„Překlad nového světa“ vědecký a poctivý

„PLNÝ falzifikací!“ říkali v 16. století odpůrci o Lutherově překladu Bible. Domnívali se, že mohou prokázat, že Lutherova Bible obsahuje „1 400 kacířských omylů a lží“. Dnes se na Lutherovu Bibli pohlíží jako na mezník v překládání Bible. Kniha Translating the Bible dokonce říká, že je to „dílo génia“!

V našem 20. století byl Překlad nového světa také nařčen z falzifikace. Proč? Protože se odchyluje od tradičního znění mnoha veršů a zdůrazňuje používání Božího jména Jehova. Je tedy nekonvenční. Je však proto falešný? Ne. Byl vytvořen s velkou pečlivostí a pozorností k detailům, a to, co se snad zdá nezvyklé, představuje upřímnou snahu pečlivě vystihnout jemné odstíny jazyků originálu. Teolog C. Houtman vysvětluje důvod, proč je Překlad nového světa nekonvenční: „Různé tradiční překlady důležitých pojmů původního textu byly zavrženy zřejmě proto, aby se dospělo k co nejlepšímu porozumění.“ Uvažujme o několika příkladech.

Odlišný — ale ne nesprávný

Například blízce spřízněná slova v původních biblických jazycích jsou pokud možno překládána různými anglickými slovy, čímž je badatel Bible upozorněn na možné odlišné významové odstíny. Proto je synteleia přeloženo „závěr“ a télos „konec“, ačkoli v mnoha jiných verzích se obojí překládá „konec“. (Matouš 24:3, 13) Slovo kosmos se překládá „svět“, aión „systém věcí“ a oikuméné „obydlená země“. Mnoho překladů Bible opět používá pouze „svět“ buď pro dvě nebo všechna tři tato řecká slova, přestože jsou mezi nimi rozdíly. — Matouš 13:38, 39; 24:14.

Podobně si Překlad nového světa pečlivě všímá rozdílu mezi gnosis („poznání“) a epignosis (překládáno „přesné poznání“) — rozdílu, který mnozí jiní přehlížejí. Rozlišuje také mezi tafos („hrob“, jednotlivé místo pohřbu), mnéma („hrobka“), mnemeion („pamětní hrobka“) a haides („hádes“, který se v Bibli týká společného hrobu zemřelého lidstva). (Matouš 27:60, 61; Jan 5:28; Skutky 2:29, 31) Několik překladů Bible rozlišuje mezi tafos a mnemeion u Matouše 23:29, ale na jiných místech jsou nedůsledné. — Viz Matouš 27:60, 61, New International Version.

Slovesné časy jsou podány pečlivě a přesně. Například v Revised Standard Version zní 1. Jana 2:1: „Jestliže někdo opravdu hřeší, máme zastánce u Otce, Ježíše Krista, spravedlivého.“ Krátce nato zní v témže překladu 1. Jana 3:6: „Nikdo, kdo v [Ježíši] zůstává, nehřeší.“ Jestliže tedy žádný Ježíšův následovník nehřeší, co znamená 1. Jana 2:1?

Překlad nového světa tento zdánlivý rozpor řeší. V 1. Jana 2:1 říká: „Píši vám tyto věci, abyste nezhřešili. A jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého.“ Jan použil v tomto verši aorist, čímž naznačil spáchání ojedinělého hříchu, to, co čas od času udělá každý z nás, protože jsme nedokonalí. 1. Jana 3:6 však zní: „Žádný, kdo zůstává ve spojení s ním, nehřeší; žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal.“ Jan tu použil přítomný čas, který naznačuje pokračující, návykové hřešení, jež by zneplatnilo nárok kohokoli na to, že je křesťanem.

Jiní učenci souhlasí

Jisté nezvyklé pojmy, údajně vymyšlené svědky Jehovovými, jsou podpořeny jinými překlady Bible nebo příručkami. U Lukáše 23:43 zaznamenává Překlad nového světa Ježíšova slova ke zločinci, který s ním byl popravován: „Vpravdě ti říkám dnes: Budeš se mnou v ráji.“ V původní řečtině nebyla žádná interpunkční znaménka jako čárky, ale překladatelé obvykle nějakou interpunkci vkládají, aby pomohli při čtení. Většina však dává tomuto textu znění, jako by Ježíš a zločinec měli být ještě ten den v ráji. Ekumenický překlad zní: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Všichni však tuto myšlenku nezprostředkují. Profesor Wilhelm Michaelis překládá verš: „Opravdu, již dnes ti dávám ujištění: (jednoho dne) budeš spolu se mnou v ráji.“ Toto znění je mnohem logičtější než Ekumenický překlad. Umírající zločinec nemohl jít téhož dne s Ježíšem do ráje. Ježíš byl vzkříšen teprve tři dny po smrti. Mezitím byl v hádu, společném hrobě lidstva. — Skutky 2:27, 31; 10:39, 40.

