FÍK

[heb. teʼe·nahʹ; řec. sy·keʹ, syʹkon].

Fíkovník smokvoň (Ficus carica) je spolu s olivovníkem a vinnou révou jednou z nejvýznačnějších rostlin uvedených v Bibli. Bible se o něm zmiňuje ve více než padesáti textech. (Sd 9:8–13; Hab 3:17) Fíkovník pochází z jz. Asie, z Izraele, Sýrie a Egypta a je pozoruhodný svou dlouhověkostí. Fíkovník roste i planě, ale aby plodil dobré ovoce, musí se pěstovat. (Lk 13:6–9) Lehce se přizpůsobuje různým druhům půdy a daří se mu dobře i na půdě, která je kamenitá. Může dorůst do výšky asi 9 m a průměr kmene může být zhruba 0,6 m. Jeho větve tvoří rozložitou korunu. Je ceněn především pro ovoce, ale jeho hodnota je také v tom, že poskytuje dobrý stín. (Jan 1:48–50) Listy jsou velké — jejich šířka je i 20 cm nebo více. Bible se poprvé zmiňuje o fíkovníku v souvislosti s tím, že si Adam a Eva sešili jeho listy a udělali si z nich bederní pokrývky. (1Mo 3:7) V některých částech Středního východu se fíkové listy sešívají až dodnes a používají se k balení ovoce i k jiným účelům. (Viz heslo SYKOMORA.)

Raná a pozdní úroda. Fíkovníky v podstatě dávají dvě úrody fíků ročně: první zralé fíky neboli rané fíky (heb. bik·ku·rahʹ), které zrají v červnu nebo počátkem července (Iz 28:4; Jer 24:2; Oz 9:10), a pozdní fíky, které rostou na nových přírůstcích větví a tvoří hlavní sklizeň, obvykle v srpnu a později. Zralé rané fíky se dají snadno setřást se stromů a jsou ceněny pro svou jemnou chuť. (Na 3:12)

Asi v únoru se objeví první plodová poupata na větvích z předchozí sezóny, a to asi o dva měsíce dříve než listy. Listy se totiž objevují až koncem dubna nebo v květnu. (Mt 24:32) V Šalomounově písni 2:13 se o prvních známkách zralosti nových zelených fíků (heb. pagh) mluví v souvislosti s kvetením révy, které začíná asi v dubnu. V době, kdy je strom plně olistěn, by také měl nést ovoce. Fíkovník, který Ježíš proklel, měl, jak se zdá, listy neobyčejně brzy, vzhledem k tomu, že tehdy bylo 10. nisanu roku 33 n. l. Vzhled fíkovníku vzbuzoval naději, že by mohl také neobvykle brzy rodit ovoce vhodné k jídlu. Zpráva u Marka 11:12–14 ukazuje, že Ježíš přišel ke stromu právě s touto myšlenkou, i když „nebylo období fíků“, tedy čas pro to, aby se sklízely plody. To, že strom měl pouze listy, ukazovalo, že nebude mít žádné ovoce. Svým vzhledem tedy klamal. Fíkovník byl neplodný, a Ježíš jej proto proklel. Tím způsobil, že fíkovník uschl. (Srovnej Mt 7:19; 21:43; Lk 13:6–9.)

Použití jako potrava a lék. Fíky byly v biblických dobách základní potravinou a v několika zemích Středního východu jsou jí dodnes. Dělaly se „koláče lisovaných fíků“ (heb. deve·limʹ), které se dobře přenášely. (1Sa 25:18; 30:12; 1Pa 12:40) Takový koláč byl použit jako léčebný obklad na bolák krále Ezekjáše. Na Středním východě se koláče tohoto druhu používají stejným způsobem i dnes. (2Kr 20:7)

Obrazné a prorocké použití. V mnoha textech jsou fíkovník a vinná réva uvedeny spolu a Ježíšova slova u Lukáše 13:6 ukazují, že fíkovníky byly často vysazovány ve vinicích. (2Kr 18:31; Joel 2:22) Výraz ‚sedět pod svou révou a pod svým fíkovníkem‘ symbolizoval pokojné, příznivé a bezpečné podmínky. (1Kr 4:25; Mi 4:4; Ze 3:10)

Vzhledem k tomu, jak velký význam v životě lidí fíkovník měl, je pochopitelné, proč byl tak často používán v proroctvích. Byl důležitou základní potravinou národa a naprostá neúroda fíků by byla katastrofou. Proto se Bible o fíkovníku zmiňuje zvláště tehdy, když bylo zemi prorokováno zničení. (Jer 5:17; 8:13; Oz 2:12; Joel 1:7, 12; Am 4:9; Hab 3:17)

Jehova přirovnal samotný izraelský národ ke dvěma košům fíků. (Jer 24:1–10) Ke znázornění toho, jak je možné rozpoznat falešné proroky podle jejich špatného ovoce, Ježíš uvedl, že je nemožné sbírat „fíky z bodláčí“. (Mt 7:15, 16; srovnej Jk 3:12.) Fíkovník ‚vyhánějící listy‘ uprostřed jara Ježíš použil jako známý ukazatel času. (Mt 24:32–34) A nakonec snadnost, s jakou silný vítr setřásá na zem ‚nezralý fík‘ (řec. oʹlyn·thos), použil pisatel Zjevení jako podobenství. (Zj 6:13)