‚Stále mě očekávejte‘

16. a) Pro koho byl blížící se Jehovův den zdrojem radosti a proč? b) Jaké burcující volání bylo určeno tomuto věrnému ostatku?

¹⁶ Zatímco mezi vedoucími představiteli národa a mnoha obyvateli Judy a Jeruzaléma zavládla duchovní lhostejnost, skepse, modlářství, zkaženost a hmotařství, někteří věrní Židé patrně naslouchali Sefanjášovým varovným proroctvím. Byli sklíčeni odpornými zvyklostmi judských knížat, soudců a kněží. Sefanjášova prohlášení byla pro tyto věrné Židy zdrojem útěchy. Blížící se Jehovův den pro ně nebyl důvodem k úzkosti, ale zdrojem radosti, protože měl s těmi nechutnými zvyklostmi skoncovat. Tento věrný ostatek uposlechl Jehovovo burcující volání: „ ‚Proto mě stále očekávejte,‘ je Jehovův výrok, ‚do dne, kdy vstanu k lupu, neboť mým soudcovským rozhodnutím je shromáždit národy, abych sesbíral království, abych na ně vylil své otevřené odsouzení, všechen svůj hořící hněv.‘ “ (Sefanjáš 3:8)

17. Kdy a jak se Sefanjášova poselství o soudu začala plnit na národech?

¹⁷ Ti, kdo uposlechli toto varování, nebyli zaskočeni. Mnozí z nich se dožili splnění Sefanjášova proroctví. V roce 632 př. n. l. bylo Ninive dobyto a zničeno koalicí Babylóňanů a Médů a hordami ze severu — pravděpodobně Skytů. Historik Will Durant uvádí: „Severní opevnění bylo podivuhodně snadno a rychle dobyto vojskem Babylóňanů pod vedením Nabopalassara, které bylo spojeno s vojskem Médů pod vedením Kyaxara a hordou Skytů z Kavkazu . . . Jediným úderem zmizela Asýrie z dějin.“ Přesně tak, jak to Sefanjáš prorokoval. (Sefanjáš 2:13–15)

18. a) Jak byl na Jeruzalému vykonán Boží rozsudek a proč? b) Jak se splnilo Sefanjášovo proroctví o Moabu a Ammonu?

¹⁸ Mnozí Židé, kteří čekali na Jehovu, spatřili na vlastní oči, jak Bůh vykonal nad Judou a Jeruzalémem rozsudek. Sefanjáš o Jeruzalému prorokoval: „Běda tomu, které se bouří a znečišťuje se, utlačujícímu městu! Nenaslouchalo hlasu; nepřijalo kázeň. V Jehovu nedůvěřovalo. Nepřiblížilo se ke svému Bohu.“ (Sefanjáš 3:1, 2) Kvůli své nevěrnosti byl Jeruzalém dvakrát obléhán Babylóňany, a nakonec, v roce 607 př. n. l., byl dobyt a zničen. (2. Paralipomenon 36:5, 6, 11–21) A pokud jde o Moaba a Ammona, židovský dějepisec Josephus říká, že v pátém roce po pádu Jeruzaléma vedli Babylóňané válku s těmito národy a porazili je. Národy Moab a Ammon nakonec zanikly — přesně jak to bylo prorokováno.

19., 20. a) Jak Jehova odměnil ty, kdo na něj stále čekali? b) Proč se nás tyto události týkají a o čem bude pojednávat následující článek?

¹⁹ Splnění těchto i dalších podrobností Sefanjášova proroctví bylo pro ty, kdo čekali na Jehovu — Židy i Nežidy —, zážitkem, jímž byla upevněna jejich víra. Mezi lidmi, kteří přežili zničení Judy a Jeruzaléma, byli Jeremjáš, Etiop Ebed-Melech a dům Rechabity Jehonadaba. (Jeremjáš 35:18, 19; 39:11, 12, 16–18) Věrní Židé ve vyhnanství a jejich potomci, kteří nadále čekali na Jehovu, byli mezi šťastným ostatkem, jenž byl v roce 537 př. n. l. vysvobozen z Babylóna a vrátil se do Judy, aby tam znovu zavedl čisté uctívání. (Ezra 2:1; Sefanjáš 3:14, 15, 20)

2. Čím se situace v Sefanjášově době podobá situaci, která dnes vládne v křesťanstvu?

² Dnes je Jehovovým soudcovským rozhodnutím shromáždit národy ke zničení v daleko větším rozsahu než v Sefanjášových dnech. (Sefanjáš 3:8) Obzvlášť trestuhodné jsou v Božích očích ty národy, které se prohlašují za křesťanské. Právě tak, jako musel Jeruzalém zaplatit strašnou daň za svou nevěrnost Jehovovi, bude muset i křesťanstvo složit Bohu účet ze své prostopášnosti. Boží rozsudky, které byly vyneseny v Sefanjášových dnech nad Judou a Jeruzalémem, budou mít ještě větší dopad na církve a sekty křesťanstva. I tyto církve a sekty poskvrnily čisté uctívání svými naukami, jež Boha zneuctívají a z nichž mnohé mají pohanský původ. Miliony svých zdravých synů obětovaly na novodobém oltáři války. Obyvatelé protiobrazného Jeruzaléma kromě toho směšují takzvané křesťanství s tím, co připomíná uctívání Baala — s astrologií, spiritistickými praktikami a zvrhlou sexuální nemravností. (Sefanjáš 1:4, 5)