Podle Matouše 26:26 v Překladu nového světa říká Ježíš při zavedení slavnosti Pánovy večeře o chlebu, který podává svým učedníkům: „To znamená mé tělo.“ Většina jiných překladů překládá tento verš: „To je mé tělo“, a to se používá na podporu nauky, že při slavnosti Pánovy večeře se chléb doslovně stává Kristovým tělem. Slovo přeložené v Překladu nového světa jako „znamená“ (estin, tvar slova eimi) pochází z řeckého slova, jež znamená „být“, ale také „znamenat“. Proto říká Thayerův Greek-English Lexicon of the New Testament, že toto sloveso „je často i. q. [ekvivalentem] označovat, značit, znamenat“. „Znamená“ je tu opravdu logický překlad. Když Ježíš zaváděl Poslední večeři, byl dosud ve svém těle. Jak by tedy mohl být chléb doslovně jeho tělem?a

U Jana 1:1 uvádí Překlad nového světa: „Slovo bylo bohem.“ V mnoha překladech tento výraz zní prostě: „Slovo bylo Bůh“ a používá se na podporu nauky o trojici. Není divu, že se trinitářům znění v Překladu nového světa nelíbí. Ale Jan 1:1 nebyl zfalšován, aby dokazoval, že Ježíš není Všemohoucí Bůh. Svědkové Jehovovi mezi mnoha jinými napadali velké písmeno u slova „bůh“ dávno před vznikem Překladu nového světa, který se snaží přesně přeložit jazyk originálu. Pět německých překladatelů Bible v tom verši rovněž používá slovo „bůh“.b Nejméně třináct jiných použilo výrazů jako „božského druhu“, „povahou podobné bohu“. Tyto překlady ladí s jinými částmi Bible a ukazují, že Ježíš je v nebi opravdu bohem v tom smyslu, že má božskou povahu. Ale Jehova a Ježíš nejsou táž bytost, tentýž Bůh. — Jan 14:28; 20:17.

Boží osobní jméno

U Lukáše 4:18 na sebe Ježíš podle Překladu nového světa uplatnil proroctví z Izajáše a řekl: „Jehovův duch je na mně.“ (Izajáš 61:1) Mnozí mají námitky proti tomu, aby se tu používalo jméno Jehova. Je to však jen jedno z více než 200 míst, kde se to jméno objevuje v Překladu nového světa Křesťanských řeckých písem, takzvaného Nového zákona. Je pravda, že žádný raný dochovaný řecký rukopis „Nového zákona“ neobsahuje Boží osobní jméno. Jméno však bylo přijato do Překladu nového světa z dobrých důvodů, ne z rozmaru. A stejně postupovali i jiní. Jen v němčině nejméně jedenáct verzí užívá „Jehova“ (nebo transliterace z hebrejštiny „Jahve“) v textu „Nového zákona“, zatímco čtyři překladatelé jméno dodávají v závorce za „Pán“.c Více než sedmdesát německých překladů je používá v poznámkách pod čarou nebo komentářích.

V Izraeli se Boží jméno vyslovovalo víc než tisíc let bez zábran. Je to jméno, které se v Hebrejských písmech („Starém zákoně“) objevuje nejčastěji a neexistuje přesvědčivý důkaz, že bylo veřejnosti neznámé nebo že byla jeho výslovnost zapomenuta v prvním století našeho letopočtu, kdy byli židovští křesťané inspirováni, aby napsali knihy „Nového zákona“. — Rut 2:4.

Wolfgang Feneberg poznamenává v jezuitském časopise Entschluss/Offen (duben 1985): „[Ježíš] nám netajil jméno svého Otce YHWH, ale svěřil nám je. Jinak je nevysvětlitelné, proč by první prosba Pánovy modlitby měla znít: ‚Buď posvěceno tvé jméno!‘ “ Feneberg dále říká, že „v předkřesťanských rukopisech pro řecky mluvící Židy nebylo Boží jméno parafrázováno jako kýrios [Pán], ale psalo se v podobě tetragrammatu [YHWH] hebrejskými nebo starohebrejskými písmeny. . . Vzpomínky na jméno nalézáme ve spisech církevních Otců; nezajímají se však o ně. Tím, že to jméno překládali kýrios [Pán], měli církevní Otcové větší zájem o to, aby připsali vznešenost kýria Ježíši Kristu.“ Překlad nového světa vrací jméno do textu Bible, kdekoli je pro to spolehlivý, vědecký důvod. — Viz Dodatek 1D v Bibli s odkazy.

