1–13.

Můžeme mít důvěru v Božího zaslíbeného osvoboditele. Panovník z Betléma bude pást v Jehovově síle. Je předpověděno „osvobození od Asyřana“. Ostatek pravých ctitelů se stane podobným rose a vydatným sprškám a všechny druhy falešného náboženství a démonismu budou vykořeněny. — 5:1–15.

Jehovovo právo získá převahu

Jehova očekává, že se jeho lid bude řídit jeho správnými a spravedlivými měřítky. Co udělal, že by si zasluhoval podřadné uctívání? Udělal pro svůj lid dobré věci. ‚A co od nich Jehova žádá zpět, než aby uplatňovali právo a milovali laskavost a byli skromní, když chodí se svým Bohem?‘ Budou-li dále pokračovat ve svém ničemném násilí a zneužívání, mohou očekávat pouze jeho nepříznivý soud. — 6:1–16.

Měli bychom důvěřovat v Jehovovo právo a milosrdenství. Dokonce rodinní příslušníci se stanou nepřáteli. Micheáš však říká: „Chci projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany. Můj Bůh mě uslyší.“ Prorok důvěřuje v Jehovovo právo, ví, že se Bůh jistě „nebude navždy držet svého hněvu, neboť má potěšení v milující laskavosti“. — 7:1–20.

Poučení pro dnešní dobu: Jehova očekává, že jeho lid bude uplatňovat právo. V souvislosti s obchodními záležitostmi si tedy musí křesťan položit otázku: „Mohu být mravně čistý s ničemnými vahami a s váčkem podvodných kamenných závaží?“ (6:11) V těchto posledních dnech musí každý v Jehovově lidu přispívat k jednotě jeho pozemské organizace a přijímat poučování v jeho pokojných cestách. Měli bychom dělat všechno co můžeme, abychom vyvyšovali Jehovovo jméno a podporovali pravé uctívání. — 2:12; 4:1–4.

[Rámeček na straně 34 až 36]

ZKOUMANÉ BIBLICKÉ TEXTY

○ 1:16 — V Izraeli byla lysina spojována s hanbou, truchlením a tísní. (Iz. 3:24–26; 15:2, 3; Jer. 47:5). Některé pohanské národy měly ve zvyku v době smutku nad zemřelým příbuzným vyholit si lysinu. Přirozená lysina nebyla pod Zákonem považována za něco nečistého, ale Izraelité si nesměli holit hlavu při truchlení, protože byli „svatý lid Jehovovi“. (5. Mojž. 14:1, 2) Micheáš však řekl Izraelovi a Judě, aby si ostříhali vlasy kvůli svému hříšnému modlářskému jednání, které je učinilo nezpůsobilými jako svatý lid, a způsobilo, že jejich potomci zasluhovali zajetí. Hebrejské slovo, které je zde překládáno jako „orel“, možná znamenalo supa bělohlavého, který má na hlavě trochu jemného bílého chmýří. Nepatří sice ke stejnému druhu jako orel, ale je pokládán za příslušníka stejné čeledi.

○ 2:12 — Tato slova se v současné době plní na duchovním izraeli. (Gal. 6:16) Zvláště od roku 1919 byla vyčištěna stezka pro pomazaný ostatek, aby unikl ze svého zajetí ve Velkém Babylóně. (Zjev. 18:2) Podle Micheášovy předpovědi byli sbírání „jako stádo bravu v ohradě, jako stádo uprostřed jeho pastviny“. Když se k nim v roce 1935 připojil „velký zástup“ „jiných ovcí“, skutečně začali „hlučet lidmi“. — Zjev. 7:9; Jan 10:16.

○ 3:1–3 — Mezi Jehovou Bohem, laskavým Pastýřem a krutými vůdci starověkého lidu v Micheášových dnech je neuvěřitelný kontrast. Ve svém pověření chránit stádo uplatňováním práva selhali. Krutě zneužívali obrazné ovce nejen tím, že je odírali, ale také ‚z nich svlékali kůži‘ — jako vlci. Ničemní pastýři připravovali lid o právo a vystavovali jej „krveprolévání“. (3:10) Bezbranní lidé byli převrácenými soudy připravování o domovy i o živobytí. — 2:2; srovnej Ezekiela 34:1–5.

○ 4:3 — Tyto „mnohé národy“ a „mocné národy“ není možné ztotožňovat s politickými národy a vládami. Jsou to spíše jednotlivci ze všech národů, lidé kteří se odpoutali od nacionalismu a přiklonili se ke sjednocené službě na Jehovově hoře pravého uctívání. (Iz. 2:2–4) Jehova ‚koná soud a napravuje věci‘ pro tyto věřící, kteří se postavili na stranu Božího království, v duchovním smyslu. Tito lidé z „velkého zástupu“ se přizpůsobují božským soudům, překovávají své meče v radlice a žijí tedy v míru se svými spolusvědky pro Jehovu.

○ 5:2 — Betlém Efrata byl pravděpodobně takto označen proto, že existovala dvě města se jménem Betlém. Micheáš tak označuje Betlém v Judě; jižně od Jeruzaléma. To druhé město bylo směrem na sever, v Zebulonu. (Joz. 19:10, 15) „Efrata“ bylo dřívější jméno Betléma v Judě nebo v oblasti okolo něho. (1. Mojž. 48:7; Rut 4:11) Takové podrobné označení zdůrazňuje přesnost Božích prorockých zaslíbení týkajících se Mesiáše.

○ 6:8 — Micheáš nepodceňuje hodnotu usmiřujících obětí za hřích, ale zdůrazňuje to, co je opravdu cenné v Jehovových očích. (Srovnej 5. Mojžíšovu 10:12.) Aby byly oběti Jehovovi přijatelné, hříšník musel projevovat takové vlastnosti jako právo, laskavost a skromnost. Jehova hledá i dnes v naší službě totéž. — 1. Kor. 13:4–8.

○ 7:4 — Šípek a trnitý plot jsou rostliny, které mohou rostrhnout oblečení a poškrábat kůži. Micheáš zde popsal mravní úpadek národa ve své době. Zřejmě tím myslel, že i ten nejlepší mezi vzpurnými Izraelity může poškodit nebo zranit každého, kdo se k němu příliš přiblíží, stejně jako šípek nebo trnitý plot.