Někteří kritizují formu „Jehova“, jíž Překlad nového světa podává Boží jméno. V hebrejských rukopisech se jméno objevuje jen jako čtyři souhlásky přepisované YHWH a mnozí tvrdí, že správná výslovnost je „Jahve“, ne „Jehova“. Proto soudí, že používat „Jehova“ je chyba. Učenci se však ve skutečnosti nijak neshodli na tom, že forma „Jahve“ představuje původní výslovnost. Skutečnost je taková, že Bůh sice v Bibli zachoval pravopis svého jména „YHWH“ víc než 6 000krát, ale nezachoval jeho výslovnost, kterou slyšel Mojžíš na hoře Sinaj. (2. Mojžíšova 20:2) Proto není výslovnost v této době tak nesmírně důležitá.

V Evropě se po staletí uznávala forma „Jehova“ a užívá se v mnoha Biblích včetně židovských překladů. Nesčetněkrát se objevuje na budovách, na mincích a jiných předmětech, i v tištěných spisech, stejně jako v mnoha církevních písních. Místo aby se tedy Překlad nového světa pokoušel vystihnout původní hebrejskou výslovnost, používá ve všech těchto rozličných jazycích tu formu Božího jména, která je běžně přijímána. Přesně tak to dělají jiné překlady Bible se všemi ostatními jmény v Bibli.

Proč ta drsná kritika?

Lutherova Bible byla kritizována, protože ji vytvořil muž, který odhaloval nedostatky tradičního náboženství své doby. Jeho překlad otevřel prostým lidem cestu k tomu, aby viděli pravdivost mnohého, co říkal. Podobně je kritizován Překlad nového světa proto, že je vydáván svědky Jehovovými, kteří otevřeně prohlašují, že se mnohé nauky křesťanstva nenacházejí v Bibli. Překlad nového světa — ve skutečnosti kterákoli Bible — to činí zřejmým.

Překlad nového světa je skutečně vědecké dílo. V roce 1989 řekl izraelský profesor Benjamin Kedar: „Ve svém lingvistickém bádání ve spojitosti s hebrejskou Biblí a překlady se často uchyluji k anglickému vydání toho, co je známo jako Překlad nového světa. Přitom se stále utvrzuji v názoru, že toto dílo zrcadlí poctivou snahu dobrat se toho nejpřesnějšího porozumění textu, jaké je možné. Značnou znalost původního jazyka dokazuje tím, že překládá původní slova do jiného jazyka srozumitelně a zbytečně se neodchyluje od charakteristické struktury hebrejštiny. . . Každá jazyková formulace dovoluje určitou vůli výkladu nebo překladu. O lingvistickém řešení v kterémkoli daném případě lze proto diskutovat. Ale v Překladu nového světa jsem nikdy neobjevil žádný předpojatý záměr vložit do textu něco, co neobsahuje.“

Milióny čtenářů Bible na celém světě používají Překlad nového světa, protože je to překlad do moderního jazyka, který podává biblické pojmy s přesností. Celá Bible je nyní dostupná v devíti jazycích a samotná Křesťanská řecká písma v dalších dvou; v dalších dvaceti řečech se připravuje. Přesný překlad vyžaduje roky svědomité práce, ale my se těšíme, že se Překlad nového světa časem objeví ve všech těchto rozličných jazycích, aby ještě mnohým pomohl lépe porozumět „slovu života“. (Filipanům 2:16) Protože k tomu pomohl již miliónům lidí, opravdu si zaslouží doporučení.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 28]

Překlad nového světa se v současné době překládá do dalších dvaceti jazyků

[Rámeček na straně 29]

PŘEKLAD SE DOPORUČUJE SÁM

Jedna svědkyně Jehovova v Německu rozmlouvala se starší paní, přečetla Habakuka 1:12: „Nejsi odedávna, Jehovo? Můj Bože, můj Svatý, ty neumíráš.“ Paní protestovala, protože v její Bibli stálo: „Ať nezemřeme.“ Svědkyně poukázala na to, že Překlad nového světa se přesně drží rukopisů. Protože stará paní mluvila hebrejsky, našla si svou hebrejskou Bibli a ke svému překvapení zjistila, že Překlad nového světa je přesný. Soferim (židovští písaři) změnili kdysi dávno tento text, protože se domnívali, že původní pasáž projevuje neúctu k Bohu. Německé překlady Bible až na málo výjimek nečiní žádné úpravy, aby toto písařské vylepšení opravily. Překlad nového světa se vrátil k původnímu textu.

[Obrázek na straně 26]

Úplný Překlad nového světa nyní existuje v angličtině, dánštině, francouzštině, holandštině, italštině, japonštině, němčině, portugalštině a španělštině